Marthas
přečtené 1056
Obraz Doriana Graye
2005,
Oscar Wilde
4,3/5 Trochu těžší četba, nejen pro svůj barvitý sloh. Hlavně ale pro tu nálož filosofie, myšlenek, odkazů přímých i skrytých... Dopřála jsem si luxus knihu přečíst, aniž by mě honily termíny, maturita či cokoliv. Nemyslím si, že knihu dokáže každý plně pochopit, na to je v ní až příliš skryto. Stejně tak se každému nemusí líbit a ne každý ji dokáže ocenit. Ačkoliv jsem klasiku nikdy neměla příliš v lásce, a mé plnění povinné literatury dle toho vypadalo, musím říci, že na této knize něco je. Něco znepokujujícího. Mladík, sirotek, Dorian Gray potkává umělce Basila, jenž se do něj zamiluje a zpodobní jeho nevšední zjev do portrétu v životní velikosti. Příběh má mnoho vrstev a my je postupně odkrýváme a s nimi poznáváme i to, co se z Doriana stalo pod vlivem umělcova přítele lorda Henryho. Něco čím by nikdo nechtěl být a tak vlastně celou dobu tušíme, jak to skončí. Jsme tedy ochuzeni o moment překvapení. Můžeme dumat, co za to mohlo. Zda Basil a jeho vyzdvihování krásy, zda lord Henry a jeho filosofie života anebo bláhová "láska" k dívce z nižších vrstev, jež ho hloupě zbožnovala či krutý a zlý Dorianův příbuzný, který tou dobou sice již hnije v hrobě, přesto jehož geny v Dorianovi dřímají a skrývají se v něm i vzpomínky na mizerné dětství, kdy byl odloučen od jakékoliv lásky a odříznut od vztahů s vrstevníky. Kniha je ovšem psána tak, že člověk Doriana nijak moc nelituje a vlastně nelituje ani první "obět" jeho ješitnosti, jeho první lásku, herečku Sibylu. Co k tomu říct více, je to jistě zajímavá sonda do duše, a ne ani tak postavy, jako i samotného autora a jeho doby. Přesto se mi zdá, že k dokonalosti ještě krapet schází. Osobně mi např. vadilo, že poznámky resp vysvětlivky, jimiž kniha končí a jež v mém vydání měly skoro 20 stran, byly až na konci knihy a nikoliv průběžně dávkovány pod čarou. Rozhodně se mi nechtělo se neustále zastavovat v ději, seznamovat se s neznámými pojmy a ještě navíc listovat až na konec.. To by ale neměla být závada originálu. A ta nejdelší kapitola, jež pojednávala o tom, co vše Dorian obskurního studoval, shromažďoval a čím se obklopoval, ta se pro mnohé méně trpělivé jedince může stát prubířským kamenem, kdy dočíst či nedočíst se stane tou hlavní otázkou, důležitější než filosofie samotného díla a života.... celý text
Krvavé pole shrewsburské
2002,
Edith Pargeter
3,3/5 Tento historický román zabývající se bitvou u Shrewsbury, jednou z mnoha bitev tzv. války růží z pera E. Pargeter (známější pod pseudonymem E. Peters) je sice dozajisté napsán dobře, pro mě však příliš květnatě a složitě. Stále se to tam hemží různými hraběcímí a jinými tituly. Je opravdu kvalitně zalidněn, pro mě bohužel až příliš. Nedá se mu upřít jistá řemeslná dovednost, dobrá zápletka, znalosti pro to potřebné, překlad velmi dobrý i psychologie postav.. Přesto přese všechno je použitý jazyk, alespoň pro mě již příliš starý, květnatý a vůbec tak bohatý, že jsem se s totou knihou rvala skoro měsíc. Za svou osobu dávám přednost, pokud už historickým románům, tak těm sušším a novějším např. A. Weir. Přesto ale věřím, že by se mohl jiným líbit více. Já hodnotit lépe nemůžu.... celý text
Léto, slunce, prázdninové lásky
2005,
* antologie
