milary přečtené 731

Příběhy Staré dámy 2013, Tomáš Macek

Poslouchala jsem v podání Pavla Soukupa a Vasila Fridricha. Četli způsobem perfektně odpovídajícím živému reportážnímu stylu celé téhle neuvěřitelně poutavé publicistické parády. Úžasné jsou "dřevní" začátky Tour tak asi do třetiny knihy, nečekaně zajímavá je i druhá část, kde se příběhy účastníků prolínají jak s nevinnými počátky a pak obrovským rozmachem dopingu, tak strategiemi jednotlivých týmů (třeba týmová hierarchie a striktně dané role jednotlivců byly pro mě něčím naprosto nevídaným). Třetí třetina nabere zběsilé tempo; nová a nová jména, závodníci z východního bloku, dopingové aféry vlekoucí se roky, pokročilá úroveň testování (i toho, jak je obejít), rivalita týmů, materiální vybavenost, angažmá jezdců i tréningová specifika na míru, kolotoč peněz i ambicí... Byla jsem ráda za závěrečná vyprávění československých a českých cyklistů i našeho vynikajícího paralympionika Jiřího Ježka. A také - a to byl perfektní nápad, za zajímavosti ze světa, které ten či onen rok přinesl a jimiž kapitoly končily. Původně jsem si vypisovala jména, která jsem chtěla zmínit pro nějaký (jak jsem myslela), výjimečný příběh. Ale nejde to. Těch jmen by byla spousta. A dramat - překážek, proher, vítězství, zázraků, zklamání, vášně, odvahy, odolnosti, vůle, zbabělosti, podvodů i obětavosti a fair play - nepřeberně. Vřele doporučuju. Poslech je úžasný. A kvůli fotkám si určitě knížku seženu i na papíře.... celý text

Bylo nás pět 1979, Karel Poláček

V dětství jsem tuhle knížku četla docela často. Později už ani ne, naposledy jsem viděla celkem zdařilý seriál a i to už je nějaký ten pátek. A jak jsem jako dítě milovala Edudanta a Francimora, u rovněž oblíbeného kousku Bylo nás pět jsem se vždycky zasekla na místě, kdy Péťa Bajza onemocněl a nastala část blouznění o výpravě do Indie. Nevím proč, fantazie mi asi úplně nechyběla, jestli to byla přílišná exotika, jestli jsem jen chtěla pokračování obyčejných příběhů v obyčejném bezpečném světě, - nevím... Zvědavá, jak se bude na knížku tvářit moje víc než dospělé já, jsem si ji nechala číst skvělým Janem Zadražilem. Jistěže je báječná. Legrační. Plná fantazie. Laskavá a lidská. Teskná. Nevím... Měla bych dát pět. Ale ta malá holka ve mně mě nenechá. O tom obyčejném "bezpečném" světě (nejen) Poláčkově víme dávno každá své.... celý text

Bizarní a zaniklá povolání 2021, Jan Pohunek

Líbilo. Je to přesně taková knížka pro teď; nedá se číst na jeden zátah, tu si člověk přečte kousek, tu se vrátí ke dvěma třem kapitolkám při večeru na dobrou noc... Jak píše tittanie; spousta profesí i mě pobavila, rozesmála. Kostelní budič, Tovární předčítač, Zahřívač postelí, Odháněč psů, Výrobce kleteb... Většinu jsem propátrala se zájmem a údivem, avšak o některých výdělečných (i když, - to je možná dost nadsazený výraz) činnostech jsem četla vyloženě s nadšením. Kolikrát jsem se už v životě setkala s pojmem - uhlíř třeba... A teď? konečně vím, co dělal, proč to dělal a hlavně jak! to dělal. Za jakých podmínek a pro kolikerý užitek. Zajímavé čtení.... celý text

