marara
přečtené 433
Anna krví oděná
2013,
Kendare Blake
Horory normálně nečtu, ale tuto knihu jsem musela přečíst na doporučení a byla skvělá. Celý příběh má úžasnou atmosféru a Anna je prostě skvělá. Krásná obálka.... celý text
Toskánská vinice: Sen milovníka vína
2012,
Ferenc Máté
Ferenc Maté je inspirující tím, jak si jde za svým snem, kolik dokáže vydat času i energie, aby si jej uskutečnil. Krásně píše o Toskánsku, Toskáncích i tamějším jídle, člověk se dozví mnohé i o památkách a historii. Vše je navíc okořeněné humorem.... celý text
Jsi divný
2017,
Oliver Heyn
Souhlasím s předchozími komentáři, mělo to být dojemné a nebylo, styl psaní mě dost drásal svou jednoduchostí, čekala jsem vývoj postav, když už si kluci uvědomovali relativitu peněz a plytkost života, který žili, asi s tím mohli udělat něco víc, než jen pomoci jednomu Asiatovi. Dočetla jsem jen proto, že knížky dočítám.... celý text
Život ve dvou
2017,
Nicholas Sparks
Sice byl příběh dost předvídatelný, ale některé věci se mi moc líbily. Především Russova láska k dceři a ochota trávít s ní čas opravdu plnohodnotně. Věnovat se jí nejen vozením na kroužky, ale snahou dělat věci společně. Jeho tanec s dcerou a romantické večeře byly opravdu dojemné. Druhá věc byla postava otce, sice nemluva, ale člověk s velkým srdcem, který je pro své děti ochoten udělat vše a přijímat a oceňovat je takové, jací jsou. Zvláště v situaci, kdy mu dcera oznámila svou homosexuální orientaci. Pro člověka jeho generace to muselo být opravdu těžké, ale on se za ni postavil, a když to neschvaloval farář, přestala rodina do kostela chodit. Naopak postava Vivian mě dost rozčilovala od samého začátku. Marnivá, sebestředná žena, která manžela podpořit nedokáže a myslí jen na své pohlodlí. A ty její nesmylsné nákupy!... celý text
Tři měsíce Florencie
2015,
Mary Carter
Vím, že to není žádné velké umění, ale tahle kniha se mi prostě hodila do nálady. Začala jsem ji číst, kde jinde, než ve Florencii. A právě okouzlení Florencií, informace o památkách, které jsem se nedočetla ani v jiném beletristickém průvodci Florencií, v Infernu, okouzlení italštinou a italskou pohostinností a tamějším životním stylem, to všechno mi bylo báječnou kulisou při návštěvě této marnivé krásky. A nesmím zapomenout na ztřeštěnost hlavní postavy, Leny. Představa toho, jak hází zmrzlinu na všemi obdivovanou chodníkovou kresbu ženy, jak topí mobil v Neptunově fontáně a její odpověď na přání kamarádky, aby jí příště zavolala, až ji napadne nějaká ztřeštěnost: "Tolik peněz nemám," to vše mě dost rozesmívalo.... celý text
Grandhotel
2006,
Jaroslav Rudiš
Není to žádná prázdninová oddechovka. Příběh plyne lehce, děje poměrně málo. Co se mi líbilo, byla ulítlost jednotlivých postav - Fleischmana a jeho posedlost počasím, Jégra, Patky a jeho hepylajf, Franze - a pak jazyk. Ty neustále opakované poznámky: "Ale k tomu se ještě dostanu." A i představa života na Ještědu je opravdu zajímavá a krásně podtrhuje Fleischmanovu posedlost mraky. Na druhou stranu jsou téměř všechny postavy příliš bezútěšné, bez kapky životní šťávy a radosti. Nežijí, jen přežívají.... celý text
Jezero
2016,
Bianca Bellová
Myslela jsem, že to jako prázdninové čtení bude moc ponuré, ale nakonec jsem knihu zhltla za jeden den. Mystická atmosféra všudypřítomného zmaru, drsní lidé, kteří se snaží přežít, mnohdy ale jen živoří, aniž by si toho byli vědomi. A i když je možné dostat se odtud dál a žít alespoň trochu lépe a smysluplněji, jezero jako magnet stále přitahuje. Při hledání toho, kdo jsme, je prostě třeba vypořádat se i s tím, odkud pocházíme.... celý text
Růže pro Algernon
2011,
Daniel Keyes
Inteligence, jakkoliv vysoká, není zárukou štěstí. Retardovaný Charlie byl šťastnější, žil víc tady a teď a nedělal si starosti, měl své přátele, byl milý, příjemný a schopný postarat se o sebe a to bylo zdrojem jeho sebejistoty. Díky svému omezenému IQ nerozuměl lidem kolem sebe a nemusel je tedy posuzovat. Zabýval se sám sebou, měl obrovskou vůli a chuť pracovat na sobě. S rostoucí inteligencí a s rostoucím poznáním byl stále více frustrovaný - přáteli, rodinou, ženami, společností, stavem lidského poznání, akademismem, který se mnohdy zabývá prázdnými a nepraktickými vědeckými teoriemi, sám sebe staví na piedestal a bojí se, že budou odhaleny jeho limity. Bylo to čtení plné zajímavých myšlenek a hlubokých emocí. Ještě citát, který mě zaujal: "Moje studium pokračuje dobře. Teď právě mě nejvíc zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje. " "Jaký blázen jsem to byl, že jsem si kdy myslel, že profesoři jsou intlektuální velikáni. Jsou to lidé - a mají strach, že se to svět dozví."... celý text
