milary přečtené 731

Železná rukavice 2022, František Niedl

Hezké. Prostě hezké. Zábavné, poučné - o co, že už bych dokázala zcela samostatně s železnou rudou divy! :)), napínavé. František Niedl zkrátka umí čtenáře vtáhnout; a podrobně popisné pasáže, související se zpracováváním rudných ložisek i strategií prodeje produktu, :) jsem vstřebala s téměř stejným zájmem jako diplomacii zúčastněných ve prospěch žádoucí pozice markraběte Karla, stále křehké a nejisté kvůli vrtkavosti vztahu s jeho otcem, králem Janem Lucemburským. Příběh je jinak celkem jednoduchý, ale vedle Chiary je i v tomto díle řada pečlivě vykreslených postav, nových i těch průchozích, které propojují osudy Ondřeje z Rohatce s vřesovskými. Drobné rekapitulace jsou obratné, nepůsobí násilně a nezdržují, přece však poskytnou po delší pauze ve čtení žádoucí oprášení souvislostí, a to je mi vhod. Doufám v pokračování.... celý text

Hra s ohněm 2016, Tess Gerritsen

Pěkně hodnocenou sérii s dvojkou Rizzoliová & Islesová neznám ani z knížek (ani z TV seriálu, což je možná dobře), ale v knihovně mi padl do ruky samostatný příběh, Hra s ohněm. A bylo to překvapení a moc příjemné, protože knížka byla vynikající a já jsem si už jistá, že i "sériová" hodnocení jsou zasloužená a s Tess Gerritsen se nepotkávám naposled. Nejsem přes horory a tady, brzy po nevinném začátku, vystrčil děj pořádně temné drápky nadpřirozeného tajemna, a už to tak zůstalo. A vůbec mi to nevadilo. Tématicky zajímavý a napínavý thriller, v jehož středu se nalézá jedna muzikantka a záhadný notový zápis neznámé skladby od stejně neznámého autora, se štěpí na pátrací detektivku s bezmála špionážní zápletkou, psychologickou hříčku a válečné drama, které bere za srdce. Strašně dobře se to četlo. Jo, ten konec.., no, jak říkám. Autorku zatím moc neznám, takže beru v úvahu komentáře přede mnou a těším se na lepší (propracovanější) příští. :) Ale i tak jsem hodně spokojená.... celý text

Na Betáni 2022, Milena Slavická

Po Povídkách jamrtálských a Hagiboru třetí část volné trilogie, Na Betáni. Těšila jsem se. Bála jsem se. Knížky Mileny Slavické miluju, obdivuju autorčin nezaměnitelný styl, nemilosrdnou otevřenost, ornamenty vět, oprýskanou, poškrábanou něhu. Vždycky se musím hodně nadechnout, než se odvážím skočit (i lovci perel to takhle mají), vím, že až hluboko pod špinavě zpěněnou hladinou najdu to, co si musím teprve zasloužit. A že se dřív nevynořím. Ta drobná knížka, co se tak špatně otvírá, jako by se i ona zdráhala vydat své poklady lacino (neodmyslitelně už vybavená autorčinými anonymními mázlými fotkami), má podtitul O nevinnosti a jiných maličkostech. To čtení o nevinnosti se podobá chůzi po střepech z rozbitého; někým, něčím, námi, kdysi, nedávno. Bolí to. Jedno, jestli ve vzpomínkách či v přítomnosti. "Jednoduchá" knížka o holce a dospívání. O ubližování, bezelstnosti i krutosti. O odpuštění a opuštění. O uzdravení malo-mocných. O vykročení od zlého. Knížka, která z hlavy nezmizí. Místy mi drobně vadily jaksi nekonzistentní zmínky, náhle podivně konkrétní; devadesátková privatizace, jméno osoby, podniku... Jako by to zcizovalo autorčin vzácný copyright a do hry vstupoval někdo další. Naštěstí ty okamžiky jen probleskly a nezničily punc výjimečnosti, kterým je celistvost, pro celou trilogii charakteristická.... celý text

