Předchozí autorčiny knihy se mi líbily. Přesto, že nejsem milenián, dokázala jsem se do hrdinů vcítit, jejich osudy mne zajímaly, fandila jsem jim. To se mi v tomto příběhu rozhodně nepovedlo. Všichni mi jen lezli na nervy svojí neživotaschopností, sobeckým nimráním se v sobě a řešením povšechných světabolů. Jako by zamrzli ve dvaceti... Trochu to napravil konec, který snad aspoň někoho umístí nohama na zem...
Navíc po stránce stylu nic nového, co bylo u Rozhovorů zjevením a v Normálních lidech fungovalo, tady tak nějak vyčpělo...... celý text