mi-380
přečtené 1928
Vzpomínky Ijona Tichého
1964,
Stanisław Lem
V téhle bláznivé době jsou Poláci jedinými sousedy, kteří se nás zatím nebojí, tak jsem na prodloužený sváteční víkend v Polsku. S sebou mám místní klasiku, užívám si po letech podruhé svérázný Lemův humor plný absurdních situací a skrytých narážek na tehdejší režim. Některé povídky skvělé, některé zamotané až moc. Zůstávám na kdysi přidělených čtyřech hvězdách: 85 % (aktuálně 61 hodnotících s průměrem 88 %). … zvedl jsem hlavu a mé oči narazily na zrcadlo na protější zdi. V křesle na kolečkách tam seděla mladá krásná černoška v pyžamu, celá zafačovaná, s užaslým výrazem ve tváři. Dotkl jsem se nosu. Odraz v zrcadle udělal totéž. Začal jsem si ohmatávat obličej, krk, a když jsem narazil na poprsí, vyrazil jsem úzkostný výkřik. Měl jsem hlásek jako konipásek. "Proboha!" Ošetřovatelka někomu vynadala, že nezakryl zrcadlo. Potom se ke mně obrátila: "Pan Ijon Tichý, že?" "Ano. Totiž... ano, ano!! Ale co to má znamenat? Ta černá slečna..." "Transplantace. Nedalo se nic jiného dělat… P.S. Krkonoše jsou v zemi Ijona Tichého skoro stejně tak pěkné jako u nás, městečka ovšem mnohem příjemnější a upravenější než v tom našem věčně nedořešeném pohraničí.... celý text
