Malarkey přečtené 863

Den, kdy došly prachy 2009, Milan Vodička

Den, kdy došly prachy - název, který na první pohled jednoznačně zaujme. Nejen pro svoje téma, ale i pro svojí aktuálnost, kdy nám naše ekonomika vstupuje do řádné recese a je tudíž poměrně záhodno zavzpomínat, jaké to bylo ve světě, když opravdu došlo k době ekonomického temna. Milan Vodička to udělal skvěle. O tématu si toho dost nastudoval a pak knihu rozdělil na dvě části. V první části vypráví o krizi v USA a v druhé pak zaměřuje pohled na ostatní země včetně tehdejšího Československa 30. let 20. století. Na knize je především zajímavé to, že obsahuje obrovské množství informací, které ale popisuje z pohledu obyčejného člověka. Žádné odborné teorie, ani texty, ale čistá zkušenost člověka té doby. Zkušenosti lidí a zážitky, které jim v té době nikdo neodpáral. Také to ale není nic, kvůli čemu by na tu dobu vzpomínat chtěli nebo by vzpomínat museli. Mnohdy se tedy jedná o dost kruté životní zkušenosti, které hraničí nejen s logikou, ale i s absurditou. Mně osobně mě kniha neskutečně obohatila. Až tak, že jsem přemýšlel, zdali jsem někdy četl knihu s tolika zajímavými informacemi. Nakonec jsem usoudil, že nejspíš ne, a že se jedná o jedinečné dílo. Nejvíc úsměvné pak vnímám srovnání krize z pohledu Švéda a tehdejšího Čechoslováka. To je jako nebe a dudy :-)... celý text

Devět Mečů slávy 2009, Miroslava Kvášová

To si takhle navštívíte antikvariát v Liberci, koukáte po knihách oblíbených nakladatelství a rázem Vám oko zaměří úhel hrany, na které pokukuje straka na vrbě a s ní název knihy Devět mečů slávy. Na první dobrou mi to nic neříkalo, stáří léta páně 2009, hned v úvodu mapa světa, což já u fantasy mám rád. No, základ by byl, tak pak už stačilo jen vytvořit si pořádnou náladu na epické fantasy, což se v jednom červnovém dni stalo...a překvapení bylo na světě. Devět Mečů slávy je totiž moc hezká kniha. Na to, jak je hezká bych ale řekl, že je neskonale zapadlá. Proč? Pro svůj domnělý odkaz na Pána prstenů? Přitom nápadem působí hodně neotřele... Jedná se o typické heroické fantasy. Začíná epicky, končí epicky a ve zbytku knihy je hlavní družina, která neustále někam jde. Každá z kapitol se pak odehrává na samostatném místě mapy, což mě neustále nutilo mapu prohlížet a dumat, kudy asi tak přesně jdou. Jednotlivé příběhy z kapitol ale vybízí k takovému tomu pocitu, jako když plníte v nějakém RPGčku side-questy a těmi se postupně dostáváte nejen k jádru pudla, ale především na závěr této epické road trip po onoom jedinečném fantasy světě. Miroslava Kvášová vytvořila moc hezký svět. Ten také neméně krásně zpracovala. Pravda, že chvíli jsem si hledal cestu k hlavním postavám, kterých není úplně málo a postupem času se dost proplétají. Nakonec to ale byl zážitek, kterému nechybí napětí, akce a řada politických rozhodnutí, bez kterých se žádný fantasy svět neobejde. Za mě tedy jednoznačně velice milé překvapení a po sérii Wetemaa další pořádné ryzí české fantasy, na které jsem narazil.... celý text

