Medunkavera
přečtené 297
Kočičí princ
2012,
Jaroslav Velinský
Já jsem si tuhle knížku měla přečíst až nakonec. A nebo, až budu mít přečteno víc finkovek. Tohle je zatím moje čtvrtá finkovka. Jenomže já viděla kočičáka na obálce a ještě v názvu a byla jsem zvědavá, o čem to je. Teď jsem z toho trochu smutná, protože tohle je poslední kniha pana Velinského. (To jsem nevěděla) - o - "A copak že je tedy váš obor, pane Fink?" Tak jí to šetrně povídám a milý RNDr. přišlo zajímavý, že jsem kriminalista, načež se už už chystala se mnou poradit, jak vypátrat zlotřilce, který jí chodí na hrušky. - o - "To se ví, letiště v mapě není z důvodu utajení - ale hospodu tam do ní namalovat mohli." - o - "Už sem nelez, voklobáku jeden." - o - Podíval se na mě přehleďácky . .... celý text
Něžný barbar
1990,
Bohumil Hrabal
Něžný barbar. Moje nejmilejší knížka. Bohumil Hrabal popisuje přátelství s Vladimírem Boudníkem. To je něco tak nádherného, že když knihu otevřu - jen tak namátkou - vždy mě to dojme. Je z toho cítit takové přátelství! Ale takové.. To už asi nikdo z nás nezažijeme. Jsem moderní člověk, ale občas mě napadne, když knihu otevřu, že bych chtěla žít v té době, kdy Bohumil Hrabal s Vladimírkem - tak hezky ho nazýval - se přátelil. (8.6.2022 - Teď, když to tu tak po sobě čtu, tak vidím, že jsem napsala nesmysl. Vždyť já jsem v té době žila.) Žila jsem s Vladimírem třicetčtyři let ale nikdy mě nenapadlo říci mu Vladimírku. Ten tvar tohoto jména jsem četla poprvé, až v této knize. Pozor spoiler! Nečtěte. Tihle dva kamarádi se měli hrozně rádi, ale když se neshodli a zároveň se pohádali, cítili k sobě takovou nenávist - a to tak, že mezi svými pokoji nechali odstranit dveře a ten prostor nechali prostě zazdít. A celou noc byli na pozoru. Cítili, jak ten druhý dýchá. A když se jeden pohnul, druhý to cítil také a hned byl v pohotovosti se svojí zbraní v ruce odhodlán toho druhého zabít. Ale oni to nemysleli doopravdy. V tom bylo to kouzlo přátelství. Nádherné přátelství. Pak se samozřejmě usmířili, vybourali mezi sebou tu cihlovou přepážku a byli zase ti nejlepší přátelé. Přátelé na život a na smrt. Musím se smát a zároveň mi tečou slzy nad takovým přátelstvím, které jsem nikdy nezažila a už nezažiju. Nad něčím takovým cítím obdiv a pokoru. A až na konci je napsáno: Ilustrační výzdoba: Vladimír Boudník, doslov napsal.. kdo to vydal, kdo to vytiskl, náklad, sazba a tak různě a že je to první vydání. A také je tam cena: 35 Kčs. Ta je propiskou přeškrtnutá a opravená na 14. A tak mám za čtrnáct korun tento skvost ve své knihovně.... celý text
Zmizení princezny
1999,
Jaroslav Velinský
Citace z knihy: "Poznávacím znamením bude, že si dáte omáčku a k tomu třináct knedlíků."
Kníška Karla Kryla
1990,
Karel Kryl
Kníška Karla Kryla. Název knížky, který každého na maličký okamžik zarazí: "Jéé, tam je chyba.." Tuhle knížku jsem si v roce 1990 nesla hrdě domů. Jeden z mých skvostů. S L E Č N A P E R I F E R I E Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií a prst po prstu závoru po závoře líbal jsem jí ruce Sypala z rukávů déšť a gulášovou vůni a rezavé plotýnky z páteře kamen a kameny a louže a na xylofon pražců domovním klepadlem vyťukávala voňavou melodii noci Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií ulicí a noční ptáci sezobávali nepatrný zbytek hvězd a karfiól a sasanky a ulice plakala z děravých okapů blátěné slzy aby si zaběhlá psiska mohla umýt nohy Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií Měla dlouhé nehty pod něž si ukryla šlápoty myší a kroky polopanen a páternoster a šelest a když už neměla ani trochu místa kam by schovala zaprášenou trávu sedla si se mnou před kostel a poslouchala vlaky a stařeny o holích o berlích o velikonočních nedělích hovořících o zmrtvýchvstáních A stíny slečny Periferie visely na zdech dlouhými stínovými nehty zaryty do oprýskané omítky a zvětralých říms a roztouženýma očima osleplých oken hleděly na rubín semaforu jejž slečna Periferie rozsvěcí kvečeru na pozdrav bdícím bláznům Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií Tančila na provaze trolejí na konečné nekonečně dlouhý svlékací tanec odkládajíc plot po plotu komín po komínu zeď po zdi černošedé šaty a vyprávěla mi o lidech kteří pro oči nevidí a kteří nikdy - pro oči - neuvidí a na úplně nový světle zlatý nápěv zpívala mi píseň pro moje děvče... celý text