Přibližné řešení 2005, Jaroslav Velinský

Příběh mi přišel skvělý. Ota, tentokrát nezastřeně angažován majorem Moldánkem, přitvrdil a konspiroval ostošest. Vyšetřování příčiny úmrtí podezřele poznamenané mrtvoly, nalezené na naprosto absurdním místě, se - jak jinak - komplikuje. Přes nevinné přátelské styky dvou žen, navštěvujících se svými pejsky stejné psí cvičiště, se přesouvá do zaprášené noblesy hotelu pro "střední třídy" a za pomoci pozorovatelky v přestrojení, takto Otovy neohrožené kamarádky Marie, přibývá podezřelých, avšak sama podstata zločinu dlouho uniká. U jedné mrtvoly nezůstane, jenže tvrdošíjná "loajalita" personálu dlouho zametá stopy… Bylo to napínavé a veskrze báječné, při finální scéně v baru jsem se nejen královsky bavila, ale znovu tonula v obdivu (a nejen při ní) k autorovu nevyčerpatelnému arzenálu originálních jazykových prostředků. Droboulince (no, vlastně dost :)) mi vadilo nepochopitelné autorovo vstupování do děje poznámkami ke "spanilým čtenářkám". Třeba v obavě o narušení jejich křehké rovnováhy při líčení něčeho, přes co by se nemusely snadno přenést, nabádáním k přeskočení příslušné pasáže. Přišlo mi to stejné, jako by v kině zlosyn pronesl cosi pro dámská ouška nevhodného, či provedl obzvlášť děsný mord, a na plátně naskočil titulek s omluvou velectěnému publiku. To nechceš... Nicméně penalizovat svého milovaného autora stržením hvězd nebudu... :))... celý text

Záhada Modrého vlaku 2009, Agatha Christie

Nesedělo mi to nějak. Zprvu, jak jsem myslela, kvůli tomu, že jsem se musela nezvykle často vracet, abych si připomněla situaci, za které padlo to nebo ono tvrzení, místo, či identitu osoby. Moje nepozornost, říkám si. Ale ztrácela jsem nit i v Poirotově konání, přesunech a úvahách. Uměle na mě působila míra jeho zaujetí pro "parťáctví" s Katherine. Jakkoliv to byla žena sympatická; zejména v závěru už pro mne jisté okamžiky jejich totožného vlnového naladění (občas neupřesněného verbálně) postrádaly logiku. A na tu já jsem u Poirota pes. A tady ten pes neskákal přes oves, ale - ztrativ pachovou stopu, proskákal se spletitou dějovou intrikou ku konci a... Bezradně jsem nakoukla na komentáře a hned u marlowa našla odpověď. Psychická autorčina nepohoda... Nikdy ten román (dle vlastních slov) neměla ráda... Nechci si hrát na médium, já ale přesně tohle z textu cítila. Chlad, pres, mus, nelad... Čímž vůbec nechci tvrdit, že by ten titul byl špatný (to bych si nedovolila). Já mám ale ráda jinou Agathu - a asi i Poirota.... celý text

Pražské peřeje 1991, Alan Levy

Skvostně podaná historie, ze které nepadá prach. Člověk tolik zapomněl, a beztak často z bůhvíjak zprostředkovaného podání, - je to přes padesát let. Tolik věcí nevěděl, nedozvěděl se. Tolik útržků chybívá do celistvého obrazu dění, ke kterému se vracíme - když už vůbec - připomínkou těch nejdrásavějších událostí oněch dní. A jakkoliv právě ony vzbuzují největší emoce, bez návaznosti a souvislostí, které nabízí tohle naprosto dechberoucí kompaktní svědectví o Pražském jaru formou té nej novinařiny, vytržené z kontextu vypovídají málo a nedostatečně. Je úžasné přečíst si se zatajeným dechem jednu jedinou knížku a dozvědět se o něčem dějinně tak mezním tolik, aby to stačilo. A že... Takoví jsme byli (taky)... To je mé doporučení.... celý text

Ano, můj pane 2021, František Niedl

Knížky Františka Niedla si ujít nenechávám; jen zcela výjimečně, podobně jako u Petera Maye, ojedinělé tituly vědomě pominu. U Františka Niedla se ale určitě nejedná o historické série. Ty mám moc ráda, třebaže úroveň částí občas drobně zakolísá (třeba u Hynka Tase z Boru ta závěrečná). Dlužím si ještě poslední dva díly Rytířů z Vřesova - těším se na ně. Ano, můj pane, - úvodní část série o Ondřejovi z Rohatce mě zaujala spíš svou druhou polovinou, i když už v té první mě potěšilo propojení právě s jednou z postav vřesovských rytířů. Zpočátku jsem se nemohla nějak přenést přes místy jaksi soudobě působící slovník obou hrdinů, pak ale děj nabral spád a četlo se mi dobře. Moc se mi zamlouvá zvolené historické období, - a postavy? No, to bude možná chvilku trvat, než k nim člověk přilne. Taky - jak už řečeno níže: ...tvořte nového hrdinu po Wolframovi..! :)) Já mám prozatím trochu problém spíš s tou "něžnější" polovinou. :) Takže: protentokrát tři a půl, plus půlka hvězdy pro autora z nejoblíbenějších. Těším se na pokračování.... celý text

