milary přečtené 731

To je on!: O té, co si říkala Toyen 2021, Milena Štráfeldová

Poirot a já 2015, David Suchet

Knížka pro někoho, kdo zrovna propadl novému koníčku jménem Agatha Christie. :)) Knížka, kterou člověk nejspíš jen tak nepřelouská a neodloží, ale vytahuje ji opakovaně s každou zhlédnutou adaptací příběhů s Herculem Poirotem, aby si zjistil - takříkajíc přímo u pramene - okolnosti vzniku té které série, drobné perličky spojené s natáčením, herecká obsazení, data uvedení, ohlasy... A také narůstající počet zemí, které seriál zakoupily a úspěšně uvedly. Knížka, která přináší vhled do toho, co všechno znamenalo pro profesionální dráhu i osobní život Davida Sucheta přijetí nabídky herecké práce, jež nakonec trvala (s přestávkami věnovanými ostatním závazkům ve filmu i divadle) dlouhých pětadvacet let. Knížka o zodpovědné píli, kterou D. S. své postavě věnoval, podobě, kterou jí vtiskl, kterou usilovně zachovával i posouval, aniž by se zpronevěřil představě autorky (k tomu mu mmj. sloužil jím vytvořený předlouhý seznam poznámek, postihujících předlohu geniálního detektiva do nejmenších podrobností). Knížka, kde se Suchet netají emočními nároky, které takovéto čtvrtstoleté splynutí s postavou provází. Knížka obsahující fotografie, z nichž zejména ty portrétní představují další hřivnu sira Davida. Díky za ni. Jen drobnůstka stran vády ohledně dámy Agathy... Mě to nerušilo, rozuměla jsem smyslu stejně jako metrolog, který píše v komentáři z května 2017: ... roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul „Dáma britského impéria“, z nějž vyplývalo právo na titul dáma. Díky tomu, že byl její druhý manžel Max roku 1968 pasován na rytíře a tak se stal sirem, mohla užívat titul lady...... celý text

Plavby sebevrahů 2004, Miroslav Náplava

Kdyby byl Eduard Ingriš vymyšleným hrdinou nějakého literárního počinu, myslela bych, že se autor zbláznil, požil, nebo oboje, v libovolném pořadí. Jenže Ingriš smyšleným hrdinou nebyl a jeho nepochopitelně a skoro neuchopitelně barvité životní osudy a neuvěřitelná dobrodružství jsou opravdové. Zdaleka nebyl jen mořeplavcem. A už vůbec ne prvoplánovým dobrodruhem. Vynikající hudebník a dirigent, vyhledávaný fotograf, člověk mnoha talentů uplatňovaných na vysoké úrovni, inteligentní a skromný vizionář, odvážný a schopný člověk s řadou pozoruhodných i oslnivých kontaktů, sám filmař s vpravdě filmovým životem. Poslouchala jsem audioknihu namluvenou pány Fridrichem, Čepelkou a Soukupem, moc se mi líbilo, jak. Těm, co rádi "čtou ušima", můžu vřele doporučit; jen určitě stojí za to doplnit si následně poslech o zhlédnutí fotek, map a dalších příloh v knize. Dost jsem se vracela; smršť různorodých informací nenechávala člověka lelkovat, hned ztrácel nit. Ale to připisuji na vrub zcela a jen sobě, svým neznalostem a nepřipravenosti na text tak velkoryse všezahrnující, poskytující inspirující souvislosti i odpovědi ve smysluplném oblouku vyprávění, které mě nadchlo.... celý text