Spáčka a vřeteno 2015, Neil Gaiman

Myslím, že tu není komentář, který by neopěvoval ilustrace. Já je neviděla, poslouchala jsem audioknihu se skvělým Tomášem Juřičkou a neméně vyvedenými hudebními vstupy. (Obrázky by se mi určitě líbily a plánuju je zhlédnout). Přestože se na mém hodnocení Spáčky podílí "jen" interpretace místo oslnivých kreseb, tak jako tak by děj zaujímal jen malou část byť z pětihvězdičkové konstelace. Dost mě oslovuje komentář ziriant a ostatních, kteří jeho podíl vidí podobně. S Gaimanem nerozumím, je mi v jeho příbězích divně. A tak to bylo i tentokrát, vzdor tomu, že první třetina mě zaujala nečekaně; nápad, vtip, příslib napětí i sympaticky poťouchlé vybočení z očekávaného. S prostřední částí už jsem se srovnávala hůř, ale přesto jsem měla pořád chuť se dozvědět, jak tahle pohádka nepohádka skončí. A nemůžu si pomoct, závěr byl spíš ambiciózní než přesvědčivý, jako by chtěl nabídnout hodně, ale nějak to vyšumělo. A? Někde v komentářích zaznívá - děti to zvládnou s přehledem. Možná, a jak které... Ztotožňuju se spíš s pohledem těch, kteří by tohle čtení dětem neuspěchali a třeba o nějaký rok od doporučeného věku odložili. A není to vůbec jen kvůli "zombíkům" či jiným strašidelnostem. Jde spíš o to, kolik z toho všeho děcka dokáží rozklíčovat a neodnést si jenom ty zombíky...... celý text

Nezvyklý zájem o mrtvoly 2020, Ann Granger

Líbil se mi třetí díl, který jsem četla nejdřív, líbila se mi i jednička, kterou jsem brala do ruky v očekávání odpočinkové četby (a zvědavá, jak to všechno s Lizzie začalo). Mám ráda viktoriánskou Anglii i poklidné detektivky, vyhlídka na sérii mě potěšila. Spisovatelku jsem zatím neznala, a píše skvěle. A hodně se mi líbí, jak o knížce referuje Sidonka3: ...Je to oddechové, ale rozhodně ne zbytečné čtení... Důvodem pro to je, že ani v opravdu skličující redakční "úpravě", kterou zmiňují mnozí, se naštěstí nevytratilo, jak neplytce umí Ann Granger vplést do romantického příběhu sociální rovinu, jak přesně dokáže vykreslit charaktery, formulovat propastnou společenskou rozdílnost, sugestivně a srozumitelně vést čtenáře Londýnem druhé poloviny 19. století. A to vše je pozadím pro příjemnou čtivou detektivku, která nenudí.... celý text

Nebezpečná zvědavost 2021, Ann Granger

Tentokrát Lizzie putuje z Londýna k vřesovištím na jihu Anglie (nemůže! to nepřipomínat Daphne du Maurier, kterou zmiňuje v komentáři Aghatte :)), aby tu, v domě stojícím poněkud v ústraní, dělala společnici mladinké ženě, stižené, zdá se, poporodní depresí. A aby život v domě sdílela také se dvěma jejími podivnými staropanenskými tetami a personálem v nejrůznějším postavení. Zajímavou figurou tohoto dílu je distingovaný doktor Lefebre, skrze něhož se dočkáme dobových náhledů na psychiatrické diagnózy, léčbu, a rovněž se nám dostává v náznacích i exkurz do dalších medicinských praktik. :) A? K detektivce patří mrtvola, více či méně excentričtí sousedé, vesnice, hřbitov a kostel, sezónní poskytovatelé služeb, zpochybněná nemluvňata a jiné matoucí události a samozřejmě - inspektor Benjamin Ross. Líbí se mi v tom a těším se na čtvrtý díl.... celý text

