Mánička178 přečtené 521

Mlýn 2018, Michal Vaněček

Mlýn jsem půjčila svojí babičce, která miluje literaturu odehrávající se na venkově, než jsem vrátila, ze zvědavosti jsem sáhla po knize též. Přečetla jsem si pár komentářů a asi se budu bohužel opakovat. Silné téma, silnější o to, že je příběh inspirován skutečnými osudy bratrů, které upřímně opravdu obdivuju a těší mě, že jsem se o jejich trpělivosti a síle mohla dozvědět. Co se zde však má hodnotit nejsou životní osudy a charaktery reálných lidí, ale knižní zpracování, a to mi bohužel přišlo takové "ucajdané" - jak kdyby příběh neměl nějaký vrchol, zvrat, všecko tak nějak prostě vyšumělo do prázdna... Od pana Vaněčka jsem nikdy nic nečetla, ale lze poznat, že nejde o zběhlého romanopisce, ačkoli se "pyšní" již několika desítkami vydaných knih. Každopádně autorova osobnost opravdu člověka zaujme: člen komory daňových poradců, ředitel a spolumajitel IT firmy, lektor, účetní... ehm.. trochu povytahuju obočí... Nevím, ale přijde mi, že kdyby tohle napsal "normální" no name člověk z davu a poslal do nakladatelství, tak by mu to prostě absolutně nevydali... To, že asi máte jako spolumajitel IT firmy peníze a milujete psaní knížek, to z vás spisovatele nedělá, i když těch knih vydáte třeba šedesát. V dnešní době vydává knihy kdejaká ubohá celebrita, tak aspoň budiž k dobru panu Vaněčkovi, že chtěl lidi seznámit s jedním zajímavým místem a osudem silných lidí, kteří se nenechali zlomit ani s rudou hvězdou za zadkem.... celý text

Fimfárum 1968, Jan Werich

Nevím, jak k tomu mohlo dojít, ale Fimfárum jsem poznala až v dospělosti, přičemž jsem se s ním prvně setkala ve formě animovaného filmu, ze kterého si pamatuji několik legendárních scén či písníček, proto jsem se na čtení moc těšila. Až u knížky mě překvapilo, že mj. Tři veteráni i Koloběžka první pochází z dílny Jana Wericha, ale když se zamyslím nad vtipem obou pohádek, vlastně mě to na pana Wericha dost sedí :) Musím říct, že psaná forma mě vůbec nezklamala, naopak vyvolala nadšení - díky košatému jazyku vyprávění, díky vsuvkám z moderního světa, díky humoru. Krásné pohádky, které bezpochyby budu číst svým dětem :)... celý text

Dědina 2018, Petra Dvořáková

Už před delší dobou mě zaujala anotace knihy, a když jsem ji teď otevřela a přečetla si slovníček v úvodu, kterému jsem s velkým překvapením rozuměla z 99,9%, bylo mi jasné, že tohle bude "velký dobrý". Neměla jsem předem ani tušení, že Petra Dvořáková má kořeny na Vysočině, ale po pročtení hesel slovníčku mi cosi říkalo, že bude pocházet někde z blízkosti mé rodné hroudy, kde jinde by měli tak podobné nářečí, které znám především díky svojí babičce :D A nemýlila jsem se... Knížku jsem dala za jeden den, ale chápu, že ne každý zvládne se tím prokousávat tak rychle :D Cítím opravdu velké nadšení, protože nejen řeč, ale i charaktery lidí a zejména myšlenkové pochody některých postav, na mě působily tak věrně a nevylhaně, až jsem se chvílemi děsila, že jsem se se spoustu situací setkala i v reálném životě. Prostě žádná přehnaná klišé o vesnickém životě, ale skutečnost... Někdy až mrazivě surová, ale taková vesnice prostě je, byla... (bude?). Petra Dvořáková má vesnici prostě zažitou a prožitou, proto o ní mohla napsat tak skvělou a věrohodnou knížku :) Úžasný!... celý text

