Marxt5
přečtené 74
Theomachia: Válka bohů
2023,
Petr Jaroněk
Třetí díl Homérovy trilogie byl dopsán. Alespoň tak popisuje autor s nadhledem svůj záměr a osobně si myslím, že se mu to povedlo. Petr Jaroněk se totiž pokusil ambiciózně navázat na druhý díl rozsáhlého básnického díla. Jak? Velká část detailů ohledně pádu mykénské civilizace se v historii nedochovala. Některé z těch, které však mnoho staletí přežily, dávají autorovi základ k tvorbě děje, který se teoreticky skutečně mohl stát, pakliže tedy pomineme bohy. To bychom však neměli, neboť název, Theomachia znamená v překladu válka bohů. Jejich role je zde podobná starým řeckým mýtům, maximálně jsou zde mírně lidštější a zábavnější, což jen přispívá čtivosti knihy. Příběh sleduje především dvě dějové linie, které samy o sobě mají i díky odlišnému výběru postav a prostředí zcela specifickou atmosféru. Jedna sleduje především Dora, druhá Thraxe. Jejich příběh udrží pozornost po celou dobu děje a skvěle dokresluje charakter postav, jejich pocity, historii i motivy. Nutno podotknout, že autor vypráví bravurně. Žádná nudná knížka plná pouze historických faktů. Text je čtivý, děj plynule ubíhá, až člověk zjistí, že je na konci této velké výpravy. A to je škoda. Autor dokáže věrně popsat scény, prostředí, nálady, postupné vývoje postav a jejich postupné odkrývání minulosti. V knize se dočká čtenář také rozpracovaných strategií i chyb ve vedení válek, epizodických příhod na pokraji či za pokrajem nadpřirozena. V celé knize lze navíc cítit autorovu rozsáhlou rešerši, co se týče mytologie i jazyka, který je protkán archaismy a cizími slovy, které však nijak neznemožňují čtivost i díky vysvětlivkám. Příběh samotný je tak plný zvratů a neotřelých postupů. Autor se zkrátka nebál jít do toho naplno i s autentičností a vytvořil tak kompletní a především originální epos se vším všudy. Snad až na to, že nejde o báseň :) Rozhodně doporučuji, 6 z 5, kdybych mohl.... celý text
Kotowaza: Japonská přísloví
2021,
Alice Kraemerová
Zajímalo vás někdy, jak myslí lidé zcela odlišné kultury? Skrze knihu Kotowaza: Japonská přísloví (vydává ExOriente) můžete do jedné takové kultury nahlédnout. Autorka knihy, Alice Kraemerová, vystudovala japanologii a anglistiku, od té doby napsala mnoho knih, a to především na japonskou tématiku, v současnosti pracuje jako kurátorka japonské a korejské sbírky Národního muzea. Kniha na první dojem upoutá obálkou a svým menším formátem, který však příslovím jen sluší, jelikož formou jsou podobná klasickým básním. Jak je patrné již z názvu, autorka se v této knize zaměřila především na přísloví, zároveň však i na pořekadla a rčení. V úvodu, než autorka přejde přímo k jednotlivým příslovím, přibližuje japonskou kulturu a způsob myšlení, aby čtenář pochopil i zdánlivě nesmyslná či na první pohled triviální přísloví. Autorka čtenáře seznamuje například se zvyky a pohledy Japonců na rodinu, na čest, etiketu či na okolní svět. V následující části nalezneme již hlavní obsah této knihy, tedy sbírku přísloví. Jsou vybrána z více japonských sbírek a seřazena do tematických kapitol. Jednotlivé kapitoly se zabývají například vztahy mezi muži a ženami, radami a doporučeními, pohledem na ostatní živé tvory či na práci a povinnosti. Samotná přísloví obsahují vždy přísloví přímo v japonštině, pod nimi nalezneme výslovnost, skrze kterou si můžeme přečíst japonské přísloví i bez znalosti japonského písma. Nakonec zde máme také překlad do češtiny, který však dle autorky není zcela doslovný. Je to způsobeno mnohoznačností japonských znaků, dále je také možné si vykládat přísloví různými způsoby. Pakliže jde o přísloví, které je opravdu složité bez znalosti japonské kultury, pod českým překladem nalezneme ještě dovysvětlení. Tento detail je příjemným doplňkem, skrze který může čtenář pochopit i méně srozumitelná přísloví, která se zdají býti například na první pohled až příliš triviální. Kniha Alice Kraemerové je ukázkou japonského myšlení skrze přísloví. Je jen na nás, zda budeme číst přísloví jen povrchově, nebo půjdeme s autorčinou pomocí do hloubky a pokusíme se Japoncům opravdu porozumět.... celý text
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
2015,
Haruki Murakami
Zajímavá cesta, kdy se hlavní postava vypořádává s minulostí. Murakami dokázal skvěle vykreslit různorodé charaktery postav, se kterými protagonista přichází do styku. V pár pasážích se tu objevuje Murakamiho klasická mysteriózní část, kdy nás dostává do nejistoty, zda se jedná o skutečný svět či nadpřirozeno. Zaujal mě vývoj postav, který částečně nechává autor na nás, nechává prázdná místa, která postrádají buď kontext kvůli časovému skoku či prázdnotu, která je opět čistě charakteristická pro autora. Samota, nejinakost, hledání smyslu života a sebe samého, orientace ve světě plném reálných i nadpřirozených záhad. Autor provází čtenáře cestou na které ho vždy něco překvapí, zároveň se jedná pro Murakamiho možná o mírně optimističtější knihu, která nese i spoustu motivačních pasáží skrze příklady protagonistovo potýkání s problémy, ať už s ostatními, tak se sebou samým.... celý text