Vlak z Paddingtonu 1996, Agatha Christie

Scénu i děj popisuje výstižně Rade. Krásný komentář napsala airamka. A další... Agatha Christie.., - i u mě hraje podstatnou roli pocit, rozpoložení, do kterého se dostávám už s první větou, či odstavcem. Pocit pohody, natěšenosti, pocit, že mi nic neutíká, neuniká, pocit, že vidím obrazy, slyším zvuky, cítím vůně i pachy, vstupuji do knihy, žiju ji, v bezpečí a bezčasí svého vnitřního světa. Pro tu zcela výjimečnou atmosféru (a díky nepřebernému množství literárních počinů světově nejprodávanější autorky detektivek a nejznámější spisovatelky všech dob) se úplně nezalamuju zasvěceně kritickými poznámkami ani u těch titulů, které se mi zdají slabší; a beztak stesky často padají na vrub nevhodného překladu, či interpretace knihy, kdy to či ono nemilosrdně odvádí pozornost od obvyklého libého vytržení. :)) Ale ano, protože jsem se teď do lady Agathy pustila zevrubně a takříkajíc "od podlahy", ověřila jsem si (byť - hurá! - zatím pouze částečně), že obzvlášť povídky mají úroveň kolísavou, že příběhy s Herculem Poirotem jsou - asi víceméně objektivně - hodnoceny lépe, než případy slečny Marplové, a že taky filmová zpracování kauz slečny M. jsou většinou natolik "na motivy", že po přečtení výborné knihy člověk v duchu lomí rukama, cože všechno lze na naprosto dokonalé předloze pozměnit. (Jakkoliv - kdyby před tím nečetl tu knihu, nepřipadala by mu asi ani ona "volná adaptace" úplně nekoukatelná). :) Viděla jsem vraždu je ovšem jedna z těch hodně povedených detektivek. Poslouchala jsem Růženu Merunkovou a Jitku Ježkovou - jako z partesu, dámy! :) A vzápětí viděla verzi z r. 2004 s Geraldine McEwan. Na sl. M. Margaret Ruttheford z r. 1961, kdy film slibuje komediálnější polohu, si zatím netroufám; tahle výborná herečka je svou tělesnou konstitucí přece jen výrazně mimo mé představy o křehkosti staré dámy, jak ji stvořila Christie. Ale slibně vypadá zpracování s Joan Hickson z 87. roku. Třeba bude trochu lépe zachován i originál příběhu, aspoň co do osob a obsazení, než se děje v prvně jmenované verzi. No ano, jsem tro-šič-ku konzervativní. Ale mně! se to u geniální A. Ch. zdá na místě. :) A přece mi připadá fér citovat kousek z knihy Davida Sucheta, "Poirot a já": ...největší obdivovatelé autorčin díla někdy protestují, když se v TV seriálu nedržíme předlohy...odepisuji, že je mi to líto, ale některé její povídky se do podoby scénáře televizní adaptace nepřepisují snadno. V takových případech proto uvádíme, že...díl byl natočen "volně podle původního příběhu". Rozhořčení skalních příznivců dobře rozumím, zároveň však věřím, že nám odpustí... Rozumíš nerozumíš, k tomu JÁ můžu říct jenom jedno. I ty, Brute??? :))... celý text

Lidský faktor 1994, Graham Greene

Přemýšlím, jak děsivě snadné je, zneužít. Moc, úmysly, ideály, sebe sama... Jako už poněkolikáté jsem ráda, že i k Lidskému faktoru jsem se dostala až teď. Líp ho chápu a - nezmeškala jsem. Jsou věci, které se nemění, bohužel. Úprava pro rozhlas je opět skvělá a interpretace bezchybná, jako vždy, když je podepsán Radioservis. (K odpočinku v odpoledni prolenošeném na lehátku by mě tenhle Greene asi sotva donutil, ale to "náročnější období" dost sedí, tak díky za doporučení, aetos). :)... celý text

