marara přečtené 443

Láska jako z filmu 2015, Victoria Van Tiem

Skvělé čtení na pláž. Je to samozřejmě předvídatelný slaďák jako hrom, ale výborně vymyšlený. Půlku čtení jsem se culila a párkrát smála nahlas. Když se díváme na romantické filmy, je nám jasné, že je to jen filmová pohádka. Ale když jsem pak o těch filmových pohádkách četla v knize, na chvíli to bylo, jako by romantičtí muži, kteří ženu dokážou vnímat a jsou ochotní plnit její (byť potřeštěná) přání a sny, opravdu existovali. Bublina sice splaskla, ale i tak je to kniha, která vám zlepší náladu a připomene, že pustit si trochu romantiky do života je fajn. Jen toho pláče tam bylo opravdu příliš.... celý text

Losí hovno 2015, Lars Simon

Anotace této knihy vypadala o trochu lépe než její obsah. Sice jsem se smála (a to jak naivitě hlavního hrdiny, tak ztřeštěným situacím, do kterých se dostával), ale nic víc v románu nebylo. Mám teď období, kdy mi knihy, které čtu připomínají ty, které jsem už četla. Tady atmosféra připomínala Stoletého staříka, hlavní hrdinové však byli diametrálně odlišní.... celý text

Zakázané ovoce 2018, Jojo Moyes

Kniha, která se čte sama. První část evokovala atmosféru společnosti kolem Virginie Woolfové a zároveň román Skleněný pokoj. Vila Arkadie jako by se i v této knize stávala hlavním hrdinou. A právě tato okolnost mě na ní bavila nejvíc.... celý text

Myslete na děti! 2015, Ian McEwan

Zajímavé přemýšlivé čtení o tom, jak naše rozhodnutí ovlivňují životy druhých. Autor nastoluje dilemata ať už soukromého, nebo pracovního života soudkyně a jde při jejich řešení pěkně hluboko. Zajímavým tématem bylo hlavně dilema, zda nařídit sedmnáctiletému svedku Jehovovu krevní transfúzi, která by mu zachránila život, nebo mu přiznat právo na odmítnutí léčby.... celý text

Syn správce sirotčince 2014, Adam Johnson

Knížku jsem dokázala přečist až na druhý pokus. Poprvé se nepotkala se správnou náladou. Je depresivní a já měla v té době deprese dost. Pak na mě znovu vykoukla v knihovně, tak jsem si řekla, že jí ještě dám šanci. A vyšlo to. Tím, jak hlavní hrdina překonával nástrahy života v Severní Koreji, jaké zvraty jeho život provází, mi kniha připomínala Stoletého staříka, ovšem bez humoru. Ten by koneckonců v příběhu z této části světa neměl co dělat. Kniha popisuje praktiky totalitní společnosti, ale mě zaujal hlavně syrový popis životů obyčejných Korejců a jejich mentalita. Člověk pak přece jen trochu chápe, jak můžou žít v takovém světě. Prostě tak, že jim nezbývá nic jiného než smířit se se strachem, nejistotou a utrpením, které přináší každý další den. Ale i tady může vyrůst silný člověk schopný oběti.... celý text

Devadesát dnů za železnou oponou 2018, Gabriel García Márquez

Tak tohle mě hodně překvapilo. Co by nám asi o komunismu mohl říct člověk ze Západu, navíc obdivovatel Castra? Bude pět ódy na socialismus, nebo naopak kritizovat? Ale tady byla patrná čistá novinářská práce. Bystrá, všímavá s opravdovou snahou po nalezení pravdy. Márquez zde popisuje život Němců, Poláků, Čechoslováků, Rusů a Maďarů a hledá jeho nezkreslenou podobu. Jeho vidění Československa, které je narozdíl od ostatních států východního bloku srdcem stále více na Západě pro mě bylo zjevením. Opravdu bylo možné vnímat Československo jako stát, který udržuje obchodní styky s Východem i Západem, jako čistou, vzdělanou zemi už v roce 1957? To už byla předzvěst uvolnění v 60. letech, nebo jsme si socialismus s lidskou tváří budovali už dřív? Československo ze zemí východního bloku vychází vlastně nejlépe, hned za ním Poláci, kteří jako by ani nebyli opravdu komunistickou zemí, když si zachovali katolicismus a navíc jsou neuvěřitelně sečtělí. Pak Maďaři, kteří jsou ale stále zdecimovaní po pokusu z šestapadesátého odtrhnout se od SSSR, za což se jim Chruščov odměnil vojenským zásahem. V SSSR jako by bylo vše naaranžované, zato o Němcích mluví autor jako o pologramotném, smutném národě bez perspektivy, trpícím rozdělením Německa a přítomností sovětských vojsk. Opravdu zajímavé čtení.... celý text

