Mánička178 přečtené 521

Zvláštní žena 1997, Peter Handke

Bohužel, až taková redukce textu mi nějak nepadla do noty... Díky doslovu se mi pár věcí rozkrylo, ale je mi moc líto, skořápku se mi nepodařilo prorazit, abych se dostala k nitru :-/... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Fůha! Tak tohle je nejlepší detektivka, kterou jsem kdy četla. Žádné brutality, žádné zvrácenosti a úchylárny, knížka ani nemá milion stran a x pokračování, je to jednoduše "jen" neskutečně chytře vymyšlený zhruba dvousetstránkový příběh, do jehož konce vážně, ale skutečně vážně, člověk neví, kdo je vrah. Možná nějaký krimi master by to odhadl, ale řekla bych, že většina takový čich asi nemá :) Co mě dostává je rok vydání 1939 - skoro po sto letech tento příběh vůbec nezastaral a vůbec mě nenudil, naopak, napínal až do stránky 199 :D Agathu, tu ženskou mazanou, bych moc ráda potkala - opravdu moc by mě zajímalo, jak na takový příběh přišla! :)... celý text

Vzpomínky na Afriku 1992, Karen Blixen

Pokud byste si rádi přečetli trošku netradiční cizokrajný memoár, pak sáhněte po Vzpomínkách na Afriku. Kniha je v lecčem specifická, což asi ne každého osloví, ale stojí za to. Kdo by v dnešním době, kdy vládne kult úspěchu, psal o svých nezdarech? Karen Blixenová to udělala a knize tento přístup neubírá na literární kvalitě. Do popředí nestaví svou vlastní osobu - o svých subjektivních pocitech a zážitcích, o jejích láskách, trápeních, se toho věru moc nedozvídáme, celkem nezvyklé, kdy každý píše a mluví o tom co "já, já, já" :) Co stojí v ústředí jejího zájmu je Afrika, ta tehdejší, "původní". Líčí Afriku takovou, jakou byla v době, kdy evropští kolonizátoři mínili rychle zde zbohatnout, takovou, do které Evropané zavlékají svoje zažitosti a začínají ji měnit. Píše o době, kdy černý člověk neměl cenu bílého, kdy zdejší zvířata platila za svou divokost svým životem - ať už prostřednictvím transportu do senzacechtivé Evropy nebo díky vystřeleným kulkám. Na knihu budu vzpomínat ráda, i když s jistou hořkou příchutí nad tím, že se kolonialistický majetnický přístup Evropanům vrací právě teď jako bumerang v problémech s migrací. Oko za oko...... celý text

Česká republika: aerofoto 1999, Miroslav Krob

Knížka vznikla v roce 1999, kdy se nám o dronech mohlo zdát a fotky z ptačí perspektivy nám braly dech, obzvlášť, když si představíte fotografa napůl vykloněného z vrtulníku nad mrazivými Krkonošemi :) Dneska už tento typ asi tolik neohromí, ale když si člověk představí tu námahu, kterou to tehdy muselo stát, musí se obrázky líbit. Převážně jsou na fotkách zachyceny architektonické klenoty... Trošku mě mrzelo, že tři čtvrtiny fotek jsou z Čech a na Moravu se tolik místa zase nenašlo. Ale jinak moc pěkné se kochat tou naší rodnou hroudou :)... celý text

Švédská kuchařka - kulinářské tradice Severu 2017, Dominika Wittenberg Gašparová

Když jsem kuchařku obdržela jako dárek, zvědavě jsem si prohlížela mističku, ve které leží brambůrky na přebalu. Až po chvíli mi secvaklo, že jde vlastně o mapu Švédska :D Tak bych popsala svůj první pobavený dojem, který mě navnadil na další čtení. Kuchařka kombinuje tři zásadní věci, které ji činí vážně skvělou: recepty, které překvapivě obsahují většinou dobře přístupné suroviny i v českých podmínkách, opravdu poučené seznámení s kulturními, folklorními nebo historickými souvislostmi a hezký design tvořený fotkami (i z přírody). Co mě zvlášť těšilo - názvy všeličeho v originále ;-) Jde vidět, že autorka nepatří k nějakým rychlokvaškám, ale k vzdělaným lidem, kteří věci tvoří se smyslem pro detail - prostě paráda. Kopr, brambory, zakysaná smetana, ryby - už se těším, až dle receptů něco dobrého uvařím a zavzpomínám na milované Švédsko - už jen při čtení se mi po něm stýskalo :)... celý text

Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii 1997, Zdeněk Šmíd

Knížka ve mně nechtěně vyvolávala nějakou nostalgii. A sice po tom, že už vodu nikdy člověk nezažije takovou, o jaké nám povyprávěl Zdeněk Šmíd, a toho vážně lituju. Dneska u táboráku sedí každý druhý s mobilem, hnus... Tehdy se psaly vzkazy křídou na mosty, dnes už se takové retro asi nepraktikuje... Vypráví mile, úsměvně, navnaďuje - až si člověk po chvíli představí sám sebe v loďce mezi břehy. Děkuji, že mi to připomnělo vzpomínky na tu mou jedinou vodu - a právě Lužnici :) I o tom jezu Dráchov se tam psalo... tam jsem sice viděla v přímém přenosu záchranu dvou topících se vodáků, ale dojmy z horního toku to všecko převažují ;-)... celý text

Svět vědy a víry 2002, Jiří Grygar

Tyto sebrané přednášky mě oslovily mnohem více než kratší knížka O vědě a víře. Obsah byl zasazen do mnohem širšího kontextu, než ve zmíněné knize, což tématům rozhodně prospělo. I stránka víry byla rozebrána šířeji, i když věda hrála stále prim :) Jiří Grygar má opravdu dar přibližovat laikovi vědecká témata... :)... celý text

O vědě a víře 2001, Jiří Grygar

Tato knížka bohužel nenaplnila moje očekávání, asi ve mně převládlo přehnané těšení se, které vzniklo na základě názvu :) Jde totiž o soubor separátních článků, a jak zmíněno níže, myšlenky se dost často opakují. To by se nedalo brát za největší negativum, nejvíce mě mrzela ta fragmentárnost. Někdy též převládají spíše vědecké poznatky. Od názvu jsem si jednoduše slibovala více propojování aspektu víry a vědy... Knížce by slušel jiný název, tento slibuje více, než můžete dostat. Jeden citát jsem si ovšem z knihy odnesla, ačkoli nepochází od Grygara, nýbrž od Alberta Einsteina, jenž kdysi prohlásil: "Pravděpodobnost náhodného vzniku života na Zemi je asi stejná, jako kdybyste chtěli vytisknout slovník německého jazyka výbuchem v tiskárně." :D... celý text

Takto se mě nikdo neptal 2016, Jiří Grygar

Knížka mě zaujala tím, že je napsaná formou rozhovoru. Upřímně jsem ale nečekala, že to bude zrovna takové "netradiční" :D Jak zmíněno níže, obsah na čtenáře neklade nějaké zvláštní znalostní nároky, tazatel se ptá leckdy s jakousi až velmi dětskou zvídavostí, ale ne ve špatném slova smyslu. Otázky jsou totiž skvělé, přirozené, bezprostřední a jde na nich vědět, že tazatel přemýšlí a vnímá, co Jiří Grygar říká. Občas jsem sice cítila, že si mi vaří mozek, ale to má na svědomí spíše fakt, že ne všecko si z této oblasti člověk dokáže představit. Zakřivený, neskutečně hmotný vesmír... člověk si to přebírá prostě všelijak a těžko se to uchopuje :D Jednoduše: pokud jste dneska vyšli před dům, podívali se na nebe a zčistajasna vás teprve poprvé v životě napadlo, že ten vesmír je takový zvláštní a záhadný, a kladete si otázku, jak to s tím vlastně je, pak po této knížce sáhněte. Jiří Grygar odpovídá vážně neskutečně, s trpělivostí... velký respekt před ním, je to borec :) "Když si zpřítomníme Mendělejovovu periodickou tabulku prvků, tak jde o prvních dvacet šest prvků. Od vodíku po železo jde o prvky vytvořené v hvězdách první generace. Řada těchto prvků se vyskytuje i v našem těle. Každý atom železa, co máme v krvi, v hemoglobinu, pochází z nějaké hvězdy. Máme v sobě hodně hvězdného prachu, protože všechen kyslík, který v sobě máme, všechen organický materiál, který obsahuje uhlík, to všechno povstalo z hvězd. Každý z nás a nejen lidé, ale i zvířata a rostliny, jsme opravdu utkaní z hvězdného prachu. I samotná zeměkoule je z hvězdného prachu. Kterýkoliv prvek, co máme v těle, se předítm nacházel uvnitř nějaké hvězdy. Jen hvězdy dovedou vyrábět chemické prvky."... celý text

Kouzlo krajiny a moudrost slova 2016, Eduard Kejnovský

Obrázky míst, která jsou mému srdci milá a blízká, ve spojení s myšlenkami autora, který ví, co chce říci. Tímto spojením musela zákonitě vzniknout knížka, která hřeje u srdce...... celý text

Knihy a hvězdy / Písně kosmické 2016, Jan Neruda

Pro člověka, kterému "vesmírné období" začalo před poměrně nedávnou dobou, padla tato kniha vyloženě do noty. Grygara mám moc ráda, a dozvědět se, jaké knihy ho ovlivnily, nebo se mu líbily, to jeden opravdu ocení. Už teď se moc těším, až se do nějaké doporučené knihy pustím, i když v průběhu času se možná od starších vydání na poli vesmírném dost věcí změnilo :) I tak ale stále doufám, že základ zůstává. A spojení do "dvojknihy" s Písněmi kosmickými? Jednoznačně skvělý soulad. Do rukou se mi zatoulaly díky Grygarovi poprvé - jde vidět, že autor je nejen vědec, ale také citlivý člověk :)... celý text

