mahdal
přečtené 589
Umění básně
1990,
Zdeněk Kožmín
Skvělá interpretační práce erudovaného autora. Kožmín zde nabízí nevšední pohledy na dílo velkých českých básníků. Pro milovníky poezie povinná literatura.
Hledání Viléma Závady
2003,
Iva Málková
O V. Závadovi jsem poprvé slyšel až při vysokoškolských studiích; myslím si, že tento slezský básník je mnoha lidem neznámý. Proto jsem se i já rozhodl podniknout cestu poznání. Netušil jsem, co mě čeká, musím však konstatovat, že mám rozporuplné pocity. Monografie I. Málkové je velmi erudovaná publikace, která se snaží o celkový pohled na tvorbu V. Závady. V obecném měřítku je velmi povedená - autorka, literární vědkyně, postupuje velmi metodicky a systematicky. Nejprve je čtenářům představena osobnost Závadova, poté se snaží o důkladnou analýzu a intepretaci jednotlivých Závadových děl. Proto je kniha určena spíše erudovaným čtenářům. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, objevil jsem si pro sebe "nové" básníka.... celý text
Jeden život
1962,
Vilém Závada
Chtěl jsem pro sebe objevit nového básníka, ponořit se do jeho textů a melodií. Vybral jsem si Závadu. Jeho lyrické verše mě oslovily jen z části, na pomoc jsem si vzal i publikaci Hledání Viléma Závady od Ivy Málkové, která zevrubně interpretuje Závadovo dílo a kterou všem doporučuji.... celý text
Amáliina nehybnost
2021,
Kateřina Rudčenková
Rudčenkovou znám především jak (náročnou) básnířku, k její próze jsem se dostal poprvé. Měl jsem menší čtenářské předsudky, ale ty si nenaplnily a Rudčenková mě velmi překvapila - ať už stylem vyprávění, nebo samotným příběhem. Vypravěč mě do příběhu dokázal vtáhnout a nepustit. Mohlo by se zdát, že téma, které se v knize nachází, by mohlo býti spíše určeno pro osobu podobně starou jako hlavní protagonistka, musím ale říci, že i já jsem si našel pasáže, které ve mně rezonovaly. Samotný název nás nutí k zamyšlení nad interpretací, jestli ta nehybnost byla dána povahou, vrozenými, nebo získanými vlastnostmi. Asi od každého něco. Takto rozpitvat jednu osobnost muselo dát velmi psychické námahy (ale také zkušeností). Ale a priori bych tuto nehybnost neinterpretoval jako negativní vlastnost. Přece jen je v příběhu pohybu dost. Bohužel vždy ten pohyb není v životě to, co bychom si přáli neb představovali. Doporčuji!... celý text
Kdo zabil mého otce
2021,
Édouard Louis (p)
O knize jsem se dozvěděl z recenze v časopise Host a ihned jsem věděl, že ji musím přečíst. Nelituju ani stránky. Bohužel (nebo i bohudík) těch stránek nebylo mnoho, zato byly svým obsahem šokující. Příběh psaných v -ich formě evokuje čtenáři určitou naléhavost tématu, která se v průběhu příběhu stupňuje až do vyvrcholení zápletky. Celá tahle skutečnost nutí čtenáře knihu neodkládat a přečíst ji tzv. "na jeden zátah". Až s naturalistickým nádechem hlavní postava líčí komplikovaný vztah s ( později nemocným) otcem, který je umocněn tím, že protagonista zjistí, že je homosexuál. Příběh je obohacován retrospektivními pasážemi, které zkoumají ?příčiny narušených rodinných podmínek. Vše je zasazeno do menšího města, které vládne svou vlastní maloměšťáckou mentalitou. Kritika společnosti a politiky mi v závěru přišla nadbytečná, nebo nevhodným způsobem zakomponovaná do příběhu. Čtenář asi tuší, proč do příběhu autor tyto pasáže včlenil, ale připadají mi zde nevhodně "zakotvené". Určitě tuto útlou knihu doporučuji! Věřím, že nejednoho zvedne ze židle!... celý text
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
2022,
Karin Lednická
