mcleod
přečtené 579
Jak jsme se stali kolonií
2015,
Ilona Švihlíková
Vzhledem k poměrně kontroverznímu (a lákavému) názvu knihy bych čekal, že se autorka bude v nějaké přístupné formě zabývat teoriemi světového systému, ekonomické kolonizace, neokolonialismu nebo teoriemi závislosti, na jejichž základě vysvětlí a zhodnotí, jak se Česko stalo kolonií Západu. Je to zajímavá a velmi důležitá myšlenka, ale kniha se jí vlastně nijak moc nevěnuje. Vůbec nic se totiž nedozvídáme o diskuzi toho, jak bychom mohli zhodnotit, jestli jsme kolonií nebo ne, přestože s tím autorka dost často (a bohužel i dost nahodile) operuje, přestože tento termín nijak neukotvuje. Začátek knihy místo toho obsahuje pouze hodně obecný a spíše kontextuální úvod o centrálně plánované ekonomice, neoliberální a institucionální ekonomii a české transformaci, který vlastně moc neříká o tom, v jakém rámci se bude autorka v knize pohybovat, jen představuje základní termíny a stručně shrnutý obecně známý vývoj. Většina knihy je pak také z tohoto důvodu postavena na suchých popisech ekonomických statistik, které působí jako takové učebnicové základy bez většího přesahu, který by knize dalo potenciální teoretické ukotvení či jednodušeji řečeno problémové zaměření (jak můžeme definovat kolonie a v jakých aspektech a proč tomu Česko odpovídá). Nutno dodat, že ani takové informativní shrnutí základů není úplně špatné a rozhodně není ani zcela nezajímavé... potenciálu knihy ale ani zdaleka nedosahuje.... celý text
Herec k nepřežití
2020,
Albert Čuba
Neskutečně energický a talentovaný Albert Čuba, jeden z členů mých oblíbených Tří tygrů, se vedle mnoha dalších aktivit pustil také do psaní povedené knihy. Odlehčený příběh o herci z oblastního divadla, který je hrozný svým chováním i výkony, ale sám o sobě má jiné mínění, na mnoha místech pobaví, ale také hezky vtáhne do zákulisí divadla, kde se odehrávají snad ještě větší dramata než na prknech jevišť. Promyšlenou taktikou se hlavní postavě povede prorazit a přesvědčit o svém mínění o sobě samém i diváky, přestože jím kolegové herci po vyplouvání starých křivd a nových nespravedlností stále více opovrhují (někteří oprávněně, jiní jen s čisté závisti). Jediné, v čem vidím lehkou slabinu knihy (přestože ji jako prvotinu hodnotím velmi kladně), je až příliš velká přímočarost, když příběh postupuje víceméně lineárně bez jediného většího zvratu... zkrátka jsem čekal, kdy přijde pád Milana Nikla a on přitom místo toho vzhlíží (jako správný úspěšný psychopat) na metu nejvyšší :-)... celý text
Rusovláska
2019,
Orhan Pamuk
"Život napodobuje legendy! Nemáte také ten dojem?" Výborný příběh na motivy dvou tématem podobných a přitom ve vyznění odlišných starodávných legend... západní řecké legendy Krále Oidipa (ve které syn zabíjí svého neznámého otce a nahrazuje ho na jeho místě) a východní íránské legendy Šáhnáme (ve které otec zabíjí svého neznámého syna a vše zůstává při starém). A mezi tím stojí rozkročen turecký život, který se tu podobá řeckému, jindy zase íránskému literárnímu vzoru. Barvitý příběh knihy tak zase z trochu jiného úhlu pohledu, velmi originálně a hezky propracovaně ve vztahu k hledání literárních a jiných uměleckých paralel poukazuje na rozpolcenost turecké společnosti, která se zmítá mezi západními moderními a východními tradičními vlivy. Krásný styl psaní je pak u Orhana Pamuka standardem, který vše pěkně rámuje a díky kterému je radost také tuto knihu číst.... celý text
Společnost věčného mládí
2019,
Jan Keller
