ludek.n přečtené 3129

Kingdom Come: Deliverance 2023, kolektiv autorů

Komiks Kingdom Come: Deliverance je označován jako předehra ke stejnojmenné počítačové hře a jako taková bohužel nenabídne nějaký smysluplný příběh, který by směřoval k určitému a danému cíli, nýbrž je to jen poměrně syrová a brutální ochutnávka bezuzdného teroru a násilí v historických kulisách českého království za dob Václava IV a Zikmunda Lucemburského. Krveprolití začíná hned na druhé stránce a neskončí dříve, než se objeví nápis „konec“. Vyprávění samotné postrádá jakoukoli zápletku a jediné na co se Brett Murphy soustředí je zabíjení a zuřivé vraždění (pokud možno tím nejodpudivějším, nejbezohlednějším a nejotřesnějším způsobem). Krve je tu tolik, že najít stránku, kde by se žádná neobjevila, je málem zázrak. Wilson Gandolpho ve své kresbě naštěstí není fotorealistický, a tak se nemusíte bát obracení žaludku, místo toho si můžete zahrát hru na počítání mrtvol. Když k tomu přidám zmatené posuny na časové ose, vychází mi z toho záležitost jen pro znalé herní fanoušky.... celý text

Armáda mrtvých 2008, William King

Válka mezi Taloreou a východní říší je na spadnutí. Jenže se ukazuje, že horší než rozprášení talorejské armády hordami oživlých mrtvol, je otevření brány na Al´Terru, kterou by na svět mohlo vstoupit nejstrašlivější zlo. Závěr Kingovy tetralogie má opět atributy plnokrevného a napínavého dobrodružství. Své nechuti k zástupům živých mrtvých jsem se sice nezbavil, autor mě ale naštěstí ušetřil nechutných podrobností. Koneckonců finální dekapitace strážců temné brány je dostatečně brutální na to, aby mi dala zapomenout na jakékoli předchozí morbidity. King přece jen podává i ty nejohavnější scény s jistým nadhledem a noblesou, takže nepůsobí až tak děsivě a odpudivě, jak by nejspíš mohly. Díky tomu se dá Armáda mrtvých číst opět s oním podprahovým šimráním natlakovaného hrnce těsně před výbuchem. Tím spíše, že samotná zápletka je natolik silná, že jí neublíží ani rozdělení do dvou rozbíhajících se větví, z nichž každá si uzurpuje část hlavních protagonistů. Čtvrtý román s terrarchy prostě stvrdil dosažené pozice a dal světu jasně najevo, že s Williamem Kingem je třeba počítat.... celý text

Královnin vrah 2006, William King

Talorejská armáda dobyla pro právoplatnou dědičku trůnu Katheu její hlavní město a připravuje korunovaci. Ne všichni Kharadrejci jsou však se vstupem talorejských armád do země srozuměni. Třetí pokračování terraršského cyklu se nese v duchu lehké stagnace. Po předchozích dvou knihách nabitých dějem, se Královnin vrah obrací do sebe a zpytuje svědomí svých hrdinů až do těch nejhlubších zákoutí jejich myslí. Vysoká hra magie a politických intrik tentokráte převážila misku vah na úkor dobrodružné zápletky. Čas otevřeného boje ustoupil zákulisním pletichám a na čtivosti je to okamžitě znát. Andělé smrti a Hadí věž byly šikanzen, Královnin vrah je pouze místní lokálka, která se dýchavičně dere vpřed po zrezivělých kolejích. Nekromancie nikdy nebyla moje oblíbené téma, takže jestliže jsem se v předchozím díle jak takž srovnal s jedním ghůlem, těžko lze ode mne očekávat nadšení nad záplavou nemrtvých, vykukujících nyní téměř z každé stránky. Tím spíše, že jejich přispění k událostem v Kharadrey mi zůstalo utajeno a nepochopil jsem smysl jejich povolání na scénu.... celý text

