maja8148 přečtené 456

Kříďák 2018, C. J. Tudor

Tahle kniha mi strašně připomínala To (a to jsem To nečetla, ale viděla jen filmy). Máme tu partu dětí z čehož je jedna holka, ke všemu zrzavá, kterou mlátí otec a která se už už nemůže dočkat až vypadne z domu a pak taky jednoho tlustého kluka, který na sobě časem zamaká. Jo a taky hlavního psychošikanátora s kterým to nedopadne zrovna dvakrát dobře. Jo a taky rozmezí tří dekád. Kniha se nese v takovém klidném žánru, kdy už už čekáme na to velké BŮM. Na tu vraždu v lese, ale místo toho dotává hromadu menší (a někdy i větších) tragedií, které jak se dozvídáme sice poznamenaly život dvanáctiletého chlapce, ale z velké části s onou událostí ani nemají nic společného a vlastně jen mají odpoutat naši pozornost od skutečného vraha a musím přiznat, že mě osobně asi i překvapil. Vážně jsem to nečekala. Co musím vytknout je to, že nám autorka vypráví příběh z pohledu dvanáctiletého chlapce a některé informace, které on ví, nám zamlčí. To mi vadilo. Chápu, že to bylo pro napětí, ale je to informace, kterou ten chlapec ví a klidně nám ji mohl říci dříve. Jako ano, chápu, že to nebylo řečeno pro větší tajemno, ale na druhou stranu nám to tedy neměla vykládat z jeho pohledu, ale z pohledu někoho jiného.(PS:Pan Kříďák se stal jednou z mých nejoblíbenějších postav, protože ten chlap byl vážně super)... celý text

Hvězdy ti poradí 2021, Barbara Cartland

V této knize je vše naprosto dokonalé. Dokonalá hlavní hrdinka žijící s dokonalým strýčkem v dokonalém domě, která se kamarádí s dokonalými cikány (jak se během příběhu několikrát dozvíte jsou to ti nejlepší cikáni jaké zná), která potká dokonalého vysněného muže (sorry, ale takové chlapa sem neviděla ani v pohádkách od Disneyho), který se do ní během dvou dnů zamiluje tou nejčistší bezpodmínečnou láskou a navíc si oba vzájemně umí číst myšlenky. Ne vážně i v pohádkách se za "žili šťastně až na věky" musí být. Tady se jen potkají, kouknou na sebe a je svatba. A ten "velký problém" vlastně ani nějak neřeší, páč ten se vyřeší sám. Kniha je neskutečně nezáživná, hlavní hrdinka (které by její čistotu mohla závidět i kreslená Sněhurka) vám strašně leze na nervy a za ten místy až primitivní slovosled by se styděla i většina amatérských spisovatelek na Wattpadu  (zde nevím, jestli je to chyba autorky nebo překladatelky). Navíc o té holce se tam mluví jako o strašně chytré a na svůj věk vyspělé a když poprvé stojí před nějakým problémem tak uteče? Jako vážně? A místo toho, aby se jej i poté snažila nějak vyřešit, tak si raději žije svoji cikánskou pohádku... A rozhodně to ani neomlouvá to, jaký je to žánr, protože i v tomto žánru se dají napsat vtipné, dramatické, čtivé a kvalitní příběhy, které mají zajímavé postavy (tímto se omlouvám Daphne, když jsem o ní říkala, že je na ranu, alespoň měla nějaký charakter a nebyla naprosto plochá představa dokonalosti). Prostě a jednoduše, kniha pro mě byla naprostým zklamáním, obzvlášť přihlédnu-li k hodnocení knihy (na databázi knih 77%, kdy jsem ji začala číst)... celý text

Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria 2017, Caitlin Doughty

Když jsem knihu kupovala, očekávala jsem nějaké (černo)humorné historky ze zákulisí.pohřebních služeb. Nemohla bych být dál od pravdy. Tedy ano, občas se člověk dočkal černého humoru, ale většina knížky je krásné, citlivé a zároveň věcné odvyprávění každodenní rutiny v krematoriu. Toto vyprávění je navíc obohaceno zajímavými fakty spojenými se smrtí a hlavně historií pohřebnictví, kremací a balzamování. Autorka se nevyhybá ani zamyšlení nad smrtelností a nad tím jak smrt v životě vlastně přijmout a jak s ní vycházet a zacházet. Mě samotnou několikrát donutila se zamyslet nad touto nedílnou součástí života a nad tím, že u nás doma (na rozdíl od podle knihy většiny amerických domácností) není smrt úplné tabu a víme, jaký pohřeb si přejeme. Navíc se mi zalíbila autorčina myšlenka přírodního pohřbu. Vím, že se to u nás v nějaké podobě dělá. Máme rozptylové louky, vznikají první hřbitovy a pohřební ústavy zaměřující se na pohřeb popelu v přírodě v rozložitelných dózách. Ovšem myšlenka pohřbu těla přímo do země je za mě daleko zajímavější a doufám, že než nadejde můj čas půjde u nás provést i tato varianta, protože souhlasím s tím, že je to nejpřirozenější a nejekologičtější možnost, jak se postarat o tělo. A navíc spálení mrtvoly na otevřeném ohni se u nás neprovádí. Rozhodně nechci skončit někde v urně. V tom mám jasno už dlouho. Závěrem nezbývá než říci, že toto je rozhodně jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy měla možnost číst a po opravdu dlouhé době je to kniha, která mě opravdu donutila přemýšlet.... celý text

Můj kámoš Ježíš 2017, Lars Husum

Tohle byla strašná nuda. Ne upřímně. Čekala sem od té knihy, že to buď bude strašnej úlet a nebo naopak strašné zklamání, ale rozhodně ne, že mě bude tak nudit. A to i ve chvílích, kdy se tam něco děje. Čteme o klukovi, kterej je strašně sobecký hovado bez jakékoliv dobré vlastnosti. Mám pocit, že ten kluk snad ani žádnou vlastnost nemá. Teda pokud za vlastnost neberete sraní na ostatní lidi, dokud se vám nezjeví Ježíš a vy ho začnete poslouchat jen protože vlastně nemáte co jiného na práci. A tohle je na tom asi ten kámen úrazu. Nikolaj je prostě kluk ke kterému si nenajdete cestu a který nám vykládá příběh prostý jakýhkoliv emocí a cílů, protože každá postava musí mít cíl, který ji někam pohání. I kdyby to měl být jen čtvereček čokolády. A to mi tady prostě chybí. Hlavní hrdina se potácí celou první půlku knihy od ničeho k ničemu a ve druhé půlce sice cíl má, ale ten na mě působí jakoby ani nebyl jeho. A navíc když se s hrdinou nezžijete v první půlce knihy, tak v té druhé asi těžko, že? A nějak plastické nejsou ani ostatní postavy, které jsou buď jen ploše dobré, nebo ploše zlé a buď jsou v příběhu proto, aby kopaly za team Nikolaj, nebo proto, aby mu ničili život (a takové jsou jen dvě) a vlastně pokud neplní jednu z těchto úloh, tak vlastně ani nemají co na práci.... celý text

