milary přečtené 731

Řecký poklad 1987, Irving Stone (p)

Miluju knížky o archeologii, jakkoliv nemám iluze o mnohém, co s ní souviselo a souvisí. (No, a taky jsem nikdy nemusela Staré řecké báje a pověsti). :) Řecký poklad je nádherné čtení, barvité, napínavé a dobrodružné, čtení s úžasnou atmosférou a mnoha detaily, přibližujícími (nejen) tehdejší Řecko. Možná mi přišly některé pasáže trochu zdlouhavé, ale nenudila jsem se nikdy. (Taky díky interpretaci Mistra slova, Martina Preisse). Když jsem začala na doporučení loudit informace z aktuálních zdrojů, podivila jsem se. O dost víc, než bych čekala. Ale srovnání mi přineslo jen další porci nadšení z překvapivých poznatků a nikterak neovlivnilo potěšení z četby téhle románově velkorysé odysey vizionáře Schliemanna. Krásné komentáře od bookworm a Rilian.... celý text

Proč nepožádali Evanse? 2000, Agatha Christie

Jasně vidím, že co se mne týče, královna detektivek ještě své karty zdaleka kompletně nevyložila. A to jsem myslela, hahaha, jak ji už mám načtenou... Proč nepožádali Evanse? No to mi teda řekněte, táhlo se mi hlavou bezmála do konce, kdy vodítka autorka odkryla už nepřehlédnutelně; řekněme jakousi modifikací braillova písma pro nedovtipy. :) Knížku jsem nikdy nečetla, a tak mi tenhle důvtipný a napínavý spiklenecký komplot (kde nejde o nic menšího, než především - jaké překvapení! - o peníze), dočista učaroval. Přestože nemám nijak v oblibě dvojici Tomy & Pentlička, Frankie a Boby mi svou živostí a přirozenými, často vtipnými dialogy zcela vynahradili nepřítomnost sl. Marplové i Hercula Poirota, což většinou nesu nelibě. (I když - jsou samozřejmě i další výjimky, třeba inspektor Battle v Nulté hodině). Znovu musím vyzdvihnout naprosto skvělý poslech. Detektivku načetl pro mě doposud neznámý interpret, Daniel Bambas. A udělal to tak úžasně, že se naráz vyšvihl mezi mé oblíbence čtení do ucha, a to i na poli dvorních agathovských hlasů.... celý text

Firma 2000, John Grisham

Grishama jsem nečetla opravdu dlouho. Znovu mě k němu navedl Stephen King, který autora právě s Firmou zmínil ve své knize O psaní. Poslouchala jsem audioknihu v podání Martina Písaříka, sedlo mi to. Dvavadvacet let starý právnický thriler mě bavil. Grishamova právnická profese je zúročena věrohodností, a koneckonců - kdo by si kazil požitek z napínavého akčního čtení okázalými pochybnostmi, nakolik se to či ono mohlo či nemohlo, a nimráním se v tom, jestli snad, probůh, není knížka zastaralá? Je to klasika. A pořád skvělá. Grishama zjevně bavilo psát jen to, co ho bavilo nejvíc. A tak kdybych četla knížku na papíře, asi bych se podívala, jestli čirou náhodou nevypadla na konci stránečka či dvě. :) Závěr, myslím tím opravdu pár posledních vět, totiž svou stručností působil až trochu komicky, jako zkrácená verze sebe sama. A stěžuju si snad? Ne. Je to spolehlivých 85 %. Film mě nemine a těším se i na další kauzy.... celý text