Hadí věž 2006, William King

Hadí lid patří mezi jednu z Prastarých ras, která obývala Gaeiu ještě před příchodem tetrarchů před tisíci lety. Jejich magie měla obrovskou moc. Pokud by se někomu dostala do rukou, mohl by změnit tvář světa. William King pokračuje v dobrodružstvích trojice pěšáků Míšence, Lasičky, Barbara a jejich nadřízeného poručíka Sardeka, kteří tentokráte doprovázejí lady Aseu do Kharadrey na vyjednávání s čarodějem Ilmarekem. V popředí dění je především Rik Míšenec, jehož původ a schopnosti nabízejí autorovi širokou paletu možností pro vytváření dějových zvratů. Tajemství věže jako zřídla magické moci Prastaré rasy umocňuje napětí a zahušťuje atmosféru. King má strukturu světa, v němž se jeho hrdinové pohybují, dobře promyšlenou, a může tak každou knihu naládovat spoustou nových nápadů. Daří se mu nejen udržet laťku čtivosti, ale možná i přitápět pod kotlem. Lehounký sarkasmus, vypadávající z úst jeho postav pak dodává textu na atraktivnosti. Hadí věž má prostě atributy dobré a inteligentní zábavy.... celý text

Andělé smrti 2005, William King

Je to už tisíc let, co terrarchové přišli na Gaeiu a podmanili si veškeré lidstvo. Proti jejich magii nebylo obrany, ale časy se mění. Dokonce ani sami terrarchové už nejsou tak jednotní, jak byli kdysi. Autor Gotreka a Felixe ze světa Warhammeru, William King, si střihl cyklus, nezávislý na herních platformách s novými hrdiny a ve své vlastním prostředí. Míšenec, Lasička a Barbar jsou natolik svérázné postavy, že zaujmou od okamžiku, kdy se objeví na scéně (což je vlastně hned od první stránky). Jako protipól k jejich vyhraněným osobnostem je tu poručík Sardec, který je sice příslušníkem vládnoucí třídy terrarchů, ale o vyšších postech a privilegiích si může nechat jen zdát. Jejich účinkování v dramatu, k němuž se schyluje, je tím, co táhne Anděly smrti k vyšším metám. Poměrně jednoduchá dějová linka totiž těží především z jejich konfrontace s okolním světem i mezi sebou navzájem. Protože se jedná o první díl cyklu, nějaký čas strávíme snahou pochopit zákonitosti prostředí a fungování místní společnosti. Jakmile jsme ale uvnitř, už je to jízda bez brzd i airbagů.... celý text

Královna věků 1999, David Eddings

Královna věků pokračuje v líčení událostí, které předcházely narození budoucího rivanského krále Gariona. Ruku v ruce s kouzelnicí Polgarou si tak projdeme dozvuky zničení nejkrásnějšího města na světě Vo Wacune, znovu vybojujeme legendární bitvu s angarackými armádami v čele s Torakem u Vo Mimbre, a pak pečujeme o několik generací potomků rivanského rodu až k tomu poslednímu, Garionovi, který je předurčen přihlásit se ke svému dědictví a znovu usednout na dlouho opuštěný rivalský trůn. Na rozdíl od první Polgařiny knihy tentokrát už nedostaneme nic nového (samozřejmě pokud nepočítáte nekonečnou přehlídku mladých Polgařiných chráněnců, kteří se skrývají, splývají s davem, žení se a plodí syny, aby prodloužili rodovou linii). Je to nevzrušivé, malinko jednotvárné loutkové panoptikum bez přidané hodnoty. Jestliže jsem u Rivanského trůnu zmínil hrozbu vytěžování tématu nad únosnou míru, Královna věků už tuto hranici opravdu překročila. Z ohromující bitvy u Vo Mimbre se dalším opakováním stalo stínové divadlo a bez defilé rivanských princů bych se klidně obešel. Tím spíše, že v knize je opět obrovské množství tiskových chyb.... celý text

