maid
přečtené 258
Dej mi své jméno
2018,
André Aciman
Toto je snad jediný případ, kdy se mi film líbil více než kniha a kdybych jej neviděla, asi bych knihu ani nedočetla. Kniha působí oproti filmu takovým nekonzistním dojmem, často jsem se v ní ztrácela, i když děj není nějak obsáhlý (podstatě se ve většiny knihy nic neděje). Velmi mi vadila absence uvozovek, někdy i odstavců, a volné přebíhání z přímé řeči k vyprávění. Ano, je to originální a umělecké, což v mém případě není většinou negativum právě naopak, ale opravdu hodně čtenářsky nekomfortní. Paradoxně se mi líbila nejvíc až poslední část knihy, která ve filmu není. Takový epilog, který vlastně není epilogem. Tři a půl hvězdy... celý text
Jan Werich za oponou
2018,
Jiří Janoušek
Kniha je poklad jak ze strany obsahu, tak i po grafické stránce. Jan Werich byl génius a pokud by žil v antice, patřil by ke slavným myslitelům, kteří za sebou měli hlouček učenců, již si zapisovali filozofovy moudra. Solidní pevné desky, perfektně zvolený font jen více vystihuje Werichovu osobnost. Vybrané fotky jsou velmi roztomilé. Jen co mě mrzí je podivná bulvární anotace, které zdůrazňuje především hercovy záporné vlastnosti. Pochopitelně nikdo není černobílý, ale moc to nechápu, vzhledem k obsahu knihy, která Wericha nijak nekritizuje (maximálně do prvních kapitol jsou vloženy vzpomínky Jiřího Voskovce, ale to bych nebrala jako kritiku spíše dokreslení osoby, která znala Wericha skoro celý život. A od toho máme nejlepší přátele, kteří nás nevidí jako svatostánek a občas si to nás rýpnou). Sám autor zůstává v pozadí. V rozhovorech starý herec dominuje a autor retrospektivně jeho výpovědi nijak nekomentuje ani mimo daný rozhovor, což oceňuji, a proto ještě více nechápu, proč Janoušek zvolil v roce 2018 takový dodatek.... celý text
Hora mezi námi
2017,
Charles Martin
Mírné zklamání zvláště kvůli závěru knihy. Příběh, který se celou dobu snažil situovat do reality (což mu ale moc nešlo), se nakonec v samotném závěru knihy proměnil v kýč, který před tím několikrát kritizoval. Navíc, nebylo těžké uhodnout, jak to přesně skončí, ale doufala jsem, že mě autor překvapí, což se nestalo. Prokládání příběhu retrospektivními vzpomínkami ze záznamníku bylo osvěžující, byť dost sentimentální. Suma sumárum ale nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila a nemůžu být přehnaně kritická (konec konců je to love story ne thriller), takže jako letní čtení dobré, ale není to nic světoborného. Z filmu jsem viděla jen útržky. Musím říct, že se od knihy liší značně (proto podle mě není dobrý nápad dávat na přebal knihy plakát z filmu), ale líbil se v tom, že hlavní hrdinku více emancipoval a změnil jí jméno na Alice. Těch změn je tam ale opravdu hodně.... celý text
40 dní pěšky do Jeruzaléma
2015,
Ladislav Zibura
První knihu prince Ládika jsem četla paradoxně až poslední z jeho současného triptychu. Je na ní vidět, že autor se teprve musel vypsat, tudíž tato kniha je zatím jeho, pochopitelně, nejslabší. Možná až zuby nehty se držel konceptu deníku a tudíž popisoval každý den zvlášť. Přestože se jistě snažil předejít monotónnosti, na tak dlouhé cestě se tomu jistě nelze vyhnout. Proto by nebylo na škodu pár stran oželet a přidat vyprávění větší spád a ne otrocky popisovat každý den, každé přespání u benzínky, každodenní, leč milé, pozvání na čaj. Nejvíce se mi líbil závěr knihy (i přes autorův nesouhlas, to jakousi gradaci mělo - ano, nyní vytváříme ten zmíněný dialog!) a filozofické úvodníky na začátku každé kapitoly. Tam s ním souzním nejvíce!... celý text
Amerikána
2017,
Chimamanda Ngozi Adichie
Mě Amerikána nadchla. Čekala jsem, že kniha bude jedna z mnoha rádoby intelektuálních eposů, které za pěknou obálkou skrývají nefalšovaný průměr. Amerikána je jiná. Lidská. Je vidět, že autorka píše od srdce a promítá do knihy samu sebe. Skvěle na mě zapůsobil popis americké povahy a i jiné podobné pasáže. Možná bych ocenila více pozadí, které za sebou skrývá Obinze. Taky v postavách bylo ze začátku těžké zorientovat, ale zhruba po třetině se kniha četla sama, ovšem není to úplně kniha, kterou přečtete na jeden zátah. Asi to není čtení pro každého a mě nadchla asi proto, že jednoduše se mi dostala ve správnou chvílí do ruky. ...ale třeba se i vám kniha dostane ve správný čas do ruky.... celý text
Vládneme, nerušit: opoziční smlouva a její dědictví
2006,
Erik Tabery
Kvůli datu vydání už mírně zastaralá (některých momentech i smutně úsměvná, kdyby jen Tabery tehdy věděl..) , ale možná v tom stále tkví to kouzlo - Politici se na naší politické scéně nemění a provozují stále ty stejné praktiky a podvody...a lidé je stále volí.... celý text
Smějící se slzy - aneb soukromý život Jana Wericha
2004,
František Cinger
Pěkná rekapitulace ke svazkům Korespondence V + W. Kniha sice nese v názvu pouze jméno Jana Wericha, nezapomíná ale ani na soukromé Werichových životních partnerů: především Voskovce, ale i Ježka nebo Horníčka. Bylo zajímavé porovnávat názory, které vyplynuly z čistě osobní korespondence s názory jiných herců, příbuzných a známých, kteří Wericha obklopovali a které Cinger umístil do své biografie. Například z knihy vyplývá, že Voskovec s Horníčkem měli, v rámci možností, velmi vřelý vztah již od začátku, kdy Horníček stanul na prknech po boku Wericha. V korespondenci Voskovcovi řádky o Horníčkovi (už si nepamatuji, zda byly adresovány přímo Werichovi nebo někomu jinému) zněly nechvalně leckdy i žárlivě. Posléze na něj názor změnil, Voskovec ale sám napsal, že si nikdy kolem krku nepadali, jak by možná někteří očekávali. Škoda jen těch gramatických i faktických chyb, které čtenář, který měl půjčenou knihu přede mnou opravil. :-)... celý text
