markej
přečtené 1057
Po pravdě
2021,
Gilly Macmillan
Ačkoli tento thriller obsahuje spoustu klišé (hlavní hrdinka - spisovatelka detektivek, manipulující manžel, zmizelé dítě, "nepřátelský" dům, uzavřená komunita podezřelých sousedů), mně aktuálně neskutečně sedl. Zrovna jsem totiž potřebovala číst něco nenáročného, napínavého a přitom dobře napsaného a tahle knížka to všechno splnila... :-)... celý text
No a já
2021,
Delphine de Vigan
Asi nejlepší knížka, kterou jsem od mnohými obdivované de Vigan četla (zatím jsem přečetla Pouta, Vděk a Ani později, ani jinde). Příběh vypráví Lou, nadprůměrně inteligentní třináctiletá dívka, která se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No a chce jí pomoct. Rodiče svolí, že se k nim No může nastěhovat, a ačkoli to nějaký čas klape (No dokonce dokáže Louinu matku vytáhnout z několikaleté apatie, do níž upadla po smrti mladší dcery), už od začátku tušíte, že úplně snadné to nebude... V téhle knížce jsem konečně dokázala hodně souznít s postavami a rozuměla jsem jejich jednání (to se mi v těch předchozích knížkách moc nedařilo), rovněž mi tady vyhovovalo, že příběh byl líčen košatěji (u těch předchozích mi častokrát vadila jejich stručnost, nejednou jsem měla pocit, že není řečeno vše, co by řečeno být mohlo či mělo). Jestli máte rádi knížky, které jsou hlubší, ne tak úplně oddechové a řeší se v nich závažnější témata, tahle by vás mohla zaujmout.... celý text
Vytěženej kraj
2019,
Veronika Bendová
Knížka, která byla nominována na Magnesii Literu za rok 2020 v kategorii Próza (nakonec ji nezískala). Jedná se de facto o road movie po severních Čechách, kterou absolvují Hugo a Ira, zaměstnaní u produkční společnosti jako hledači lokací pro televizní seriál a také bývalí partneři, kteří spolu žili před dvanácti lety. Musím říct, že kvůli nominaci na literární cenu jsem čekala trochu "umělečtější" text a mile mě překvapilo, že je to docela "obyčejný" příběh dvou lidí, kteří jezdí po severních Čechách a kromě fotogenických míst objevují i střípky z Hugovy minulosti. Na druhou stranu byl pro mě ten příběh průměrný či lehce nadprůměrný, nic, z čeho bych si sedla na zadek a na co bych dlouho myslela. Autorka ale rozhodně umí psát, a kdyby vydala další knihu, jistě by mě zajímala. Osobní nevýhodou pro mě určitě bylo, že neznám Mostecko a Litvínovsko či Krušné hory, ráda bych si představovala konkrétní místa, o nichž se píše, proto pro mě i to kouzlo možná nebylo takové jako pro někoho, kdo tuto oblast zná.... celý text
Doupě
2017,
Jakuba Katalpa (p)
Postupně splácím svůj osobní dluh vůči Jakubě Katalpě. Loni jsem přečetla Zuzanin dech a byla naprosto nadšená, Doupě je knížka předcházející Zuzaninu dechu (vyšla v roce 2017) a je opět skvělá. Vypráví o životě několika postav - osamělé sedmdesátileté vdovy Květy, pošťáka Bohumila Ptáčka, starší Vietnamky Hoang a amerického manželského páru středních let Hidekiho a Akiko, kteří jsou japonského původu. Osudy všech se postupně propletou. Všechny postavy trpí osamělostí a ta je přivádí k různým životním rozhodnutím. Styl je podobný jako v Zuzanině dechu, spíš úsečný a poněkud strohý, nicméně místy velmi poetický. Zuzanin dech se mi líbil o maličko víc, ovšem i Doupě je určitě trefa do černého... :-)... celý text
Ploty uvnitř nás
2012,
Barbora Kindlová
