mcleod
přečtené 580
Podfuk v Marseille
2013,
Peter Mayle
Příjemný román mně blízký svým zaměřením na lokální politiku a rozvoj, ale to obrovské množství neuvěřitelných gramatických chyb ve vydání Olympie z roku 2013 dost kazí dojem. Vydavatel si s čárkami, velkými písmeny, nesmyslnými slovy i větami a dalšími překlepy moc starostí očividně nedělal. Je to takové ušité horkou jehlou a dost z toho bolí oči. Na druhou stranu i obsahem příběhu si nejsem moc jistý... postavy bojují proti výstavbě hotelů na posledním úseku volného pobřeží, což je jistě chvályhodné, avšak sami nabízejí projekt s výstavbou bytů, které prezentují jako zcela odlišnou výstavbu pro obyčejné Marseillany... v daném kontextu si umím živě představit ty luxusní byty, které budou pro většinu lidí zcela nedostupné a skončí jako prázdné "investiční" (spekulativní) nemovitosti francouzské smetánky (kdyby si autor vymyslel nějakou veřejnou stavbu, za kterou by postavy bojovaly, bavilo by mě to asi víc). Ale třeba je situace ve Francii jiná než v Praze :) Druhý problém vidím v tom, že je konkurenční projekt britského lorda kritizován za korupci a klientelismus a přitom se i kolem projektu hlavní postavy splétá dost podobná síť kontaktů (jen pozitivně prezentovaná). Tyto dva problémy mi trochu zabraňovaly se plně ztotožnit s jinak příjemným příběhem, jak je u Petera Mayleho zvykem.... celý text
Dějiny židovského národa
2007,
Paul Johnson
"Zdá se, že úlohou Židů je, aby se stali ohniskem (...) zkušeností lidstva, aby je zdůraznili a aby se jejich konkrétní osud stal všeobecným mravním ponaučením." Poutavě a čtivě sepsané dějiny nejstaršího národa od Abrahama po dnešní svět, které jsou naplněné spoustou informací a zajímavých souvislostí. Ze všech zmíním například zajímavé zasazení působení Ježíše do kontextu předcházející židovské diskuze o etickém a univerzálním náboženství (která byla před příchodem Ježíše potlačena, judaismus a křesťanství si tak teoreticky mohly konkurovat nebo se křesťanství vůbec nemuselo z judaismu vydělit), vztahu judaismu a počínajícího křesťanství, které bylo dlouho chápáno jako jeden ze směrů judaismu (de facto tak nakonec opravdu došlo k univerzalismu judaismu skrze křesťanství), nebo kořeny socialistických autorů (včetně Marxe), které často vyrůstaly z židovského vnímání dějin i z židovské emancipace, dokonce i z určitého autoantisemitismu. Koneckonců i holocaust vidí v kontextu nesmyslného celozápadního vzedmutí antisemitismu na přelomu století, který za přihlížení zbytku západního světa překvapivě vyvrcholil nepředstavitelnými hrůzami zrovna v té nejkulturnější zemi, se kterou měli Židé ještě před první světovou válkou na rozdíl od jiných zemí výborné vztahy (někteří sionisté tehdy dokonce podporovali myšlenku zavedení němčiny vedle jidiš jako oficiálního jazyka nového státu v Palestině). Rozhodně doporučuji každému, kdo se chce něco dozvědět nejen o židovských dějinách, ale i o dějinách lidstva, které (jak uvádí sám autor) s tímto velmi zajímavým a inspirativním národem prostě vždy nějak souvisejí. "[Židům] vděčíme za ideu rovnosti před zákonem, božím i lidským. Od nich pochází idea o posvátnosti života a vznešenosti člověka, o individuálním svědomí a tím i o společenské zodpovědnosti, o míru jako abstraktním ideálu a lásce jako základu spravedlnosti a o mnoha jiných věcech, které tvoří podstatu morální výbavy lidských duší. Bez Židů by byl svět možná mnohem pustějším místem. Především nás Židé naučili, jak racionálně přistupovat k neznámému. Výsledkem byl monoteismus a tři velká náboženství, která ho hlásají. Téměř přesahuje možnosti představit si, kam by svět kráčel, kdyby židovský národ nikdy nevznikl."... celý text
Umřel jsem v sobotu
2011,
Josef Formánek
V první řadě bylo zajímavé číst knihu, jejíž děj se odehrává v mém oblíbeném a důvěrně známém městě. Zároveň jsem celý ten neuvěřitelný příběh doslova hltal, protože vím, o kterém domě Formánek píše, a protože jsem o něm sám cosi slyšel. Ovšem jednoduchý styl psaní autora mi až tak moc nesedí (ale to bych mu neměl vůbec za zlé). Trochu mě ale zklamalo, jak byl děj především ve druhé polovině knihy do velké míry nerozpracovaný a nevytěžený. Naopak se ke konci lehce upadajícího příběhu koncentrují jakési filozoficko-teologické pasáže a osobní promluvy autora, které často jen velmi lehce souvisí s dějem knihy a které nabourávají jinak potenciálně hodně silnou atmosféru dost originálního příběhu. Je to škoda, ale pro mě je to i přesto stále docela dobrá kniha o Třebíči.... celý text
Trainspotting
2018,
Irvine Welsh
"Rozhodni se pro nás. Zvol si život. Zvol si splácení hypotéky, zvol si pračku, zvol si auto, zvol si vysedávání na gauči a koukej se na voblbující a ducha ubíjející televizní soutěže a cpi si přitom do huby hambáče. (...) Já jsem si zvolil nevolit život. Jestli se s tim ty zmrdi neuměj srovnat, tak je to kurva jejich problém. Jak říká Harry Lauder, já se akorát snažim, abych měl tuhle štreku rychle za sebou..." Deziluze ze společnosti prosáklé pomalu odcházejícím thatcherismem... Don't just hope for a better life. Vote for one... a volba rezignace na okraji společnosti, na který společenské změny nejhůře dopadly a který zároveň všechny stahuje ke dnu. Oproti mému oblíbenému filmu je kniha lehce odlišná. Nejvíc v absenci jednotící příběhové linky, která spolu s tím, že každou kapitolu vypráví někdo jiný (a ne vždy je od začátku zřejmé kdo), přispívá k tomu, že se kniha stává trochu nepřehlednou. Ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžu říct, jinak je to skvěle napsaná kniha, která tvoří se zmíněným kultovním filmem vyrovnaný a v určitém smyslu zábavný pár. Svět lidí na periferii Spojeného království i společnosti se občas hroutí pod rukama, občas ubíhá až příliš rychle, ale zkrátka odmítá řešit jakékoli zvnějšku vnucované hodnoty společnosti, ke které se obrací zády, někdy pěstmi a noži. "Báječný, mami, báječný, řeknu a snažim se vypadat jako Jimmy Cagney a trapně ztroskotám; jako u většiny věcí. Ale stejnak, selhání, úspěch, co to je? Dyť je to kurva jedno. Všichni jsme naživu, pak umřem, a to za celkem krátkou dobu. To je celý, a basta."... celý text