Komu to prospívá 2021, Pavel Hrdlička

Pátá hvězda tak trochu napůl, říkám si, - z vděčnosti za poklidné a pohodové čtení a přece s vědomím, že některé díly série byly... Co? Lepší? A v jakém smyslu vlastně? Pavel Hrdlička není nikdy laciný. Přes zdánlivou jednoduchost "případů" v knížce, která je jakoby předskokanem celé nesmírně vydařené historické série, prostě jen nepřekombinovává. Vypráví jednoduše jednoduché, ale... Reálie, atmosféra, jazyk, mapka, vysvětlivky, souvislosti - nic v tom hluboce zasvěceném a přesto tak nevyumělkovaném vyprávění nedrhne. Nechybí. Nepřebývá. To umí jen ti opravdu dobří. Obrázky? Miluju! Moc bych si přála pokračování. Ale teď zaskočeně koukám na letopočet za pomlčkou.., už to asi nepůjde. Díky, pane Hrdličko.... celý text

Kocovina šumavského léta 2018, Martin Sichinger

Asi bych nečekala, jak terapeuticky na mě tahle kniha zapůsobí. Ale stačilo, abych svou okolnostmi již mírně pokleslou mysl konfrontovala se dvěma poválečnými letopočty ve dvacetiletém odstupu končícími osmičkou, a připočetla k tomu dalších bezmála dvacet let ve stejném módu. A hned mě napadlo: bude líp, hůř už bylo... Moc se mi líbila knížka Meyrovo sklo. A Kocovina se mi četla stejně dobře; taky proto, že určité věci třeba člověk nezažije na vlastní kůži, ale zažije-li dobu samotnou, jsou pro něj okolnosti většinou dokonale čitelné. Hodnocení mi příjde podivně nízké, Martin Sichinger je skvělý vypravěč. Dobře vystavěný příběh má atmosféru i napětí, a kromě toho ani náhodou nepostrádá humor. Postavy jsou zajímavé, dobře rozlišitelné, jednají a mluví přirozeně, a jsou naprosto funkčně zakomponovány do celkem složitého děje na pozadí pověstného Setkání mládeže Šumavy ve Vimperku a nepřehlédnutelných (a zatím obtížně interpretovatelných) nastupujících společenských změn. To všechno v autenticky působivém kabátě sklonku osmdesátek. Moc se mi to líbilo.... celý text

Děti deště 2013, Marta Veselá Jirousová

S verši jsem to v dávném "tehdy" nevzdala (i když bylo bolestně zřejmé, že ze mne "mladá nadějná básnířka" opravdu nebude :)). Poezii jsem zato čítávala hlava nehlava; dobrou, špatnou, tendenční, zakázanou, začátečnickou i mistrovskou. Je to podobné, jako s vínem; k jakémus takémus vhledu se člověk musí propracovat, a ani pak není jistota, že právě jemu obecně ceněné zachutná. Mně ulpívají na jazyku jiné chutě, ze sbírky Děti deště mě oslovilo máloco (jistěže nemluvím o tématech). Ale jako mám ráda některé z básní Ivana Martina Jirouse a některé míjím bez emocí, tak je určitě na místě otevřít ještě další ze sbírek autorky, třeba Procházku s andělem, a...... celý text

Zapomenutá vražda 1986, Agatha Christie

Ráda se přidávám k oslnivému čtenářskému ohodnocení dalšími pěti hvězdičkami; tohle byla paráda. Ten případ znám, trochu mi ale v paměti zapadl, tak jsem byla nanejvýš příjemně zaskočená. Krásně vymyšlená detektivka. Slečna Marplová, jak ji mám ráda; bystrá, korektní, s trochu potměšilou laskavostí, na hony vzdálená seniorce s poněkud obtížně uvěřitelnou jasnozřivostí, tak přehnaně staromódní, až to místy zavane naftalínem, jak bývá líčena v některých slabších kouscích. (Hééj, fandové, nekamenujte mě! Já je mám i tak ráda všechny!) :)) Poslouchala jsem. Mám ve velké oblibě interpretaci paní Merunkové, tady excelovali taky Jitka Ježková s panem Medunou. Nesmím zapomenout na úžasné kratičké hudební předěly. Celé to prostě nemělo chybu.... celý text