Nahoru na horu 2020, Radek Jaroš

Velmi osobní rozhovor - jak praví anotace, s velmi osobitým člověkem. Až tak, že jsem se jím místy trochu nesnadno prokousávala. Hlavně na začátku, díky (podle mě) trochu nešťastně zvolené úvodní kapitole, ve které Radek Jaroš mluví o výpravě na Mount Meru a Kilimandžáro, kam doprovodil jako horský vůdce partu businessmanů. Vůbec nic proti, v kontextu dalšího povídání jen jedna z věcí, které dotvářejí mozaiku, ale na úvod mi to nesedělo. Pak kousek dětství, mládí - docela dobrodrůžo :), a další část, hódně podrobná, věnovaná nemocniční anabázi v souvislosti s nedobrovolným pozbýváním prstů na nohou... No jasně, dychtivě jsem očekávala hlavně líčení jednotlivých výstupů a okolností s nimi spojených, jak jinak. Došlo na ně. :) A jak se rozhovor vyvíjel (nezkrácen a v nanejvýš poslouchatelném podání pánů Švarce a Horáka), krásně se mi zjevovala osobnost Radka Jaroše, mnohé, co ji utvářelo, co k ní patří a co souviselo a souvisí s pozicí špičkového horolezce. Užila jsem si to. I líčení vedlejších aktivit, jakkoliv jsem u některých zmíněných zážitků rozvahu a předvídavost R. J. horolezce přes všechen ten adrenalin ani nezahlédla. :) Knížka je hodně zajímavá a to v mnoha ohledech. Takže za pět. Pohnutky, kterým rovněž nerozumím a nemůžu rozumět, neřeším. Holt, někdo na ten Kokořín (jak zmiňuje níže tereza1198), jezdit musí. :)... celý text

Zítra je taky den 2020, Rudolf Havlík

Zítra je taky den a Rudolfa Havlíka jsem objevila čistě náhodou a musím říct, že takové nálezy se mi zas tak často nepoštěstí. (Co si vzpomínám, naposledy mi takhle příjemně zaskočilo z Caimh McDonnella). Pro mě neuvěřitelně vtipně napsaná knížka (aniž by se honosila přízviskem humoristická), humor, který mi bezezbytku sedí, přirovnání, nad kterými se blaženě řežu hlasitým smíchem, živost, spád, - navíc, něco tak plného exotiky a nevídaných eskapád... A pod tím, tak jednoduše, že se člověku rázem sype jedna naivní či přemoudřelá představa za druhou, žitá zkušenost se dvěma nesourodými světy, přímočará zamyšlení oproštěná od mediálního a jiného balastu, líbivých klišé, agresivních výkřiků ze tmy, alibismu rádoby rychlých a jedinečných řešení vys/čpělých civilizací... Román? No určitě.., doufám, teda... Tuplovaná porce smíchu, zaplacená užitečným sebezpytem. Hodně! doporučuju.... celý text

Než natáhnu brka 2018, Antti Tuomainen

Líbilo se mi to hodně. A připomínalo Paasilinnu, o tom žádná. Finové... Šance ústřední postavy při startu. Veškeré reálie. Bizarní osazenstvo. Nahodilosti, které posouvají děj dopředu, a to se značným spádem, přestože by se podle vší logiky žádný děj odehrávat neměl, naopak by měl skomíravě zhasnout na samém počátku. Nebo po pár stránkách. Maximálně. Bavilo mě to hrozně moc. Ale co byla úplná paráda; vyšla z toho perfektně motivační kniha. A taky kniha o umírání, - ne!, nebojte se! - prostě knížka, která se jen tak mimoděk mezi absurdním a často přičernale komickým děním, oscilujícím na hraně slušného thrilleru, dotýká průběžně a zcela nenuceně témat, která se nepředkládají a nezpracovávají úplně snadno. A to by si možná zasloužilo červený čtvereček hodnocení, přestože samotný konec téhle zvláštní a zajímavé knížky - no, i když.., já byla vlastně spokojená. Co taky... :) Poslouchala jsem audioknihu, načetl ji Martin Hruška. Dobře. Mimochodem, nečtěte si dopředu anotaci; knížka je sice jen nepatrně obsáhlejší, ale přece jen o mnoho lepší...... celý text