Zápisky mladé ženy, která trpí bipolární afektivní poruchou (dříve též nazývanou maniodepresivní psychóza). Autorka popisuje především svůj pobyt v psychiatrické léčebně v Bohnicích (zařízení chválí a doporučuje s tím, že jí tam pomohli), přibližuje i příběhy ostatních pacientů. Píše o svém soukromém životě, o nelehkém dětství s násilnickým otcem, o matce, která se situaci nedokázala vzepřít a která sama v dětství prožívala trauma. Rozepisuje se o svých pokusech o sebevraždu, o sebepoškozování, aby přebila duševní bolest bolestí fyzickou. Musím přiznat, že stylisticky nejde o příliš vytříbenou knihu, i forma pokulhává, autorka přeskakuje od tématu k tématu, ovšem publikacím tohoto typu, kde někdo vypráví svůj příběh a primárně chce informovat o tom, co prožívá, případně šířit osvětu proti předsudkům společnosti, to odpouštím. Tyto příběhy mě pokaždé hluboce zasáhnou, protože si vždycky uvědomím, jak jsou tihle lidi nešťastní a jak moc potřebují pomoc a pochopení, protože okolí často nerozumí tomu, že nemoc duše je v podstatě stejná jako bolest kyčle nebo žaludku a že je potřeba ji léčit. Psychicky nemocní lidé mají ve společnosti stále stigma, lidé na ně nespravedlivě koukají skrz prsty. Vždycky taky myslím na lidi ze svého okolí, kteří nějakou psychickou poruchou trpí, a z celého srdce jim v duchu přeju, aby se jim dařilo mít sílu podstupovat nekonečnou léčbu a žít co nejlíp. *** "Pocity nicoty, výčitky svědomí, bolest a pláč, co se nedá vydržet, a když odezní, zůstane prázdnota. Pokud bych to zprůměrovala na pět dní deprese měsíčně, můj den beze spánku má šestnáct hodin, a pokud se dožiju sedmdesáti, představuje to 36 480 hodin, v nichž deprese zaútočí. Celkově jsou to čtyři roky utrpení v jednom kuse. I když budu vzorná a budu brát léky jaksepatří. Můj mozek vždycky bude nemocný, nikdy nebude fungovat úplně tak, jak má. Přesný popis mé nemoci je tento: Je způsobena nerovnováhou biochemických látek v mozku - neurotransmiterů, tedy přenašečů serotoninu, noradrenalinu, dopaminu, kyseliny gama-aminomáselné (GABA) a glutamátu." (str. 8) ***... celý text
Dvacet jedna pravd o lásce
2020,
Matthew Dicks
Tahle knížka je netradičně napsána výhradně prostřednictvím seznamů vytvořených hlavní postavou, jíž je nepříliš úspěšný knihkupec Dan, muž středního věku a tak trochu neurotik. Řeší problémy s neprosperujícím podnikem či s manželkou Jill, která stále vzpomíná na svého zemřelého manžela a která navzdory Danovým přáním otěhotní. Dan trochu bojuje i se svou náročnou matkou a údajně dokonalým bratrem a stále se rozmýšlí, zda znovu navázat kontakt s otcem, jehož dlouhé roky neviděl. Předností i úskalím knihy je právě forma, tedy ony (místy velmi vtipné) seznamy. Nejprve jsem byla nadšená, postupně mi ale ty soupisy připadaly trochu monotónní, možná by knize prospělo, kdyby byla trochu kratší. Velmi se mi ovšem líbilo to, že čtenář musel být stále bdělý a aktivní a sám si ze zápisků sestavoval příběh. Na začátku čtení jsem byla přesvědčená, že dám pět hvězdiček z pěti, nakonec dávám čtyři a i přes drobné výtky knížku vřele doporučuju... ????... celý text
Co se o ní říká
2021,
Kristyn Kusek Lewis
Do malebného amerického městečka Greyhill se po letech vrací Susannah Laneová, dcera bývalého starosty a nyní vdova po milionáři, a působí pořádný rozruch. Nová je v Greyhillu i Bess Warnerová, kterou jakožto asistentku první dámy na minutu vyhodili z Bílého domu a která má teď o Susanně napsat článek. Thriller z typického amerického maloměsta, v němž se šíří všemožné pomluvy, polopravdy a lži a kde vládne obrovská a zákeřná ženská řevnivost, žárlivost a ješitnost. Na povrch samozřejmě vyplouvají nejrůznější nepěkná dávná tajemství. Knížka vyloženě k odpočinku, kterou prostě slupnete a brzy na ni zapomenete, ale hlavní účel, čili aby vás pobavila, splní nanejvýš dobře a uspokojivě.... celý text
