margareth1189
přečtené 220
Losos v kaluži
2017,
Markéta Lukášková
Nemusí vám sednout postavy, mně taky nesedly. Bára je cynická, ale to by mi nevadilo, horší bylo, že je frfňa. A taky že furt skuhrá, jak je co drahé. Na začátku fakt moc. Nevím, jestli to byl vědomý pokus o přiblížení se čtenáři nebo se to tam propašovalo náhodou, ale bylo to dost otravný. Miladě jsem chvílema nevěřila věk a uvažováním si byly s Bárou dost podobné, což vlastně znamená, že ty roku zkušeností, co by teoreticky měla mít, se někam vypařily. A ještě mi sem tam něco nesedlo, ale to je vcelku vedlejší. Hlavní je, že autorka fakt umí. Četlo se to skvěle, s lehkostí a parádně to odsýpalo. S tvorbou Markéty Lukáškové budu určitě pokračovat ... celý text
Podzimní boogie-woogie
2020,
Jan Švancara
Po jazykové stránce se tohle četlo hezky. Bez chyb, bez blbostí. Ke konci už ale asi docházel dech, opakovala se slova i celá spojení, což je škoda. Náplavovy vnitřní promluvy v ich formě byly občas matoucí. A co se týče dialogů, některé pro mne nebyly příliš uvěřitelné, zvláště ty, kde jedna z postav vedla dlouhý předlouhý monolog, který by si v ničem nezadal s průměrnou vysokoškolskou přednáškou. Taky škoda, mám ráda, když se v knize něco dozvím, ale tohle bylo mnohdy moc násilné. Postava detektiva mi nesedla a jeho smysl pro humor už vůbec ne. Zaprvé je to zhruba ten typ humoru 50+, který tolerujete jen proto, že máte rádi jeho původce. Zadruhé se jednalo o snůšku všech možných letitých a opravdu provařených vtípků. Kdybych to měla vyjádřit jedním slovem, asi bych Viktora nazvala trapákem. Působil jako karikatura, vlastně celá ta jeho linie příběhu. Což není špatně, ale spojení s onou veskrze vážnou legionářskou linkou mi zkrátka nesedlo. Buď mi něco uniklo (mohlo se stát) anebo byl konec trochu uspěchaný. Chybělo mi tam ještě pár střípků toho jak a proč. A co mi rvalo oči z důlků, to byl ten policejní rada. Nedokážu posoudit, jestli šlo o neznalost autora nebo spíš další vyjádření Viktorova diletantismu, ale točilo mě to celou dobu Přesto musím tenhle počin zhodnotit jako povedený, alespoň na poměry Poonty tedy určitě, neb uvedené výtky jsou povětšinou subjektivní pocity zmlsaného čtenáře.... celý text
Odbočka v lesích
2022,
Kateřina Karolová
Začátek mi přišel poměrně dost rozvláčný a jak už tu padlo, chvíli mi trvalo postřehnout, že „už se to děje“. A konec mi přišel lehce odbytý. Vysvětlení, proč se dělo, co se dělo, bylo fajn, ale příliš rychlé. Všechno jsme se dozvěděli ve dvou kratičkých kapitolách. I tak ale dávám plný počet. Od knihy jsem měla velká očekávání a ona je vpodstatě i splnila. Navíc je napsaná moc hezky a čtivě (jen mě občas zarazil trochu podivný slovosled). Krátké kapitoly napomáhají udržovat napětí. Za mě spokojenost.... celý text
Zatracená láska
2020,
Tess M. Puffrová
Ani nevím, kde začít, ale tohle se vážně nepovedlo. Příběh je jedno velký klišé zabalený do desítek menších. Potetovaný bad boy s něžnou duší vs. křehká nevinná dívka, přísní rodiče, zakazující jí doslova vše, několik smrtelně nebezpečných situací a následných záchran života... Klišé se dá napsat i dobře a čtivě, čtu je moc ráda, ale tady se to moc nezdařilo. Jako fantazie pubertální slečny by to asi obstálo na výbornou, na papíře je to bohužel laciné a předvídatelné a celý příběh mi přijde jaksi podivně známý. Možná je v tom inspirace a možná je to jen opravdu hodně tuctový příběh. Taky se mi nelíbí ta toxicita. Jak v Annině rodině, tak ve vztahu s Maddoxem. Jsem už velká holka a tohle si dokážu přebrat, leckterá mladší slečna ale třeba ne... Taky se mi nepozdávalo, jak autorka z Maddoxova pití udělala vlastně normální věc, a z řízení pod vlivem taky. Jasně, příběh není z českého prostředí s nulovou tolerancí, přesto... Zaměřuje se na mladé čtenáře K tomu si přimyslete množství dalších nepříjemností. Třeba neustálé opakování „jsem“ (ach ta ich forma). Výrazy jako šedá myška, šťavnaté rty (klišé lvl milion). Nadužívání příslovcí v uvozovacích větách mi mnohdy doslova rvalo oči z důlků a ze spojení „řekl mi flirtovně“ jsem se málem opupínkovala. Obě hlavní postavy byly docela na ránu a doteď jsem se nerozhodla, jestli jsou tak brutálně rozhárané, nestálé a hysterické, nebo jen podivně napsané. Ničemu nepomohl ani fakt, že většina kapitol začíná probuzením a končí padnutím do postele, nuda. Co bylo ale nejhorší? Střídání jejího a jeho pohledu. Ta železná pravidelnost „jednou ona a jednou on“ by se zkousnout dala, kdyby ovšem nešlo jen o dva pohledy na tutéž situaci. A to včetně dialogů, do písmene. Zkrátka vše znova, jen v mužském rodě a s pár myšlenkami navíc. To byla neuvěřitelná nuda! Abych ale autorce nekřivdila, tak zhruba od půlky tohle trochu zkrouhla, naučila se používat nepřímou řeč a občas se i posunula v ději dál, aniž bychom museli jednu scénu protrpět dvakrát. Celkově se to od té půlky četlo trochu lépe. Zároveň jsem ale měla pocit, že už se to trochu táhne. Závěrečný výstup Emily snad ani nemá cenu komentovat. Abych byla upřímná, nejsem cílovka a nejsem na vyložený slaďárny, ale kvalitně napsanou, vtipnou a uvěřitelnou romantiku si přečtu ráda, byť třeba v YA podání. Tady se mi dostalo jen toho YA, víc nic. Věřím, že autorka má potenciál zaujmout a když na svém psaní zamaká, jednou z toho může vzejít něco fajn. Já už ale asi nemám odvahu to znovu zkoušet.... celý text
Výkřiky v temnotě
2022,
Darcy Coates
Autorka umí psát velmi čtivě a napínavě, to ano. Ale buď sází na prostoduchost svých čtenářů, nebo je zkrátka povznesená nad rešerše a předkládá nám donebevolající pitomosti. Ta výměna motoru? To jako vážně? Clařina úvaha o počtu zbývajících nábojů? Jak by na to jako přišla, když neměla dostatek informací? Nehledě na to, že i kdyby je měla, její závěr by byl stejně naprosto lichý. Logika si zkrátka místy bere dovolenou a to je něco, co mi požitek ze čtení opravdu hodně kazí. Jinak je příběh ale zajímavý a velice čtivý, i když námětem v tomto žánru nejspíš nijak nevyčnívá.... celý text