Oznamuje se vražda 2008, Agatha Christie

Zase jedna pozapomenutá, skoro se mi zdá nikdy nečtená (?) detektivka se slečnou Marplovou... Slečna M. je tentokrát drobátko "naftalínovější", jak jsem tuhle - bez znevažující nactiutrhačnosti samosebou :) - nadhodila v komentáři k Zapomenuté vraždě (kde se ovšem jednalo o opak). Křehčí a méně potutelná, ale stejně všímavá, obdařená neslábnoucí pamětí, schopná vyvolat si v pravou chvíli vzpomínku na situaci, osobu, či chování, jež vrhá na aktuální dění nové světlo. Příběh se mi moc líbil. Bylo to nádherně zamotané, vzrušující, a rozuzlení bylo opravdu nečekané. V jistých chvílích jsem vnímala určitá úskalí, která se týkala proveditelnosti toho, či onoho; šlo hlavně o fyzickou kondici konajícího (nechci spoilerovat). Ale cenila jsem si domyšlenosti detailů, které hrály roli, toho, že nic nešlo dovytracena, vše, co bylo zmíněno, bylo řádně zužitkováno. Žádná samoúčelnost kvůli vodění čtenáře za nos, naopak, - řada indicií ukrývala poctivou nápovědu. Tedy, aspoň pro někoho. :)) Co dál? Nádherná atmosféra, člověk se do ní úplně zachoulí. A? Dáma Agatha měla skvělý smysl pro humor, mimo všechno to ostatní... Opět jsem poslouchala a znovu to byl zážitek. Obzvlášť Jitka Ježková v roli Mici, - to nemělo chybu. :))... celý text

Cesty rytířů 2020, František Niedl

Pět hvězd za závěr, za to, že: SPOILER pan Niedl nepodlehl našemu - patrně většinovému - utajenému přání, aby "všechno dobře dopadlo". I když.., středověk měl zkrátka jiná kritéria, takže vlastně... Přišlo mi, že právě tím lehkým setřením doposud průběžně udržovaného romanticky hrdinského nátěru z posledního dílu dramaticky vrcholící série (zde mmj. z neúprosné krvavé pomsty, kterou johanita Wolfram přesvědčeně a s nasazením vykonal, prokládaje ji modlitbami), mi autor ještě víc přiblížil měřítka doby, její zákonitosti, podněty k nejrůznějšímu (byť ne vždy srozumitelnému) uvažování a konání, i tehdejší zásady a hodnoty. Bavilo mě o tom číst i přemýšlet. Díky (víc než osmeré) za hodiny skvělého čtení. Jsem zvědavá na další dění na Rohatci, nebo-li druhý díl s hrdinou Ondřejem. Těším se.... celý text

Já, rytíř 2020, František Niedl

Vděčně jsem se vrátila k sérii o rytířích z Vřesova, která patří k tomu nejlepšímu od mého oblíbeného autora. A protože to bylo s větším než malým časovým odstupem, děkuju i za rekapitulace předchozího, což by mě - možná - při bezprostředně navazujícím čtení taky trochu "zdržovalo". Ale s obratným uvedením do obrazu se dá přelouskat i samostatný díl, což je fajn, i když to nedoporučuju; okradli byste se o potěšení poznat líp dobu, okolnosti, postavy, o řadu dobrodružství, napětí i vtipu, ze kterýchžto ingrediencí pan Niedl dovede tak obdivuhodně upříst tenata, do nichž se víc než ochotně necháváme lapit. Souhlasím s TaLu; ona celá tahle část svou kvalitou dokládá, že eventuální usínání na vavřínech se v žádném ohledu nekoná. A tak tentokrát nevyčkávám. S obnovenou vášní pro osudy mých přátel rytířů se pouštím do osmého dílu. :)... celý text

Brokovnice 2006, Ed McBain

Zdařilá - jak už jinak - úprava, na ČR Dvojce pod názvem Modře vytetovaná dýka. Nahodile vyposlechnuto, ale velká spokojenost s příběhem i obsazením. Mělo to spád, mělo to napětí a zachovalo si to charisma spojené s 87. revírem. Příjemné "opáčko"...... celý text

