marara přečtené 433

Ani později, ani jinde 2011, Delphine de Vigan

I knihy mají svůj čas. Mně tato kniha ležela na nočním stolku celé léto a stále jsem se k ní nemohla dostat. Zatím jsem zapomněla důvod, kvůli kterému jsem si knihu chtěla přečíst - šikana nadřízeného, kvůli které jsem se zastala kolegyně. Než jsem knihu otevřela, začala jsem být ze situace v práci značně otrávená a práce mě přestala bavit. No a v této situaci mi tento román dodal tak potřebnou energii k tomu, abych se přestala tak naléhavě řešit a užívala si toho dobrého, co má práce přináší. Protože románová hrdinka to měla opravdu těžké, a bylo to tak hlavně proto, že jí se nikdo nezastal a její spolupracovníci šéfa nechali, aby se mstil.... celý text

Mlčenlivé ženy 2019, Kerry Fisher

Když jsem jela v pátek z práce, říkala jsem si, že bych nejraději strávila víkend u pěkné knížky. A podařilo se - v pátek večer jsem začala, v neděli po obědě skončila. Příjemné čtení ze života, takové příběhy mám ráda. Bavily mě všechny ženské postavy. Maggie mi byla sympatická od začátku tím, jak byla nezávislá. Na jednu stranu se snažila zavděčit se Anně, ale když zjistila, že jejím nárokům dostát nedokáže, hodila to bez výčitek za hlavu. Držela jsem palce navenek dokonalé Laře, která ale za fasádou vnějšího zdání skrývá strach o sebe i o syna, aby v sobě našla sílu postavit se problémům. Bylo mi líto Francescy, která se musela vyrovnávat se ztrátou matky, s novou ženou svého otce a dalším velkým zklamáním. A nakonec jsem obdivovala Maggiinu matku, která se fantasticky stavěla ke kritickým a odsuzujícím poznámkám vůči dceři nebo vůči sobě samotné. Tak přímá, klidná, vyrovnaná a podporující!... celý text

Washingtonský dekret 2014, Jussi Adler-Olsen

První polovina knihy mě fascinovala. Ukazuje, jak je demokracie křehká a jak málo stačí k její deinstalaci. Silné lobby, manipulace se strachem a emocemi vrcholných politiků i běžných občanů a za tím někdo, kdo systém rozvrátit chce. Většina lidí si ničeho nevšimne až do chvíle,kdy už je pozdě a nic se zvrátit nedá. Román velmi zajímavě koresponduje s Tyranií Tymothyho Snydera. I tady se řada hrdinů z administrativy prezidenta Jansona podřídila předem, lidé nebránili instituce, zanedbali profesní etiku, jen velmi málo z nich bylo ochotno osobní oběti. Druhá polovina románu už byla klasickým politickým thrillerem, tak trochu předvídatelným, ale velmi čtivým.... celý text

Stalo se prvního září 2010, Pavol Rankov

Autor, kterého jsem objevila opět díky čtenářské výzvě, je pro mě příjemným překvapením. Bavil mě jeho nápad založit text na tom, co se stalo 1. září od roku 1938 do roku 1968, i když to fungovalo jen do poloviny. Pak už tam bylo děje tolik, že možná nešlo držet se 1. září striktně a předchozí rok rekapituovat. Ale trochu mě to mrzelo. Román je velmi čtivě napsaný, postavy, i když různorodé, mi byly sympatické od začátku do konce. A to je co říct zvláště u Petera Rónaje, jehož politické názory jsou mi dost vzdálené. Tady byly všichni 3 mužští hrdinové velmi dobře vykreslení. Považuji za cenné, jak zajímavě na osudech 3 různě smýšlejících kamarádů autor ukazuje historický vývoj v Československu v daném období, jeho atmosféru a myšlení té doby. Navíc neopomenul události v Maďarsku roku 1956, o kterých se v české literatuře prakticky nepíše. Bylo by fajn, kdyby tohle četli mladí lidé, kteří totalitu nezažili na vlastní kůži. Myslím, že román dokáže tuto zkušenost velmi dobře přenést tomu, kdo ji vnímat chce. Navíc jsem si po dočtení uvědomila, že všechny tyto události ve stejné fázi života jako hlavní hrdinové prožívali i moji dědové a babičky.... celý text