Café Groll
2016,
Jan Štifter
Rok 1949. Stárnoucí lékař a malíř Rudolf Slíva vzpomíná na svou lékařskou praxi z počátku 20. let minulého století, kdy měl na starosti českobudějovické prostitutky. V jeho reminiscencích stále figuruje největší vyhlášená kráska Anna Václavíková. Do vzpomínek se mísí i Rudolfova přítomnost, čili poúnorová doba, v níž dochází ke společenským a politickým změnám a Slívům je odebrán jejich vlastní dům s tím, že se do něj nastěhují cizí nájemníci. Rudolf i přes varování přátel nevěří, že je čekají zlé časy. Novela má překvapivou pointu, která mně osobně připadala malilinko přitažená za vlasy, nicméně to, že byla naprosto nečekaná, jí nemůžu upřít. Líbí se mi, jak Jan Štifter píše, jak umí vystavět příběh a jakým stylem ho vypráví, dokáže vyvolat příjemnou a nostalgickou náladu. Mrzí mě, že nepíše příběhy ze současnosti, ty bych si přečetla s velikou chutí. Velmi se proto těším na stále odkládaného Sběratele sněhu, tam jsou linie historické provázány s linií naší současnosti. Ještě doplním, že grafická úprava knihy je opět nádherná, což je pro edici Tvář nakladatelství Vyšehrad typické. P. S. Jihočeské divadlo uvedlo premiéru divadelní hry na konci loňského roku, bohužel proběhla kvůli koronavirovým opatřením pouze online.... celý text
Prach, který se snáší ze snů
2018,
Louis De Bernières
Román popisuje v kratších kapitolách anglickou aristokratickou rodinu na počátku 20. století, do jejíhož života tragicky zasáhne 1. světová válka, a dobu těsně po válce. Nejvíce pozornosti je věnováno Rosie, první ze čtyř dcer pana McCoshe, příběhy živelné Sofie, umělecky založené Christabel a obětavé Otýlie jsou poněkud upozaděny (což mě osobně mrzelo). Vyprávění je místy humorné, místy metaforické, místy hodně realistické až naturalistické a není úplně klasické, přeskakuje sem a tam, takže si myslím, že nebude pro každého, spíš pro ty, kteří tolik neprahnou vyloženě po příběhu, ale vychutnávají si radost ze čtení a užívají si originální jazyk a styl.... celý text
Vířivka
2019,
Lucie Konečná
Helena se po dvanácti letech vrací z vězení a snaží se začít znovu. Postupně se dozvídáme, co ji do vězení přivedlo, a zjišťujeme, že není tak lehké udělat za minulostí tlustou čáru. Příběh se mi líbil, ale osobně bych raději uvítala delší román, kde by byly detailněji vylíčeny i zajímavé vedlejší postavy a který by Helenin vnitřní svět obšírněji a hlouběji popisoval. Taky mi trochu vadily vulgarismy a moc jsem nechápala použití nespisovné češtiny, obecné výrazy mi leckdy připadaly naprosto rušivé. Přes tyto výtky si ale určitě chci přečíst autorčinu novinku Houpačky.... celý text
Na Seně
2020,
Vojtěch Rauer
Prvotina havlíčkobrodského spisovatele, kterou napsal mezi svým 17. a 19. rokem. Novela o klucích, kteří přes jedny prázdniny dospějí, a to hlavně kvůli jedné tragické události. Autor rozhodně umí psát, byť mi některé obrazy připadaly jako klišé, což se ale asi u prvotiny velmi mladého tvůrce dá čekat a omluvit. Myslím, že dobře vystihl život teenagerů na vsi, jejich první zkušenosti s láskou či ochutnávání zakázaného ovoce v podobě alkoholu, cigaret a marihuany. Nejsem si úplně jistá tím, že se čtrnáctiletí kluci tak moc a tak drsně perou, to mi nepřipadá moc věrohodné. Osobně celkově víc vyzdvihuju styl a způsob vyprávění než samotný příběh, ten podle mě spíš ocení čtenáři mužského pohlaví.... celý text