Poslední objednávky 2020, Caimh McDonnell

Třetím dílem Dublinské trilogie si McDonnell nechal pro pokračování pootevřená ne vrátka, ale pořádná vrata. A skoro ho to stálo hvězdičku. Neoblibuju úplně otevřené konce, ale akceptuju je v případě, kdy poskytují postavám možnost svobodně vykročit z příběhu k čemukoliv čtenáři domýšlenému, bez autorovy zjevné ambice dál režírovat. Těžce ale nesu, když je předchozí dění víceméně ukončeno, avšak v závěru je cosi nadhozeno tak, aby to bylo bez pokračování jaksi samoúčelné. A včil mudruj... Může mít trilogie víc než tři díly? Výjde to u nás? Co se týče otázky číslo jedna: překvapilo mě to, ale může :). Otázka číslo dvě? Pokud si tuzemský vydavatel správně zodpoví otázku jedna, proč ne? :)) Bylo to znovu skvěle vymyšlené. Od samého začátku si připadáte jako na kolotoči (ne že by ten začátek souvisel s jakoukoliv rozverností, spíš se cítíte v kůži někoho, kdo podobné atrakce důvodně nesnáší). Nemáte kdy se rozkoukat, děj na vás stroboskopicky pomrkává, bluf střídá bluf, postavy jsou originálně okořeněné a gagy stejně dobré, jako v předchozích dílech. Chci další. Audioknihu, pokud možno. Filip Švarc forever... :))... celý text

Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr 2019, Martin Selner

Nepamatuju si to asi přesně, protože následovala spousta dalších věcí, které mě zaujaly. Ale týkalo se to vítání Martina po příchodu do práce jedním z "jeho dětí", asi takhle nějak: Přišel Selner, miluju... Jo, mám to taky tak. Martina Selnera miluju a obdivuju, protože přišel ne aby na mě vyhrnul spoustu srandovních a dojímavých historek o autistech, ale aby mi umožnil pobýt s autisty; prostřednictvím svých úvah, motivujících apelů, humoru, zkušeností, vhledu. A daru nevídané empatie. A i když tohle obdarování má (či právě proto), není možné přehlédnout, že restart energie k dalším a dalším pracovním dnům není hračka. Přeju, aby se to pořád nějak vedlo, pane Selnere... A až už ne, tak vám dál do života jen to dobré. Poslouchala jsem oba díly v jedné audioknize; Pozdní sběr na mě zapůsobil ještě o dost víc, než první část. Posun - jaksi ve všem - nelze přehlédnout. Čte báječně David Novotný. A doprovodná muzika je bezva.... celý text

Muž a stín 1969, Emil Vachek

Emilem Vachkem jsem si proložila poslech Dublinské trilogie (Caimh McDonnell). Kontrast řádný, co bych lhala. :) Ale já mám ráda jak počiny Radioservisu, tak retro detektivky, za chvíli se to srovnalo a já se oddala zcela odlišné atmosféře, jazyku i způsobu vyšetřování, tentokrát v dávno uplynulých vodách domácích. Retro neznamená bezzubé; detektivka byla napínavá a hustá síť drobných detailů i důmyslné rozplétání nejednoznačného případu v mlze zvolna rozkrývaných charakterů mě bavily. Vražda je vždycky vražda, ať už se oběť jeví po morální stránce jakkoliv. Nárok ospravedlnitelnosti je však ošidně klamavý. Nakonec bývá motivace nejen prosta jakéhokoliv zdání šlechetnosti, ale je jejím přímým opakem. Slyšela jsem v podání Miloše Hlavici a Ilony Vaňkové. Líbilo se mi to. A ještě - nadchla mě perfektní prvorepubliková muzika...... celý text

Den, který nikdy nepřijde 2019, Caimh McDonnell

Novoroční předsevzetí? Znáte to... Ale s knihami jako je Dublinská trilogie plníte i ta, která jste si vůbec nepředsevzali. Kroky nepočítám. Chodím a chodím, i kdyby mi měly nohy upadnout. Poslouchám. :) Druhým dílem komik McDonnell spíš jen prosvítá. Zato už nelze přehlédnout, že psaní mu jde vážně dobře. Když - ve svém zájmu - vynecháte anotaci, jejíž bodrý tón by vás mohl na chvíli zmást, zjistíte, že čtete promyšlenou kriminálku postihující dvě časová období, skvěle obsazenou, co do prostředí i dějů až filmově zpracovanou. Hodně, hodně dobré... A znovu ta sympatická schopnost (řekněme nepředposr....t) autora, celé to ve finále lehce shodit. O to je výsledný dojem lepší.... celý text