Tesáky 2021, Sarah Andersen

Paříž: Katakomby 2017, Jeremy Bates

Rozhodně se musí nechat, že to mělo skvělou atmosféru a bylo to neskutečně čtivé. Co mě trochu rušilo bylo střídání osob. Nic proti tomu nemám, ovšem ve chvíli, kdy je celá kniha z pohledu první osoby a pak najednou po nějakých sto stránkách je tam švihnutý pohled jiné postavy a ještě ke všemu ze třetí postavy, tak mě to trochu vyruší. Navíc, když velká část těchto pohledů odjinud je naprosto zbytečná a knize nic nepřidá, kromě pár naprosto nedůležitých informací o jiných osobách, které nepotřebujeme, jsou nám k ničemu a vlastně je stejně už dávno víme. Ne opravdu Robuv a Pascalův pohled byl úplně o ničem a jestli to mělo vyvolat moje sympatie k postavám, tak se to naprosto minulo účinkem. Obzvlášť u Pascala, kterého jsem si tím akorát zprotivila než naopak. Tohle se opravdu nepovedlo. Ke konci toto střídání postav už sice dává trochu smysl (pokud nepočítám jednu kapitolu, kdy není jasné, jestli se děj odehrává z pohledu Willa nebo někoho jiného, jelikož ich a er forma se střídají v jednu chvíli i dokonce v rámci jednoho souvětí), ale když se to tam objevilo poprvé, tak sem se toho až lekla a absolutně se mi to protivilo. Jinak, co se děje týče, ten byl opravdu napínavý, využil několika falešných poplachů, ale ač jsem se neskutečně těšila, co na naše hrdiny čeká, nějak výrazně jsem se nebála.  (Teď přijde spoiler) Trochu zklamání se dostavilo až ve chvíli, kdy se naši hrdinové dostali do opravdových potíží. Jako ano z části jsem to asi čekala, ale modlila jsem se, ať k tomu nedojde, jenže ono se to stalo. Autor prostě použil oblíbené pravidlo děsivých zážitků z podzemí - tedy když nevíte co, tak tam vražte napůl (nebo úplně) šílené z nepochopitelných důvodů vraždící Mutanty vedené jediným na pohled normálním člověkem a mezi kterými žije jedna alespon trochu normální a soucitná osoba. Vážně nevím v co jsem doufala, ale naštěstí jsem s touto variantou tak trochu počítala, takže knihu jsem si užila a v podstatě ji přečetla na jeden zátah, takže i přes tyto vady na kráse ji musím hodnotit kladně.... celý text

Odd a mraziví obři 2018, Neil Gaiman

Přemýšlím, co ve mě vybudovalo lásku k severské mytologii a obzvláště k Lokimu, jestli to byl Neil nebo Marvel :D. Ale upřímně v případě severského panteonu to byl asi Neil a v případě Lokiho asi hlavně Tom Hiddleston, protože ač se Marvel hrdinové od severských bohů výrazně liší, tak lokiho mám ráda tam i tam.Ovšem čím více Asy poznáváte, tím více váš štvou. Například takový Ódin. Ten je na ranu jak v púvodních pověstech tak i Neilových Bozích (a i v MCU). Ovšem nejchytřejší a nejkrásnější z bohů, Loki původem z Jotunhaimu je prostě k sežrání. Je to taková sebevědomá, podvraťácká a úlisná k.rvička s příšerným smyslem pro humor a při Ragnariku se chová jako úplnej k.kot, ale já jej prostě miluji, vždyť je to vlastně chudák (a poříd nemá na to, co Ódin udělá Stínovi).No, ale teď zpět k této knize. Setkáme se zde s malým Oddem, ale i s nejznámější trojící celého panteonu- Ódinem, který je zde podivně melancholický a vlastně nic nedělá, s úlisným Lokim a trochu jednodušším i když dobráckým (alespoň v tomto příběhu) Tórem. No a tato čtveřice jde vyhnat zlého ledového obra z Asgardu. A jak se ukáže tak vlastně ten obr je největší chudák ze všech a vy mu fandíte, aby dopadl lépe než všichni jeho předchůdci, kteří se odvážili vstoupit do města bohů (samozřejmě s vyjmkou nedomrlého Lokiho). A ano sice je to stylizováno pro děti, ale já si to i tak neskutečně užila a knihu vřele doporučuji dál (navíc ty kresby jsou naprosto úchvatné)... celý text

