lucimark
přečtené 174
Muž s modrými kruhy
2006,
Fred Vargas (p)
Po dlouhé čtenářské krizi mě tahle útlá knížka vrátila zpět do hry. Bavila mě, provokovala, probouzela zvědavost a na konci už jsem ji hltala jedním dechem. Zpočátku jsem ji vnímala spíš jako klasickou novelu či psychologickou povídku, v druhé půli už šlo jasně o žánrovou detektivku. Líbila se mi ale v obou polohách. Na začátku mě zajímaly hlavně postavy - osobité až pitoreskní, chvíli se mi dokonce v hlavě propojily s postavami od Muriel Barberyové z knihy "S elegancí ježka". Jako by Renée od Barberyové byla stejná krevní skupina se zdejší Mathildou. V poslední třetině knihy se ale vystupňovala detektivní zápletka a musím říct, že ji autorka vymyslela, zašmodrchala a rozpletla opravdu mistrně. I s překvapujícím klíčovým motivem úplně na konec. Takže palce nahoru a jdu si najít další dílko od autorky s pseudonymem Vargas.... celý text
Křížová palba
2019,
Štěpán Kopřiva
Paráda! Chci okamžitě další díl. A vzhledem k tomu, že na tenhle jsem čekala skoro pět let (Rychlopalba vyšla 2014) tak tuším, že si budu muset sakra chvíli počkat. Zatím si teda užívám doznívající zážitek z týhle pecky a jen podtrhuju to, co jsem napsala už k Rychlopalbě - tuhle knihu zdobí skvěle vystihnuté reálie pražských periferií, správná dávka policejní hantýrky, vtipné metafory a svižný a maximálně uvěřitelný příběh. Štěpán Kopřiva umíííí!... celý text
Houbařka
2018,
Viktorie Hanišová
Po Anežce jsem si nemohla odpustit druhou a dokonce ještě lépe hodnocenou knihu od Viktorie Hanišové. A musím se ke skvělému hodnocení přidat. Tíha životního příběhu hlavní hrdinky tu na čtenáře dopadne se stejnou prudkostí jako u první knihy, přitom je tahle novela přístupněji napsaná a i postavy jsou tu lépe pochopitelné. Houbařka totiž není žádná podivínka, je to dívka se šťastným dětstvím s maminkou, tatínkem a dvěma bráchy. Až... až do momentu, kdy ji její nejbliží zradili. A pak už jen celý život před jejím utrpením zavírali oči. A přestože ona do celého světa volá po tom, aby ty oči otevřeli a nahlas a před všemi křičí "Jak jsi mi to mohl udělat?" a pak už jen špitá "Půjdeš do vězení" ... její blízcí zůstávají až do konce slepí. Silná kniha. Silná, ale nešťastná hrdinka. Ovšem otevřený konec jí i čtenářům nabízí více možností, kam dál ...a já jí i nám držím palce, aby ta další cesta byla dobrá.... celý text
Anežka
2015,
Viktorie Hanišová
Z téhle knihy na mě padla tíseň. Mám skoro dospělou dceru a každý den si přeju, aby i přes to, jak se mi přirozeně vzdaluje a pouští se do svého nového dospělého života, aby mezi námi zůstalo to hlavní - láska, zájem a pochopení. O to intenzivněji jsem prožívala odcizení mezi Julií a Agnes. Jak hrozné prázdno mezi nimi bylo. Julii jsem vůbec nechápala. její život řídily nenaplněné touhy a těch se nedokázala vzdát ani když už bylo jasné, že nikam nevedou. Že její ambice ničí všechno lidské, co v ní snad bylo. V každé kritické situaci jsem si přála, aby se zachovala tentokrát jinak. Ale nešlo to... to prázdno tam bylo od začátku a pak už nešlo zaplnit. Chyběla jí láska a to se spravit nedalo. Velmi sugestivní a velmi smutné.... celý text
Pan Theodor Mundstock
2005,
Ladislav Fuks