Když měla vyjí nová kniha Karin Lednické, moc jsem se těšil na zajímavý a propracovaný příběh. Ten Lednická čtenářům nabízí, ale ne v takovém stylu, na který jsme zvyklí. Zmiňovaný styl, tj. střídán příběhu s faktografickými dokumenty se v dnešní literatuře objevuje čím dál častěji, bohužel si nejsem jistý, zda mi to jako čtenáři vyhovuje. Časté odbočky od příběhu, retardace děje vedly k tomu, že jsem se občas v postavách ztrácel a že jsem neudržel tu "napínavou nit" příběhu. Autorka dokázala s citem podat naturalistické scény nacistických zvěrstev a obdivuhodně se snažila nahlížet do nitra svých postav. Čtenář si musel pokládat otázku, jak to že tohle svět dopustil. Přesto si myslím, že Lednická odvedla zajímavý kus práce. Snad brzy dopíše třetí díl Šikmého kostela!... celý text
Dávné proso
1981,
Jan Skácel
Skácelovi nemůžu jinak než za 5! Jeho poezie je vždy balzámem po duši, i když je občas smutná, vždy mi zvedne náladu. Oceňuji jeho práci s jazykem, neologismy jsou neotřelé a vždy překvapí. Skácela doporučuji vždy.... celý text
Dvojité dno
2010,
J. H. Krchovský (p)
Krchovský je vždy za pět! Když sahám po knihách tohoto autora, vždy vím, že to bude stát za to! Nejinak to bylo i v tomto případě. Krátké básně plné životních paradoxů s lehce sexuálním či morbidním nádechem jsou přesně to, co člověk občas potřebuje. Musí však hledat vyjádření taková, která mají úroveň. A tu Krchovský má! Doporučuji.... celý text
Jaroslav Hašek
1962,
Radko Pytlík
Švejk rozpitván na elementární částice! Velmi dobrá kniha nedávno zesnulého literárního vědce, který se věnoval především bohémsky zaměřeným autorům na české literární scéně. Myslím, že se v knize podařilo vystihnout všechny důležité body Haškovy poetiky. Geneze Švejka je velmi zajímavá, také pohled na komiku (komičnost) tohoto protagonisty je neotřelá. Dnešního čtenáře bude trochy brzdit styl, kterým je publikace napsaná. To však nemění nic na tom, že je tato kniha velmi přínosná především v ujasnění pohledu na Švejka.... celý text
Čas, bratr mého srdce
1965,
Josef Hora
S Horovu poezií jsem se seznámil již za studií, přesto tento básník tehdy moc nezapůsobil. Pokusil jsem se ho "objevit" ještě jednou. Musím říci, že to bylo o něco úspěšnější shledání. K některým textům prostě člověk musí dospět. Přesto všechno věřím, že když někdy příště otevřu jeho texty, promluví na mě jiným (doufám, že hlubším) jazykem.... celý text
Rozmluvy s Václavem Černým
1998,
Václav Černý
Velmi zajímavá kniha; musím souhlasit s komentářem uživatele Dutch, ve kterém píše, že je v knize příliš mnoho Bělohoubka a málo Černého. To mě při čtení těchto rozhovorů velmi mrzlo, ale také i zaskočilo. Přesto si myslím, že některé slova by byla zbytečná. Trošku nudné byly i pasáže, kdy si oba aktéři vyměňovali doporučení na četbu, možná bych radši uvítal nějaké komentáře k těm knihám. I z toho mála, co jsme mohli o Černém vyčíst, bylo patrné, že byl velmi přísným člověkem. Nejen k okolí, ale také k sobě. Myslím, že to mu také umožňovalo mít neskutečný všeobecný přehled. Kdo se zajímá o historii a o literaturu, tomu knihu doporučuji.... celý text
Karolína Světlá
1975,
Ota Dub
Útlá knížečka, u které jsem musel přemýšlet nad jejím posláním? Měla mapovat život Světlé? Nebo se měla zaměřit na dílo? Pokud by spadala do první kategorie, tak je to v podstatě pro dnešní literární vědu nepodstatné a bezpředmětné; pokud se měla zaměřit na dílo, tak je velmi nedostačující. Vzhledem k roku vydání však musí čtenář "odfiltrovat" ideologistické poznámky.... celý text
Člověk Kainar
1983,
Milan Blahynka
Nejprve vyjádření k formální stránce: kniha má neobvyklý rozměr a tato nezvyklost mi zpočátku bránila v komfortu čtení. Bohužel to byla jediná překážka - také velikost písma byla pro typ dané publikace netypická, což působilo dojmem, že kniha je velmi rozsáhlá. Co se týká obsahu - kniha je chronologicky uspořádána, čtenář se dočte o autorově životě, který byl spjat nejen s poezií, ale také s hudbou. Přitom toto hledisko by mělo být v kontextu Kainarovy poezie stěžejní. Přesto se mi zdálo, že v kontextu knihy byla tato skutečnost malinko upozaďována. Jelikož publikace vyšla až po Kainarově smrti, dalo by se říci, že je úplná a zdařilá.... celý text