Čtvrtá oběť 2013, Håkan Nesser

Už napoprvé mě Nesser okouzlil, píše prostě... jinak. A to se mi, s časovým odstupem větším, než jsem původně plánovala, líbilo i ve druhém díle série s inspektorem Van Veeterenem. Líbí se mi to počáteční váhavé shledávání hubených vodítek bez raketového tempa akčních profíků, spíš instinktivní osahávání možností, krok dopředu, dva zpátky, zázraky se nedějí. Líbily se mi i tentokrát obyčejné dialogy, obyčejné postavy, humor, skrytý a nevyčnívající. Líbilo se mi pěkně vymyšlené pozadí; dějiště a "rekvizity" používané při vyšetřování. A ano, dostalo se i na regulérní porci napětí, když příběh vrcholí. Přesto hodnotím trochu zdrženlivěji, než první díl. Ta neuchopitelnost, která mi přišla v Síti orignální a zajímavá, místy už trochu příliš zbrzdila přirozené tempo příběhu a zamlžila jej až na hranici jakési chvilkové strnulé bezdějovosti. Pak se mlha zvedla a - dořešeno. Cítila jsem se trochu rozpačitě. Asi mi to tentokrát - jak zaznělo v některých komentářích přede mnou, - přišlo taky spíš na rozsáhlejší povídku. 70 %... celý text

Velký cirkus 1970, Pierre Henri Clostermann

Když je knížka skvělá, zajímají člověka (mě) i věci, o kterých nemá kale ponětí. Tady to byla nejen letadla a podrobnosti o jednotlivých typech, vlastnostech a vývoji "za pochodu", ale i konkurenční "dostihy" protivníků na poli arzenálu a bojových strategií, popisy života letců i leteckého personálu, a další. To všechno by mě zaujalo sotva, nebýt mimořádného zpracování. Dívám se, že Velký cirkus vyšel jako svazek edice Živé knihy, což je název v tomto případě víc než výstižný. Co se zdá nepřenosné, zprostředkoval Pierre Clostermann formou deníků jako strhující vyprávění. Svědectví o strachu, vyčerpání, odvaze, nenávisti, šílenství a respektu. O službě vlasti, opotřebovanosti, nasazení a zklamání. O válce. Nemůžu posoudit, nakolik si kniha nárokuje být literaturou faktu. Mně se líbila. Poslouchala jsem audioknihu z edice Mistři slova. Četl sugestivně Jiří Dvořák.... celý text

O psaní: Memoáry o řemesle 2005, Stephen King

No, jasně že pět. Stálo to rozhodně zato, i když - jak jsem tak s velkým zájmem proplouvala Kingovými poznámkami k obsahům jeho knih, ke čtení mě to nijak neponouklo. Já prostě nemám v hlavě pro tenhle typ literatury šuplík. A tak Dolores C. patrně zůstane čestnou výjimkou, kterou jsem si ovšem dokonale užila. Nepochybuju ale, že je Stephen King skvělý spisovatel. A dokládá to i drobná životopisná část knížky. Vtipná, neokázalá, jakoby jen letmo nahozená. O klukovi, který si věřil, o chlápkovi, který si věřit nepřestal, o ženě, která dohlídla, aby přežil. Všechno. A hlavně nepřestal psát. Co se týče části o řemesle... Myslím, že ani "mistr tesař" se nevyhnul tomu, čemu se vyhnout zamýšlel, a sice nějakým těm slovům navíc. Jenže: "Opakování je matka moudrosti", říká se, tak to tak beru. Neaspiruju na spisovatelskou dráhu (ne že by se mi to nelíbilo ;). Vím ale, že kdyby jednou!! - do kurzu tvůrčího psaní se nepoženu. :) Přes pár drobných nesouhlasů a míst, která mě zas až tolik nezaujala, bych vzala fixku a začala číst znovu.... celý text

Pověz mi, jak žijete 2003, Agatha Christie Mallowan (p)

Člověk by si přál, aby to nikdy neskončilo. Nádherné vyprávění o archeologických výpravách na Blízký východ, kterých se Agatha Ch. Mallowan zúčastnila mezi dvěma válkami se svým druhým mužem Maxem. Nezaměnitelný humor při líčení desítek kulturních rozdílností, nahled a sebeironie tam, kde by běžná příslušnice ženského pohlaví "hodila flintu do žita", neuvěřitelné množství informací o vykopávkách, životě v dané lokalitě, přírodě, obyvatelích, obyčejích, cestování, úřadech, jídle, smrti... Potěšil, ale nepřekvapil mě respekt k místu i místním, který manželé všemožně vyjadřovali svým jednáním, aniž by to zpochybňovalo jejich autoritu. Právě naopak. Cítila jsem Agathinu lásku a smutek z rozloučení, když se Eropa začala chvět v základech a ona se vracela domů. Naposledy.... celý text