Duna 1988, Frank Herbert

Tato kniha mi přišla nevyvážená. Prostě několik desítek (až stovek) stránek se nic neděje a pak během pár se toho uděje strašně moc a změní se pravidla hry. Jako ano chápu, že začátek každé knihy je k tomu, aby nám vysvětlil rozložení sil a pravidla podle kterých se děje, ale opravdu je potřeba to okecávat na 100 stránkách, když by k tomu stačila zhruba polovina? A opravdu je potřeba dvoudenní pochod pouští rozepisovat na zhruba 150 stran, když se tam vlastně nic moc neděje a navíc na vyvraždění 90% postav předtím stačilo asi 20 stránek? Ne vážně, byly desítky stran, kdy jsem se strašně nudila a poté přišlo pár stran, které byly zábavné a na kterých se toho událo tolik, že člověk pomalu nestíhal a to jen pro to, aby zase přišli desítky stran nudy. Co mě ale mrzelo nejvíce, tak konec. Protože ten mi přišel, stejně jako všechny části, kde se něco dělo, oproti zbytku knihy strašně uspěchaný... prostě nic nic a pak najednou během chvilky velké bum, kdy se prostě vše hned vyřeší i když i zde nám autor stihne naservírovat dost rozvleklý souboj oproti tomu, jak zbytek závěru vezme šupem). Omlouvám se všem fanouškům, ale toto není můj šálek čaje a dost pochybuji o tom, že sáhnu po ostatních dílech :/. Na druhou stranu na film si asi zajdu :D.... celý text

Deset mrtvých komiků 2019, Fred Van Lente

Tato kniha mě dostala hned na první pohled. Prostě ten přebal i název jsou naprosto dokonalé a obojí mě zaujalo. Ovšem rozhodla jsem se, že než se do knihy pustím musím si přečíst originální verzi od Agathy. No a mezi tím se mi v knihovně objevilo neskutečné množství knih čekající na přečtení (děkuji Covidové akce u Dobrovského).No a tak jsem se ke knize dostala až nyní. A rozhodně jejího přečtení nelituji. Musím říci, že tedy na začátku jsme si na sebe s knihou museli zvykat, ale pak mě chytla a nepustila. Strašně mě bavila a na rozuzlení jsem se strašně těšila (i když musím říci, že jsem to tak nějak asi tušila celou dobu). A hlavně jsem byla zvědavá, jestli umřou všichni nebo někdo přežije (odolala jsem přečtení si poslední stránky, jak to mám ve zvyku, jo ukamenujte mě). A celou dobu jsem fandila Oliemu, aby to přežil, protože on byl takové Oranžové, nevinné děcko a děti přece neumírají,ne? (Nečekáte, že Vám řeknu jestli přežil nebo ne, že ne?) Co se mi ale líbilo byl skutečný důvod, proč k vraždám došlo. Byl takový... obyčejný a povrchní a vlastně až děsivý, když si uvědomíte, co je to za p.čovinu a zároveň jak moc je to uvěřitelné. Oproti potrestání vrahů, co se potkali na Černochově ostrově, v případě komiků jde jen o SPOILERS SWEETIE uraženou ješitnost a nic víc a proto mi tento důvod přijde daleko děsivější a odpornější než ve verzi od Agathy (tím nechci její veledílo nějak znehodnocovat, je úžasné a navíc tam ten vrah má nějaké zásady oproti tomuto).... celý text