1913: Případ podivné sebevraždy 2020, Andreas Pittler

Anotace mě zaujala; mám ráda tenhle typ detektivek, obsahujících zároveň vhled do historie. To, jak ji ale například Vilém Křížek nebo Volker Kutscher dokáží jednolitě propojit s příběhem, se z mého pohledu stejně dobře nevede Andreasovi Pittlerovi. Vypomáhá si nápadnými "oslími můstky"; tu obsáhle popisuje, co zrovna čte hrdina v novinách při konzumaci kávy (a ilustruje tak tehdejší inzerci letních bytů a lázní), tu jak mladá společnost v restauraci (nikoliv úplně v duchu předchozí konverzace) rozebírá vojenskou situaci na Balkáně, tu téma dramatického souboje o dobytí Jižního Pólu, stav policejního aparátu, armády, společenské hierarchie atd., - když předtím víceméně zcela opustí - beztak ne úplně zřetelnou - detektivní linku. Dalo by se skoro říct, že líčení samotného případu a smolné kariérní anabáze notorického průšviháře komisaře Bronsteina (v tomhle, počtu cigaret a příjmení přítelkyně si je až dost! podobný s mým oblíbeným Kutscherovým Rathem :)) tvoří jen jakousi výplň působivého obrázku staré Vídně těsně před první světovou válkou. Vůbec je to občas hodně popisné, někdy až úsměvně, jako když autor cítí potřebu nenechat čtenáře na pochybách ani v tom, jak si Bronstein počíná na toaletě: ...vešel tam, postavil se ke žlábku, rozepnul si poklopec a močil...potom pohlavní orgán opět schoval do kalhot... Jo! a umyl si ruce, samozřejmě... :)) Navzdory výtkám se ráda pustím i do druhého dílu. Jak jsem psala, mám takové detektivky ráda a když je zrovna hlava trochu přeplněná a není ani úplně prostor sednout si v klidu ke knížce, tak poslouchat něco takového je přesně to pravé. A ještě se člověk něco dozví :).... celý text

Mizení 2021, Jiří Březina

Úžasná detektivka, objemově nepřešvihnutá, napínavá od začátku až do konce, se skvěle vymyšlenou a vystavěnou zápletkou - a hlavně s přesahem, který postrádám u populárních "kuchacích" thrillerů. (Můj první Březina. Málokdy čtu série jinak, než od prvního dílu, i kvůli vedlejším linkám; a možná ke své škodě. Protože než se dopracuju k eventuálním pozdějším dobrým hodnocením, často ztratím zájem. Tady jsem si poměrně jistá, že se vrátím i k předchozím, slaběji hodnoceným dílům s Tomášem Volfem, zorientuju se snadno a přečtu je ráda, byť třeba s drobnými výhradami). Také v Mizení se dostává ke slovu, vedle sympaticky civilního líčení šetření náročného případu, soukromí zúčastněných osob, které ale rozhodně - ani pokud s případem přímo nesouvisí - nijak neruší a otravně neodvádí pozornost. Za mě výborné.... celý text