Rivanský trůn 1999, David Eddings

V kole osudu má Polgara, dcera nejmocnějšího čaroděje Belgarata, své pevné místo. Nejenže se stala ochránkyní rivanského rodu, ale stará se i o to, aby v Arendii po letech neustálých nesvárů a klanových válek konečně zavládl mír. Po Čaroději Belgaratovi je Kouzelnice Polgara dalším příspěvkem do cyklu, započatém sérií Belgariad a pokračující pětidílným Malloreonem. Původně jsem si myslel, že když Belgarat zkopíroval události Belgariadu, Polgara naváže a bude rozkrývat pozadí Malloreonu. Tato úvaha byla nepodložená, a jak se ukázalo i mylná. Vracíme se totiž znovu na začátek, hluboko před narození bohobijce Gariona a dáme si to celé ještě jednou - nyní z pohledu Belgaratovy dcery. Naštěstí to není úplná „kopírka“, protože události v Arendii doposud nebyly v žádném z předchozích románů popsány, ale i tak to zavání vytěžováním tématu nad rámec únosnosti. Ne že by tu nebylo pár skvělých míst, které člověka strhnou a ohromí, ale celkově je to rozvleklé a pro čtenáře, který zná původní cykly, zcela nadbytečné čtení (navíc okořeněné až neskutečným množstvím tiskových chyb).... celý text

Rivanský kodex 1999, David Eddings

Rivanský kodex je sbírkou Eddingsových materiálů, které si připravil předtím, než se pustil do psaní sérií Belgariad a Malloreon. Kromě životopisu čaroděje Belgarata (který známe z románu Úsvit/Soumrak čaroděje Belgarata kromě drobných změn téměř stejný slovo od slova), Svatých knih (většinu z nich jsme si přečetli v prolozích jednotlivých dílů Belgariadu), obšírných a do detailu vypiplaných dějin jednotlivých království (úžasný počin, který však bohužel nenabízí nic moc nového), popisu bitvy u Vo Mimbre (kolikrát ještě?), Malloreánských proroctví (které se tak trochu točí pořád okolo jednoho a toho samého) a deníku krále Anhega z Šereku (pravděpodobně to jediné, co mě opravdu bavilo číst), obsahuje kodex ještě dvě Eddingsovy úvahy pro začínající autory o tom, jak psát epickou fantasy. Tenhle materiál je opravdu jen pro velké fandy a asi bych ho ocenil více, pokud by série, ke kterým patří, byly nějakým způsobem ohromující a nezapomenutelné. Jenže tak, jak byly průměrné jednotlivé romány, stejně tak v podstatě bez velkého zájmu a okouzlení jsem proplul i tímto dokumentem.... celý text

Soumrak 1997, David Eddings

Bohové odešli a nastal čas proroctví. Čaroděj Belgarat se musí postarat o to, aby byla tato proroctví zachycena, pochopena a došla naplnění. David Eddings pokračuje v líčení událostí, které předcházely pětidílné sérii románů o Garionovi. Jak sám název knihy napovídá, vše sledujeme z pohledu nesmrtelného čaroděje Belgarata, což na jednu stranu znamená, že jsme přímo u zdroje všeho dění, na druhou stranu se u ničeho nemůžeme zastavit a podrobně to zkoumat, neboť musíme překlenout tisíciletí vývoje lidské společnosti. Střídáme tak jednu generaci za druhou jak na běžícím pásu a ještě k tomu hned v několika královstvích, což má za následek lehkou apatii i k těm nejvypjatějším scénám, protože i ty jsou v celkovém pohledu pouhými epizodami, zlomky celé té gigantické epopeje, rozprostírající se na obrovské ploše z jednoho konce světa na druhý a na věky věků. Člověk má z Belgaratova Soumraku pocit neskutečna a současně jakéhosi loutkového divadla, kde jsou všechny postavy voděny na provázcích bez jakékoliv vůle a vlastního přispění. Jako bych se celou dobu pohyboval v lepenkových kulisách bez jediného závanu emoce. Nedostihla mě radost, zlost, smutek ani strach. Klasifikace „výplně“ je v případě této knihy více než na místě.... celý text

