Malarkey
přečtené 861
Sanctus
2011,
Simon Toyne
Tuto knížku jsem si onehdá našel v Levných knihách a zaujala mě jak mapou na přední stránce, tak i příběhem, který sliboval další z řady těch, co se opírá o dnešní náboženství. Ve výsledku nemůžu říct, že by tato kniha byla vysloveně špatná. Nicméně v době, kdy plno knih s touto tématikou je založeno na skutečných událostech, je právě tato čistou fikcí, na což jsem si nebyl moc schopný zvyknout. Každopádně napětí má, údernost také a k tomu všemu nedokončený příběh, protože se jedná o první díl z trilogie. Druhý ale nejspíš už vyhledávat nebudu.... celý text
Vlčice a staré plemeno. Svazek 1
2014,
Zdeněk Žemlička
Když to porovnám s původním nadšením z prvního dílu Vlčice, který se odehrával v tajuplné a neprobádané době přelomu tisíciletí s kombinací lehkého fantasy nádechu, tak nemohu být jinak, nežli zklamaný. Tady to prostě není ono. Příběh zachází za krajnost, kdy přestává bavit a začíná spíš otravovat. Věřím ale, že to je jenom blbě zvolený námět samotného autora. Předchozí díly mě jinak bavily. Z markomanské doby není mnoho knih...navíc není ani mnoho záznamů a tak se fantazii meze nekladou. Jen si myslím, že je třeba držet se více při zemi. Důkazem je právě tento díl.... celý text
Zkamenělá krev
2012,
Johan Theorin
Mám moc rád skandinávskou kinematografii. Je často dost brutální a ze života a občas je prostě fajn vědět, že jiní jsou na tom hůř než já. Časem jsem si všiml, že se skandinávští autoři u nás začali prosazovat knižně a tak jsem se do některých pustil. Setkání s Johanem Theorinem je pro mě novinkou, jelikož jsem knihu dostal od přítelkyně k Vánocům a musím říct, že tohle první setkání se opravdu povedlo. Pomalý způsob vyprávění mi naprosto sedl. Není to tím stylem, že Vám autor během chvíle řekne podstatu příběhu. Tady prostě stránka po stránce probíhají životy několika lidí a samotný vývoj příběhu se promění prakticky až ve druhé půlce knihy. Pokud se ale pod pokličku problému rádi dostáváte postupně, určitě budete spokojeni. Tahle kniha má 400 stránek a každá stránka ubíhá jako ubíhá každý den mého života. Postupně a o to víc je smutnější závěr. Závěr je také jediný důvod, u kterého bych měl trošku výtku. Nadpřirozeno podle mě bylo tak trošku zbytečné, ale je pravda, že to udělalo zase určitý nádech, který mi u této knihy zůstane.... celý text