3,3/ 5 Tuto povídkovou knížku jsem si přečetla znovu zhruba po 15 letech. Pravda je, že některé povídkové příběhy jsou opravdu perfektní, milé a úsměvné, pár jich je tam slabších a bohužel i jedna nebo dvě nic moc. Ale jako čtení na prázdniny dokonalé. A nejvíce jsem vlastně byla aktuálně kupodivu zklamaná z povídky mé oblíbené teen německé autorky Hortense Ullrich. Hodnocení jsem právě proto musela kapánek snížit.... celý text
Pohřeb na přání
2024,
Anthony Horowitz
3/5 Ačkoliv jsem jako malá autora opravdu milovala, zdá se mi, že se A. Horowitzovi stále nedaří, alespoň v mých očích rozhodně, vystoupit ze stínu Alexe Ridera. Co mi na knize vadilo tentokrát. Rozhodně styl vyprávění, kdy kvůli tomu, co si na sebe Anthony upletl, tak neustále vstupoval do dění připomínkami vypravěče, bylo to místy rušivé až otravné a i to sem tam připomínalo tištěnou reklamu na jeho předchozí díla. A ten kostrbatý sloh, který určitě nebude dílem překladatelky, protože tu už krapet znám z jiných děl. Za další v této knize se kombinuje údajně skutečný případ s fikcí a opravdu bych ráda viděla někoho, kdo by dokázal rozlišit, co je skutečnost a co fikce. Kvůli tomu, abych to rozlouskla, jsem ji ale nečetla. To se vyštěnilo až mnohem později v průběhu čtení. Prostě jsem byla zvědavá na další autorovu knihu, a teď jsem mírně roztrpčená. Na závěr bych ale měla ocenit námět. Opravdu neotřelá je i forma vyprávění, jen hůře uchopená. Co mě ale nejvíce zaujalo byly jednotlivé autobiografické prvky např. jak se píše scénář, co vše si pro jeho napsání autor musí nastudovat a celé to pozadí psaní scénářů a co je potřeba pro jejich úspěšné převedení na filmové plátno atd. Uznávám, ale že mě to zaujalo, i když ve výsledku je to dost zdržovačka a někdo by to mohl označit i za vatu a i to mnohé vypovídá. Ve výsledku se jedná o celkem průměrné dílko, ale jelikož je to docela stará záležotost a v zahraničí už stihly vyjít 4 další díly, tak mě to neodradilo natolik, abych si nepřečetla volné pokračování, které u nás brzy vyjde (Rozsudek smrti, 2024) a z kterého, jak doufám si konečně sednu na zadek.. Prostě uvidíme, jak se to vyvine a zda k lepšímu.... celý text
Kdybychom se neviděli
2015,
Cynthia Hand
Myslím, že v tuto chvíli není místo, abych rozporovala jiným názor na knihu. I když mi přijde, že ten kdo říká, že je nudná, byl celou dobu mimo,nebo nečetl mezi řádky, případně četl jinou knihu. Je to jako s dobrým vínem, musí se dávkovat. Není, zde místo ani k tomu, abych zabíhala do intimních detailů, proč mne kniha zasáhla ale proč jsem ohodnotila knihu pouze 4 hvězdami, na to tu místo je. Přišla mi lehce nevyvážená, byly tam momenty, kdy jsem měla pocit, že by nebylo od věci to už ukončit. Nakonec ale chápu, proč to autorka ukončila takto a v tomto momentě. Neříkám, že jsem plnně rozklíčovala její poslání. Ale snažila jsem se. Opravdu to byla dobře rozehraná partie. Mohlo to být trochu jiné, ale chápu autorku, že nechtěla zajít za hranu. Sice si nejsem jistá, zda by dokázala rozpoutat vlnu sebevražd, ale chápu, že to nechtěla riskovat. Ano, sebevrazi většinou neberou moc ohledy na okolí ale to není pouze jejich chyba. A tato kniha nakonec nevyzněla ani jako příkrý odsudek, za což patří autorce díky, ani jako obhajoba tohoto fenoménu, což jsem ani nečekala, že by byla. A podepsala bych se pod slogan: Smrt je všude kolem nás. Jen si jí nevšímáme. Dokud nemusíme. Je v nich obsažená hluboká pravda, která většině lidí uniká, protože se jich zatím netýká anebo si to pouze myslí.... celý text