Nebe, peklo, ráj 1991, Zdena Salivarová

Přiznávám, vlastně se mi to nelíbilo. Moc s autorkou neladíme, něco se mi líbí bezvýhradně (miluju Honzlovou), někde mi styl ani téma nesedí. Dočetla jsem do konce, ale povídku za povídkou jsem přemýšlela, proč vlastně číst dál. Myslím, že kdybych přečetla byť jen jednu, byly by v ní jaksi obsažené i ty ostatní, co se brzy promíchají a vyšumí... Po úvodní povídce Nebe, peklo, ráj jsem ale byla nachystaná na něco zcela mimořádného, protože ona byla zcela mimořádná. Zasáhla mě, otřásla mnou, otevřela skříň s kostlivci a ti vesele skotačili s těmi současnými, rozpomenula na rádoby zapomenuté. Něco tak působivého člověk nečte často. Ta zaslouží nejvyšší hodnocení bez debat. Zbytek? Tři mínus.... celý text

Jonáš 2023, Pavel Hošek

V Biblionu vznikla prima edice Dennodenně. Nahlíží pradávné příběhy brýlemi současných inspirativních osobností, jak praví anotace. Příběhem Jonáše mě provázel Pavel Hošek. A ten je pro mě inspirativní osobností zcela určitě, neb je to vzdělaný, moudrý a názorově nezatuhlý teolog, jehož nezaujatou nabídku možných pohledů na "známý" duel Jonáše (nás) a Boha člověk s dychtivým hledačstvím promýšlí a těží z ní, aniž by měl jen na chvíli pocit, že mu někdo tlačí hlavu pod vodu toho starého známého "jedině správného výkladu". Krásná grafická úprava. Klenůtek.... celý text

Mosazná postel 2008, Jaroslav Velinský

Zásoby se tenčí, s Otou se už poměrně dobře známe, a tak zhruba vím, co čekat. A těším se úplně stejně na jeho eskapády všeho druhu, které, jak dobře víme, vedou pravidelně k účasti na rozplétání nějakého hanebného činu (a to výhradně po vlastní línii) a věšení bulíků na nos mjr. Moldánkovi a dalším profesionálním složkám. Mosazná postel nabídla drsný příběh válečných důsledků, komplikovaný a dobře vymyšlený. A krutost, vypsanou s detailností, nad kterou jsem se u Velinského trochu zajíkala. A vedle toho mi prostě tentokrát nějak skřípalo Fanfánovo obvyklé fanfarónství a vodopád hlášek a jimi nabitých slovních výměn (které jinak miluju), například v sousedství situace, kdy drama eskalovalo svištícími kulkami a protagonisté se předháněli ve fórech. Takovej trochu kočkopes...... celý text

Vražda v Mezopotámii 2011, Agatha Christie

Tuhle detektivku jsem četla už před časem, musela jsem si ji zopakovat. Vzápětí jsem koukla pro srovnání na seriálovou část; byla tradičně "na motivy", knížka měla daleko prokreslenější postavy, ale to už tak bývá. Přestože mám hrozně ráda příběhy, které se odehrávají v prostředí, které A. Christie buď dobře zná z dlouhých pobytů, nebo je minimálně procestovala, a pozadí archeologických vykopávek obzvlášť, nepatří Vražda v Mezopotámii k mým nejoblíbenějším. Jistá překombinovanost? Otazníčky u reálného průběhu avizované vraždy, tak jak je v knize popsána? Nevím. Na druhou stranu se mi hodně líbila postava "Hastingse v sukních", mnohem důvtipnější, než zmíněný bývá. :) Líbila by se mi audiokniha do mé sbírky; živost, kterou přináší autorčin "dvorní" interpret, by byla dobrým důvodem se do Mezopotámie vrátit. Zatím čtená verze není. A já dávám 80% +, protože... Agatha.... celý text