Úsvit 1997, David Eddings

Narodil se v malé vesničce jménem Gara, ležící na krásném, zeleném břehu říčky. Matka mu zemřela, když byl ještě malý, otce nikdy nepoznal. Vyrůstal jako býlí v poli, byl líný a nespolehlivý, často se o něm mluvilo jako o lháři a zloději, sám sebe ale považoval za velice mazaného mladíka. Vesničané mu říkali Garat. Tak nějak začíná prequel ság Belgarion a Malloreon, vyprávějící o tom, jak všechno to soupeření dobra a zla, válka králů, lidí a bohů začala. Problém podobných reunionových knih je v tom, že většinu (ne-li celý) příběh už známe předem a dostávají se nám do rukou už jen střípky, zpřesňující epizody nebo vynechané scény, a to i přesto, že stále mluvíme o souvislém vyprávění. Čaroděj Belgarat není v tomto výjimkou a je potřeba k němu takto přistupovat. Prohlubování a rozšiřování známých událostí a faktů si od autorů vyžaduje vysokou erudici a dar podívat se na věci z jiného úhlu pohledu. Pokud totiž nepřijdou s něčím originálním, nad rámec již řečeného, bude to jen prachsprosté zlatokopectví bez přidané hodnoty. Belgaratův Úsvit je někde na půl cestě. Má několik skvělých okamžiků a vypjatých momentů, ale v celkovém pohledu je těch nezáživných, repetitivních a prázdných ploch bohužel až příliš mnoho.... celý text

Věštkyně z Kellu 1996, David Eddings

Místo, jež více není, je nalezeno a čas naplnění starodávného proroctví se nachýlil. Dítě Světla Garion a Dítě Temnoty Zandramas musejí stanout před věštkyní z Kellu, která svou Volbou rozhodne o osudu světa. Finále ságy Malloreon začíná zvolna, přestože všechny klíčové figury jsou už připraveny na závěrečné střetnutí. Nebyl by to ale Eddings, aby nás ještě chvíli nenechal čekat a namísto ostrého tahu na bránu nás nepovodil po Perivoru, kde si zahrajeme zcela zbytečné variace na hru „Chodí pešek okolo“. Přituhovat začne až v poslední třetině knihy na Korimu, který nám ve frenetickém vzepětí odhalí všechny zákruty stezky, po níž jsme celou dobu kráčeli a jejíž tajemství jsme už povětšinou všechna odhalili, nebo je alespoň s velkou mírou pravděpodobnosti tušíme. Přestože se velké překvapení nekoná, je to snad poprvé v sérii vzrušující čtení, které dává zapomenout na ten pomalý rozjezd. V průběhu závěrečného epilogu by pak citlivějším jedincům mohla ukápnout nějaká ta slzička, neboť emocemi se tady rozhodně nešetří. Věštkyni z Kellu jsem přidal jednu hvězdu proto, abych ji odlišil od jejích předchůdců, byť nejsem přesvědčen, že si ji beze zbytku zaslouží…... celý text