Architekt temna 2022, Marko Hautala

Důkaz, že dobrý, temný a především atmosférický horor se dá napsat bez jakýchkoliv oplzlostí, popřípadě nechutností. Krásně děsivé čtivo – to mě napadlo hned v moment, co jsem knihu odložil z ruky. Dlouho jsem nečetl něco tak zajímavého. Děj vlastně začíná jako úplně běžný nástup studenta do nového bytu. Celé se to odehrává v prostředí paneláku, což i to je nám – Čechům – důvěrně známo. Pak se ale začnou dít divy, divy nevídané, neslýchané. Tajemno bude ukryto, jak by řekl docent Mulder, někde tam venku…a je jen na čtenářovi, jak se tím nechá pohltit. Marko Hautala je skvělý vypravěč. Vložil do běžné životní etapy jednoho mladého finského studenta trošku mystiky severoafrických kmenů minulosti, k tomu přidal pořádný ždibíček architektonické magie a celé to zabalil do nejistého emotivního kolotoče, který je Finům jednoznačně vlastní. Pokud jste ve Finsku nějaký čas žili, tak se v tom hned najdete. Ta lidská nejistota zdali jednat nebo mlčet, která je Finům vlastní, zde nemůže být hmatatelnější. Zároveň ale děj neztrácí logiku, naopak. Za mě osobně dosud nejlepší přeložený román z nakladatelství Golden Dog. Jiný, ale přesto přísně splňující podmínky hororu. Podmanivý, atmosferický, až do klaustrofobie, ale přitom nutící číst dál, snažící se čtenářovi vštěpit něco dosud nepoznaného, jedinečného.... celý text

Vztek a další příběhy 2022, Lucy Taylor

Během čtení této sbírky povídek jsem si představoval, jak Lucy Taylor všechny napsala někde uprostřed pouště za Santa Fe v nějakém baráčku uprostřed ničeho a byl fascinován tím, jak neuvěřitelně dokáže číst v lidských negativních emocích a hlavně, jak s nimi dokáže pracovat ve svých příbězích. Lucy Taylor je totiž mocný vypravěč pocitů. Především těch negativních, zlých, agresivních. Ne nadarmo se tato sbírka nazývá Vztek a další příběhy. Začínáte totiž novelou Vztek a ta je vlastně všeříkající k tomu všemu, co tato kniha nabídne. Vztek totiž, coby etalon celé sbírky, nádherně ukazuje jednu lidskou vlastnost. Dává jí tvář, vkládá jí do postavy jednoho Američana a přidává všechny ty vlastnosti a neupokojené maloměstské americké prostředí, které nám všem, co máme rádi americké filmy, musí být více než dobře známé. Takhle je to ale i u ostatních příběhů z knihy, které jsou tedy především menšího charakteru. Pravda, že někde si občas vypomáhá nějakou tou abstraktní berličkou, ale pořád pracuje s negativními lidskými emocemi...a pracuje s nimi zatraceně dobře. Osobně pak považuji povídky Extrémofilové a Jak umírají praví muži za ty nejzajímavější příběhy.... celý text

Vzácný druh 2022, Erik Hofstatter

Druhé Zrnko temnoty s názvem Vzácný druh si Golden Dog ušetřil pro spisovatele, který se narodil v Československu, ale jinak je takřka "rodilý" Angličan. Znát to tak je i na této novele... Jde především o prostředí, ve kterém se odehrává - ryzí britské, ze spíš nižší třídy. Ne už tolik o ději, který tato novela vypráví. Ten už je víc univerzální a decentně brakový. Na množství cirka 80ti stránek vypráví poměrně zkratkovitý příběh, který je rychlý, úderný, docela i zajímavý, ale místy i dost odporný. Je pravda, že splňuje základní předpoklady pro to, aby šokoval, což žánr horor má obecně rád. Dělá to ale tak rychle, že než se stačíte nadát, je už konec. Proto bych se snad i nebál označit tento příběh spíš za povídku, než jako novelu samotnou. Jako jednohubka tu ale opět plní formu zrnka naprosto adekvátně.... celý text