Konec punku v Helsinkách 2010, Jaroslav Rudiš

No nazdar! Co nadělám, tentokrát mi vážně není dáno zahnízdit se v zadostiučinění, které občas! (co si budem nalhávat), přinášívá názorové splynutí s většinou. Ale určitě to není má poslední knížka od pana Rudiše, na to bylo moje potěšení z jeho Českého ráje příliš velké. Ráda čtu knížky, do nichž se promítá čas mezi válkou a devětaosmdesátým. Ať je to jak chce, je to čas, jehož určité etapy jsem nějak žila, osmašedesátý, sedmdesátky, během nichž jsem se pokoušela.., co? Asi dospět, říká se tomu nejčastěji, ať už si pod tím kdokoliv představuje cokoliv. Tahleta bezútěšná nakládačka ovšem, na krev vyhrocená Rudišovou enormní schopností popsat atmosféru, mě předčasně zavalila ani ne ve třetině; dál jsem pak už spíš lhostejně a netrpělivě dočítala stránky a stránky do konce, bez emocí a zvědavosti. Bez emocí - no, spíš jsem se cítila nepříjemně zahlcená něčím, co jsem měla dávno odložit. Moje chyba. Souzním s komentáři Juagustin, aralka, morienhithwen třeba... Tak to cítím i já.... celý text

Soudce a jeho kat 2001, Friedrich Dürrenmatt

Popravdě? Nějak se necítím "odborně" se vykecávat o Dürrenmattovi. Protože - něco jiného by to sotva bylo, a na to si ho příliš považuju. Každopádně, taky tenhle příběh způsobí člověku v hlavě poprask. A určitě nehrozí, že ho kdy kdo zapomene. A navíc - i když hypoteticky urazí (třeba tím, že naruší bezpečné pohodlíčko zakonzervovaných myšlenkových území), rozhodně nadchne. :) Nadchne i napětím, které trumfne ledasjaké čistokrevné detektivky. A jestli budete poslouchat v rozhlasové úpravě jako já (a skoro všichni dřívější recenzenti :)), budete bohatší o hlasy pana Hrušínského, Postráneckého a dalších. A to vážně stojí zato.... celý text

Prvotřídní vražda 2022, Ann Granger

Prvotřídní vražda pro mě byla prvotřídním prázdninovým čtením. Londýn druhé poloviny 19. století, pochmurná atmosféra temných ulic a nábřeží, neproniknutelné mlžné příkrovy, zděšení budící záhadný přízrak, vyšetřování násilných úmrtí. Sympatický inspektor a jeho bystrá manželka rozkrývají pomalu ale jistě rozvětvený případ, ve kterém hraje nepominutelnou roli rovněž společenství zapálené pro potírání alkoholismu. A jako obvykle, všechno je jinak... Moc hezky se to četlo. Zkusím také další díly této série, třeba mi přivodí stejně příjemný pocit bezčasého odpočinku i mimo prázdniny. :)... celý text

Kdo šije u Podolské? 2019, Lucie Hlavinková

Četlo se mi to celkem příjemně, ale v průběhu čtení jsem si uvědomila, že bych raději sáhla po knížce, kde by salon paní Podolské a špičková krejčovina hrály autentičtější roli. Někdo tu níže píše v tom smyslu, že zde byl znárodněný salon Podolská víceméně jen jednou z mnoha smutných kulis života v padesátkách. A na to téma jsem četla určitě knížky, které mě zaujaly víc. Tahle mi připadala trochu jako dějepisný výčet známých událostí, zejména od osmačtyřicátého do osmapadesátého roku, zvrat v šedesátém osmém a tvrdý dopad do let normalizace, to už spíš ve zkratce. Myslím, že je to dobrá knížka pro mladší ročníky, povšechný obrázek o době si lze udělat snadno. Mně se líbily vložené úryvky "poezie"; člověk se na první dobrou zachechtá, jenže z nich mrazí víc než z celé knížky. Díky nim přidávám drobnou čtvrtou hvězdu.... celý text

Půlnoční slunce 2015, Jo Nesbø

Žádný tupý thriller, kterých se směsná do tuctu dvacet... Tahle kriminálka o útěku před pomstou i sebou samým je napsaná stejně napínavě jako poeticky, malá lestariánská komunita kdesi v severním Norsku vyzařuje stejnou drsnost jako nehostinná krajina kolem, nároky a rivalita se ohánějí "pravou" vírou, ale tak jak to většinou bývá, "pravidla" určují ti nejsilnější. Stejně jako v prvním víceméně samostatném příběhu tu neexistují jiné než zajímavé postavy a jiné než dobré dialogy. A - možná víc než v první části - je tu možné se občas nad něčím zamyslet, a zdaleka ne jen nad tím, jestli je vrah zahradník... :) Četl Václav Neužil. Výborně.... celý text