Darshivská čarodějnice 1995, David Eddings

Utekli z malloreánské říše, aby se zapletli do boje tří armád v Darshivě. Garion a jeho přátelé ale stále míří za naplněním dávného proroctví, které má rozhodnout o osudu světa. Co se týče příběhu jako takového, nic moc se nemění: stále putujeme od čerta k ďáblu bez toho, že by přibylo něco nového. Většina důležitých indicií (ne-li dokonce všechny) už byly v podstatě vyjeveny v předchozích knihách, a tak se jen probíjíme přes překážky k místu, které více není a kde, jak víme, dojde k finálnímu rozhodnutí. Eddings je mistrný vyprávěč, a přestože už nemá čím překvapit a natahuje dějovou linku až hrůza, stále si udržuje určitou míru poctivosti a své hrdiny vhání do dalších a dalších dobrodružství, byť plytkých a nepříliš vzrušujících. Problémem Darshivské čarodějnice (a vlastně i dvou předchozích dílů Malloreonu) je neustálé omílání jednoho a toho samého evangelia stále dokola, znovu a znovu, zepředu, zezadu, zprava i zleva a ještě několikrát okolo a nazpátek. I postavy ustrnuly ve svých kokonech a nic je z nich nedokáže vytrhnout. Můžete se vsadit, že se v každé situaci zachovají naprosto stejně.... celý text

Pán démonů z Karandy 1995, David Eddings

Pronásledování kouzelnice Zandramas, která unesla syna rivanského královského páru, pokračuje. Napříč Malloreánskou říší jí v patách pádí neohrožení hrdinové v čele s Garionem, nositelem Orbu a Dítětem Světla. O třetí knize série Malloreon se v podstatě dá napsat totéž, co jsem uvedl u stejného dílu v řadě Belgariad. Také do Pána démonů z Karandy na jednom konci (možná) natěšeně vstoupíme, abychom ho po několika drobných, nekomplikovaných zápletkách, řadě epizodních dobrodružství a hrstce šarvátek s předem daným výsledkem zase na druhém konci (s největší pravděpodobností) už méně radostně opustili. Jednou stranou tam, druhou ven, jako na laně, které nemá začátek ani konec. V jednu chvíli mě dokonce napadla kacířská myšlenka, jak moc by příběhu ublížilo přeskočení těchhle překlenovacích dílů a zda by nestačilo přečíst si jen první a poslední knihu cyklu. Tohle je totiž už jen spisovatelská rutina braná přes kopírák, nové nápady nikde. Jdeme a jdeme, sem tam někoho setneme, prohodíme pár mravokárných narážek, po nichž se všichni kdovíproč červenají, ale především se zamyslíme, proč zrovna my… tohle čtecí martyrium podstupujeme.... celý text

Král Murgů 1995, David Eddings

Pátrání po únoscích mladičkého následníka rivanského trůnu dost možná míří k rozhodujícímu zápasu mezi silami dobra a zla, Světla a Temnoty, mocných kamenů Orbu a Sardionu, který určí podobu světa. Druhá kniha Malloreonu podle očekávání odstartovala další fantastickou road movie, při níž musí naši hrdinové překonat řadu (menších či větších) překážek, stavějících se jim do cesty. Družina se neustále rozrůstá, jak se k ní při různých příležitostech přidávají další a další klíčové postavy. Každá z nich má přitom svůj vlastní způsob jednání, důvod k připojení se do týmu, motiv i cíl. U některých to dokonce může být i proradnost a zrada, kterou ani nejmocnější čarodějové nedokáží odhalit. Jednotlivá epizodní dobrodružství jsou na hlavní dějovou linii navlečeny jako korálky na nit, po níž se pohybujeme tak, abychom všechny ty korálky posbírali a svázali je do oslňujícího náhrdelníku. Že nám na to nebude stačit jedna jediná kniha, je více než jisté, a tak nezbývá než sáhnout po pokračování. Koneckonců mezi díly série Malloreon (podobně tomu bylo i u série Belgariad) není žádný viditelný předěl.... celý text