Oko čarodějnice 2021, Nelly Černohorská

Nejspíš nemohlo být lepší první Zrnko temnoty než Oko čarodějnice. Úderné, razantní, tajuplné... Nakladatelství Golden Dog touto knihou rozjelo sérii kratších příběhů, u kterých se domnívají, že stojí za pozornost a opravdu nemohli začít lepší knihou. Oko čarodějnice je na těch 110 stránkách tak úderné, jako když byste si pustili nějaký hollywoodský horor a nedokázali byste z něj po hodinu a půl spustit oči. Autorka se s ničím nemaže a rovnou čtenáře vyprávěcí ich-formou dovolí vstoupit do života mladé holky, která má řešit svoje teen problémy a ne nějakou čarodějnickou čubku, co seje po okolí Opavy smrt. Líbila se mi razantnost děje, české prostředí, ale i momenty, které ve mně vyvolávaly pocity, že takový příběh by se na velkém plátně krásně vyjímal. Jednohubka jak vyšitá a já doufám, že si od autorky brzo zase něco přečtu.... celý text

O dracích a Sedmi 2022, Tereza Kadečková

Úplně zcela růžová obálka, na ní hlava draka, kde z tlamy ji trčí kupa ibáčů. K tomu žánr fantasy se sci-fi přesahem až někam do údolí cyberpunku. Že to nejde? Ale kdeže... Tereza Kadečková mě svým prvním románem mile překvapila. Nejenom, že mě uvedla do světa nakladatelství Golden Dog, ale také mi ukázala ryzí fantasy příběh s postavami, co mají dobré i špatné vlastnosti. Důvěru jsem tedy v ní měl velikou, a to i přesto, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Nakonec je to přesně takové, jako si to představíte, když koukáte na obálku a přečtete si popis, který nic moc neříká. Úlet jako blázen, prostředí hodně avantgardní, sem tam poukazující na dnešní dobu. Vůbec bych se nebál označit příběh do kolonka weird (a teď je otázka jestli weird sci-fi nebo weird fantasy). Jenže s tím bonusem, že autorka umí krásně popisovat děj a nutí čtenáře číst až do zemdlení. Z této knihy je tak znát obrovské sebevědomí. Sebevědomí v tom, že si dovolí vytvořit naprosto unikátní svět a do toho vložit příběh různých, včetně hlavní postavy Viktora, k němuž se Vaše emoce v průběhu čtení vyvíjí a vyvíjí se právě tím nejlepším možným směrem. Je tedy pravda, že jsem se mnohdy v tom světě plném narážek na dnešní dobu, s LGBT motivy, ale i s nápady, nad kterými jsem se nejdřív musel zamyslet, než jsem si je během čtení představoval, musel zvykat. Na konci mi ale bylo líto, že toho nebylo víc...no tak třeba příště. Otevřené je to více než dobře.... celý text