Léto s kovbojem 1992, Jaromíra Kolárová

Jak já se těším na léto a na slunko! Až tak opravdově ty řádky na člověka působí, vyprovokují ke snění a těšení, a když se něco takového povede, pak považuju knížku za zdařilou :) Milé, laskavé, vtipné, legendární! :)... celý text

Černý rytíř 2003, Curzia Ferrari

Na tento životopisný román o mém oblíbeném světci jsem se moc těšila, ovšem nějak jsem se nemohla pořádně začíst. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak asi proto, že na knize jde velmi vidět, že vychází z korespondence. Proto se zde objevuje mnoho jmen, politické kontexty... člověk se v tom snadno ztratí. Dialog aby člověk pohledal, celkově je styl až příliš vypravěčský a čtenáře dost uspává. V důsledku spíš zklamání z knihy...... celý text

1968 2019, Jan Guillou

Hned zkraje napíšu, že mě jímá opravdová zvědavost nad tím, jestli Host nechá přeložit i zbývající díly série, která je ve Švédsku vydaná již kompletně. Vzhledem k tomu, že tento díl vyšel česky v roce 2019, obávám se, aby to nakladatelství nestoplo, což by mě mrzelo, i když tedy s posledními díly vnímám jakousi „dohasínající“ tendenci. Čtenáři, jednoduše se smiřte s tím, že vypravěčská linka o osudech rodiny Lauritzenových postupně bledne a do popředí románů se dostává zejména ilustrace dějinných událostí a společensko-politických nálad. Hlavním hrdinou zůstává vnuk první románové generace Lauritzenů, Eric, tohoto románového času „bohužel“ právník a poměrně zapálený přívrženec politické levice. V překladu to znamená, že pro mnoho čtenářů milujících historické rodinné ságy, obzvlášť těch vyrostlých v československých poměrech svázaných komunistickou nadvládou, bude četba tohoto dílu čiré utrpení. Politika, právo, komunisti, trockisti, marxisti-leninisti, Vietnam, socialisti – na takový guláš se připravte. 1968 představoval příslib poměrně velký. Neměla scházet ani prezentace pražských srpnových událostí, což tuzemského čtenáře přirozeně láká a snad by tu hutnou politickou míchanici výše tato událost i trochu zatraktivnila, ovšem ruku na srdce – neslibujte si od toho mnoho, řekněme možná takových deset stran? Opravdu maličko... Já jsem tedy chvílemi rovněž trpěla a do čtení se už v některých pasážích musela vyloženě nutit, ale řekla jsem si, že kousnu do dřeva a dám to – jednak je tam těch politických úvah opravdu hodně, za další mě unavovalo, jak se na každé třetí straně řešilo, co si kdo obleče a proč. Každopádně musím konstatovat, že posledních patnáct stran způsobilo docela zásadní zvrat mých pocitů z celé knihy, jako kdybych autora pokropili vodou. Poslední ze jmen románu by člověk mohl jen tak přejít... ovšem pořád mi šrotovalo, co mi to jen říká: Ulrike, Ulrike – schválně nepíšu příjmení... nakonec pomohla encyklopedie a v tu chvíli mi to secvaklo, čímž i těch patnáct posledních stran získalo úplně nový náboj a nemůžu se dočkat následujícího dílu o 70. letech! EDIT: Dle nakladatelství Host další pokračování série nevyjde - důvodem je klesající zájem o další díly.... celý text

Věci, na které nastal čas 2020, Petra Soukupová

To byla zase nálož :D Na knihách Petry Soukupové mám nejradši styl psaní. Děj, myšlenky, dialogy jedou v takovém pravidelném rychlejším rytmu - cak/CAK/cak/CAK/cak/CAK... V člověku to udržuje nějakou správnou vlnu napětí, která mu nedovolí knihu odložit na příliš dlouhou dobu, takže se do toho pak člověk hezky ponoří a položí. Žádná velká omáčka okolo. Po několika kapitolách jsem si s hrůzou nebo možná spíš s překvapením uvědomila, že při běžných činnostech doma začínám být "nakažená" příběhem a začínám být podobně jako Alice protivná na svého muže :D ("Zajímá ho jen to posraný kolo.") To mě pobavilo... takže zase zpátky na zem a pěkně pečovat o vztahy, zajímat se jeden o druhého, nezapomínat na to a učit to své děti :) Jak "jednoduché", že? :D... celý text

Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději 2021, Aleš Palán

Aleš Palán vybral šest žen, přičemž každá stojí na úplně jiném konci společnosti - ať už věkově nebo sociálně, náhledem na svět, žen, které se pravděpodobně nikdy nemohly potkat a asi nepotkají, protože nemají společné velmi málo. Přesto spletl jejich příběhy do pavučiny, v jejímž středu leží tato kniha. Čtenář asi nebude sympatizovat se všemi, leckterá se člověku bude zdát vzdálená, nepochopitelná, absurdní... možná všední, možná některou může člověk opovrhovat. Ale svým způsobem na mě působí všechny úžasně - nevzdávají se. Prostě další potvrzení toho, co říká moje babička: Ženská se vykřeše ze všeho :D... celý text

Pravé americké džíny 2017, Jan Guillou

Po dvou letech jsem se konečně dostala k dalšímu dílu série... Opět trochu jiný typ vypravěče, tentokrát příběh podaný dospívajícím vnukem Oscara Lauritzena, Ericem. Bohužel na mě nepůsobil příběh moc uvěřitelně, jak kdyby autorovi docházel trochu "drajv". Nevím, zda to způsobil překlad či originál, ale občas se objevovaly stylistické skoky, které vyloženě bily do očí a působily rušivě. Nechtěla bych se přímo babrat v detailech, ovšem povytáhlé obočí zapříčinilo i pár zvláštností typu: čerstvě náctiletý hoch do hloubky rozebírá a uvažuje nad rozdělením politického spektra 50. let a zároveň s děvčaty "hraje na babu", současně ovšem neví, kdo je válečný korespondent či Žid, naprosto mu uniká, o co šlo ve válce. Jednoduše... málo důvěryhodné a v důsledku rušivé, leckdy až moc šroubované. Celkově působil celý tento příběh spíše nějak rozplizle - došlo k pár zvratům, ovšem některé se přešly velmi zběžně, další doslova zůstaly zastřené tajemstvím... Budu tiše doufat, že v dalším díle se dozvíme... V důsledku mám ale pocit, že se toho "zas tak moc nestalo" :D... celý text

Musíme všichni někam na poušť: Příběh přátelství a vzájemná korespondence 2021, Bohuslav Reynek

Blízký vhled do vzájemné dopisové konverzace mezi dvěma rodáky z Vysočiny, obrazová dokumentace a doslov, který dotváří celkové souvislosti. Čtenář se dozví mnoho zejména o Janu Franzovi, který pro mě doposud představoval ne zcela známou postavu. Pěkný počin k výročí úmrtí Bohuslava Reynka :)... celý text

Aleje – Krása ohroženého světa 2012, Václav Větvička

Děkuji za tuto knihu, která mě seznámila s novými místy (nejen) milované Vysočiny, a která snad někdy budu moci navštívit a prožít si ty chvíle pod korunami stromů, uchovat si je v sobě a nezapomenout na ně. Obrazy nepojmou jejich monumentálnost, ani jejich celistvý dojem a kouzlo, které se nedají zprostředkovat ani papírem, ani obrazem, ani videem, ale díky Bohu za to, že vůbec komu stálo za to o alejích vůbec psát a snažit se mluvit o jejich krásách, hodnotě, lákat k prožitku zažít bytí v jejich blízkosti. Jen si sama sobě kladu otázku, co se podělo s dušemi a citlivostí lidí, s respektem k různorodosti krajiny a narůstající touze drancovat. Kéž přeroste tento arogantní a chladný pragmatismus křik těch, kteří ví, že ve starobylých alejích dřímá hodnota.... celý text