30 vteřin na náboženství 2012, Russell Re Manning

Coriolanus 2008, William Shakespeare

Nevhodný návrh 2005, Julia Quinn

Osobně se mi líbil tento díl zatím ze všech tří dílů nejvíce. Hlavní hrdinka je daleko zábavnější než Daphne a přijde mi i o něco rozumnější než Kate a Benedict je ze všech tří hrdinů též nejsympatičtější než Anthony a Simon. Navíc velké plus mají oba hrdinové za to, že ve srovnání s předchozími dvojicemi se oba dva skoro celou dobu chovají jako rozumně uvažující jedinci. I když celou knihu nad vodou držel právě Benedict, který se stal mým nejoblíbenějším Bridgertonem a to i přes to, že v minulých knihách a i v seriálu byl tím nejvíce přehlíženým (počítám jen ty dospělé sourozence a ano uvědomuji si, že se jej snažili v seriálu trochu zapojit, ale jeho dějová linka v seriálu byla prostě až moc nucená a taková nějaká divná). Velké plus měla kniha i v tom, že se nedržela schématu předchozích knih. Tedy ano i zde byl menší zádrhel v tom, že si hlavní hrdina z nějaké důvodu nechtěl hrdinku vzít, ale narozdíl od Anthonyho a Simona k tomu měl racionální důvod. A dokonce jsme se i dočkali toho, že Benedict za Sofií neběžel do parku, aby sledoval kolizi díky splašenému koni (park byl nahrazen vězením a kůň macechou, ale chápu, že v daném žánru je potřeba nějaký alespoň trochu dramatický konec). A ano i zde se oběvili nějaké věci, které se nám vyskytli už i v předchozích dílech (hádka po sexu, kdy hrdina odchází- i když teď ne do noci- a odmítá ženu svého srdce vidět, uvědomění si své lásky poté, co mu někdo promluví do duše- opět jak v předchozím díle mladší sourozenec a opět je tu protějšek Bridgertona úplný sirotek- jako chápu, že délka života v té době byla kratší a doktoři méně informovaní, ale vážně doufám, že do dalšího dílu nestihne Penelopina matka umřít, páč by mě to vážně asi ani nepřekvapilo).... celý text

Zloděj čísel 2020, Hayley Barker

Nějak se nemohu rozhodnout, jak se .mi kniha líbila. Rozhodně je tato kniha hodně čtivá a rychle utíká, je plná akce a pořád se zde něco děje, má krítké kapitoly a akce střídá akci.Ovšem, co se děje týče, tak tam si nejsem jistá. Je to vlastně taková obdoba jedničky- jedna z hlavních dvou postav je zavřená v cirkuse a druhá se rozhodne ji z něj dostat. Konec byl stejně jak u jedničky celkem náhlý. Ovšem nějak sem se, oproti jedničce nemohla úplně sžít s hlavními postavami a kupodivu mi nepřišla zajímavá ani jedna vedlejší. Všechny postavy, snad kromě Benova otce (který v celé knize ani jednou není zmíněn jménem, či příjmením, ale vždy jako Benův otec, na rozdíl od jeho matky), mi navíc přišli strašně ploché a nepropracované i když bylo znát, že autorka se jim snažila nějakou minulost vymyslet, ale jen tak aby se neřeklo, takže existence většiny z nich začínala ve chvíli, kdy se na scéně objevili a končila, když z ní odešli. A na konec musím zmínit ještě jednu věc, která mě při čtení celkem rušila- opakující se slovní obraty. pořád a pořád dokola (třeba byl bělejší než Silvio). Takže po skvělé jednička a dobrém prvním dojmu ze dvojky musím uznat, že výsledek je ve finále vlastně zklamáním.... celý text

Šesté zastavení 2019, Linda Stasi

Kniha má zajímavý začátek a svižný a čtivý děj, pořád se něco děje a celkem to dává smysl. Ovšem konec... konec je nedotažený, trochu nedomyšlený, přehnaný strašně náhlý, zrychlený- takový z ničeho nic. - Ovšem tato kniha by se klidně dala použít jako prequel k Drsnému spasiteli :D.... celý text