Cesta k jednoduchosti 1995, Milena Jesenská

Knížku jsem četla pomalu, abych se vyvarovala dávat nabídnutému pozměněný význam; tu s obdivem, místy i se silnými výhradami. Každopádně nelituju času, inspirace k přemýšlení bylo víc než dost. Určitě bych ráda slyšela čtení na Vltavě v režii a hlasem Hany Kofránkové, bohužel už vypršela práva...... celý text

Krev na sněhu 2015, Jo Nesbø

Autor mě zatím míjel. Ale Krev na sněhu mě chytla od začátku, strašně mě bavilo, že vypravěčem je chlápek v roli záporáka, takto nájemný vrah, jenže bez obvyklých jednoznačných nálepek. Celková nezaškatulkovatelnost mě ušetřila i obvyklého rozptylujícího dumání o tom, zda si kdo "zasluhuje" být zabit, a zda v tom opravdu není (či je) nic osobního. Nad čímž člověk nevyhnutelně bádá zejména (nejen) při četbě válečných románů, jenže u konzumování detektivky je to většinou lehce kontraproduktivní. Poslouchala jsem, četl David Novotný. A říkala jsem si: tak TOHLE je Nesbo? Proč jsem se mu tak dlouho vyhýbala? Moc se mi líbil leitmotiv domýšlení či dvojího výkladu příběhů z knih i vzpomínek. Moc se mi líbil nápad, že laskavost by se mohla vyskytovat i v sakra netypické kombinaci. Fandila jsem Olavovi ostošest. A odpouštěla mu jeho důvěřivost a knížce úlety do jiných žánrů. :) Jenže, jak se přiblížil závěr na dosah, ztrácela jsem trochu půdu pod nohama. Hvězdičky tály a já se znovu ptala: tak TOHLE?? je TEN Nesbo? A šklíbila jsem se u toho jako Čenda Jirsák. Jenže jsem pozapomněla na ten leitmotiv... No, vydýchávala jsem konec nějakou chvíli. Ale došlo mi, že TOHLE! je TEN Nesbo.... celý text

Maigret a jeho mrtvý 1994, Georges Simenon

Trochu se to vleklo, zvlášť ze začátku.. Souhlasím s mgeisselreiter; o pár stran méně by příběhu asi neuškodilo. (A nemyslím tím zrovna ty stránky, kde je popisováno opatrování Maigretovy "rýmečky", či jeho rádoby pokorné telefonáty s veledůležitým nadřízeným :)). A souhlasím taky tradičně s Jaruš 7, atmosféra znovu bezchybná, stejně jako interpretace Jana Vlasáka; to už pro mne patří neodmyslitelně k sobě. Ale - ty čtyři hvězdičky jsou tentokrát hubenější, přece jenom jim pár procent schází...... celý text

Plavec ve tmě 2020, Tomasz Jedrowski

Drásavá a skvělá knížka z těch, kdy dávám pět jen neochotně; kdy se mi nijak zvlášť "nelíbí", co čtu, a přesto nadšeně vnímám mimořádnou kvalitu textu. Kdy se nořím do bolavé nostalgie po odžitém i marněných osudů žitých někým jiným. A kdy mi vše zprostředkovává jazyk tak bohatý, byť místy křehký, že rozumím - až příliš dobře - všemu popisovanému, jakkoliv ledacos v duchu odstrkuju ve zbytečné snaze, aby se mě to tolik ne(do)týkalo. Celé vyznění díla umocňuje mimořádně zajímavý doslov upřesňující okolnosti vzniku knihy. Odůvodňuje nejen jazyk, ve kterém autor rukopis psal, ale objasňuje i další detaily a zodpovídá otázky, které by si čtenář mohl klást. Překlad je naprosto úžasný.... celý text