maja8148
komentáře u knih
Moře rzi
C. Robert Cargill
Beznaděj a konec světa. Ocitáme se ve světě, kde není lidstvo a díky válce ani žádný biologický život - protože prostě proto. A i poslední živé samostatně uvažující bytosti se blíží konci. A my sledujeme jednu z posledních bytostí, jak umírá a snaží se tomu zabránit. A zároveň vzpomíná na všechny hrůzy, co kdy komu provedla. Ne co provedli jí, ale co provedla ostatním. A to všechno proto aby na nakonec...
Hele upřímně je tam spousta více sympatických postav než Křehule. Ta je vážně hrozná. A vy fandíte těm ostatním aby to přežili.
PS: Jen ten epilog se mi nelíbil. Osobně tam byl navíc a poslední kapitola byla dokonalý konec knihy, kterému právě epilog ubral na působivosti.
Za námi šlo záhrobí
Andrew Joseph White
(SPOILER) Toto bylo tak hnusné. A odporné. A strašně nechutné. A právě proto to bylo tak dobré. Hned od prvních stránek je jasné, že se s námi nikdo mazlit nebude a bude nám všechno servírováno bez servítek. Včetně zvracení a dohnívání masa za živa. Seznamujeme se s Banjim, který je tak trochu narušenej, jako zbytek světa v kterém žije a snaží se nějak přežít zatím, co on i ten svět umírá a tak se upíná na koho jde - na zrádného přítele, milujícího otce a nakonec končí u cizích lidí, kteří se mu stanou rodinou i přes to, že někteří jsou trochu na ranu (jako v každé rodině). Nejvíce si sedne s Nickem, který mě osobně, ale nějak moc nebral a mě osobně zas tak nesedl. A díky tomuto přátelství a této rodině se sebere všechnu odvahu a postaví se všem svým démonů a strachům čelem a všechny sežere. Protože o tam tato kniha. Přijmout se se vším, co na sobě miluje a nenavídíme a všem ostatním natrhnout prd3l. A to všechno zabalené v krásně krvavém balení a ozdobeno citáty z bible.
Co když jsme to my
Becky Albertalli
Ti kluci měli tak toxic rodiče! Jako upřímně to jak se strašně starali a zajímali a byli otevřeni tomu, aby se potkali s rodiči toho druhého, to mě neskutečně rozčilovalo. Hej ne, ti rodiče mi tu knihu strašně znepříjemnili. Jako ještě bych to brala, kdyby takto fungoval jeden z rodičů, nebo rodiče jednoho, ale oboji rodiče? A zrovna kluci jedináčci s tak dokonalýma rodiči, že i v knížce pro děti by se za ně autoři styděli, se potkají? Jako vážně? (prosím, jestli někdo doma máte podobný exemplář rodičů a taky se jim úplně se vším svěřujete a oni jsou z každé vaši myšlenky úplně na větvi, tak mi napište, chci je potkat).
Jinak, co se kluků týče, tak oba simpoši (alex na můj vkus trochu citlivka, ale zase takovej ťuňťa roztomilej) a jejich příběh pěkný milý a se za mě super koncem, který je stejně milý jako zbytek knihy a zároveň uvěřitelný. Asi nepotřebuji druhý díl, protože tento konec je za mně super a nejspíš nechci aby to skončilo jinak.
Má chudinka Jane
Cynthia Hand
Má lady Jana byla o chlup lepší Byla trochu napínavější a zábavnější. A díky tomu jsem sic koupila i Chudinku Janu. A díky seriálu a lady Janě jsem se konečně dokopala dočíst i Chudinku (a Primu opravdu neodpustím, to, jak se seriál naprosto dokonalej a možná i lepší než kniha a oni se opováží jej zrušit!). I přesto jsem si knihu užila a to hlavně díky mimokomentářům vypravěček.
Howlův putující zámek
Diana Wynne Jones
S Howlem jsem se potkala poprvé před mnoha lety jednoho odpoledne na ČT2. A byla to láska na první pohled. Byl mým prvním seznámením s anime (nepočítám pokémony a včelku Máju) a do teď je mým nejoblíbenějším. O knize jsem věděla, ale nebyla jsem si jistá, jestli se do ní chci pouštět. No nakonec jsem si ji omylem koupila (ano omylem!).
A hodně mě překvapilo jak je s film s knihou v hromadě věcí podobný a pak zase ve strašné spoustě věcí jsou obě díla strašně rozdílná. Hlavně co se počtu a důležitosti některých postav týče, kdy nějaké postavy tam nedají,, jiné sloučí, omladí, udělají nedůležitějšími. A hlavně v podstatě ve filmu je čarodějnice s pustit něco/někdo úplně jiný než v knize.