Kniha snů
2017,
Nina George
Velmi citlivá kniha, hodně mi dala. Nutí nás přemýšlet o tom, jaké životy vedeme a vyzývá k tomu, abychom si uvědomovali přelomové životní okamžiky, a čelili jim s odvahou. Sice je to riskantní, protože vystupujeme že své komfortní zóny, ale jen pak můžeme svůj život pozvednout. A co je tou nejvyšší životní úrovní? Život naplněný láskou, smysluplnou prací pro druhé a naslouchání tomu, co se nachází za viditelnou realitou. Škoda, že jsem si při čtení nevypisovala zajímavé myšlenky o smyslu života, knihách, kómatu, moři........ celý text
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Na tuhle knihu jsem se dlouho těšila, ale je pro mě zklamáním. Námět a poselství jsou sice pěkné, ale asi je to na mě prostě krátké a díky tomu nemůžou být ani postavy, ani témata nijak hlouběji propracovaná.... celý text
Skleněný pokoj
2009,
Simon Mawer
Tahle kniha mě nadchla. Dočetla jsem ji před několika dny a stále mi leží v hlavě. Moc se mi líbí autorův styl i úhel vyprávění z pohledu vily Thugendhat i samotného Skleněného pokoje. Doba příběhu je také velmi zajímavá, inspirativní doba první republiky, která přála kultivovanému uměleckému přístupu k životu, pak nástup fašismu, válečné osudy majitelů, jejich přátel i zaměstnanců, děsivý přístup k památce v době socialismu. Příběh krásně vygradoval závěrečným setkáním ve vile, které je nabité atmosférou toho, co být mohlo, kdyby nebylo dramat doby. Jak jinak se mohly vyvíjet osudy postav i samotné Brno. Námět i autorův styl mi velmi připomíná Kateřinu Tučkovou. Jen je škoda, že se autor víc nedržel skutečnosti, alespoň co se architekta a majitelů týče.... celý text
Toskánské kopce
2016,
Ferenc Máté
Knihu jsem si přečetla, abych nasála atmosféru Toskánska předtím, než se tam vydám na dovolenou. A tento úkol kniha splnila dokonale. Popisy úchvatné krajiny, jídla i všech těch tvrdých, hlučných, ale přátelských a pohostinných venkovanů, to všechno mě bavilo. Obdivovala jsem také odvahu Ference a Candance, se kterou si dokázali splnit svůj sen přestěhovat se do Toskánska a vybudovat tam svůj domov, aniž by znali jazyk a měli zde přátele.... celý text
Kdo se směje naposled
2014,
Arjuna Ardagh
Knih o duchovním rozvoji jsem přečetla už mnoho a moc jsem nevěřila, že tato mi něco dokáže dát. Ale opak je pravdou, zvlášť lekce "stejně jako já" mně vysvětlila, jak přesně je to se zrcadlením negativních vjemů a jak toto zrcadlení zpracovat. Nikdy by mě asi nenapadlo zpracovávat si i pozitivní zrcadlení. Škoda, že nemám svého osobního Joeyho, který by mě naučil, jak prožívat život intenzivněji a odstranil některé mé bloky.... celý text
Vadná
2016,
Cecelia Ahern
Velmi dobře se to četlo, nemohla jsem se odtrhnout. Téma bylo sice kombinací Hunger Games a Divergence, ale zase ztvárněné z jiného pohledu. Průměrná holka, která usiluje o to, aby byla průměrná, žije si svůj velmi pohodlný život s nalinkovanou budoucností, je postavena před dilema, jestli se toho všeho vzdát pro soucit s druhými, pravdu a čisté svědomí. Každý jí radí něco jiného, až si nakonec uvědomí, že poslechnout může jen sama sebe.... celý text
Tak nějak nevím. Kniha je samozřejmě velmi čtivá, postavy jsou vykreslené do hloubky, zápletka zajímavá. Věděla jsem dopředu, že s Hary Hollem se setkám až po 200 stránkách, a měla jsem obavy, jestli to bez něj bude ono, ale nakonec mi jeho absence nevadila. Bavilo mě, jak si s námi Nesbo hraje na schovávanou. Celou dobu předpokládám, co s Hollem je, a nakonec se dozvím, že to bylo úplně jinak. Na druhou stranu je tam příliš brutality, násilí, frustrace, lidské zkaženosti. Asi bych detektivky číst neměla.... celý text
