Mayanea
přečtené 449
Idiot
2009,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Literární políček? (Žádný mravní, jako byl v knize.) Možná. Prostě a jednoduše moje první těžší klasické dílo. Ne vždy jsem na něj měla náladu, četla jsem opravdu hodně dlouho. Možná tím lépe, když jsem se zpětně upamatovávala na události předchozích stran, tak mi vyvstávaly v mysli v nových obrazech a lépe se na ně stavěly události stran následujících. Myškin je takový "truhlík". Na život připravený je, to jen lidi okolo a život sám nejsou připraveni na Myškina, na jeho osobnost, povahu, vlastnosti... Ta společenskost toho románu se mi místy líbila a místy mě až obtěžovala, všechny ty pletichy, naschvály, úplatky, náhlá úmrtí... takový bulvár tehdejší doby. Pokud se mě chcete ptát, jestli Nastaša Filipovna nebo Aglaja Ivanovna, neodpovím. Obě mi byly víc nesympatické než sympatické. Zajímvé bylo sledovat jejich propojení s knížetem a to, jestli milá Aglaja řekne to nebo tamto za zvuku písně Since I've Been Loving You. (Ti znalí z vás si možná skryté symboliky všimli mnohem dřívě, ale Aglaia byla nejmladší a nejkrásnější ze tří grácií... objev z dějin výtvarné kultury, díky za ně.) Líbila se mi ovšem ráznost Lizavety Prokofjevny, té bych občas zatleskala. (Měla jsem založenou pro závěr komentáře záložku u zajímavého ostavce, ale záložka někam utekla.)... celý text
Krajina snů
2005,
Neil Gaiman
Řekněme to jednou větou... Za zvuku řevu Múzy sním sen každé kočky, předčítám Shakespeara a lituju divnoočky.
Počkej si na loňský rok
2004,
Philip K. Dick
Kathy a Ericu, myslím, že jste u mě právě získali titul Nejodpornější literární manželský pár.
Miluju Led Zeppelin
2010,
Ellen Forney
Kdyby tam aspoň něco od Zeppelínů hrálo. Zahlídla jsem Janis Joplin, Joni Mitchell a The Velvet Underground či co to bylo. No ale teď už k věci. Knížku jsem dostala k Vánocům. Asi proto, že jsem jí viděla za výlohou, řekla jsem "hele, to by mohlo bejt třeba dobrý"... a za pár týdnů byla pod umělou jedličkou. A proč to zmiňuju? Protože bez prolistování bych si to fakt nekoupila. Možná ani nepůjčila, není to oněch pět hvězd, které komiksům jakožto jejich příznivce obvykle dávám. Co se týče stránky výtvarné, tak autorka u mě má bod, kreslí pěkně, výstižně a nemá to přeplácané detaily. A právě při jednoduché kresbě bych čekala komplikovanější obsah... má to háček. Po stránce obsahové je to horší. Co se mi líbilo: Na procházce s Carol, Poslední soundtrack, Moje poprvé v ženských šatech, Karneval. Mírně jsem se pousmála nad Courteney Love na poslední stránce. Bůhví jestli to nebylo tím, že už to všechno skončilo. A vlastně ani nevím, co si o tom myslet, jestli chválit nebo odsuzovat... Jak to přišumělo, tak to vyšumí.... celý text
Labyrint světa a ráj srdce. V jazyce 21. století
2010,
Jan Amos Komenský
(právě čteno) ,,...než tak mání chodili, a jednák ten, jednák onen ustrčil se, padl neb se zabil neb stloukl, až mi srdce trnulo na to hledě. Z nich však žádný žádného nepamatoval, než když kdo padl, smáli se mu." Na jazyk jsem si zvykla hned po první stránce, je to vážně 'gurmánská' záležitost. Nuže, uvidíme. Přes brylle? Taky. (dočteno po dlouhé době) I když jsem si na jazyk zvykla, na srozumitelnost už méně. Četla jsem a četla, ale s postupem stránek jsem nevěděla, o čem vlastně čtu. Musela jsem se soustřeďovat čím dál tím víc, až jsem s knihou praštila o stůl a půjčila si přepis z poslední doby. Zalíbilo se mi to, sice ne nijak oslnivě, ale autorova přirovnání a názory jsou mi sympatické. Třeba si to ještě jednou přečtu. A ano, opravdu se teď cítím jako hloupý čtenář.... celý text
Macbeth
2008,
William Shakespeare
„Ještě místo. Pustá zem. Tam sejdeme se s Macbethem.“ Rezignovala jsem na všechny školní skazky a šla se přesvědčit na vlastní smysly o tom, jak to s Macbethem (potažmo Shakespearem) vlastně bylo. Dobře jsem udělala. Jazyk, postavy, prostředí... všechno bylo na pět hvězd. Čteno a viděno v divadle J. K. Tyla ten samý den.... celý text