Muž bez tváře 2019, Caimh McDonnell

Skvělá ultrazábavná krimi, v závěru nadsazená ve skoro čistokrevnou rodokapsovou dobrodružku. Moc jsem se bavila, od začátku. Ne, to není úplně poctivé doznání. Podléhala jsem neovladatelnému veselí i v pasážích jindy a jinde jen s bídou akceptovaných, kde na mě Filip Švarc hrnul bezskrupulózně přímočarý anatomický slovník postihující různé zajímavé varianty úmyslů, pocitů i jednání zúčastněných osob. Mřela jsem smíchy při naprosto úžasně vymyšlených scénách, záviděla jsem sama sobě poslech jedinečných dialogů (viz citace kap66 níže :)). Je to moc chytré. Mimořádně vtipné. Napínavé. A nejlepší je ten průběžný dojem, že to samo sebe vůbec nebere zas tak úplně vážně... Komiky "na stojáka" nemusím. Spisovatele typu Caimh McDonnell (ten, jehož jméno neumí nikdo vyslovit :)) vyhledávám. Překlad je padnoucí. A Filip Švarc čte tak našlápnutě, že těch pár drobností o které ucho škobrtne (chybný výraz, tvar) nic nepokazí. Doporučovat bych se neodvážila. Musí to prostě sednout, jinak je každé doporučení na nic (viz poměrně nízké hodnocení). Já se ovšem těším na další díl :).... celý text

Podzimní boogie-woogie 2020, Jan Švancara

Skvělé čtení, můžu a chci doporučit. Originální detektivka od které člověk odchází jen nerad (nemusí, u neukecaných stotřiceti stránek textu se moc nenalítáte), - je usazená v Brně, kde žiju. To se mi líbilo taky. Detektiv sympaťák není superman a nesnaží se tak tvářit. Pravda, rád si naleje, ale co se depresí týká, nesahá hromadně decimovaným severským (nejen) kriminalistům ani po kotníky. :) Ocenila jsem příjemně plynulou "neprvotinovou" úroveň psaní, která neškobrtá o potenciální past spousty vtipných slovních hříček, jež naopak přirozeně prolínají i - zejména ke konci - řádně dramatickými situacemi. Zavděčily se mi zajímavé postavy, které autor bez rozdílu udržel v lajnách domácího hřiště. A ohlídaná romantická linka, kvůli níž se knížka "nečervená". Můj velký obdiv patří skvěle zpracovanému nápadu s kurzívou psanými vkládanými kapitolami o československých legionářích. Nejen, že jsou nedílnou součástí případu; přečtete-li si je na závěr samostatně, v kostce vypoví o tématu právě tolik, aby to člověka ponoukalo dozvídat se víc. To mám ráda. (Protože... - svého dědy už se nezeptám. Umřel, když jsem byla ještě prcek. A když mě naši asi ve druhé třídě našli, jak se usilovně snažím luštit blechy zápisků na vetchém čtverečkovaném papíře jeho polorozpadlého ohmataného deníku a málem je trefil šlak, protože ani ten nejlaskavější člověk, kterým můj dědeček byl, jistě nepopisoval žádnou selanku, zaměnili legionářskou anabázi za věku úměrnější méně dramatické vzpomínky mé maminky na dětství v Užhorodě, kde dědeček po návratu "nikam" křísil trosky svého civilního života založením vytoužené rodiny s novou ženou, mou babičkou; sbírání malin do kýble za přítomnosti medvěda například :), a podobné. Můj zájem o legionáře na čas zapadl, a když jsem pak za moc let pátrala v pozůstalosti po našich, už jsem deník, želbohu, nenašla...) Moc se těším na avizované pokračování série; pohlídám si na Pointě předprodej.... celý text

Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic 2017, Tomáš Šebek

Africká zima v Súdánu (třetí z přečtených misí), se mi zatím líbila nejvíc, - jestli se to tak dá vůbec říct; šikovnější formulace mě momentálně nenapadá. Uši si opět užily dokonalého interpreta Lukáše Hlavicu. A vyhovoval mi posun v tom, jak byla knížka napsána, aniž by mi nevyhovoval styl těch předchozích... Jéžiši, to je teda komentář... :) Chci říct :)), že pro mě bylo tohle reportážní "vyprávění" Tomáše Šebka opět dechberoucí (a ne, já se neztrácela), se vším všudy, co pro mě už dlouho Rytíři, - pardon, Lékaři bez hranic znamenají. Co si zlomkově dovedu představit pod povrchem toho lehkým perem "zapsaného", co se mi jakoby mimochodem odkrývá, co mi to bez mentorského podtónu nabízí. A co si potřebuju připomínat (a zřejmě nebudu sama), co nejčastěji. Pokud jste dočetli, asi už tušíte… Je dobré zkusit se odvážit - UKÁZAT KOZY PTÁKŮM!!!... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Věřte nevěřte, můj první Backman. Ještě ke všemu vánoční... Knížky s třeskutě kladnými hodnoceními dost často dost dlouho odkládám; bojím se, že zrovna já budu kverulant, ztrémovaná beru už dopředu přísnější metr, naskakuju do děje naspídovaná, hůř se orientuju. I v knížkách, ve kterých se lze od samého začátku orientovat lépe než zrovna v téhle :)). Úzkosti a jejich lidé, hmmm.., - že by se mě to nakonec nějak týkalo?? Nádherná knížka, bláznivá a láskyplná, knížka o rodičích a dětech, o tom, co bolí i hřeje duši, o snech, nadějných plánech i nezdarech, o domnělých selháních, o tom, co život obnáší a nám všem v různých obměnách servíruje, o tom, o čem neumíme mluvit... O ubližování a odpouštění, o soucitu. Vždycky, když mě napadlo, že to už je trochu moc, že snad nemusí být všechno řečeno a dořečeno, když už jsem měla tendenci vytahovat ten pitomý metr, zaznělo něco, co uvedlo věci do souvislosti, co je zaokrouhlilo, co mě dojalo, cosi mi připomnělo, a já zapomněla na své výhrady, vděčná za vnímavost, za moudrost, za přesah, za pohlazení. Těžké, vybrat interpreta. Otakar Brousek ml. ale nepominul nic, co Backman nabídl. Včetně léčivé koňské dávky laskavě potrhlého humoru.... celý text

Kouzelný kalendář 2002, Jostein Gaarder

Protože jsem poslouchala ve vánočním čase, protože mám ráda interprety a byly tam nádherné písničky a muzika vůbec, - a taky za originální nápad - dávám čtyři. Trochu na rozpacích, co bych dovedla rozklíčovat a odnést si, být dítě. Orientovaný rodič či prarodič se ke společnému čtení rozhodně hodí, nejen o vánocích. :)... celý text

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Jedna z mých nejoblíbenějších knih od Agathy Christie. Zločin v luxusním vlaku, sněhovou závějí dočasně odříznutém od světa. Vyposlechla jsem audioknihu načtenou Lukášem Hlavicou a dopřála i sobě luxus srovnání následným zhlédnutím filmové verze z r. 2010 s Davidem Suchetem a posledního zpracování z r. 2017 pod režijním vedením Kennetha Branagha v hlavní roli. Bylo zajímavé porovnat odlišnosti všech tří zpracování. I v pohledu a důrazu na téma viny, podoby spravedlnosti, dosažitelnost zadostiučinění, svědomí... Určitě si proto nenechám ujít ani film z r. 1974, kde v roli Poirota vystupuje Albert Finney. Zajímalo by mě, která verze by byla (byla-li by vůbec některá) nejbližší madam Christie...... celý text

Zahrádka smrti 2006, Jaroslav Velinský

Asi bych se nechtěla z komentáře "vyvlíct" pouze citací některé z mnoha vtipných hlášek. A mimochodem si uvědomuju, že je těžké vybavit si jinou sérii, kde by se prostě v jednom každém díle nabízela taková snůška uvedeného, aby bylo nejen možné, ale dokonce obtížné vybírat... Jenže můj pocit z tohoto dílu popsal už přede mnou ve svém komentáři Česneksmedem. Přesně; jakoby na mě jaksi studeněji fouklo, než jsem u Velinského zvyklá. Vtipná jako vždycky. Jen, řekněme, daleko míň hravá je tahle skvělá část...... celý text