Strážci Západu 1995, David Eddings

Jedenáct let po událostech Belgariadu se nad královstvími Západu vznáší nový temný stín a rivanský král Garion se musí postavit nové nebezpečné výzvě, hrozící zničit jeho rodinu, zemi i svět. První kniha Malloreon je přímým pokračováním Eddingsovy série Belgariad a vrací do hry všechny její staré známé hráče, dokonce i ty, o nichž jsme si mysleli, že jsou už nenávratně pryč. Schéma výstavby příběhu je hodně podobné svému předchůdci. Máme tu základní zápletku, v jejímž jádru krystalizuje ohrožení všeho dobrého a z níž existuje pravděpodobně jedno jediné východisko, a to další velká dobrodružná cesta křížem krážem celým světem. Strážci západu jsou přípravou na toto náročné putování, nastavuje parametry a cíle, odhaluje ty, kdo půjdou s námi i ty, kdo nám budou v cestě bránit. Vzhledem k faktu, že série Malloreon opět čítá pět knih, nikam se nespěchá. Každou (i tu nejbezvýznamnější) událost si pěkně a do detailu rozebereme, všemi zúčastněnými okomentujeme, a teprve poté, kdy si ve věci uděláme jasno, pokračujeme dále. Dramatičnost vyprávění je tak obroušena od všech ostrých hran a i přes svou epičnost působí místy unaveným dojmem.... celý text

Divotvůrcova koncovka 1995, David Eddings

V Kthol Mišraku, městě Nekonečné noci, se rozhoduje o osudu světa, lidí i bohů. Garion, třímající v rukou Aldurův Orb, se musí postavit probuzenému Torakovi, který se chce stát králem králů, jediným pánem a Bohem nad světem. Série Belgariad David Eddingse dospěla do svého závěru. Všechny cesty jsou skončeny, tajemství odhalena, milostné rošády uzavřeny… zbývá vybojovat poslední bitvu. Jednak tu mezi armádami Západu a Torakovými stoupenci, i tu osudovou mezi Garionem a Torakem, která vyjeví, které ze dvou proroctví dojde svého naplnění. V první půli knihy si Eddings pečlivě připravuje šachovnici a umisťuje do ní své figury, aby se následně pustil do hry a rozpoutal armageddon. Poprvé za celou dobu strávenou s Belgariadem čtu jedním dechem bez touhy se odtrhnout. V Thull Mardu je to o mohutných taktických manévrech a nelítostném soupeření tří armád, v Kthol Mišraku je to o božské velkoleposti a boji muže proti muži (respektive bohu, chcete-li). Obě partie jsou ohromující a klidně by to jimi mohlo skončit, protože závěrečný svatební ocásek je oproti nim už jen slabým odvárkem bez chuti i zápachu. Divotvůrcova koncovka mi každopádně připravila vpravdě divotvorný zážitek a za to jí patří skromné díky.... celý text

Věž černé magie 1995, David Eddings

Dle proroctví usedl na rivanský trůn nový král. Současně s tím se však ze svého dlouhého spánku probouzí i zlý bůh Throrak. Belgarat s Garionem se tak znovu vydávají na cestu, aby zažehnali hrozbu války a zkázy světa. Čtvrtá kniha Belgariad je tak trochu cestou tam a zase zpátky. Jen co jedno putování skončí, druhé začíná. Mezitím si užijeme vpravdě dechberoucí korunovaci rivanského krále, která je možná velkým překvapením pro většinu zúčastněných postav, ale ukažte mi čtenáře, který by netušil, co se chystá. Na druhou stranu je to po oné dlouhé a vyčerpávající road-movie, konečně pořádná, emočně vypjatá, show v nejlepších tradicích žánru. Škoda, že se v tomto okamžiku příběh zase hned zastaví, začne plandat okolo ničeho, točit se, přemýšlet, aby se posléze dal znovu škobrtavě a těžkopádně do pohybu směrem odkud přišel. Kromě Polgařina běsnění už bohužel mnoho dalšího nenabídne, proto jsem zamáčkl slzu a dal si ještě jednou slavný útěk před Taur Urgasovou armádou a onu velkolepou královskou korunovaci v Rivě.... celý text