Kniha se mi sice líbila, ale film je za mně přeci jen kouzelnější a stále zůstane mojí srdcovkou.
PS: Jako upřímně největším překvapením knihy byla stejně informace, že Howl pochází z Walesu :D
Tvé překrásné já
Chuck Palahniuk
Chuck napsal několik opravdu dobrých knih, pár celkem dobrých no a pak několik - Co to k.rva je? Ano Chuck vždy šokoval. Jenže je rozdíl mezi tím když šokuje obsahem a když formou. A toto je bohužel případ knihy, která chce za každou cenu šokovat, jenže jí na to nestačí obsah a tak k tomu musí vystačit forma. A ta je místy opravdu hnusná a odporná. A navíc bezdůvodně. On i Den přizpůsobení se hodně tomuto blížil, ale tam bylo znát ještě nějakou soudnost a hranici. To zde chybí. Myslím si že některé části zde byly naprosto zbytečné a jen právě pro to, aby v člověku zanechali pocit "No Fuj", aniž by to nějak pomohlo ději. Jsem opravdu zklamaná.
Trace: Vzpomínky forenzního specialisty 1
Kei Koga
Bavila mě série Brutal a rozhodně mě po přečtení prvního dílu láká pokračovat i v této série, která mi přijde možná ještě zajímavější. I když uvidíme, kam se to ještě bude vyvíjet.
Má mě rád, nemá mě rád
Sally Thorne
Tahle kniha je ukázka překladu názvu, který se za mně moc nepovedl. Chápu, že The Hating Game nejde přeložit úplně doslova, ale myslím, že i tak by se dalo najít něco lepšího (já osobně bych uvítala Hru na nenávist, ale i filmový překlad Nesnáším tě lásko je celkem cajk).
Jinak kniha jako taková vám dá přesně to, co čekáte - naprosto úžasného pana dokonalého, který se zakouká do né úplně dokonalé, ale roztomilé hlavní hrdinky (jako osoba měřící přes metr sedmdesát chci romcom knihu, kde bude hlavní hrdinka také vysoká a né kapesní velikosti). Také trochu nenávisti, pár trapných okamžiků, pomalé sbližování a ještě pomalejší poznávání hlavní hrdinky, že je on do ní blázen. V rámci žánru si myslím, že to rozhodně patří k těm povedenějším knihám.
Komtur
Petr S. Pixy (p)
Je úžasné kolik informací a dat se člověk z této knihy dozví! A jak to všechno do sebe krásně zapadá. Miluji zlodějskou čest :D. Jen konec mě trochu zklamal.
Zajímavosti o pohřbívání: Historie i současnost
Jaroslav Kocourek
Za mě největší plus je to, že je to celé zaměřeno na Česko a na zvyky u nás. Vše je doplněno hromadou obrázků a informace jsou pěkně věcné.
Šest vran
Leigh Bardugo
Mluvené slovo.
Já a mluvené slovo se asi nikdy neskamarádíme. Třeba tuto knihu jsem si koupila už loni v srpnu a od té doby ji poslouchala. Kniha je dobře namluvená, strašně se mi líbí, jak ji čte šest (sedm) různých lidí, jak se střídají pohledy, ale... Ale kdybych si ji koupila jako normální knihu, tak už ji mám dávno přečtenou na jeden zátah, takhle jsem ji poučtěla jen jednou za uherský rok (zase jsem dala pár kapitola zaráz) a mezi poslechem předposledních kapitol a posledích dvou a půl mi uplynul snad měsíc. A to není knihou, ale prostě mnou a mluveným slovem.
Protože kniha sama o sobě je super, hlavní 4 (vím, že jich je šest, ale hlavní jsou tam za mě 4) je strašně super, každý má svoji minulost a s každým dokážete nějak cítit a pořád čekáte, kdy se to všechno zase nějak po.... a jak z toho oni vyváznou. Jestli se pustím do druhého dílu? Nevim. Jajo mluvené slovo mi to bude trvat dlouho a shánět si jen dvojku se mi asi nechce :/
Hrobník
Oliver Pötzsch
Miluji hřbitovy a vše kolem nich. A tato kniha nám toho dopřeje dost (a mě přesvědčila k tomu, abych se v nejbližší době vydala na návštěvu Vídně). Naštěstí toto množství "morbidnější" části knihy neubírá na prostoru ostatních postav a děje, takže všichni tři se nám dokáží dostatečně představit a přeskočí i jiskra (jen Leo mě občas štval, ale to je jeho povahou, takže je to dobře :D). Jediné, co mě občas chybělo, tak bylo vyšetřování, protože se několikrát úplně zapomnělo na to, že se něco vlastně vyšetřuje a co konkrétně a Leo si vyšetřoval něco úplně jiného a také po vlastní ose (za což teda pěkně dostával kapky a stejně si dělal, co chtěl - jak říkám, prostě mě občas strašně štval).