Libyjská suita 2008, Leonard Medek

Víte, jaké to je číst českou verzi Indiana Jonese? Že ne? Tak série Dobrodruh Vám to velice ráda ukáže. Druhý díl ze série o Frantovi Frantovi se nese v duchu samostatného příběhu, což je pro mě docela milá změna. Čím víc totiž čtu české fantasy, tím víc se setkávám s tím, že plno autorů si vytvoří svůj svět, hlavní postavy a do něj vkládá jednotlivé příběhy. Ne úplně povídky, spíše novely. I autor Leonard Medek to dělá, ale v této knize zrovna ne. Zde čtenářovi nabízí takřka 500 stránek dobrodružství, které celou dobu vypadají jako ryzí dobové dobrodružství, aby ke konci výrazně přidalo na napětí a lehkém fantastičnu. Za mě tedy jednoznačně super! Autor má rád takovou tu zvučnou prvorepublikovou mluvu. Rád na tu dobu i odkazuje a když ne jenom na dobu, tak jednoznačně na to, že Franta Franta má rád Plzničku, což zase bude kvitovat půl národa, který také holduje Plzničce. Námět je takového lehčího charakteru, nic vysloveně složitého. V ryzím dobrodružství ale složitosti úplně nejsou potřeba. Osobně se mi nejvíc líbila část ve vlaku a pak posledních sto stran, které byly akcí tak nasycené, až jsem měl pocit, že se mi při čtení v hlavě promítá nekonečná filmová akční scéna. Navíc se tu sem tam i něco dozvíte, protože příběh je vložen do historických reálií, ale nakonec po přečtení budete stejně spokojeni s převládajícím pocitem, kde je sakra další Frantův příběh…... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Parádní pokračování nádherně rozjetého příběhu Naslouchače. Přesně v tom duchu, v jakém bych si to, jako čtenář, přál. Opět plné chytlavých rozhovorů Ilan s Kapitánem a jeho pomocníky. Ilan zde postupně rozkrývá historii tohoto post apokalyptického světa budoucnosti. Autorka má neuvěřitelnou představivost, protože nejenom, že vymyslela hodně zajímavý a funkční svět, ještě mu dodala i život jeho historií a opředenými legendami, které se na něj vážou. Upřímně jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Kapitolu po kapitole jsem si sliboval, že už to je ta poslední, a stejně jsem pokračoval dál. Pravda, že je to už něco přes rok, co jsem četl první díl a tak chvíli trvalo, než jsem se do děje vpravil. Jakmile jsem se ale do něj dostal, musel jsem nad ním přemýšlet až do momentu, co jsem knihu za sebou finálně uzavřel. Lepší náběh na třetí díl autorka snad nemohla vymyslet. :-)... celý text

Ostravská mystéria 2019, Marek Skřipský

Mysteriózní příběh z prostředí první republiky. Dobře to zní, co? A taky to tak dobře i vypadá. Záměrně totiž píšu mysteriózní a ne vysloveně fantasy. Ono to tak zřejmé totiž na první pohled úplně není. Ostravská mystéria jsou sérií povídek (nebo chcete-li plus mínus 80 stránkových novel), které se časově prolínají a hned z kraje Vás seznámí s hlavními postavami, které si s radostí oblíbíte. Byť jsou tak trošku ploché. Autor ale, evidentně historik, krásně pracuje s prostředím prvorepublikové Ostravy a Ostravska obecně. Takže i když jsem v prostředí nikdy nebyl, byla radost o něm číst a postupně se dozvídat maličkosti, které pro tamní obyvatelé tehdejší doby měly patřičný význam. A to ani nemluvě o autorově oblibě ke zbraním, což tu čtenář v mnoha příbězích pozná tak, že se v nich po dočtení vyzná tak důkladně, jako kdyby je sám studoval. A to jsem ještě nezačal ani mluvit o samotných příbězích, které, jak jsem tak zpozoroval, mají pokaždé nějaký reálný základ a pak už to je jenom o tom, jakou představivost samotný autor má. A osobně říkám, že představivost má velikou, protože příběh za příběhem mě neskutečně bavil a pokaždé jsem čekal, s čím dalším přijde. Těším se na pokračování...:-)... celý text

Užvaněný milionář 2020, Gerry Duggan

Ke komiksům se za poslední léta dostávám hlavně díky přílohám časopisu Pevnost. Přiznám se, že jinak bych se k ním ani nedostal. Nicméně jelikož jsem komiksy dřív docela rád četl, nemám k ním úplně negativní vztah. Naopak. Občas jsem mile překvapen. Zde ale bohužel ne. Deadpool je dobrý ve filmu asi jenom proto, že je výrazně nekorektní. Tady ale ne. Tady je zaprděnej až hanba. Navíc se tu utká s protivníkem, který je spíš k smíchu. No, nebavilo mě to a to ani nemluvím o tom, že jsem se do toho námětu docela těžce dostával. Úplně to nevypadá na první díl série, spíš na totálně rozjetej vlak, do kterého je hodně těžké naskočit a udržet se.... celý text

