lucimark
přečtené 174
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Jsem na straně 127, zbývá mi stovka do konce a mám chuť to zároveň přečíst jedním dechem hned teď a zároveň si ten zážitek šetřit na co nejdéle. Bolavý i voňavý zároveň. Anna se mi vryla pod kůži, cítím s ní únavu, bolest, zlost i vyčerpání, slyším šustění sušených květů a bzučení včel v korunách rozkvrozkvetlých lip, cítím, jak to voní u ní na půdě a v sadu... tahle kniha je zkrátka výjimečná.... celý text
Mrtvá šelma
2015,
Jiří W. Procházka
Úplně na začátku jsem si trochu hůř zvykala na svérázný humor jednoho z vypravěčů, přišel mi hodně strojený. Ale po cca dvaceti stránkách jsem si zvykla a docela jsem si ho i užívala. Dvojice detektivů oheň a voda, mě bavila. Zápletka mi přišla chvílemi překombinovaná a kombinace nedotažené, některé linie jakoby se bez vysvětlení vytratily do neznáma. Ale vlastně mi to nakonec ani nevadilo - kniha i tak splnila svůj účel - příjemný oddychový zážitek. Až vyjde další díl, určitě si ho budu chtít přečist. Sečteno, podtrženo - slušná česká detektivka. Po Kopřivově Rychlopalbě a Renčínově Vězněné, které jsem v posledním roce přečetla, už nelze mluvit o překvapení. Prostě je to tak, začínají se u nás psát zdařilé detektivky/thrillery, které stojí za přečtení i v záplavě zahraniční konkurence.... celý text
Adolf Loos - privátní portrét
2013,
Claire Beck-Loos
Četla jsem v rámci aktivit našeho čtenárského spolku, se kterým jsme před časem navšítivly Loosovy interiéry v Plzni s tím, že si po návštěvě ještě přečteme nějaké knihy o tomto mimořádném architektovi. Vybrala jsem si Privátní portrét od Claire Beck, poslední Loosovy manželky, a mám k tomu dvě poznámky. 1.Rozhodně můžu doporučit ke čtení všem, co je zajímá společenský život za první republiky nebo Loos samotný. Čte se to opravdu dobře. Jde o krátké anekdoty, črty, mnohdy jen na 10-20 řádek krátké historky ze společného života Lerle a Dolfiho a jejich přátel z let 1929-1932. Vše viděno mladýma očima Claire, plnýma obdivu ke svému o 35 let staršímu muži. A tím se dostávám k bodu dvě. 2. I přes filtr oněch obdivujících očí je ten chlap, Loos, prostě nesnesitelný. A čím víc historek jsem přečetla, tím nesnesitelnější mi přišel. Vážně to tak musí být, že auru génia kolem sebe dokáží vytvořit právě jen takhle egocentričtí jedinci?... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Tahle kniha mi přirostla k srdci stejně jako její hlavní nehrdinský a věčně nabručený hrdina s příliš velkým ale zlomeným srdcem. A pravděpodobně bude navždy patřit mezi mé nejintenzivnější knižní zážitky. Záměrně píšu "knižní" a nikoliv "čtenářské", protože se stala zároveň mou první audioknihou vůbec. A pro start s audioknihami jsem si nemohla vybrat lépe. Při poslechu na se na mé tváři neustále střídal pobavený úsměv s dojetím napuchlýma očima a na konci jsem už slzy (u knihy poprvé po mnoha letech) neudržela. Děkuji autorovi za krásný zážitek a děkuji i Janu Vlasákovi za skvělý přednes. :-) chvílemi jsem naprosto věřila, že na mě ze sluchátek mluví opravdový muž jménem Ove :-). Teď už vím, proč se tato nahrávka stala "Absolutním vítězem" v soutěži Audiokniha roku 2014.... celý text
Vězněná
2015,
Pavel Renčín
Vězněná od Pavla Renčína je opravdu dobrý thriller a přirovnání ke Kingovi, které se objevuje v anotacích a na obálce k Vězněné, a které obvykle u knih považuju jen za přefouknutou a nevhodnou reklamu, mi tentokrát celkem sedí. Po Kopřivově Rychlopalbě je to v posledním půlroce druhý kus od mladého českého autora (Kopřiva i Renčín oba narozeni v sedmdesátých letech), který mi dává naději, že v lehkém žánru, myslím tím v detektivkách a thrillerech, dokáže česká literatura držet krok se světem.... celý text
Stolek s citróny
2015,
Julian Barnes
Asi jsem byla moc zmlsaná předchozí novelou "Vědomí konce". Ta mě naprosto dostala. Takže jsem od "Stolku s citróny" očekávala podobný zážitek. A ten se bohužel nekonal. Povídky jsou fajn, určitě stojí za přečtení, ale pro mně v nich chyběl ten "aha" moment. Chvíle, kdy mi dojde něco, co jsem dosud neviděla. Navíc na můj vkus byly všechny povídky hrozně "mužské". Jasně, autor je chlap, tak bude těžko psát o tom, jak stárnou ženy. Ale takhle to nemyslím, jde mi asi spíš o roli těch žen, které se v povídkách vyskytují, jsou postavené - až na pár čestných výjimek (Apetýt) - do poněkud vedlejší koleje. Nevím, jestli to tak opravdu bylo, ale mně z toho zůstal právě takový dojem a to mi na tom nakonec asi vadilo nejvíc.... celý text