A proto skáču 2016, Naoki Higašida

Naprosto ojedinělá sonda do nitra autistického dítěte. Člověk lépe pochopí některé nepříjemné vnější projevy autismu a lépe je přijme, když ví, jak moc autistický člověk touží být normální, umět ovládat své emoce a patřičně je dávat najevo. Mám dojem, že v některých ohledech jsou autisté mnohem čistší lidé než my ostatní: "Nedokážeme se smát, že si někdo z někoho dělá ošklivou legraci nebo šidí a kritizuje jiné lidi." Je dojemné vědět, jak moc jim záleží, aby ostatní netrápili: "Těm z vás, kteří stojí při nás, bych chtěl říct, aby se kvůli nám netrápili. Když se trápíte, připadá nám, že bycom raději neměli existovat a ztrácíme chuť do života. Ze všeho njevíc nás mrzí, když jsou kvůli nám smutní jiní. Vlastní smutek nějak sneseme. Ale pocit, že jsou kvůli nám nešťastní lidé z našeho okolí, je k nevydržení." Navíc je autor na svých 13 let velmi vyzrálý: "Lidé, kteří neustále upírají zraky na vzdálenou horu, si nevšimnou krásy pampelišky, která jim kvete u nohou. A lidé, kteří se dívají na pampelišku, zase nevidí krásu zeleně bující na hoře. "... celý text

Fantom Opery 2015, Gaston Leroux

Všichni jsme z toho úplně na větvi 2015, Karen Joy Fowler

Poslední dobou jsem tady několikrát psala, že kniha, kterou jsem si přečetla, mi připomíná jinou knihu. Tady to ale neplatí, nic takového jsem nikdy nečetla. Chvíli mi trvalo, než jsem do toho vplula, ale prakticky od třetiny knihy jsem byla tak zvědavá, jak to všechno vlastně je a jak to dopadne, že jsem četla, co to šlo. Kniha je zajímavá tématy i formou. Traumata, která zvířatům způsobují lidé, ať už kvůli experimentům na zvířetech, či jejich výzkumu, nebo prostě proto, že si je pořídí a pak se o ně z nějakého důvodu nemohou starat, to je téma, o kterém se nečte lehce. Zajímaly mě popisy psychologických experimentů, psychologické teorie i příklady, které Rosemary ve svých úvahách analyzuje a prostřednictvím kterých hodnotí svá rozhodnutí, postoje a chování. A zajímavé bylo i přemýšlet o tom, jak relativní naše vzpomínky jsou.... celý text

Sestry 2019, Bernard Minier

Minier je snad jediný autor, jehož knihy jsem četla všechny. A taky je jediný, na jehož detektivku mám chuť. Tenhle žánr jsem četla hodně, ale už celkem dlouho ho nevyhledávám. Jakoby se spisovatelé snažili trumfnout ostatní, kdo vymyslí hrůznější příběh. U Miniera to sice platí také, ale baví mě, jak komentuje současný stav světa: "Za pětadvacet let se svět změnil víc než za předcházející dvě staletí. Brzy za nás budou dělat naši práci roboti, pomyslel si Servaz. Otázka byla, jestli roboti budou poslouchat lidi, nebo lidi roboty. Už teď se miliony lidí nedokázaly odtrhnout od svých mobilních telefonů a elektronických hraček, zatímco hrstka podniků, které je vyrábějí, je stále mocnější. A lidé jako náměsíční vkládají osudy do rukou čím dál omezenějšího počtu osob."... celý text

Virál 2016, Helen FitzGerald

Tahle knížka mě hrozně překvapila. Byla nejen dobře napsaná, ale hlavně zpracovává myšlenky, které mi v současné době také vadí. Jak je možné, že není trestné zveřejnění videa či fotografie s erotickým obsahem bez souhlasu dotyčného? Jak je možné, že jsou beztrestní ti, kdo takovéto obsahy dále šíří? Jak to že si neuvědomují, že ničí životy druhých, a i když si to nakonec uvědomí, posuzování viny je problematické. Vždyť to tak dělají všichni, tak je to OK! Připadám si jako svá vlastní babička, ale nejde se neptat: Kam ten svět spěje? Chudáci mladí, že jsou podobným rizikům vystaveni, a chudáci my rodiče. Jak jim tohle máme vysvětlit, když naše strachy považují za neznalost současného světa a nepochopení technologií? Ach jo!... celý text

Tyranie: 20 lekcí z 20. století 2017, Timothy Snyder

Velmi zajímavé čtení. Jak jsem se tady někde dočetla, kniha by opravdu mohla sloužit jako učebnice pro středoškoláky. Obsahuje varování před situacemi v nichž se pozvolna, nepozorovaně rozpouští demokracie a zvrhává se v tyranii. Řadu těchto varovných momentů bohužel zažíváme i my Češi, netýká se to jen vzdálených zemí jako je Rusko nebo USA. Týká se to i nás.... celý text

Láska jako z filmu 2015, Victoria Van Tiem

Skvělé čtení na pláž. Je to samozřejmě předvídatelný slaďák jako hrom, ale výborně vymyšlený. Půlku čtení jsem se culila a párkrát smála nahlas. Když se díváme na romantické filmy, je nám jasné, že je to jen filmová pohádka. Ale když jsem pak o těch filmových pohádkách četla v knize, na chvíli to bylo, jako by romantičtí muži, kteří ženu dokážou vnímat a jsou ochotní plnit její (byť potřeštěná) přání a sny, opravdu existovali. Bublina sice splaskla, ale i tak je to kniha, která vám zlepší náladu a připomene, že pustit si trochu romantiky do života je fajn. Jen toho pláče tam bylo opravdu příliš.... celý text