Pár zbytků pro krysy 2022, Jiří Sivok

Vydařená sbírka povídek Jirky Sivoka, který se u mě knihou Smrt bývá nehezká etabloval do pozice hororového spisovatele, ale ono je to s ním ve skutečnosti tak trošku jinak. Kniha totiž čítá 17 vysloveně různorodých povídek, které cirka na 220 stránkách dávají znát, že delších bude vysloveně pár a těch kratších výrazně víc. I tak ale, co povídka, to totální různorodost. Jednou je to duchařský horor, podruhé sci-fi, pak trošičku krvák, který může i lehce hraničit s hnusem, aby si nakonec udělal povedenou srandičku z hokeje nebo si zavzpomínal na nedostupnost knih Jirky Kulhánka. A mě to bavilo. Stejně tak je to i se stylem psaní. Asi do poloviny knihy jsem si říkal, jak má autor rád ich-formu, abych se s ní ve druhé polovině knihy takřka nesetkal. Různorodost je tu tedy jednoznačně na místě. Navíc s každou další povídkou jsem se těšil na to, s čím novým autor přijde. Osobně jsem pak jako nejlepší povídky vnímal Úsek dopravních nehod – vzor duchařského hororu v českém prostředí, Hněv Mothereye – skvělý nápad, lehce násilnické, ale s perfektní pointou a Děti, chlast a hračky – tak trošku dospělejší young adult povídka.... celý text

Výpadek systémů 2019, Martha Wells

Zajímavá novela o tom, co si myslí android, když se jeho pán snaží kolonizovat planetu. A jelikož je třeba z toho námětu udělat trošku ucelený příběh, začne se to tak nějak srát a sere se to docela obstojně. Ve výsledku je to ale poměrně zajímavé čtivo. Autorka má asi ráda Červeného trpaslíka, protože jinak by do děje nemohla vměstnat myšlenku, že android si nejvíce odpočine u telenovely. Zbytek už je ale vážnějšího charakteru a dojde i k pár solidním akčním scénám. Bavil jsem se a až se jednou dostanu k dalším dílům, moc rád si je přečtu.... celý text

Jak lvové 2015, Petr Schink

Moje první setkání s Petrem Schinkem a nemůžu říct, že by bylo špatné. Fastynger van Hauten je dobrá postava. Žoldák, který víc jedná, než přemýšlí, ale který jeho poměrně jednoduchý příběh autor možná až zbytečně obaluje do poměrně velkého množství informací kolem. Ty jsou neskutečně hutné a pořád jsem se nemohl zbavit dojmu, že když bych znal i první díl, bude se mi to číst lépe. Příběh ze současnosti se střídá se vzpomínkami, které mají zaplnit mezi čas mezi první a druhou knihou. Osobně jsem si ale říkal, že by bylo lepší, když by se méně popisovalo a víc jednalo.... celý text

Velhartické pastorále, Vražda v lázních 2009, Vlastimil Vondruška

Ničím zvláštní dvě novely ze série Letopisů královské komory, ale kvalitně opět na totožné úrovni, jako předchozí příběhy. Život Petra a Rozárky se hezky rozvine do rodinného prostředí, čímž se upozadí jejich vyšetřovací praktiky. První příběh Velhartické pastorále s jejich životem opravdu docela dobře hne. Hezký příběh z prostředí Velhartic, kde jsem se při pohledu na krásný hrad trošičku zasnil a zamyslel nad dalším výletem. Druhý příběh se pak odehrává v lázeňských Teplicích, které evidentně už tenkrát byly multi kulti. Překvapivě trošku odpočinková záležitost pro Jiřího Adama z Dobronína.... celý text