Příhody malého Kořínka 1993, Ljuba Štíplová

Příběhy Ljuby Štíplové mají neskutečný náboj a Příhody malého Kořínka k nim rovněž patří. Přála bych si mít ten dar vymyslet podobně půvabný a něžný příběh, který poučí, ale zároveň nepostrádá lidskost (i když je zasazen do někdy kruté přírody). Ljuba Štíplová v sobě musela mít mnoho lásky, no považte, jak by jinak mohla vymyslet partu "houbíků" se jmény jako Podboráček, Lerpánek, Šuntelka, Mochomírek, Lišůvka, Jenerál, kteří pomáhají Kořínkovi nalézt útočiště a zároveň jeho vlastní identitu :) Nádherný příběh, jeden z mých nejoblíbenějších :)... celý text

Dvakrát sedm pohádek 1965, František Hrubín

Poklad, který se dítěti vtiskl do srdce a duše tak, že i po desítkách let v něm verše rezonují. Stačí trošku "nahodit" a strunky se v člověku znovu rozehrají. Náhodou jsem po letech otevřela a úplně se mi vybavil pocit strachu o zbloudilé kuřátko a lítost nad snězeným koblížkem :) Určitě budu číst i se svými dětmi :)... celý text

Malý mnich a jeho začátky - Sedmý dar 2016, Harry E. Farra

Z knihy tryská laskavost, moudrost, která omývá ducha v nás, pokud se mu toužíme otevřít. Něžné ilustrace Markéty Žižkovské si člověk také zamiluje, jakoby z nich promlouvalo ticho, opravdu úžasné!... celý text

K moři 2007, Petra Soukupová

Dovedu si představit, že v roce 2007 tato kniha zřejmě nesmazatelně dopadla do českého literárního rybníčku a udělala tam velkou díru. Dnes už tolik styl Petry Soukupové nepřekvapí, ale i tak má zvláštní náboj číst si její romány, byť je tento jejím prvním. Popisuje takový typ všednosti a "obyčejného" lidského patlání se v životě, který ukazuje, že každý bojuje (s) vlastním rozumem, vůlí, citem, na své vlastní frontě, a když se jednoduše potká víc lidí, kteří se neumí/nechtějí vžít jeden do druhého nebo spolu byť jen "normálně" komunikovat, přirozeně dochází k neporozuměním, míjení se, strádání. Smůlou, avšak nepřekvapivým faktem zůstává, že tímto pomyslným kolbištěm se stává prostředí rodiny - základního lidského společenství, kde se propojují životy vícera rozličných osobností. Avšak... o čem je život jiném než o tom, abychom se stále učili balancovat v něm a v situacích, do kterých jsme vrženi? Proto se romány Petry Soukupové zdají takové "prosté", protože je do určité míry prožívá každý z nás :)... celý text

Zahradníkův rok 1969, Karel Čapek

Miluju Zahradníkův rok! :) Čtení této knihy ve mně vyvolávalo nesmírně libé pocity, doslova jsem se nechala vtáhnout do toho zahradnického plánovacího a realizačního módu, ve kterém se během celého roku přemýšlí, co, kam, kdy a jak :D S Čapkem to šlo opravdu snadno, užívala jsem si nesmírně pestrý jazyk, autorovy široké zahradnické znalosti, humor, ale i vtipné ilustrace. Nebetyčně milá a vtipná knížečka, kterou si určitě brzy přečtu znovu, protože vyvolávala úsměv na rtech.... celý text

Pudlenka 1970, Karel Čapek

Nadšení :) Karel Čapek mě tak moc pobavil, jeho kočičí postřehy překrásně a perfektně vylíčil, až jsem se musela smát. Jeho osobu neznám podrobněji, ale i tato kniha o něm samém dokázala tolik říci... Nádherný člověk :) A krásné ilustrace a fotky :) Škoda jen, že esejů neexistuje vícero, ráda bych je hltala dál...... celý text