Je hrozné, co s člověkem udělá strach. A tohle je rozhodně nejsugestivnější kniha o strachu, kterou jsem kdy četla. Popravdě nevím, jestli jsem vůbec kdy při čtení nějaké knihy pocítila tak intenzivní úzkost, smutek a bezmoc. Strach a úzkost jsou tedy hlavními aktéry téhle knihy. Nikoliv předobrý Pan Theodor Mundstock, ale strach, který nejprve ovládl jeho myšlení a poté i jeho činy. Ubohý pan Theo. Jak hrozně mi ho bylo líto. A s ním všech, kteří prožili život, nebo jeho část, v hrůze. PS: nechápu, že mi tohle mohl dát Zdeněk číst před spaním. Měla jsem při čtení momenty, kdy jsem cítila takovou tíseň, takový smutek, že se to nedá vypovědět slovy. A proto dávám pět hvězd panu Spisovateli, který ta slova našel a jdu číst Malého prince v komiksovém vydání. O přátelství, lásce a naději... celý text
Kosmonaut z Čech
2017,
Jaroslav Kalfař
Český kosmonaut ve vesmíru na jedinečné vědecké misi k záhadnému oblaku prachu. Začátek příběhu perfektní. První třetina, dokonce spíš polovina knihy mě opravdu bavila. Zaujaly mě postavy a bavil mě i jazyk. Svižný. Barvitý. Četlo se to samo a já se těšila, kam mě ten příběh zavede, co se z toho všeho vyklube. Jakubova minulost, vztah s manželkou, setkání ve vesmíru, politické pozadí. To všechno nabízelo tolik možností...! Bohužel druhá polovina, zejména poslední třetina, už mě zdaleka tak netěšila. POZOR MOŽNÝ SPOILER Příběh se postupně vytratil, zápletky se nerozuzlily, ale spíš jakoby se rozpadly samy od sebe (včetně toho oblaku prachu). A svižný jazyk z počátku knihy se chvílemi změnil na těžkopádné filosofování. Pasáž v Karlových Varech mi přišla úplně nadbytečná. Škoda. Přesto dávám čtyři hvězdy, protože tahle kniha z mnoha obecně známých důvodů stojí za přečtení. A taky proto, že bych si přála, aby to tenhle autor nezabalil tak jako jeho první románový hrdina, ale aby o svoje místo na slunci ještě zabojoval dalším pokusem.... celý text
HHhH
2010,
Laurent Binet
Tohle není knížka o nacistickém pohlavárovi, parašutistech a atentátu. Je to knížka o posedlosti. O tvůrčím tápání, o blouznivém hledání dokonalé a nezpochybnitelné pravdy o historických událostech. A to mě na ní taky nejvíc bavilo. Hlavním hrdinou románu pro mě nebyl Gabčík ani Kubiš, dokonce ani Heydrich, jehož jméno je zakódováno v názvu. Byl jím autor trýzněný potřebou vypovídat se ve svém díle z obdivu ke statečným mužům a ženám z českého protinacistického odboje. Autor, který ve své snaze neupřít těmto postavám právo na autentický a nezkreslený popis jejich příběhu, zachází za hranice běžné literární tvorby. Pochybuje. Přepisuje. Znovu a znovu prověřuje zdroje. A přitom, zdánlivě mimoděk, čtenáři postupně odhaluje další a další podrobnosti z osudů Heydricha a jeho protivníků z řad parašutistů, odbojářů i mnohých bezejmenných, osudů, které se nakonec protnou v jedné zatáčce v pražské Libni. ... A jestli je výsledná kniha opravdu tak dokonale postavená na přesných faktech? Nedokážu posoudit. A v konečném důsledku mi je to vlastně tak trochu jedno. Bavilo mě to hledání spolu s autorem.... celý text
V lese visí anděl
2015,
Samuel Bjørk (p)