Losí hovno 2015, Lars Simon

Anotace této knihy vypadala o trochu lépe než její obsah. Sice jsem se smála (a to jak naivitě hlavního hrdiny, tak ztřeštěným situacím, do kterých se dostával), ale nic víc v románu nebylo. Mám teď období, kdy mi knihy, které čtu připomínají ty, které jsem už četla. Tady atmosféra připomínala Stoletého staříka, hlavní hrdinové však byli diametrálně odlišní.... celý text

Zakázané ovoce 2018, Jojo Moyes

Kniha, která se čte sama. První část evokovala atmosféru společnosti kolem Virginie Woolfové a zároveň román Skleněný pokoj. Vila Arkadie jako by se i v této knize stávala hlavním hrdinou. A právě tato okolnost mě na ní bavila nejvíc.... celý text

Myslete na děti! 2015, Ian McEwan

Zajímavé přemýšlivé čtení o tom, jak naše rozhodnutí ovlivňují životy druhých. Autor nastoluje dilemata ať už soukromého, nebo pracovního života soudkyně a jde při jejich řešení pěkně hluboko. Zajímavým tématem bylo hlavně dilema, zda nařídit sedmnáctiletému svedku Jehovovu krevní transfúzi, která by mu zachránila život, nebo mu přiznat právo na odmítnutí léčby.... celý text

Syn správce sirotčince 2014, Adam Johnson

Knížku jsem dokázala přečist až na druhý pokus. Poprvé se nepotkala se správnou náladou. Je depresivní a já měla v té době deprese dost. Pak na mě znovu vykoukla v knihovně, tak jsem si řekla, že jí ještě dám šanci. A vyšlo to. Tím, jak hlavní hrdina překonával nástrahy života v Severní Koreji, jaké zvraty jeho život provází, mi kniha připomínala Stoletého staříka, ovšem bez humoru. Ten by koneckonců v příběhu z této části světa neměl co dělat. Kniha popisuje praktiky totalitní společnosti, ale mě zaujal hlavně syrový popis životů obyčejných Korejců a jejich mentalita. Člověk pak přece jen trochu chápe, jak můžou žít v takovém světě. Prostě tak, že jim nezbývá nic jiného než smířit se se strachem, nejistotou a utrpením, které přináší každý další den. Ale i tady může vyrůst silný člověk schopný oběti.... celý text

Devadesát dnů za železnou oponou 2018, Gabriel García Márquez

Tak tohle mě hodně překvapilo. Co by nám asi o komunismu mohl říct člověk ze Západu, navíc obdivovatel Castra? Bude pět ódy na socialismus, nebo naopak kritizovat? Ale tady byla patrná čistá novinářská práce. Bystrá, všímavá s opravdovou snahou po nalezení pravdy. Márquez zde popisuje život Němců, Poláků, Čechoslováků, Rusů a Maďarů a hledá jeho nezkreslenou podobu. Jeho vidění Československa, které je narozdíl od ostatních států východního bloku srdcem stále více na Západě pro mě bylo zjevením. Opravdu bylo možné vnímat Československo jako stát, který udržuje obchodní styky s Východem i Západem, jako čistou, vzdělanou zemi už v roce 1957? To už byla předzvěst uvolnění v 60. letech, nebo jsme si socialismus s lidskou tváří budovali už dřív? Československo ze zemí východního bloku vychází vlastně nejlépe, hned za ním Poláci, kteří jako by ani nebyli opravdu komunistickou zemí, když si zachovali katolicismus a navíc jsou neuvěřitelně sečtělí. Pak Maďaři, kteří jsou ale stále zdecimovaní po pokusu z šestapadesátého odtrhnout se od SSSR, za což se jim Chruščov odměnil vojenským zásahem. V SSSR jako by bylo vše naaranžované, zato o Němcích mluví autor jako o pologramotném, smutném národě bez perspektivy, trpícím rozdělením Německa a přítomností sovětských vojsk. Opravdu zajímavé čtení.... celý text