Nezapomeň 2018, Val Emmich

Na základě komentářů jsem nečekala nic moc, ale překvapivě jsem se nedokázala odtrhnout. Je to krásný, citlivý příběh dívky, která je velmi bystrou pozorovatelkou života kolem sebe a své opravdu chytré postřehy vyjadřuje s ještě dětskou přímočarostí a jednoduchostí. Autor otevírá řadu témat - kromě těch zmíněných v anotaci také téma rodičovství, procesu hudební tvorby a smyslu života, kterým je pro každou z postav něco jiného. Pro Gavina to doposud byl vztah se Sydnym, pro Joanina otce jeho práce ve studiu (ale ta ho nakonec odváděla od vášně, kterou k hudbě cítil), pro Joaninu matku to byl návrat k vlastnímu životu, nezatíženému materiálními starostmi a pro Joan snaha nebýt zapomenuta. Nakonec všichni zjistili, že se na své problémy dívali špatně. Příliš umanutě trvali na tom, jak si myslí, že by mohli dosáhnout svých cílů a zapomínali na to nejjednodušší - dělat to, v čem jsem dobrý, a dělat to s vášní. A také starat se o své vztahy.... celý text

Mapa dní 2019, Ransom Riggs

Tento díl se mi zdál nejslabší. Námět návštěvy podivných dětí v současném světě byl velmi zajímavý a skýtal mnoho zajímavých momentů. Mně se moc líbila první reakce dětí na televizi - je to hlučné, točí se z toho hlava, člověk se cítí malátný. A to jim ještě nedali do rukou počítač a chytrý mobil. Stejně tak jejich údiv na nákupní centra, široký výběr i obří nákupy. To jsou pasáže, které čtenáře vybízejí k úvaze o tom, zda je v našem světě vše tak ideální, jak si rádi myslíme. Na druhou stranu, některé dějové zvraty byly už trochu moc.... celý text

Ruský deník 2007, Anna Politkovská (p)

I když jsem po knize sáhla na doporučení, zařadila jsem si ji do čtenářské výzvy jako knihu autorky – ženy s mužským hlavním hrdinou. A tím je Vladimir Putin. Není to snadné čtení. Autorka v deníkových záznamech komentuje dění v Rusku, zvláštní pozornost věnuje Čečensku a Ingušsku. Zápisky začínají prosinovými parlamentními volbami roku 2003, kdy drtivě vyhrálo Putinovo Jednotné Rusko (37,5%) a drtivě prohrála opozice, když se do Dumy dostala opozice levicová, ale ta pravicová zůstala před jejími branami. Politkovská z neúspěchu opozice viní především neschopnost pravicových sil dohodnout se a spojit. Na mnoha příkladech to ukazuje v celé knize. Nemělo by to být poučením i pro naši pravici, která stále neumí čelit silnému protivníkovi? Následovaly prezidentské volby, jejichž vítěz byl předem znám. Autorka ukazuje praktiky, díky kterým byly zmanipulované od samého počátku. Velká pozornost je věnována i tématům únosů, mučení a vražd na politickou objednávku, které se z Čečenska a Ingušska šíří dál; příběhům vojáckých matek (v knize jsou popsány desítky případů vojáků, kteří zemřeli v důsledku vojenské šikany, nelidského zacházení nebo proto, že se stali obětními beránky svých velitelů v honbě za frčkami); ostudnému zacházení moci s válečnými hrdiny, nebo jejich pozůstalými po nich, kteří jsou ponecháni v chudobě a bez pomoci. Je zde líčeno pozadí řady soudních procesů - s Michailem Chodorkovským, s obhákyní lidských práv z Vladimiru Ludmilou Jarilinovou (za napomáhání vyhýbání se vojenské službě – vojákovi na dovolené pomohla dostat se do nemocnice s vředovým onemocněním dvanácterníku, což je klasický případ toho, jak moc manipuluje s fakty a zastrašuje ty, kteří by se jí napříště snad chtěli postavit), s nacionál-bolševiky 14. prosince (skupina středoškoláků a vysokoškoláků obsadila veřejné prostory prezidentské kanceláře, tam se zabarikádovala a vykřikovala protiputinská hesla. Soud je fraška a ukázka středověkého, nelidského zacházení, kdy jsou i nezletilí drženi v řetězech a v klecích, nedávají jim pít. A to je moc viní pouze z výtržnictví. Je jasné, že dostanou vysoké tresty). Autorka ukazuje, jak režim založený na zvůli státní moci, nezákonnostech a korupci přímo vhání mladé lidi do teroristických organizací, jak přispívá k tomu, že se muslimové radikalizují a jak je tedy stát přímo odpovědný za teroristické útoky na Dubrovce, v moskevském metru a nakonec i v beslanské škole. Tématem, které celou knihou prosvítá jako červená nit, je otázka, proč lidé na nezákonnosti nereagují: „ Lidé se dají do pohybu až ve chvíli, kdy se jich to nějak dotkne OSOBNĚ. Kdežto dřív? Klasické „tohle se mě přece netýká“! Na odpor se náš člověk zmůže až tehdy, když mu vzniká osobní problém. Ze socialismu jsme vyšli jako národ maloměšťáků.“ A tohle neplatí jen pro Rusko před 14 lety, to platí i tady a dnes.... celý text

