Miken008 přečtené 246

Deník 2006, Anne Frank

Anna by se v hrobě obracela, kdyby věděla jak moc její deník překopali...

Alchymista 1999, Paulo Coelho

Celá kniha na mě dýchala jakousi magickou atmosférou. Od Coelho je to první, co jsem přečetl a mile mě to překvapilo. Není to roztahané jak jiné knihy a stručně a pochopitelně to předá čtenáři své poselství bez zbytečných nudných pasáží. Od první stránky je celé dílo plné metafor (i když někoho to může až štvát, protože to obsahuje spousty prvků k zamyšlení.) Mě osobně se to četlo dobře, jen mi to místy přišlo až příliš naivní..Pokud k tomu ale budete přistupovat jako k pohádce, tak to půjde samo..Doporučuji :)... celý text

Ztracený Thomas 2009, Dean Koontz

Příběhy z Kamenitého vrchu 1998, Richard Adams

Pro mě je druhý díl téměř stejně dobrý jako první. Je pravda, že nemá tak jednolitý děj jako v jedničce, ale to vůbec nevadí. Kniha dokonale čtenáři připomene králičí dobrodrodružství a padne na něj jakási nostalgie z předešlé knihy. I když po něm plno lidí po vychvalovaném prvním dílu nesahne, přesto doporučuji nepřestávat :)... celý text

Mechanický pomeranč 1992, Anthony Burgess

Po přečtení první kapitoly jsem měl chuť to celé odložit. Totálně mě zmátl jazyk a nevěřil jsem, že tomu někdy porozumím. Pokud se to ale komukoliv stane, tak radím vytrvat. Osobně jsem se po té do celé knihy tak vžil, že jsem rád, že jsem jí nepřestal číst. Nakonec se jazyk stal příjemným okořeněním a celá kniha tím vynikla. Brutální popisy zla a jak a jak se s ním vypořádá společnost...i přesto mi bylo Alexe v poslední části knihy docela líto :)... celý text

Vlhká místa 2008, Charlotte Roche

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

Nerozumím davovéme šílenství, které zasáhlo tuto knihu. Je šíleně roztahaná, vůbec by nevadilo, kdyby se o polovinu zkrátila. Prvních 150 stránek je vesměs nudná, stejně jako poslední část (Prostě mi nevoní ty ekonomicko-politické žvásty, ve kterých jsem se stěží orientoval a prokousával). Nicméně v druhém dějství knihy se vyvine docela solidní detektivka, která nemá vůbec nic společného s první částí. Lehce mi to připomínalo knihy od Daniela Browna, i když ty mám mnohem radši. Nejlepší postava je bezpochyby Lisbeth, na které mě zaujala její dvojtvářnost. Na jednu starnu rebelka s nevybouřenou pubertou a smyslem pro užívání života naplno a uvnitř citově rozervaná dívka, která nezažila pevné rodinné zázemí. Na druhou stranu vážná seriózní hackerka, která se dokonale orientuje ve světě tržního hospodařství, až to mnohým přijde v jejim věku nereálné. Suma sumarum, kniha byla nadprůměrná, ale jen v dějství vyšetřování a soukromého života Lisbeth Salamderové. Zbytek mi přišel dost fádní na můj vkus...Proto dávám 4*... celý text

Pohyblivý svátek 1966, Ernest Hemingway

Popsaný bohémský život byl bezesporu skvělý. Komu by se nelíbilo trávit v Paříží tak bezstarostný život jako právě trávil Hemingway se svoji ženou. Něco mi však v celém díle chybělo. Postrádalo to jakýsi spád a místy i se objevovala i hluchá místa. Nemůžu si pomoci, ale v důsledku to na mě působilo jako hrozná slátanina.... celý text

Daleká cesta za domovem 1986, Richard Adams

Tyhle králíky jsem si prostě oblíbil ani jsem to nečekal :) Je pravda, že ze začátku jsem měl sto chutí na ně poslat králíčí mor, ale postupem času se mi dostali pod kůži tak moc, že bych to už neudělal... Jejich argumenty jsou tak logické, myslí jako normální lidé a problémy převedeny ze světa lidi do světa králičího jsou tak totožné jako v žádné jiné alegorické knížce. Adams musel mít zřejmě nějakou úchylku na králíky, nedokážu si to jinak vysvětlit..a to je dobře!... celý text

Strašidlo cantervillské 2004, Oscar Wilde

Zabiják 2009, Émile Zola

Na začátku jsem z ní měl strach a dlouho jsem se jí vyhýbal. Když jsem se do ní pustil, zjistil jsem že není tak špatná a dokonce jsem byl mile překvapen. Místy je sice děj velmi zdlouhavý, ale není utahaný jako u jiných spisovatelů oné doby. Zola používá detailní popisy téměř všeho. Ovšem na rozdíl od jiných spisovatelů umí popisovat tak, že to člověka baví. Naturalismus v knize místy vybíhá až do extrému (obzvlášť v popisech deliria tremens), což zde není vůbec na škodu, protože Zola to umí vyložit tak, že si z toho plno lidí vezme ponaučení. Kdyby byla kniha zkrácená o 100-200 stránek, věřím, že by si našla více fanoušků. Komu však nevadí rozsáhlé popisy (nebo je schopen je překousnout), ten si knihu užije.. :)... celý text