Živel 2017, Jess Kidd

Jen o kousek později, než jsem vloni komentovala Vetešníka, dočítám Živla. Pro mě kniha roku, psala jsem tehdy. Mám úplně stejný pocit. Bezbřehé nadšení... Zdánlivě mají obě knihy hodně podobného. Prvotina ovšem za Vetešníkem vůbec nezaostává. Naopak, vítaně vypointovanější, s nenápadně narůstajícím napětím, jež v závěru třeskutě eskaluje, vtipná způsobem, který mě naplno zasahuje, imaginativní bez hranic. Napsaná stejně nádherným, přepychovým, bujným jazykem, vrchovatá, jakoby vůbec nezáleželo na tom, která z úchvatných formulací, pro které by jiní autoři vraždili, přepadne přes okraj... Překlad, s odlišným překladatelem, opět čistá radost :). Vulgarismy? Nerušily mě, aspoň ne moc. Většinou případně umocňovaly sdělované, jinde splynuly. Jen mě trochu překvapilo, že je používá drtivá většina postav, aniž by představovaly charakteristický rys mluvy vybraných jedinců a u ostatních byly nahrazeny méně pregnantními výrazy :). Nevím, do jaké míry má zrovna v tomhle překladatel volnou ruku. A i kdyby měl, důležité je, jak výběr slov vnímá on. Úžasná knížka. Očividně jsem nejcílovější skupina z cílových. :))) A hezčí charakteristiku než trudoš, v posledním odstavci svého bezvadného komentáře, bych nenapsala.... celý text

Hra s ohněm 2021, Dana Stabenow

Popáté s Kate Shugakovou, a znovu velká spokojenost. Hlavními tématy kolem vyšetřování jsou tentokrát požárem zničené lesy, specifické houby (kterým se na půdě požářiště mimořádně daří), a - náboženští fanatici. Docela nesourodá směska. Obyvatelé se s gustem a kbelíky věnují sběru hub na výdělek, který slibuje být právě tento rok bohatý. Kdo by odolal. Ale nesměla by to být Kate, aby při kličkování mezi komáry a sbíráním neobjevila navíc mrtvolu. A ostatní si můžete přečíst v anotaci, tak ji nečtěte, a užijte si knížku :)))... celý text

Vzpomínky Petra Oslzlého 2021, Petr Oslzlý

Stále spolu 2018, Sophie Hénaff

Jojo, tohle jsou přesně ty knihy, kdy Oblíbení s Oblíbenými kříží meče. :)) Proč to tak je? Měly by o tom vypovídat komentáře. Preference. Bůhvíco. Vem to čert... Pokračování Lúzrů mi na začátku znovu připomnělo Fred Vargas; taky jedna z "těch"... :) A na konci? Viděli jste kultovní už film Láska nebeská? Tak ty titulky z letiště, kdy se obdélníčky obrázků objímajících, smějících, dojatých a v ústrety si běžících lidí rozpadají na další menší a menší plošky, až je celá obrazovka pokrytá. Láskou. Ale ne tou nebeskou, prostě lidskou. Tou - obyčejnou... A stejně "obyčejně" laskavá mi příjde ta knížka. Lúzři. Neúspěšní, společensky vyloučení, prostě jiní. To často stačí. Kreativní (i když někdy s ne úplně standardním zacílením :)), osobití, o to tolerantnější, ostýchaví, a o to empatičtější, bez vztahu k disciplíně, a přece v nouzi podvědomě hned bok po boku, druh vedle druha, jeden za všechny... Ráda jsem se potkala v přehledném nenásilném výčtu hned na samém začátku knihy se starými známými. A s nadšením jsem přijala i nové přírůstky. Mají v příběhu nezaměnitelné role, hrají s ostatními, nejsou přidány jen tak. A samotný příběh? Za mě hezky vymyšlená detektivka, dobře napsaná a originální. Fantazie popuštěná z uzdy, ukázněně, přišlo mi, s velkou dávkou vtipu, který mě hodně baví. Byla bych ráda za pokračování.... celý text