Jan Keller dokázal skvěle pojmenovat a popsat věci, se kterými se sám dlouhodobě utkávám. Celou dobu jsem měl pocit, jako bych četl Konec civilizace od Aldouse Huxleyho, až mě z toho mrazí. Kniha zajímavě a komplexně představuje problémy současné společnosti, která je postavená na věčné nedospělosti a zábavě, neustávajících možnostech volby, zkrátka na právu na neustávající ničím nerušené štěstí (bez ohledu na reálné ekonomické postavení, vytěžování v práci, stárnutí, ohleduplnost nebo zodpovědnost). Začátek tohoto příběhu vidí autor v levicovém liberalismu 60. a následujících let, který svými aktivitami bořícími pouze společenské normy podpořil zesílení přetrvávající ekonomické podřízenosti, čeho se rádi chytli pravicoví liberálové v rozbíjení zbytku sociálních jistot. Jak autor píše, tento duch neomezenosti a silného individualismu se koncentruje do metropolí, které jsou zapojené do globální ekonomiky a pro které je zbytek státu, který nereflektuje tak silně tyto trendy a na který tvrdě dopadá globalizace, čím dál větší přítěží a prostorem nehodným jakéhokoli zájmu (opět to sedí mé vlastní zkušenosti a je to krásná paralela s Huxleyho rezervacemi, ve kterých žijí jen divoši nechápající "přínos" systému, který nám poskytuje věčné mládí, štěstí a pohodlí). Někteří vyčítají knize, že je do velké míry postavena na přebírání a komentování myšlenek několika zahraničních autorů, nebral bych to ale vůbec negativně. Naopak je Jan Keller dává do zajímavých souvislostí a navíc nás seznamuje s velmi podnětnými francouzskými publikacemi, které nejsou pro většinu české odborné veřejnosti z jazykových důvodů příliš dostupné. Za mě je to tedy jedna z nejzajímavějších odborných knih, které jsem v poslední době četl.... celý text
Markéta Lazarová
2008,
Vladislav Vančura
Jedno z mála děl, u kterého se mi více líbí filmové zpracování než (se vší úctou vůči autorovi) z mého pohledu spíše průměrná knižní předloha. Od Vladislava Vančury jsem doposud četl jen Rozmarné léto, které se mi líbilo krásným poetickým jazykem i atmosférou (i když jsem i vůči němu v určitém morálním ohledu kritický), ale Markéta Lazarová mě docela zarazila. V ději a postavách se těžko orientuje, autor z věty na větu skáče od jednoho k druhému, navíc vstupuje do děje zvláštními a chvílemi i vcelku neadekvátními komentáři (kterými se například omlouvá čtenáři za popis děje a pozastavuje se nad vcelku normálním jednáním postav). Styl této knihy mi nepřipadal vysoký, ani propracovaný, spíše nuceně archaický až šroubovaný, místy dokonce i podivně lidový... toto mi utkvělo v paměti: "Netrvalo to déle, než je potřebí, aby se sedláček poohlédl, není-li nablízku nějaký chlapácký jezdec. A hrome! Shledav, co se to děje, a vida, že je vesnice jako když vymete, popadl lískovici a hajdy na náves." Je toto ten vybroušený jazyk a vysoký styl, který máme s autorem spojený? Přiznám se, že právě pro takové pasáže pro mě bylo velmi obtížné knihu dočíst. Na druhou stranu pár světlých okamžiků tam bylo, příkladem mohou být vcelku barvité popisy srážky loupežníků s hejtmanským vojskem nebo i samotný zajímavý příběh a postavy, které se ale v knize bohužel tak trochu skrývají jako loupežníci v hustém lese.... celý text
Tyrkysový orel
1997,
Michal Ajvaz