S malou pomocí přátel 2023, Jan Švancara

Stejně bonmotů, víc alkoholu, setrvale aktuální téma, staří známí, noví známí a Joe Cocker, sympaťák. Brno. Příběh? Trochu jako "Chodí pešek okolo", jako kdyby to na něm zas až tak nestálo. Což je u detektivky zvláštní. Tím pádem knížka asi v paměti tolik neuvízne, jako autorova prvotina. Nicméně, stránek není mnoho, díky ingrediencím se to četlo hezky, relax. Ráda se pustím do dalšího Náplavy, bude-li. Technická poznámka: moje "četlo se to hezky" se netýká velikosti písma. To! byl vážně mord.... celý text

Hrrr na ně! 1999, Terry Pratchett

Jak to dělal?!? JAK se dokázal pohybovat na tak tenké hraně, jako je téma válečného konfliktu v nápadné shodě s naší - zdá se nevyčerpatelnou - lidskou pitomostí, aniž by jedinkrát sklouzl k mentorování? Jak dokázal tak laskavě a s nadhledem vtipkovat o nekončícím sledu klišé, kterými bez konce argumentujeme na téma rozdílností, mlátíce se hlava nehlava "důkazy", že "my" jsme lepší než "oni", a ani jedinkrát nezesměšnit? Jak? Zdá se mi, že tohle Pratchettovo mistrovství prolíná každým dalším dílem výrazněji. Nemyslela jsem si, vůbec jsem ze začátku nečekala, že bych našla v jedinečné fantasy řadě vedle nadstandardní porce chytré čistokrevné legrace (a napětí) něco, co by mě oslovovalo ještě výrazněji a posouvalo můj respekt k autorovi a bezbřehé potěšení z četby dál a dál. Stalo se. Hrrr na ně! pro mě zatím nejlepší...... celý text

Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu 1995, Vladimír Komárek

Staré odrůdy 2021, Ewald Arenz

Knížka přetékající emocemi; působivými spíš tam, kde nejsou tak (ne)únavně vypjaté. Nesympatická sedmnáctiletá protagonistka, smýkaná pubertální umanutostí vtisknout svobodě zcela a jen podobu svých představ. No a ta druhá. Pragmatická a málomluvná. Dospělá žena, jejíž dosavadní život a jeho pozvolné rozkrývání teprve dává přehuštěnému příběhu směr. Líbily se mi jednotlivé pasáže. Hrušky. Včely. Popisy rutinných prací. Přírody... Vytáčel mě stereotyp jednání, vykonstruovaná moudra a tupá útočná agresivita. Vyhlížela jsem konec. No a právě díky němu jsem nakonec dospěla k uspokojivým 65 - 70%. Překvapil mě příjemně, vyhnul se nečekaně sentimentu i laciným efektům, nabídl malebné kulisy pro přijatelně uvěřitelné vyústění. (I když, jedna věc by se asi nabízela: okamžitý poprask ve chvíli, kdy by holčina zase zmizela z domova, no ale budiž). Obdivovala jsem profesionalitu interpretky Jitky Ježkové. Nezůstala, co se týče intenzity emocí, nic dlužná předloze.... celý text

Maigret v akci 1972, Georges Simenon

Tentokrát se mi mistr Simenon nezavděčil, i když jsem vynaložila poměrně značné úsilí, abych zůstávala "při věci". Podstatu, která se nakonec jaksi potvrdila, jsem nějak tušila, ale příběh se k ní prodíral tolika komplikovanými až zmatečnými dějovými konstrukcemi plnými převleků šatstva i charaktrů, že mě to dočista udolalo. Naštěstí autor patrně shledal, že tudy cesta nevede, a nepohřbil Maigreta v šuplíku. :))... celý text

