marrie5227
přečtené 173
Tmavé stěny Willardu
2016,
Ellen Marie Wiseman
Co jsme schopni udělat pro ty, které milujeme? Nebo z nás ti nejbližší udělají blázny? Mé druhé setkání s autorkou tento rok a opět lazeno v podobném duchu, jako Ztracené dívky z Willowbrooku. V tomto případě mi čtení ani zdaleko nešlo tak rychle jako u předchozího románu, ale není to ani v nejmenším chyba knihy. Autorka nás provází dvěma příběhy - v současnosti se setkáváme s Izzy, sedmnáctiletou dívkou žijící u již několikátých pěstounů po tom, co její matka zabila jejího otce a sama si teď odpykává trest ve vězení. Izzy s ní přetrhala kontakt a snaží se ve svém náročném životě najít rovnováhu. Dívčina pěstounka provozuje muzeum věnující se nefunkčnímu zařízení pro chorobomyslné, Willard. Jednoho dne objevují kufry a osobní věci nespočtu pacientů, ale jeden z nich Izzy upoutá úplně nejvíc. Píše se rok 1929 a osmnáctiletá Clara se zamilovala do italského přistěhovalce. Když se odmítne provdat za muže, kterého jí zvolili sami rodiče, je odvezena do Willardu a své pocity svěřuje deníku. Co všechno se může stát, když se deník dostane do rukou Izzy a ona se rozhodne o Claře zjistit víc? Jak jsem psala výše, čtení mi tentokrát nešlo tak rychle a dobře jako minule, ale kdykoliv jsem knihu vzala do ruky, nedokázala jsem ji odložit. Nedokážu se rozhodnout, která dějová linka mě bavila víc, protože obě byly plné napětí a emocí, které umí Ellen skvěle popsat. Tento příběh pro mě nebyl tak předvídatelný jako u Willowbrooku, možná proto mě to stále nutilo číst dál. Moc se těším, až si přečtu autorčina další díla a tento příběh rozhodně doporučuju.... celý text
Znamenitá mrtvola
2022,
Agustina Bazterrica
Snad nikdy jsem na nějakou knihu neviděla rozporuplnější recenze, než na Znamenitou mrtvolu, která se na pultech @knihydobrovsky objevila před dvěma lety. Nebudu lhát, zaujala mě zajímavou obálkou a v knižním světě určitě není nikdo, na koho by v té době alespoň jednou nevykoukla. S čtením této dystopie jsem dlouho otálela, ale když se mi díky @stafety.rachel.roo naskytla možnost připojení do štafety, šla jsem do toho. “Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Sledujeme příběh Marcose Teji, provozního ředitele v mrazírnách, který prochází manželskou a tak torchu i existenciální krizí, takže žije jen prací, která se mu hnusí. Jednoho dne mu ale takovou samici přivezou jako dar a jeho svět se v tu ránu obrací úplně jiným směrem. Není pro mě zvykem, abych byla ve štafetě na některém z posledních míst a znovu jsem si připomněla proč. Upřímně, poznámky některých štafetářek mě přiváděly k šílenství, jako by ani netušily, do jakého příběhu se pouští a z všeho šly do mdlob. Na druhou stranu nemůžu říct, že bych byla nějak přehnaně pohoršena. Kniha mi dala přesně to, co jsem od ní podle anotace a recenzí předpokládala. “Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Příběh byl velmi čtivý, kapitoly krátké, což mi osobně vyhovuje a knihu jsem měla přečtenou ani ne za víkend. Chtěla bych tak ještě jednou moc poděkovat Rachel za tuhle příležitost, protože jsem si rozšířila obzory a jak jsem byla ke knize skeptická, nakonec mě čtení opravdu bavilo.... celý text
Démonologové
2020,
Gerald Brittle
V rámci této edice u nás vyšly tři knihy, první pod názvem Démonologové, druhá s tím stejným, jen s podtitulem Ďábel v Connecticutu a Hřbitov. Já udělala tu chybu, že jsem začala právě s poslední zmíněnou knihou, protože ta mě nebavila ani trochu, o tom však někdy příště. Kniha Geralda Brittle, který zpracoval vyprávění samotných manželů Warrenových, mě bavila neskutečně moc. Na začátku knihy se setkáváme s naprostými klasikami hororu a záhad, jako je panenka Annabelle nebo hrůzy domu v Amityville, které jistě neminuly nikoho, kdo se o tento žánr alespoň okrajově zajímá. Další případy jsou v porovnání s těmito méně známé, ale rozhodně stejně napínavé a zajímavé. Ed i Lorraine vyprávějí o svých zážitcích s humorem sobě vlastním a nebojí se představit i svou lidskou stránku. Kniha se mi četla dobře, příběhy nejsou moc dlouhé a obsahují spoustu užitečných informací, avšak v některých místech působí hodně odborně. Ed se snaží vysvětlovat odborné termíny, úkazy, rozdíly mezi pojmy, nesrovnalosti v některých případech a nebojí se zacházet dopodrobna, což občas zapříčinilo, že jsem ztratila úplný přehled o tom, o čem se vlastně baví. Jestliže máte rádi duchařské příběhy založené na skutečnosti a zajímá vás práce nejznámějších „lovců duchů“ či „démonologů“, rozhodně doporučuji a jsem příjemně naladěná na druhý díl, v který vkládám velké naděje.... celý text
Dům tisíce šepotů
2023,
Graham Masterton
I když máme venku první sněhové poprašky, já bych se dnes chtěla vrátit k podzimní duchařině, kterou jsem přelouskala v řijnu. Koupila jsem si ji jako tehdejší knihu týdne, snad někdy v létě nebo i dřív a nějak ji založila. Dokonce možná vloni. Jenže na konci srpna jsem se k ní vrátila a užila si každou stránku. Nejsem náročný čtenář, ať jde o jakýkoliv žánr a upřímně mám moc ráda duchařiny Darcy Coates. O to víc mě potěšilo, že něco podobného jsem v knize Grahama Mastertona našla. Autor nás přivádí do Allhallows Hall, rozlehlého tudorovského sídla v Anglii, které se po záhadné smrti majitele má rozdělit mezi jeho příbuzné. Aby všemu dodal napětí, členové rodiny se od sebe samozřejmě velmi liší a žádný názor toho druhého není dost dobrý. V zápalu debaty o budoucnost otcova domu se ztrácí malý Timmy. Rodiče i místní se pouští do rozlehlého pátrání, ale odhalují akorát ještě větší záhadu - Timmy se ztratil uvnitř domu. Na půdě domu jsou k zaskočení všech nalezeny kufry vězňů nedaleké Dartmoorské věznice, jejíž byl zesnulý majitel domu ředitel. Kdo, nebo spíš co v domě žije? Kam zmizel milovaný syn a proč se vypařilo hned několik příchozích? Začátek knihy mě trochu trápil, na můj vkus se scény vlekly a měla jsem zmatek v postavách, ale nakonec se mi moc líbila. Jak jsem psala na začátku, připomínala mi duchařiny Darcy Coates a hlavně moje nejoblíbenější Přízraky domu Carrowů. *4,5... celý text