Furyborn 2019, Claire Legrand

Musím říci, že tato kniha mě opravdu překvapila, protože podle recenzí jsem nečekala, že by mě mohla zaujmout. Ovšem opak byl pravdou. Kniha se čte v podstatě sama. Ovšem přišla mi hodně nevyvážená. Dostáváme dva příběhy o dvou dívkách. které od sebe dělí 1000 let, přičemž už od začátku víme, jak příběh jedné z nich dopadne. Jsou knížky u kterých mi to nevadí, protože pak jen čekáte jak se k tomuto konci dostanete a jestli bude něco po něm. Zde ovšem víte, co bude po tomto konci (Rielle) a navíc tento příběh je sám o sobě pro mě nezajímavý a bez větších překvapení. Ovšem příběh Eliany to je něco jiného. Ten je plný akce a pořád se tam něco děje a vy nevíte, co se v příštím okamžiku stane (teda kromě "velkého tajemství" zde jen čekáte jestli to Simon celou dobu ví nebo ne :D). Jednu půlku bych možná zkrátila, ale i tak druhá to bohatě vynahradí a navíc je to neskutečně čtivé a navzdory svému očekávání bych se s chutí pusila do druhého dílu jestli u nás někdy vyjde).... celý text

Pod maskou lži 2017, Tarun Shanker

Zvon 2021, Neal Shusterman

Tuto sérii miluji již od prvního dílu. Svět Smrtek je tak dokonalý až z něj jde hrůza. Tedy... nejdříve je dokonalý. Všichni jsou šťastní, dokud se pár z nich nerozhodne být ještě šťastnější. A přesně to se děje v prvních dvou dílech. Dokonalý svět se řítí do záhuby. A poté přichází díl třetí. Co se postav týče, tak ač mě baví sledovat osudy tohoto světa a jednání jednotlivých postav, tak k žádné z hlavních jsem si nevypěstovala nějaký silnější vztah. Chvíli mi byl sice sympatický Lucifer, ale to jen když měl na sobě pláštěnku. A pak jsem si během druhého dílu docela oblíbila Nimba (dá se považovat za postavu?) a Ayn a v podstatě jsem celou knihu čekala na dvě věci- na to jaký Nimbus udělá tah (a jestli jej někdo nějak "neusmrtí") a pak na to, kdy se Randové konečně rozsvítí, sebere koule a řekne supersekáčovi pěkně od plic, co si o něm sakra myslí. Kniha je sice plná zajímavých postav a třeba Jeri mě strašně bavil, ale že bych některé z nich nějak extrémně fandila se říci nedá. A tak jsem se začala soustředit na Nimbův velký plán a když mi začalo docházet, kam jeho kroky míří a jak to celé asi dopadne, tak jsem přestala mít chuť číst dál, protože konec, který jsem očekávala mi začal připadat strašně prvoplánový a vlastně takový... nevim jak to přesně popsat, ale prostě, že se k dané knize nehodí a že bych jej čekala u jiné a tady prostě autor zvolil nejjednodušší cestu. I přes toto očekávání jsem to ale dočetla. A ano "hlavní" konec byl v podstatě takový jak jsem čekala, ale naštěstí tam byla hromada vedlejších konců, které mi přišly neskutečně úžasné a tedy vyrovnaly ten "hlavní".... celý text