Barma 2011, Guy Delisle

Hodně mě pobavila epizodka o shánění inkoustu nebo kreslení levou rukou :D Každopádně docela brutální svědectví o životě v Barmě - doly na drahé kameny, stěhování měst, závislosti na heroinu... Člověk se až diví, že některé země vůbec nějak fungují a nekončí v propadlišti dějin.... celý text

Astronomie - ilustrovaná encyklopedie 2004, Simon Mitton

Ač pro děti, stejně jsem se velmi ráda poučila :D Byť jsou některé informace již zastaralé, jako základ k prvním krůčkům k astronomii může encyklopedie jistě dětský zájem podnítit :)... celý text

Sophiina volba 2005, William Styron

Brigita Švédska: Veľká mystička 14. storočia 2009, Barbara Gunther-Haug

Beletristicky zpracovaný životopis sv. Brigity Švédské, mystičky, která žila ve stejné době jako Karel IV. Potěšilo mě, že se v této "autobiografii" i setkali, byť krátce... Každopádně obdivuji její vytrvalost a sílu, ať už při jejích cestách a poutích, či životních těžkostech.... celý text

Vesmír: hvězdy, planety a kosmické lodě 1992, Sue Becklake

Knížka, ke které jsem se vrátila poprvé od dětství. Popravdě mě překvapilo, jak je přesná, i když něco je trošku zastaralé nebo už překonané :) Bezva kniha i pro dospělého!... celý text

Toulky Jižní Moravou 2003, Ludvík Kundera

Milovaná Jižní Morava, doprovázená texty Ludvíka Kundery.

Morava, krásná zem... 2002, Jiří Sommer

Člověk si uvědomí, jak je tahle část naší země rozmanitá... akorát mě jímal smutek u fotky dřevěného kostelíka v Gutech u Třince, a pak také u zasněžených obrázků přírody a komentářů o běžkování kolem Nového Města na Moravě :( Teď jsou tam přírodní sněhové zimy výjimkou... kdy i ty už nebudou? :( Lítost...... celý text

Krásy Moravy 1996, Lubomír Pořízka

Krásné fotky z nádherných míst, která se už dnes jeví kolikrát "historicky" :) Milovaná Morava :)

Křesťanství a okultní praktiky – 25 otázek a odpovědí 2019, Vojtěch Kodet

Tuto příručku považuji za velmi potřebnou a jsem moc ráda, že se někdo z nitra církve k této problematice vyjádřil touto ucelenější a "populárnější" formou. Osobně znám spoustu lidí, kteří se řídí přesně tím, co je v knize zmíněno, a tím je to tolik nebezpečné heslo "co pomáhá, je dobré". V kolika pohádkách jsme jako děti viděli čerta, který také pomáhá, ale chce za to upsat duši člověka - a všem je jasné, že je to špatně, že to se nemá... a dnes, v dospělosti, zajímá málokoho, odkud tyto "pomáhající" síly pochází a nikoho ani nenapadne, že kořeny mohou růst ze zlého základu. Kolik lidí pořád zajímá hvězdné znamení, kolik zvědavých bab navštěvuje kartářky, kolik lidí si na své tělo nechá vytetovat lebky a zrůdné děsivě temné obrázky. Vždy, když to vidím mě přejede mráz po zádech. Osobně jsem volala záchranku pro paní, která v hotelu, kde jsem pracovala, psychicky zkolabovala při workshopu rodinných konstelací - odvezli ji na psychiatrii. Když vidím v médiích ty vyschlé a scvrklé čarodějky, ověšené pentagramy, symboly a amulety, už od pohledu zkřehlé a vysáté zlem, aniž by o tom snad věděly, je mi úzko. Řekla bych, že lidé touží po Bohu, ale je "in" hledat ho na úplně špatných místech... Člověk dneška si chce prostě vybírat jenom to, co mu přijde atraktivní, co je hned, co je jasné a hmatatelné. Co se týče knihy: Zkrátka výborná příručka, která mi odpověděla na spoustu otázek, které také podložila historicky, logicky, ale i úryvky z Písma. Např. kapitola o svobodných zednářích byla pro mne velmi zajímavá. Kdykoli jsem totiž hledala nějaké informace, co je na nich špatného, našla jsem pouze informace o tom, že jde o humanistický spolek sdružující inteligenci. A za tím by okultní základ hledal asi málokdo. Moc tedy děkuji za vhled do této nebezpečné problematiky.... celý text