Děti vánice 2016, Tereza Matoušková

Vysloveně pěkně a originálně vymyšlené prostředí Podmoří, které mi to ale zadarmo nedalo. Je to totiž moje první kniha od autorky. Do dění jsem spadnul tak rychle, že jsem se nestačil ani divit. Pochopit tedy souvislosti mi chvíli trvalo. Knížka je ale spíš útlá, takže to chytlo spád docela rychle. Je pravda, že trošku depresivní spád, ale to by mi úplně nevadilo. Moc rád bych si popravdě přečetl další knihy z tohoto prostředí.... celý text

Virtuální vrazi 2015, Jana Rečková

U Jany Rečkové je to pro mě vždycky vabank. Buď to bude hodně dobrý nebo mě to bude hodně nebavit. A zde se bohužel projevila ta druhá varianta. Virtuální vrazi mají super nápad, ale prostředí virtuální reality mi přijde hodně povrchní. Navíc je to tu děsně nepřehledné a orientovat se v ději chce docela dost trpělivosti, která Vám buď vydrží nebo nevydrží. Mě, přiznám se, nevydržela. Skákalo to z jedné hry na druhou a já hledal smysl celého čtení.... celý text

Verschluss: Příběhy z alternativního Československa 2018, Karel Drexler

Na první dobrou se jedná o hodně zajímavou myšlenku. Alternativní historie, Verschluss, Beranova doktrína, obálka naprosto úžasně nabízející námět, který mi ale v jednotlivých povídkách hodně chybí. Tím nechci říct, že povídky byly špatné, jen jsem na první dobrou čekal něco jiného, než jsem ve výsledku dostal. Začínáme v blázinci a procházíme přes různá prostředí, která by mě k podobnému námětu ani nenapadla. Nejlepší povídka pak určitě Dým nad Mnichovem. Trošičku sexuální, ale svým nápadem hodně připomínající dánský legendární film Řezníci. Tématicky k námětu mi pak byla nejmilejší povídka Král komiků, kde se objeví i slavný Vlasta Burian. Je ale otázkou, jestli je kniha pro historiky nebo historií neznalé. Jedni budou překvapeni myšlenkou, a nevím zdali ji přijmou, a u druhých by mohlo dojít k tomu, že si realitu zamění s Verschlussem. A to, nevím, jestli je zrovna chtěno.... celý text

Děti plástve 2 2014, Josef Pecinovský

Pokračování Dětí plástve se nepřekvapivě vede ve stejném duchu jako jeho první část, takže je k ní těžké sdělovat nějakou nástavbu. Nicméně jsem spozoroval, že na knize jsou postavy, které jsou extrémně zajímavé a postavy, které jsou úplně zbytečné. Možná pro onu obsáhlost by vůbec nevadilo, kdyby toho ve druhém dílu nebylo tolik. Pak by námět byl daleko celistvější a kvalitou by snadněji navázal na jedinečný originál. I tak ale uznávám, zajímavé čtení. Byť trošku náročné svým surrealismem na příjmutí. Pokud se ke mně ale někdy další díly dostanou, rád si je přečtu.... celý text

Děti plástve 1 2014, Josef Pecinovský

Už je tomu mnoho let, co jsem četl Plástev jedu, a byl nadšen. Možná i proto mi chvíli trvalo, než jsem se do Dětí plástve začetl. Pořád to ale byl docela boj, protože spisovatel vypráví příběh různých, ne úplně sympatických, postav. Mnohdy takových, které v danou chvíli nemají úplný vliv na dění, jaké by čtenář asi i chtěl. Neexistuje tu totiž jediná postava, na kterou bych se upnul. A to jich tu je obecně docela dost. Prostředí je totiž poměrně morbidní s prvky surrealismu a v takovém prostředí se asi těžce hledá paprsek naděje. Plus ten způsob vyprávění samotného autora není úplně uživatelsky přátelský. Téma mě nicméně stále zajímá a k závěru knihy jsem se do něj docela dokázal i dostat. Uvidíme tedy, jak to bude vypadat ve druhé části. Možná jen škoda, že kniha nevyšla vcelku.... celý text