Kouzelníkův gambit 1995, David Eddings

Aby získal zpět ukradený Orb a naplnil starodávné proroctví, musí se Belgarat se svými společníky vydat až do nepřátelského Kthol Murgosu, který se připravuje na válku. Třetí kniha Belgariad je přesně tím, čeho jsem se obával na konci předchozí knihy: poměrně únavným putováním, které kdesi cestou ztratilo směr a cíl. Dramatických momentů je poskrovnu, vlastně jen sbíráme figurky na šachovnici, abychom si snad někdy v budoucnu mohli zahrát partii této královské hry. Některé nevýznamné pěšáky při tomto sbírání pochopitelně vyřadíme, abychom se s nimi nemuseli vláčet napříč hrací deskou, ale je to takové opatrné a na věci to nic nemění. Hlavní hrdinové pak jakoby nám zamrzli v čase a nikam se nevyvíjejí. Pokud někdo očekával, že alespoň vedlejší postavy zaujmou vyhraněné stanovisko a projeví se přinejmenším hozením rukavice do ringu, bude nejspíš také zklamán. Celý příběh je postaven na detailech a drobných epizodkách, v celkovém pohledu však ztrácí vypovídací schopnost a pomalu, ale jistě, se do něho vkrádá nuda. Tu nevykompenzuje ani Eddingsův velice příjemný vyprávěčský styl.... celý text

Královna magie 1995, David Eddings

Pátrání po ukradeném Orbu pokračuje. Belgaratova družina se rozrostla o další společníky a pokračuje ve stíhání zloděje. David Eddings v podstatě navazuje přesně tam, kde skončil Pěšec proroctví a posílá své staré dobré hrdiny (a pár nových) na pouť napříč královstvími. Trochu se mu přitom ovšem vytratil smysl celého toho náročného a nebezpečného putování, a tak to malinko vypadá jako cesta pro cestu samotnou, nebo chcete-li, dokud se jde odněkud někam, je velká šance, že se narazí na nějaké to dobrodružství, zlovolného nepřítele, hordu nestvůr, v lepším případě pak princeznu nebo poklad. Ukradený Orb se vlastně připomene až na samém konci knihy, a to ještě jen tak mimochodem, protože naše hrdiny čeká hned za rohem další nebezpečný střet. Jednotlivé epizodní zápletky podél cesty jsou sice zajímavé, ale pokud budeme takto pokračovat i v dalších knihách, abychom se teprve v té poslední podívali zlému Torakovi na zoubek, bude to rutina a nuda. Přestože jsme v Královně magie přešli tři království, dá se skoro říct, že jsme se z výchozí pozice nikam nedostali. A pokud, tak jen o maličký krůček…... celý text

Pěšec proroctví 1995, David Eddings

Mocný drahokam Orb, vytvořený samotářským bohem Aldurem, byl ukraden. Nebude-li nalezen a vrácen, hrozí světu smrt a zkáza. Výprava, která se vydává po zlodějových stopách, bude plná dobrodružství a nebezpečí. David Eddings otevírá svou Belgariad ságu historickým prologem o válce lidí a bohů, z něhož se mezi řádky dovídáme, o čem to celé bude a kdo budou naši hlavní hrdinové (opravdu netuším, kde vzal Jan Patrik Krásný onoho draka, kterého dal na obálku AndClassického vydání). Čerstvě poznamenán četbou famózní Feistovy ságy o Impériu mi Eddingsův Pěšec proroctví přišel mnohem méně dospělý a i v těch nejdramatičtějších momentech až příliš „hodný“. Možná za to mohou všichni ti strýčkové, tety, bratranci, nebo fakt, že v tomhle příběhu téměř nikdo nedojde újmy, a když už, tak je to jen takové klukovské pošťuchování, případně se to děje někde za rohem. Celé vyprávění má tak domáckou atmosféru, až jsem si chtěl nazout babičkovské papuče a jít si sednout ke krbu (myšleno v dobrém a samozřejmě jen za předpokladu, že by venku nepanovaly tropy). První kniha Belgariadu je prostě milé, klidné, příjemné a líbivé čtení, u něhož člověk nemusí moc přemýšlet.... celý text