Nezapomeň 2018, Val Emmich

Na základě komentářů jsem nečekala nic moc, ale překvapivě jsem se nedokázala odtrhnout. Je to krásný, citlivý příběh dívky, která je velmi bystrou pozorovatelkou života kolem sebe a své opravdu chytré postřehy vyjadřuje s ještě dětskou přímočarostí a jednoduchostí. Autor otevírá řadu témat - kromě těch zmíněných v anotaci také téma rodičovství, procesu hudební tvorby a smyslu života, kterým je pro každou z postav něco jiného. Pro Gavina to doposud byl vztah se Sydnym, pro Joanina otce jeho práce ve studiu (ale ta ho nakonec odváděla od vášně, kterou k hudbě cítil), pro Joaninu matku to byl návrat k vlastnímu životu, nezatíženému materiálními starostmi a pro Joan snaha nebýt zapomenuta. Nakonec všichni zjistili, že se na své problémy dívali špatně. Příliš umanutě trvali na tom, jak si myslí, že by mohli dosáhnout svých cílů a zapomínali na to nejjednodušší - dělat to, v čem jsem dobrý, a dělat to s vášní. A také starat se o své vztahy.... celý text

Mapa dní 2019, Ransom Riggs

Tento díl se mi zdál nejslabší. Námět návštěvy podivných dětí v současném světě byl velmi zajímavý a skýtal mnoho zajímavých momentů. Mně se moc líbila první reakce dětí na televizi - je to hlučné, točí se z toho hlava, člověk se cítí malátný. A to jim ještě nedali do rukou počítač a chytrý mobil. Stejně tak jejich údiv na nákupní centra, široký výběr i obří nákupy. To jsou pasáže, které čtenáře vybízejí k úvaze o tom, zda je v našem světě vše tak ideální, jak si rádi myslíme. Na druhou stranu, některé dějové zvraty byly už trochu moc.... celý text

Ruský deník 2007, Anna Politkovská (p)

I když jsem po knize sáhla na doporučení, zařadila jsem si ji do čtenářské výzvy jako knihu autorky – ženy s mužským hlavním hrdinou. A tím je Vladimir Putin. Není to snadné čtení. Autorka v deníkových záznamech komentuje dění v Rusku, zvláštní pozornost věnuje Čečensku a Ingušsku. Zápisky začínají prosinovými parlamentními volbami roku 2003, kdy drtivě vyhrálo Putinovo Jednotné Rusko (37,5%) a drtivě prohrála opozice, když se do Dumy dostala opozice levicová, ale ta pravicová zůstala před jejími branami. Politkovská z neúspěchu opozice viní především neschopnost pravicových sil dohodnout se a spojit. Na mnoha příkladech to ukazuje v celé knize. Nemělo by to být poučením i pro naši pravici, která stále neumí čelit silnému protivníkovi? Následovaly prezidentské volby, jejichž vítěz byl předem znám. Autorka ukazuje praktiky, díky kterým byly zmanipulované od samého počátku. Velká pozornost je věnována i tématům únosů, mučení a vražd na politickou objednávku, které se z Čečenska a Ingušska šíří dál; příběhům vojáckých matek (v knize jsou popsány desítky případů vojáků, kteří zemřeli v důsledku vojenské šikany, nelidského zacházení nebo proto, že se stali obětními beránky svých velitelů v honbě za frčkami); ostudnému zacházení moci s válečnými hrdiny, nebo jejich pozůstalými po nich, kteří jsou ponecháni v chudobě a bez pomoci. Je zde líčeno pozadí řady soudních procesů - s Michailem Chodorkovským, s obhákyní lidských práv z Vladimiru Ludmilou Jarilinovou (za napomáhání vyhýbání se vojenské službě – vojákovi na dovolené pomohla dostat se do nemocnice s vředovým onemocněním dvanácterníku, což je klasický případ toho, jak moc manipuluje s fakty a zastrašuje ty, kteří by se jí napříště snad chtěli postavit), s nacionál-bolševiky 14. prosince (skupina středoškoláků a vysokoškoláků obsadila veřejné prostory prezidentské kanceláře, tam se zabarikádovala a vykřikovala protiputinská hesla. Soud je fraška a ukázka středověkého, nelidského zacházení, kdy jsou i nezletilí drženi v řetězech a v klecích, nedávají jim pít. A to je moc viní pouze z výtržnictví. Je jasné, že dostanou vysoké tresty). Autorka ukazuje, jak režim založený na zvůli státní moci, nezákonnostech a korupci přímo vhání mladé lidi do teroristických organizací, jak přispívá k tomu, že se muslimové radikalizují a jak je tedy stát přímo odpovědný za teroristické útoky na Dubrovce, v moskevském metru a nakonec i v beslanské škole. Tématem, které celou knihou prosvítá jako červená nit, je otázka, proč lidé na nezákonnosti nereagují: „ Lidé se dají do pohybu až ve chvíli, kdy se jich to nějak dotkne OSOBNĚ. Kdežto dřív? Klasické „tohle se mě přece netýká“! Na odpor se náš člověk zmůže až tehdy, když mu vzniká osobní problém. Ze socialismu jsme vyšli jako národ maloměšťáků.“ A tohle neplatí jen pro Rusko před 14 lety, to platí i tady a dnes.... celý text

Tma 2016, Bernard Minier