Rychlé šípy 2007, Jaroslav Foglar

Tyhle komixy můžu číst pořád dokola a nikdy mě neomrzí... prostě srdeční záležitost :)

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Vcelku jsem si oblíbil styl psaní Murakamiho a i když je to moje první kniha, určitě sáhnu po další. Norské dřevo je místy melancholické až absurdní a vyhrocené. Nejsem si zcela jistý jestli byl Murakamiho záměr vyzdvihnout kulturu Japonska západním zemím nebo ne. Je pravda, že se mu to povedlo ve spoustě případů (viz. pornokina, nestoudná Midory, lesbický sex se školačkou) holt Japonci nezapřo, že jsou zvrhlíci :) Dalším kladem bych určitě vyzvedl písničku Norweigan wood od Beatles, podle které je celé dílo stavěno. Kdo nezná, vřele doporučuji nejlépe poslouchat při čtení. Skvěle se k tomu hodí a mě vždy připomene onu atmosféru studentského života v Japonsku...... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Velice silné dílo... Nenáročné dialogy, ale silné po citové stránce.. Steinbeck uměl perfektně vykreslit atmosféru problémů tehdejší doby v Americe a problémy spojené s rozvíjející ekonomikou a zároveň to podat lehce stravitelnou formou...Pravé přátelství, které spojuje dva naprosto oddílné typy mužů. Nikdo si nemůže přát lepšího přítele než byl právě George. Jeden z mála příběhů, který mě ke konci dojal.Podle mě by si ho každý čtenář měl alespoň jednou přečíst :)... celý text

Memento 1989, Radek John

Četl jsem v návaznosti na My děti ze stanice zoo abych mohl porovnat obě díla. Příliš mi nesedl Johnův styl psaní. Neustálé skákání z retrospektivy do reality mi činil nesmírný problém. Mnohdy se mi dokonce zdálo, že se v jednotlivých přechodech doslova ztrácím. Troufl bych si říct, že kniha je o něco drastičtější než světoznáma My děti ze stanice zoo, ale není tak zábavná. viz. matka co dává vlastnímu dítěti pervitin... Je jasné, že v té době splnila svůj účel. Pokud vás od drog neodradila Felcherinová, zkuste Johna a stoprocetně se mu to povede... Pokud někoho baví knihy s drogovou tématikou, doporučuji Milion malých střípků..to je teprve síla... celý text

Mrtví do soumraku 2009, Charlaine Harris

Byl jsem zklamán. Seriál sleduji od samého počátku a v knize mi chybělo tolik důležitých postav. Celý děj se točí jen kolem Sookie a Billa a celé je to jen o jejich velké citové romanci. Téměř žádné vedlejší příběhy, ostatní postavy mají jen minimální roli, o některých je jen zmínka. Kdybych nebyl nadšen seriálem, nejspíš bych po této knize ani nesáhl.. Škoda...... celý text

Den Trifidů 1993, John Wyndham (p)

Všude jsem slyšel jen samou chválu na Den trifidů až mě to nakonec donutilo po něm sáhnout. Byla to snad první sci-fi knížka, kterou jsem četl. V důsledku jsem čekal něco víc. První polovina byla obstojná a napínavá, protože se děj neustále někam posouval. Zbytek knížky mi ovšem přišel až příliš natahovanej a dějově nudnej. Pořád jsme ke konci čekal nějaké rozhřešení a byl jsem zklamán, když nic nepřišlo. Pořád má ale celá kniha nějakou úroveň..... celý text

Obyčejný život 1937, Karel Čapek

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Čekal jsem nudu, ale nedalo mi to, abych si nepřečetl takovou klasiku. Nebylo to zase tak strašné. Líbilo se mi pojetí vztahu mezi mladými lidmi, kteří v lásce hledají naději v dobách světové války. Čtení knihy bylo sice poněkud náročnější, ale v závěru čtenář zjistí, že to zase tak nestravitelné nebylo. Nešlo ani tak o vyzdvihnutí nějakého děje, ale spíš o jakousi životní filozofii autora, což nemusí být zrovna šálek čaje každého z nás.... celý text

Na západní frontě klid 2011, Erich Maria Remarque (p)

Četl jsem, abych pochopil ono davové šílenství. Je fakt, že jsem ji četl ve spěchu, takže jsem detailně nezkoumal popisy, o které převážně v celé knize jde. Musím uznat, že Remarque je snad nejlepší autor co se týče popisů. V životě jsem nikde neviděl lépe popsané hrůzy války. Pořád si ale stojím za názorem, že válku člověk nemůže pochopit z vyprávění, ale že si ji musí sám zažít sám na vlastní kůži. Příběh studentů byl bezesporu pěkný, nicméně mě vůbec nebavil... Možná postupem času se ke knize vrátím ještě jednou... celý text