Líbí se mi, jak Michal Ajvaz dokáže k filozofii, které se profesně věnuje, přidat prostřednictvím krásné literatury další dimenzi. Na jedné straně zde máme úvahy o vnímání světa, prostoru a věcí... to, co je nám blízké a všední, nevnímáme tak jako věci, které vcházejí do našeho života jako nové či jen na okamžik. U důvěrně známých věcí tak můžeme mít problém si rozpomenout, jak vypadají, oproti věcem nevšedním, které dokážeme popsat do detailu. Dokonce přímo před našima očima se tak na známých věcech mohou skrývat detaily, které nás dokáží při jejich zaregistrování překvapit a mohou vést k zajímavým úvahám a příběhům. A zde nastupuje Ajvazova beletrie, která nám představí, co se v těch nevšímaných koutech může skrývat a k jakému rozvětvení příběhů může takový objev vést. Velmi zajímavé jsou také autorovy úvahy o prostoru města, které mi připadají čím dál více fascinující a kterým se také sám začínám profesně zabývat. Při čtení této knihy jsem si teprve uvědomil, jak jsem k tomuto tématu asi přišel a kdo mě v tom zřejmě nejvíce ovlivnil: "Město, v němž žijeme, je vytvořeno ze slov mnohem více než z cihel a kamenů. Povrchy, které vidíme, tvoří jen nepatrnou část města, obklopují nás potemnělé zahrady slov, rozrůstající se za přítomnými a viditelnými povrchy..." Ne David Harvey, ani Henri Lefebvre, ale bylo to spíše dílo Michala Ajvaze, které stálo, důvěrně známé, tam někde v koutu mé mysli a od kterého se začal odvíjet další zajímavý příběh...... celý text
Praha: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí
2008,
Jan Bradna
Výborná kniha stručně seznamující s pohnutou historií mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, především pak detailněji popisující postup jeho obnovy. Nabízí tak spoustu poutavých informací a vhledu do restaurátorské profese. Kniha je z roku 2008, vznikla dvanáct let před úspěšným završením těchto snah, je tedy také zajímavé sledovat postoje, postup a naději zainteresovaných autorů v budoucí vývoj. Jak uvádějí, obnovený mariánský sloup "bude duchovní i výtvarnou ozdobou náměstí a celé Prahy. Pak připravený a již hotový sloup se jako zázrakem, během několika týdnů objeví na místě, kam odevždy patří... Ano, Praha čeká na zázrak!!" A přesně takový zázrak opravdu přišel :) V tak těžkém letošním roce skončila více než stoletá snaha o obnovu sloupu a odčinění uměleckého i duchovního barbarství jako jedna z mála věcí tak pozitivně.... celý text
Podfuk v Marseille
2013,
Peter Mayle
Příjemný román mně blízký svým zaměřením na lokální politiku a rozvoj, ale to obrovské množství neuvěřitelných gramatických chyb ve vydání Olympie z roku 2013 dost kazí dojem. Vydavatel si s čárkami, velkými písmeny, nesmyslnými slovy i větami a dalšími překlepy moc starostí očividně nedělal. Je to takové ušité horkou jehlou a dost z toho bolí oči. Na druhou stranu i obsahem příběhu si nejsem moc jistý... postavy bojují proti výstavbě hotelů na posledním úseku volného pobřeží, což je jistě chvályhodné, avšak sami nabízejí projekt s výstavbou bytů, které prezentují jako zcela odlišnou výstavbu pro obyčejné Marseillany... v daném kontextu si umím živě představit ty luxusní byty, které budou pro většinu lidí zcela nedostupné a skončí jako prázdné "investiční" (spekulativní) nemovitosti francouzské smetánky (kdyby si autor vymyslel nějakou veřejnou stavbu, za kterou by postavy bojovaly, bavilo by mě to asi víc). Ale třeba je situace ve Francii jiná než v Praze :) Druhý problém vidím v tom, že je konkurenční projekt britského lorda kritizován za korupci a klientelismus a přitom se i kolem projektu hlavní postavy splétá dost podobná síť kontaktů (jen pozitivně prezentovaná). Tyto dva problémy mi trochu zabraňovaly se plně ztotožnit s jinak příjemným příběhem, jak je u Petera Mayleho zvykem.... celý text