milan2310 přečtené 253

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Lehká oddechovka.

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Příjemně oddechová četba.

Drak 2018, Jevgenij Lvovič Švarc

Hadrový panák 2017, Daniel Cole

Zajímavé, škoda těch překlepů.

Počátek 2018, Dan Brown

Od autora znám jen filmovou verzi Šifra mistra Leonarda, toto je moje první přečtená kniha od něj. Kniha se " četla sama", ale nemohu se ubránit pocitu, že je dějová šablona velmi podobná a dost dopředu jsem vytušil, k jakému rozuzlení příběh asi povede.... celý text

Eseje 1995, Michel de Montaigne

Velmi dobře čtivé, v mnoha ohledech poučné.

Myšlenky 2000, Blaise Pascal

Několik myšlenek se mi líbilo, dost je jich stále (nebo opět?) aktuálních, s mnohými jsem ale nesouhlasil. Celkově na mě pan Pascal působil velmi negativisticky až zapškle. Více mi seděl Aristoteles, Platon a Descartes, o které se Pascal občas otřel (vlasně asi i sv. Augustin).... celý text

Candide 2007, Voltaire (p)

Odpočinkové, lehce čtivé.

Abélard a Heloisa – Dopisy utrpení a lásky 2003, Pierre Abélard

Rozprava o metodě 1992, René Descartes

Estetika svatého Augustina a její zdroje 2000, Svatý Augustin (p)

O důstojnosti člověka 2006, Giovanni Pico della Mirandola

Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón 2005, Platón

Poučné a přitom čtivé (i přes "archaickou" češtinu).

Poetika 1993, Aristotelés

ČSR v nové Evropě 1945, Hubert Ripka

Některé myšlenky jsou nadčasové. S odstupem je vidět, jak v některých případech vládl přílišný optimismus, až naivita. Hodně myšlenek se opakuje stále dokola, ale celkově vzato to je zajímavá kniha.... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Velmi čtivé. Ale co ten chlápek od plísní, vyskytuje se pak ještě někde? ;-)

Jak cestovat s lososem 2017, Umberto Eco

Lehké, odpočinkové čtení s hromadou inspirace a doporučení na další čtení na závěr.

Vzpoura deprivantů - O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci 1996, František Koukolík

Zajímavé, ale z argumentů či prezentovaných dedukcí v některých pasážích (většinou v cca závěrečné třetině knihy) mám rozporuplné pocity.

Únorová tragédie 1995, Hubert Ripka

Už si nevzpomenu, jakou cestou jsem došel k tomu, že si chci tuto knihu přečíst, ale překonal jsem obavu, ze suchého výčtu historických událostí problematického období našich dějin, a pustil se do knihy. Rozhodně nelituji. Kniha je velmi poutavá a věřím, že se autor upřímně snažil o objektivní hodnocení. Některé události/informace se sice zmiňují opakovaně, ale je to vynuceno tím, že různé události mají souvislosti s jinými, které se vzájemně prolínají. Také mě napadalo, jestli onen opakovaně zmiňovaný pocit, že většina národa smýšlí prodemokraticky, nebyl důsledkem jakéhosi vzpomínkového optimismu či třeba "bubliny", ve které se autor pohyboval. Moc se mi chce věřit, že snad ne :) Zajímavá je i shoda názoru autora s myšlenkami F. A. von Hayeka (mj. z knihy Cesta do otroctví), a sice, že (velmi zjednodušeně řečeno) centralismus=totalita a tržní ekonomie=demokracie.... celý text

Podvodníci z nouze 2003, Anton Pavlovič Čechov