Výzva k revoluci 2018, Tändzin Gjamccho

Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové 2019, Stuart Turton

Z téhle knihy mám hodně smíšené pocity. Samotná vražda Evelyn je neskutečně zamotaná, se spousty vláken, které se musí pospojovat, aby dala dohromady výsledný obraz ale ve finále vlastně opravdu dobrá a promyšlená a Agathy by se za ni nemusela stydět. Ovšem cestování v čase a v tělech (možná bude následovat spoiler) to mi nějak nesedělo... Tedy to jak se pohybujeme mezi postavami, to jsem si zvykla rychle a bavilo mě to i když přiznávám, že na začátku 6.(?) dne jsem se do hostitelů, kolik jich je, bude, bylo, kolik jich potkáme, kteří ještě žijí, kteří jsou mrtví a kteří nám k něčemu budou a kteří jsou už na nic, úplně ztratila, musila jsem se na chvíli zastavit v čtení a přepočítat je, nejdříve sama, pak s Aidenem, pak znovu sama a pak ještě jednou s Aidenem a pak jsem se teprve chytla, kde a kdy jsem. Ovšem, co se mi nelíbilo byl důvod proč se to vlastně všechno děje, který ve mě nechal po dočtení více otázek, než kolik jich zodpověděl. Pokud byla Anna, to co byla, tak proč vůbec a z jakého přesně důvodu tam byl Aiden- jako teda jo, to vím a chápu co byl a proč tam byl, ale proč jej tam pustili, jak si to mohli dovolit a proč jej po nějaké době jen tak nenechali z toho uniknout- jako to přeci nedává smysl, pokud Blackhead bylo to, co bylo, tak on tam neměl vůbec být, ne? A jak to vlastně všechno fungovalo? Když tam byli tak tam byli jakože fyzicky? Nebo jen duševně? A jak tam odsud mohli utéci? A jak tam vlastně běžel čas? A oni jakože stárli nebo měli těla někde ve stázi? Jenže to by jak utekli? Jenže jejich tělo nemohlo být na Blackhead, ne? A co morový doktor? Ten fungoval jak? A taky tam s nimi stárl a měl někdy volno, nebo tam byl nonstop? A byl to normální člověk? A co se pak s nim stalo? A... ne prostě to proč tam byli, jak se tam dostali (a hlavně jak se odtud dostali) a co tam dělali a samotné fungování toho zařízení ve mě nechalo hromadu nezodpovězených otázek. Takže potřebuji ještě knížku z pohledu morového doktora, abych pochopila, jak to ksakru vlastně funguje všechno.... celý text

Vikomt, který mě miloval 2005, Julia Quinn

Přiznám se, že nebýt Netflixu, tak mě tyto knihy nejspíše minou. Neříkám, že se tomuto žánru vyhýbám, ale sáhnu po něm jen občas, když potřebuji vypnout. A i když první knihu jsem přečetla a bavila mě, tak seriál jsem prostě v půlce vzdala, protože mi přešel strašně přezdobený a některé přidané dějové linky byly naprosto scestné. No a teď k druhému dílu. Kniha má rozhodně velké plus v Hlavní hrdince Katy, které působí daleko rozuměj než Daphne a rozhodně je s ní větší zábava a není tak protivná. Ovšem tím asi veškeré rozdíly mezi knihami končí. Anthony je Simonova kopie- floutek, kterého poznamenal jeho vztah k otci, stejně jako v předchozím díle i zde oba hlavní protagonisté nemají otce a jeden z nich matku a společnou budoucnost ani v nejmenším neplánují. Hlavně tedy mužská postava si tu ženskou prostě nechce ani náhodou vzít (i když Anthony se na rozdíl Simona usadit chce). Jenže je to táhne k sobě a tak jsou v zahradě přistiženi členy své rodiny v kompromitující situaci, kdy se muž až nepatřičně zaobírá dívčím hrudníkem. Díky tomuto skandálu se musí přes oboustranné protesty vzít. A po svatbě zjišťují, že jim to strašně klape v posteli. Z Katy se stává nudná patrona, která se začíná zajímat jen o to, kolik kostek cukru chce manžel do kafe a anthony přemýšlí jen nad tím, jak ji ohnout. A pak dojde k očekáváné velké rozepři, kdy se Anthony po vášnivé noci, právě uprostřed noci naštve na svoji ženu, nepříčetně odejde z domu a nechce ji vidět. Nakonec si ale uvědomí svoji chybu a lásku a jde za Katy, která je zrovna na vyjížďce v parku, rozhodne se jít za ní a co čert nechtěl je svědkem děsivé nehody, kdy Katy skončí v troskách kočáru. Ne vážně si nedělám srandu, autorka nejen, že nepřišla s originálnějšími zvraty než v předchozím díle (i v rámci tohoto žánru se dá vymyslet několik různých zvratů, tak proč použít v dvou po sobě jdoucích dílech ty stejné?), ale dokonce ji ani nenapadlo jak jinak je vyřešit než v předchozím díle! První půlka mě opravdu bavila, to musím přiznat, ovšem od cca půlky to byla jen kopie prvního dílu...... celý text