Dlouho se mi nedařilo natrefit na dobrou detektivku / thriller. Po Synovi od Nesboa, kterého jsem přečetla v prosinci 2016 a dvou knížkách od Tani French v lednu 2017 se mi nic nezdálo dost dobré. Spoustu jsem jich nakousla a odložila. Až Samuel Bjork prolomil kruh. Příběh se točí kolem ztracených a zabitých holčiček, ale neobsahuje nechutné popisy či srdcervoucí scény vražd. Soustředí se spíš na dvojici hlavních detektivů a jejich pátrání. A musím říct, že se tyhle dva charaktery docela povedly. Mia i Holger jsou oba zajímaví průvodci tímhle případem a díky nim mě kniha bavila. Zkrátka po delší době jsem se začetla a jsem ráda. Je to slušný nadprůměr v oblasti severských detektivek.... celý text
Podoba
2010,
Tana French
Je to jen otázka osobních preferencí, nemám pro to konkrétní důvod, ale tento druhý díl mě chytil víc než první. Zejména vstupní situace je tady rozehraná daleko zajímavěji a kromě trochu hluchých partií, než se Cassie konečně rozhodne do případu jít, je to napínavé až do konce. Stejně jako u prvního dílu je konec zneklidňující a to mně začíná na této autorce bavit. Chci za čas zkusit i díl třetí.... celý text
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Odlehčený (ne)cestopis Ládi Zibury "Pěšky mezi buddhisty a komunisty" o tom, jak chodil pěšky po Nepálu a po Číně a vlastně nic zvláštního neviděl, jen potkal spoustu úplně obyčejných lidí. Optimistické lehké čtení o zvláštním způsobu cesty necesty, kde se nic tak zvláštního neděje, jen se tak jde a užívá se trocha toho bloudění po světě. Cestopisy obecně moc v lásce nemám, ale tenhle je jiný. Je laděný do vesela a tak mi přišel vhod jako takové optimistické nakopnutí do nového roku a povzbuzení k tomu, abych zase začala pořádně "chodit".... celý text
Sérii s HH jsem nějak systematicky nečetla, mám přečtené snad jen dva díly. Zato mě před časem velmi oslovili Lovci hlav. Takže na Syna, jakožto další samostatnou Nesbøho knihu, jsem se velmi těšila. A nezklamal mě. Byla to především postava Sonnyho, která mě k tomuto příběhu připoutala. Směsice mých pocitů vůči Sonnymu kolísala od lítosti přes obdiv až po určitý odpor a zase zpět až k tomu, že ho mám prostě ráda. Množství postav mě, podobně jako jiné čtenáře, kteří zde hodnotili knihu přede mnou, trochu mátlo... především kvůli tomu, že si nemůžu dovolit číst celé hodiny v kuse a musím se ke knihám vždy vracet a číst po kouskách, tudíž udržet si přehled o postavách je důležité a tady mi to občas skřípalo. Ovšem základní zápletka byla originální a chytlavá, takže mě to vždy znovu vtáhlo a s chutí jsem se do té spleti pouštěla dál a dál. Palec nahoru a těším se na další Nesbøho jednorázovku.... celý text
Dlouhý pochod
2012,
Stephen King
Ufff. Tohle bylo něco. Strhující. Znepokojivé. Celou dobu, co jsem to četla, jsem měla problém při delší chůzi, při výpravách do lesa, pochodování městem i jinde nemyslet na Garratyho, McVriese, Stebbinse a spol. Úplně jsem si uvědomovala tu bolest a hrůzu, kterou zaplať Bůh snad nikdy nepoznám a děkovala jsem za dobré boty a suché a teplé místo v cíli mé cesty. A vlastně i za to, že mám nějaký jasný cíl. POZOR NÁSLEDUJE SPOILER No, a závěr knihy, na který si tu mnozí stěžují? Mně přišel úplně přesný. Jak jinak věci skončí, když skončí? Prostě šlus. Když je konec, tak je konec. Není, kdo by psal dál. Není o čem psát. Právě ten konec o ničem podle mně přesně vystihuje nesmyslnost celé té akce. A zklamání, které jsem jako čtenář pocítila, jsem pochopila jako součást hry. Za mně super.... celý text