Vesnice
Kristýna Trpková
Kniha mě bavila, detektivní zápletka dobrá, ovšem Laura (a vše kolem ní) mě asi úplně nesedla a hlavně mě nezaujala natolik, abych se pouštěla do dalších dílů.
Hledání dobré smrti
Caitlin Doughty
Krásné a úžasné a stejně jako předchozí kniha k zamyšlení. A rozhodně chci přírodní pohřeb. Alespoň dokud u nás nebudou povoleny vikingské pohřby.
Pohádka
Stephen King
Rozhodla jsem se zkusit Kinga. It ani Zelená míle mě nikdy nelákalo. A tak jsem šáhla po něčem novějším. A jsem vlastně spokojená. A to i přes to, že se tam dlouho a dlouho nic neděje, ale kupodivu i to mě neskutečně bavilo. Jen mě trochu štvalo opakování nějakých informací - myšlenkových pochodů hlavního hrdiny - ale i tak jsem si to užila.
Krakatit
Karel Čapek
Ne, prostě ne. Toto se mi hodně nelíbilo. Dostala jsem úplně něco jiného než jsem chtěla - čekala jsem nějaké drama, morální rozhodování, něco vážného... A dostala jsem hodně nepovedenou taškařici parodující Romea a Julii, kdy hlavní hrdina je ještě víc nestálí než Romeo, což se k jeho věku (40?) a informaci, že je vlk samotář a nikdy dřív nebyl zamilován absolutně nehodí. Navíc, když se celou dobu chová jako rozmazlené trucovité pětileté děcko. Jediné, co se mi během čtení honilo hlavou je to, že Prokop je pěkný ko...
Buddha...ale to je jedno
Milena Holcová
Prostě mi na tomto zpracování Buddhova života něco nesedlo, nevím, co, jestli způsob jakým kniha byla zpracována, nebo ten příběh, co nám podala, ale prostě mě nějak nenadchla.
Kaikéjí
Vaishnavi Patel
První půlka byla za mě dobrá a pěkně nastíněný vývoj hlavní postavy, jen jsem pořád čekala na ten zlom, kdy se z ní stane ta špatná. A to nejen proto, aby to zapadlo do Ramajány, ale i protože nám postava několikrát řekne, že pak udělala špatné věci, nebo né úplně dobré věci. A to se vlastně vůbec nestane. ani jednou. A to mě trochu zklamalo. To a taky to, jak postupně uvadalo tempo knihy a ke konci je to až nepřirozeně natahované, jakože a ještě, a ještě kousek, už tam budem, už tam skoro jsme...a konečně konec.
Ukradený dědic
Holly Black
Jude občas páchala zlo, ale s dobrými úmysly. Wren páchá "dobro", které má, ale špatné následky a často ani ne z dobrých důvodů. Polovinu spáchá protože je sobecká a část prostě jen natruc. Jako ano, chápu ji a je mi ji občas i líto, ale nejsem schopna naladit se na ni. Jako napsáno, to je dobře a stejně napínavě jako Krutý princ, jenže i tam bylo těžší se občas udržet a nevrazit hlavní hrdince pár facek. Tady nechcete udělat nic jiného, než ji párkrát pořádně proplesknout. Nebo ji prostě nechat samotnou a hladem v lese, ať si tam dělá co chce.
Zlatá vařečka
Jessa Maxwell
Milá detektivka, kde jde o vraždu (a její vyšetřování) až na posledním místě. Ale opravdu až na tom posledním a vyšetřování vraždy tam není věnován snad ani odstavec.
Celou dobu sledujeme průběh soutěže o cukráře Ameriky a musím říci, že tato část je opravdu dobře a čtivě napsána (dokonce jsem začala koukat na peče celá země).
No a pak, asi ve třech čtvrtinách se to stane. Vražda. A říkáte si, že teď to začne a lidé se začnou vzájemně podezřívat a nedůvěřovat si a budou padat různé teorie kdo a proč. A ono nic. Ano všichni jsou z toho v šoku, ale nikdo to neřeší. Ani autorka. Musí řešit jinou záhadu. Které sice předtím věnovala pár zmínek, ale ne tolik, aby vás zajímalo, co se vlastně stalo (a navíc, to vyřeší tím, že najednou zničehonic po desetiletích pravda jen tak vyskočí sama od sebe na světlo). A co se týká vraždy... jako jo, nakonec nám jen tak mimochodem řekne, kdo byl vrah. Ale i kdyby ne, tak to asi nikoho netrápí.