Smírčí kameny 1990, Vladimír Preclík

Dostalo se mi do ruky (do ucha) vyprávění pana Preclíka Jak jsem portrétoval českou avantgardu. Moc se mi to líbilo; krátká a obsažná vyprávění příběhů vzniku jednotlivých "hlav" i obrovská nestrojená pokora autorova. A objevila jsem díky tomu i další titul, knihu Smírčí kameny, ze které (aspoň se domnívám, že tomu tak je, protože na stejné téma jsou i Preclíkovy Kameny pokání) v audioverzi pod názvem Smírčí kříže čtou mistři slova: pánové Kemr, Hrušínský, Adamíra a Lukavský. Čtyři příběhy z dávna, čtyři kříže jako pokání za zlý čin. Hodinka deset charismatického čtení do ucha. Úplně mě to pohltilo; přiznávám, pana Preclíka jsem doposud znala pouze jako sochaře, netušila jsem, že "sochá" taky nádherné příběhy, a to jedinečným jazykem. Kompletní knihy přečtu, na další se těším a vděčně doporučuju.... celý text

Nihilista na balkonu 2020, Petr Holý

Anotace je zcela výstižná. Ale člověk stejně vůbec netuší, do čeho jde. A pokud se nechá odradit, popřípadě pomyslně rozdupe audioknihu na kosmický prášek ve chvílích, kdy už je to tak "na tělo", že to úplně fyzicky bolí a on má pocit, že prostě ne! nevydrží pokračovat už ani chvilku, tak se to ke své smůle nedozví. Ten celkový obrázek geniálně napsaných a seřazených příběhů se mu zkrátka neposkládá. Nadřela jsem se. Navztekala a nasmála. A za tu husí kůži to tisíckrát stálo. Interpretace je skvělá, a je to dobrá volba. Moc doporučuju.... celý text

Myšlenky za volantem 2020, Marek Eben

Marka Ebena jsem si vždycky považovala a považuju. Tak nějak obecně. Ráda jsem koukala na Plovárnu, ráda ho vidím hrát, a když jsem ho dříve občas slýchala moderovat, nezarmoutil. Oblast ve které ho vnímám jako naprostou špičku v oboru, je ale muzika, které se léta věnuje s bratry; zpěv, bezchybná technická a intonační jistota a - texty. Ty jsou pro mě - jeden každý - něčím naprosto dokonalým po všech stránkách, které by takový text měl mít. A že jich je... A tak není divu, že mi některá zamyšlení v knížce přišla, - no, - jaksi málo ebenovská, místy trochu plytká, unavená a jakoby z musu. A to i formulacemi. Kvituju, co Marek Eben píše v anotaci, a ano, to už je zase on. Jenže, já bych stejně ty listy neškubala, málo platné... A "neškubala" jsem ani jednotlivá vyprávění v audioknize, jen jsem si dávala čím dál delší pauzy, ale zase tam byl bonus autorova hlasu, a to se mi líbilo. Tak jo, jdu si pustit muziku.... celý text

Černé zlato 2021, Dana Stabenow

To, že píšu už třetí komentář v řadě na Stabenow, jasně vypovídá o stupni mého zaujetí autorčinými knihami i nekompromisním úsilí, které jsem ochotná vynaložit, jen abych se mohla s co možná minimálním prodlením znovu přesunout za Kate na Aljašku. Ropná pole... Izolovanost. Ponorková nemoc. Mechanismy, jak zvládat. Neběžné, často bizarní. Anebo nezvládat. To je pak horší. Někdy nejhorší... Temné hlubiny mysli, prostředky, na které by za jiných okolností, v jinak žitém životě, jinde, vůbec nedošlo. Stabenow tu s naprostým přehledem otvírá pro čtenáře další exotické prostředí, tak lehce, plynule a zdánlivě bez námahy, přesto způsobem strhujícím. Mám ráda, když skrze četbu vidím. A na prahu listopadu vyšel pátý díl. Vivat, Mystery Press!... celý text

Pod hladinou 2020, Dana Stabenow

Pevně doufám, že příběhy s Kate Shugakovou, jakkoliv se sem dostaly s bezmála dvacetiletým zpožděním, pro nás nezhynou na úbytě z důvodu, že se (jako nesčetné další dobré série) pojednou nevejdou do vydavatelských plánů. Prosíííííím! Vždyť vychází takových... knih... Trojka - s Kate na palubě Avildy, kam se v rámci vyšetřování nechala naverbovat (díky komu asi?) jako členka posádky lovící kraby v Beringově moři. Což zní laikovi jako něco, kde rozhodně nejde o život a v podstatě to může být i zábava. Jenže ani v nejmenším není. Thriller bez bázně a hany. Napínavé do morku kostí, s tak sugestivním popisy, že vám ten morek chvílemi zmrzle chrastí a mozek si ztěžka vybírá priority. Posádka. Lov. Moře. Počasí. Případ. Historie... Skvělé.... celý text