Tma 2016, Bernard Minier

Velké maličkosti 2017, Jodi Picoult

Po této knize jsem sáhla jako po oddechové četbě v intelektuálně nejnáročnějším období roku. V první polovině knihy tomu tak bylo. Další z příběhů ze soudní síně, pěkně vykreslené charaktery postav, čtivý styl, ale nic zapamatovatelného. Ve chvíli, kdy jsme ale spolu s černošskou sestrou Ruth zjistili, že ve snaze žít jako ostatní (tedy jako běloši) musí denně podstupovat řadu kompromisů, předstírat nevšímavost vůči předsudkům bílé společnost, vlastně klamala sama sebe a vytvořila si iluzi, které musela obětovat část své (pro nás bílé běžné) lidské důstojnosti, v tuto chvíli mě to chytlo. Stejně zajímavý (i když poněkud očekávaný) byl pro mě i přerod veřejné obhájkyně Kennedy, která se s postupujícím soudním procesem začala čím dál tím víc ponořovat do problematiky rasismu. I když to pro mě nebylo jednoduché, musela jsem se s ní ztotožnit. Přesně chápu, o čem vypovídá. Velmi se snažíme najít v sobě předsudky a odstranit je ze svého uvažování, ale přesto tam jsou všemu navzdory. Zajímavý byl i pohled Turka, zoufalého otce mrtvého novorozence, který se snaží vyrovnat se se synovou smrtí tím, že si najde viníka a toho slepě a zuřivě požene k zodpovědnosti. Jeho neonacistické postoje, důvody, které k nim vedly, jeho uvažování a jeho reakce jsou mi sice cizí, a proto mě ani nebavily, ale to nesnižuje jejich racionální základ. Takoví lidé jsou mezi námi, ne první pohled je od ostatních nerozeznáme, i když v Čechách se nijak skrývat nesnaží, ale je dobré znát jejich motivaci, logiku, protože pak jim můžeme v životě čelit. I když Jody Piccoult vyčítám sladký happyend, který sílu předchozích stránek značně otupuje (i když chápu, že tyto přerody a názorové kotrmelce se dějí), jsem velmi spokojená s tím, že téma rasismu pojala do hloubky a problémy s ním spojené dokázala barvitě a názorně vysvětlit tak, jak já to nedokážu.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Krysař 2005, Viktor Dyk

Žert 2007, Milan Kundera

Žert jsem si přečetla asi už potřetí a nikdy mě nezklame. Tolik vrstev příběhu, tolik témat, tolik úhlů pohledu. Narozdíl od současných autorů mi u Kundery vůbec nevadí, že paralelně střídá vypravěče. Tady to má důvod a příběh to prohlubuje.... celý text

Někdo cizí v domě 2018, Shari Lapena

Všechno, co máme 2017, Kerry Lonsdale

Osm 2017, Radka Třeštíková

Moje první zkušenost s touto autorkou a je to milé překvapení. Na začátku jsem se nemohla začíst, nějak jsem nechápala, co čtu za žánr, ale druhá polovina byla velmi svižná. Trochu mi chybělo hlubší prokreslení postav, ale asi to takto mělo být, abychom záměrně dlouho nechápali, s kým máme tu čest.... celý text

Noční lov 2017, Robert Bryndza

Velmi čtivá kniha, na které mě nejvíc baví její hlavní hrdinka - vyšetřovatelka Erika Fosterová. I když je to člověk s tragickým osudem i přístupem k životu, je mi sympatická tím, jak nesmlouvavě jde za spravedlností, nenechá se zastrašit a odradit ani za cenu profesních ztrát.... celý text

Podvedená 2017, Charlotte Link

Zase jedna detektivka, kterou nešlo odložit. Bavily mě osudy hlavních postav, jejich vnitřní nejistoty i snaha jim čelit. Zaujala mě i metoda Jonasova lékaře, který mu na vyhoření předepsal pár týdnů dovolené v izolaci od práce a veškeré techniky. Po této knize si ale člověk podobnou samotu ve Slatinách odpustí, jakkoli to zní lákavě.... celý text

Zapomenutá 2012, Catherine McKenzie

Čtivá, ale jednoduchá kniha o tom, jak je důležité občas se ve svém životě zastavit, rozhlédnout a zamyslet, jestli jdu po cestě, kterou opravdu chci jít. A o romantických začátcích lásky.... celý text