Nekonečná noc 1977, Agatha Christie

Můj obdiv za temně mysteriózní atmosféru i psychologii postav. To je ta čtvrtá hvězdička. Popravdě ale, - jakkoliv uznávám, že Agatha Christie chtěla a dovedla zabrousit i do jiných žánrů, než byly její "čistokrevné" detektivky s proslulými vyšetřovateli, moje zaujetí bylo tentokrát trochu chladné a hodnocení racionální; chybělo mi obvyklé potěšení z četby a známý pocit uspokojení, který obvykle zažívám. A nepodílela se na tom skutečnost, že rozuzlení bylo hodně předvídatelné; skoro se mi zdá, jako by na něm ani tolik nezáleželo a samotný závěr hrál vedlejší roli vedle důrazu na tísnivější a tísnivější dojem, který příběh vzbuzoval.... celý text

Vlastní životopis 1987, Agatha Christie

Agatha Christie se v úvodu vtipně zamýšlí nad opodstatněností pnutí, které vede přemnohé jedince k psaní a vydávání vlastních životopisů. I když je jasné, jak dumá, že každého zajímá jen a jen jeden život, a to ten jeho. :)) No, není to tak úplně pravda, i když o užitku z toho, vědět o kdekom všechno, se dá s úspěchem pochybovat. Agatha ovšem nebyla "kdekdo"... Věhlasná spisovatelka nespěchala; mozaiku svého života skládala dlouhých patnáct let, než v pětasedmdesáti lakonicky poznamenala něco v tom smyslu, že už není co dodat. :) Vůbec to není jen o A. Ch. - královně detektivek. Jen styl psaní napovídá, že autorka byla spisovatelka zcela jedinečných kvalit, což je fakt, který vám nedovolí se od těch stovek stránek odtrhnout. Ale ani tak by to při tom objemu nestačilo, kdyby... Kdyby svůj život nevyprávěla osobnost tak mimořádná, s životem tak pestrým a dobrodružným. Kdyby nebyla tak laskavá, nebojácná, sebekritická a shovívavá vůči ostatním. Kdyby celá knížka nebyla protkaná úvahami na nejrůznější témata, bystrými a osobitými postřehy, mnohdy postihujícími i naši současnost. Prodchnutá humorem, typicky trochu poťouchlým, nikdy zlým. Kdyby ji zkrátka a dobře nepsala žena s tak netuctovým uvažováním, s tolika zkušenostmi a živelnou potřebou žít naplno každý den. Poslouchala jsem audioknihu, četla Alena Vránová. Hlasově se hodila výborně.... celý text

Boží mlýny 2022, Pavel Hrdlička

Spíš na začátek oblíbené série zapadá poslední vydaná knížka Pavla Hrdličky, odvíjející se od pogromu na židy o Velikonocích na sklonku 14. století. Poslední... Teď už se budu "jenom" vracet. Do tehdejší Prahy, kterou jako bych viděla, k postavám, které "znám", chytrému vyprávění, které má vždycky hlavu a patu a právě takový počet stránek, co příběhu v daném žánru sluší (aniž by se autor propůjčoval k něčemu takovému, jako "vytřískat z tak dobrého tématu víc", jak tu kdesi zaznělo). K perfektním ilustracím. Už teď se těším.... celý text

Smrt na Nilu 2004, Agatha Christie

Tak to jsem zvědavá, jak dlouho mě Agatha Christie ještě bude překvapovat. Lépe řečeno, vyrážet mi dech. Doufám, že dlouho, jakkoliv už mám něco načteno... :) Smrt na Nilu miluju zfilmovanou. Četla jsem ale snad poprvé! Tedy - poslouchala jsem knížku jako audioknihu, klasicky s Lukášem Hlavicou. Atraktivní scéna, přebohaté obsazení. Není ale třeba obávat se, že se budou početní zúčastnění plést. Každá z postav je s postupujícím dějem nezaměnitelně charakterizována, i když se její rysy pozměňují nastalými situacemi. Název je trochu matoucí; komplikace jsou jako padající kostky domina, a nakonec má plné ruce práce s vyšetřováním nejen Hercule Poirot. Předivo příběhu je neuvěřitelně důmyslné, užuž člověk očekává finále a "závěrečnou klapku", jenže královna detektivek nabízí nová a nová řešení a příběh je napínavý do samého konce. Tak tohle byla paráda neuvěřitelná.... celý text