Rudý Zeman 2019, Jaroslav Kmenta

Kolikrát už si člověk říkal, proč ten prezident předvádí takové šarády a ostudy, jaké předvádí. Něco jsme si mohli v hlavách poskládat z informací ve veřejném prostoru, ale nebylo od věci si věci zasadit do hlubšího kontextu díky této knize (a to nevíme vše). Upřímně obdivuji pana Kmentu, který se dokázal vyznat v gargantuovské změti různých firmiček se stamilionovými obraty, které mají svá sídla v předměstských "chýších" bez zvonku. Hlupáky jsme my, kteří se naivně domnívali, že snad staré kádry s rokem 1989 zalezou do svých nor... Naopak se promptně adaptovali na nová pravidla, ovšem staré móresy zůstaly. Po přečtení si tedy přeji jediné - ať už tito drzí páprdové, pohrobci totality, konečně vysmahnou...... celý text

Ze světa lesních samot 2017, Karel Klostermann

Karel Klostermann patří k autorům, které má moc ráda moje babička. A tak mě kvůli ní, ale také kvůli zmínce v jiné knize Miloslava Nevrlého (v Nejkrásnější sbírce píše, že pro něj tato kniha byla zásadní), napadlo, že se do románu také pustím. A musím říct, že mě kniha nezklamala - pohraničí miluju, záhadné končiny s těžkou historií na "koncích" republiky ve mně vyvolávají tajemné a přitažlivé chvění. Obtížnost a až syrová tvrdost tehdejšího žití mě až překvapila, i když se něco podobného dalo čekat. Zarazila mě nesnášenlivost vůči "Bavorákům" (myslela jsem, že tato averze vznikla až po válkách), ale i "shovívavost" vůči zabíjení pytláků... V hlavě mi také utkvěl jeden z románových výroků, jakési stýskání, že Šumava už nebude nikdy jako dříve... A tak si říkám, že je asi údělem každé generace postesknout si, že něco nebude jako dřív... co by asi řekli Šumaváci Karla Klostermanna na dnešní Šumavu? A co my bychom řekli o té, co bude za několik desítek let?... celý text

Cesty za dobrodružstvím - Příběhy velkých činů 2012, kolektiv autorů

Po dlouhé době jsem zažívala u čtení velké překvapení - knihu jsem neotvírala s nějakým vysokým očekáváním, ale opravdu mě nadchla, doslova strhla :) Průkopnictví - to je slovo, které tuto knihu vystihuje asi nejvíce a čtenář se dozví o mnoha dobrodružstvích z různých koutů světa, ať už hrdinové skončili oslavně nebo naopak smrtí. Magalhães, Apollo 11 nebo Amundsen - o těch člověk už někdy určitě slyšel, ale co takový Burke a Willis nebo Lewis a Clark? Středoevropanovi tato jména možná nic neřeknou, ale obyvatelé Ameriky nebo Austrálie je jistě znají, proto mě moc potěšilo, že i já jsem se o nich mohla při čtení dozvědět, a to napínavým a podrobnějším způsobem. Příspěvky jsou totiž docela detailní, ale úměrně, člověk přeskákal pět stran jak nic :) Samozřejmě nechybí jak doprovodné ilustrace a fotografie, tak mapky - o cestách si lze tedy udělat trochu konkrétnější představu, což v dnešní zkratkovité době hodnotím velmi pozitivně. Za obsah a zpracování bych s radostí a nadšením ohodnotila pěti hvězdičkami, ale jedna věc mě neskutečně drásala, a sice chyby. Ale jaké! Nehodnotím obsahové, to nedovedu posoudit, ale doslova do nebe volající odfláknutá práce korektora (pokud vůbec nějaký existoval), to pro mě bylo opravdové utrpení. Na téměř každé dvojstraně aspoň jedna pravopisná chyba, takže na 256 stranách jich bylo naseto jak plevele. Abych si např. na pár stranách přečetla čtyři varianty téhož jména, to mě úplně znechucovalo, brr :D To je ovšem temná stránka českého vydání, originál je skvostný, tak aspoň **** :)... celý text