Makropulos přečtené 623

Výhonek osmilisté růže 2012, Auður Ava Ólafsdóttir

Záměr i cesta - to vypadlo slibně. Ale potom se to všechno někam vytratilo.

Tři ženy pod ořechem 2006, Václav Pankovčín

Reálné i magické, úsporné i poetické, krátké i obsažné. Prostě krásné. Jen ji ještě musím přečíst v originále.

Žít a nechat žít 2019, Hendrik Groen

Zábavné. Ale to je tak všechno.

Mona 2019, Bianca Bellová

Rozpadající se svět i společnost, mezilidské vztahy sešněrované pravidly náboženské totalitní společnosti, zbytečná válka a utrpení a spousta raněných v rozpadající se nemocnici. A tam Mona, zdravotní sestra, která prožila nelehký život a nyní žije v rozpadajícím manželství a rodinném životě, a mladý muž, skoro chlapec „rozpadající se“ fyzicky i duševně a vlastně umírající. Bianca Bellová opět dokázala, že umí vybrat téma, které zaujme, že umí navodit ponurou a snad i bezvýchodnou atmosféru, i když se zdá, že k tomu používá úsporné prostředky a že dokáže svým vyprávěním nechat na čtenáři, aby si v příběhu našel to, co hledá.... celý text

Jeden den Ivana Děnisoviče a jiné povídky 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn

Nad propastí byla tma 2018, Auður Ava Ólafsdóttir

„Veškeré utrpení je jedinečné a rozdílné, tudíž se nedá srovnávat. Zato štěstí si je celkem podobné.“ Ale možná právě tím srovnáním nachází náš stárnoucí hrdina svoji novou cestu. Je to vlastně velmi milá kniha, přestože vypráví příběh muže v hluboké životní krizi, který je rozhodnutý svůj život ukončit. Ale když se vypravuje na svoji sebevražednou cestu a již na něj čeká před domem taxík, dojde si pro pár kusů nářadí. „Člověk nikdy neví, do jaké situace by se mohl dostat, možná budu potřebovat přibít nějakou skobu.“ Nakonec odjede s menší brašnou s nářadím a aku vrtačkou, fotkou své dcery, červenou košilí, svetrem a svými starými deníky z mládí. Příběh je vlastně vtipný i melancholický, tak nějak úsporný, ale přitom všechno říká, a hlavně je takový obyčejně lidský.... celý text

Divoké trvalky - Krásné záhony s planě rostoucími rostlinami, 22 návrhů výsadeb pro každé stanoviště 2018, Friedhelm Strickler

Do této knihy jsem se naprosto zamilovala v průběhu dokončovacích prací na našem domě na venkově. Dozvěděla jsem se z ní mnoho věcí, několikrát dokola jsem ji četla a dnes jsem konečně skoro dokončila realizaci záhonu. Jen tam ještě chybí pár cibulovin a semínka. No na jaře uvidím, jak to dopadlo. Moc se těším.... celý text

Možná že odcházíme 2004, Jan Balabán

Syrové a přitom poetické, drsné a přitom melancholické, ale jsou to prostě povídky ze života a životě.

Nícení 2012, Ivana Myšková

Myšlenky a pocity o vztazích a ze vztahů, které autorka valí na čtenáře sice možná vybroušeným jazykem, ale velmi nesouvisle, nebo pokud budu přemýšlet jako autorka, tak možná souvisle, ale neuspořádaně ... Tento text podle mě postrádá naléhavost nebo něco, co by mě, jako čtenáře připoutalo či zaujalo. Celé mi to vlastně přišlo jako snaha o co nejdokonalejší práci se slovy při zprostředkování myšlenek mladé naivní hrdinky, která není schopna žádného rozhodnutí a která se hledá a nenachází. Navíc se mi to nečetlo dobře. Netěšilo mě to.... celý text

Hlas ticha 2017, Karel Toman (p)

Tak na tomhle nic nezměnil ani ten dlouhý čas. Domove, domove... V divokou vřavu světa hlas domova se ozval zádumčivě. Pěšinkou, která nikdy nezaroste, vyšel jsem hledat rodný dům. A topoly a lípa šuměla posud nad ztemnělou střechou, pokrevné našel jsem, však srdcem cizí a nových pokolení chlad. Pod krovem, jenž byl svatý vzpomínkám dětství, posupně teď mlčí hlad zisku číhavý a obchodnictví, vypočítavé pohledy. Ty jediný jsi zůstal, hřbitove, věren podobě své staré. Jen u tvých hrobů moh jsem uvěřiti, že nalezl jsem rodný dům.... celý text

Chyť mě 2013, Lisa Gardner

Zase jsem se jednou pustila do krimi. Ale, bohužel, jsem si vybrala právě takovou, jaké velmi nerada čtu. Ubližuje se tam dětem, a to dost špatně snáším. Jinak ovšem nemohu říci, že by to bylo špatné.... celý text

Máj 2016, Karel Hynek Mácha

Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje; a vysoko - v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou, a smutný vězeň takto mluví k nim: ........ Kdo by to nemiloval nebo alespoň necítil tu krásu.... celý text

Kniha hřbitova 2008, Neil Gaiman

Pan Gaiman zase dokázal, že umí psát knížky pro všechny věkové kategorie. Tato se u mě řadí mezi jeho nejlepší. Přestože začne brutální scénou vyvraždění rodiny, stane se z ní potom vlastně příjemný příběh o výchově chlapce od batolete až po vstup do dospělosti, i když v prostředí hřbitova. Postava Nika se nádherně vyvíjí a jednotlivé postavy hřbitovní se svou neměnností jsou vlastně protipólem toho vývoje. Jak říká sám autor: „Zázrak psaní románu o životě v prostředí hřbitova, kde lidé nedýchají a nemění se, je v tom, že nám připomíná, že život sám je zázračný a jedinečný“.... celý text

Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé 2004, Tom Robbins

Obdivuji barvitost jazyka pana Robbinse a tímto děkuji panu překladateli, že mi jej zprostředkoval. Obdivuji všechny autorovy metafory a šílené nápady. Obdivuji autorovu hravost a nevázanost. Baví mě jeho hrdinové, i když jsou si někdy trošku podobní, jejich myšlenky a postoje. Prostě zase jsem se výborně bavila. „Opčan-né fšech szemí, uvolnjete se!“ a k tomu vám určitě pomůže přečtení této knížky.... celý text

Ve skříni 2018, Tereza Semotamová

„Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady, od agamy po žraloka, tvoří chaos. Jak se do toho celosvětového chaosu vklínit?“, říká hlavní hrdinka Hana někde v druhé polovině knihy. Řekla bych, že chaos je to, v čem právě žije. Chaos v myšlenkách, pocitech, vztazích i životních hodnotách. A tak je jakýmsi chaosem i celá kniha, ve které se prolíná současnost s minulostí a snad i budoucností, skutečnost se sny a meditativními stavy. Hrdinka hledá svoje místo ve světě i v životě, hledá vlastně cestu ze skříně, která jí slouží jako jediné bydliště i útočiště. A přitom je to psáno lehce, svižně, s nadhledem a vtipem a pokud se čtenář rozhodne nehledat, co je kdy a jak, a nechá prostě příběh plynout, může si užívat autorčiny hrátky se slovy a držet Haně palce.... celý text

A znovu láska 2011, Jan Skácel

Konečně jsem našla sbírku Skácelových básní, která mě vzala za srdce. A nakonec jsem zjistila, že tomu zase vůbec nerozumím. V doslovu jsem se dočetla: (tento soubor básní) „Vyšel z jeho rukou a pod jeho titulem, ale nedá se říci, že mu autor už ve všem všudy stačil vtisknout nezvratnou podobu. Musíme se smířit s tím, že jednou provždy zůstane při podobě přibližné.“ Já jsem ráda, že tomu tak je.... celý text

Český ráj 2018, Jaroslav Rudiš

Tato nesourodá skupina více méně normálních chlapů v sauně mě vážně dostala. Je to vlastně jakási výpověď o životě u nás, která se schovává za těmi jakoby banálními rozhovory. Čte se to skvěle, je to zábavné, chvilkami smutné, a přestože nejsem chlap, opravdu jsem si to „saunování“ a “chlapské kecy“ užila. Musím se podívat po dalších autorových knihách.... celý text

Smlouva s ďáblem: Úpíři 2007, Jan Šmíd

Kdysi jsem měla ráda všechny Šmidovy „Radosti“. Tohle čtení mi zas tak velkou radost nepřineslo. Smlouva s ďáblem je takové pohodové čtení, ale Upíři už mi přišli tak trošku splácaní, nebo nevím, jak to říci. Prostě tentokrát to nebylo ono.... celý text

Teorie podivnosti 2018, Pavla Horáková

Vlastně nevím, co říci nebo jak to říci. V této knize je všechno a nic a je to tak nějak neuchopitelné, ale na mě to skvěle funguje. Tak se to pokusím nějak uspořádat. 1. Moc dobře se mi četla 2. Úvahy hlavní hrdinky o různých obyčejných denních tématech a situacích asi tak trochu napadají každého člověka, ale asi o nich neumí napsat knihu 3. Hrdinka je veskrze sympatická, i když jsem s ní často nesouhlasila 4. Praha, výhled na Hradčany a popisy cest Prahou s historickými souvislostmi – to nemá chybu 5. Skoro běžně složité rodinné vztahy a jejich interpretace a vlastní citový život hlavní hrdinky nijak slavný, a přitom žádné hroucení, deprese 6. Trocha magična či mystiky 7. Popis fungování Ústavu, v němž hrdinka pracuje – dost dobré, i ta jeho vlastně zbytečnost 8. Sny, jejich objevování, významy a využití pro komerční účely – bezva nápad 9. Často vtipné až mile 10. A čeština – sice vyzdobená spoustou cizích slov – ale pohybujeme se v oblasti vědy – je vážně použitá tak, že to stojí za to číst, jen kvůli tomu. A plno postřehů ze života, nahlédnutí do mnoha vědních oborů a celková čtenářská pohoda. Skoro mi bylo líto se s knihou rozloučit. Původně jsem chtěla dát 4*, ale proč vlastně, za ten konec? Ne ten paní Horákové klidně toleruji. Jak to vlastně jinak ukončit?... celý text

Paní jezera 2012, Andrzej Sapkowski

Co říci? Už je konec. Ale had Uroboros se nakonec zakousl do svého ocasu, takže co vlastně končí a co začíná? Jednoduše řečeno, bylo to opět skvělé a bylo mi líto, že už kniha končí. Pan Sapkowski dokázal (opět), že je skvělým vypravěčem. Vrátil mnoho málem zapomenutých postav, přidal nové, ale také jich hodně nechal zemřít. Hrál si s dějovými i časovými liniemi a skoky, a přitom stále vyprávěl příběh Geralta, Ciri a Yennefer, který zakončil tak, jak ho zakončil. Jenže .... mám tentokrát i nějaká jenže, ale to bych musela spoilerovat, takže jen nedám plný počet hvězd.... celý text