milary přečtené 732

Smrt na Nilu 2004, Agatha Christie

Tak to jsem zvědavá, jak dlouho mě Agatha Christie ještě bude překvapovat. Lépe řečeno, vyrážet mi dech. Doufám, že dlouho, jakkoliv už mám něco načteno... :) Smrt na Nilu miluju zfilmovanou. Četla jsem ale snad poprvé! Tedy - poslouchala jsem knížku jako audioknihu, klasicky s Lukášem Hlavicou. Atraktivní scéna, přebohaté obsazení. Není ale třeba obávat se, že se budou početní zúčastnění plést. Každá z postav je s postupujícím dějem nezaměnitelně charakterizována, i když se její rysy pozměňují nastalými situacemi. Název je trochu matoucí; komplikace jsou jako padající kostky domina, a nakonec má plné ruce práce s vyšetřováním nejen Hercule Poirot. Předivo příběhu je neuvěřitelně důmyslné, užuž člověk očekává finále a "závěrečnou klapku", jenže královna detektivek nabízí nová a nová řešení a příběh je napínavý do samého konce. Tak tohle byla paráda neuvěřitelná.... celý text

Ničemnost 2022, Ann Granger

Kdybych četla čtvrtou část viktoriánské detektivní série s Lizzie Martinovou a inspektorem Rossem jako první, asi bych hodnotila vlažně. Předchozí díly, vč. prvního, který je rovněž v modrých číslech, mi přišly informativnější, napínavější, originálnější, - zkrátka lepší. Jenže jak postupně čtu, vyhovují mi i drobné zmínky o době, oblíbila jsem si vedle hlavních postav i ty vedlejší, a tak jsem se jen tak uvelebila v již známém prostředí a užila si nenáročné čtení s trochou napětí bez zvlášť kritických výhrad; zkrátka jako odpočinek. A těším se na avizovaný pátý díl.... celý text

Adresát neznámý 2003, Kathrine Kressmann Taylor

To bylo... dechberoucí, co se o hnutích lidské mysli vešlo na ten minimální počet stránek. A na stránkách dopisů, zasílaných z předválečné Ameriky do Hitlerem uhranutého Německa a opačným směrem, se celé drama také odehrává. Žádná velká slova. Žádné akční scény. Je to ta úspornost, ze které mrazí. Slyšela jsem audio v podání pánů Somra, Dvořáka a Hartla. Působivé. Výborné.... celý text

Růže pro Algernon 2016, Daniel Keyes

Hodiny 2000, Agatha Christie

Tři hvězdičky pro mou milovanou Agathu jsou hodně málo, ale co naplat. Nepřekážela mi zas tolik jistá rozvláčnost, zapříčiněná dvojím různorodým šetřením; to Poirot mi zde - byť se dostává ke slovu až skoro v závěru děje, - připadá samoliběji mnohomluvný (obzvlášť s mnohočetně se opakujícími příměry o pánu a psu), ale bez obvyklého šarmu. Nevyhovoval mi exkurs do světa špionáže, všechno mi to připadlo jako podivný mix Agathina klasického pojetí příběhu a různorodých prvků, které dějovou linku neobohacovaly, ale tříštily. SPOILER: A poslední kritická zmínka patří bystré holčičce s deníkem, sloužícím k zaznamenávání nejrůznějších pozorování. (Že se v něm jako náhodou skrývá i podstatný dosud neznámý detail, je nasnadě). Jenže tohle zároveň tvoří gró jiné Agathiny známé detektivky. (Nechci si vymýšlet, ale skoro se mi zdá, že se ta druhá dívčina i shodně jmenovala (?)). Coby Agathin fanda jsem si Hodiny čtené Lukášem Hlavicou ráda přidala "do sbírky", ale vracet se k nim nebudu.... celý text

Oliver Twist 1966, Charles Dickens

Maigretova trpělivost 1969, Georges Simenon

K tomu, jaká je "Maigretova trpělivost" (a už vím, že buldočí), jsem se dostala až nyní; poté, co mě k ní marlowe nasměroval jako k pokračování titulu "Maigret se brání". A tak mi utekla - jistě báječná - brožovaná verze s fotkami Gabina z devětašedesátého, což musí být lahůdka. 8 Kčs? No, to už je legenda, stejně jako toho času cena smažáku s hranolkama... :) Já Maigreta poslouchám a taky tuhle novelu mi četl Jan Vlasák. Propojení obou příběhů skrze společné figury Palmariho a Aliny a vleklé šetření krádeží v klenotnictvích je už samo o sobě skvělé. A nedokonalá satisfakce z prvního příběhu v tom druhém nabízí Maigretovi dostatek prostoru pro to, aby dokázal, že ani jeho letité metody vyšetřování ani důchodový věk pětapadesát :)) jej v žádném případě neřadí do starého železa. Atmosféra a napětí, které strmě graduje jakoby z ničeho a na minimálním počtu stránek. Mistr Simenon...... celý text

Zpívající memoáry, aneb, Když archiv zakuká 1992, Jan Vodňanský

Nejsem žádný znalec ani skalní fanda Vodňanského textů, jakkoliv víc než pár si jich spolehlivě pamatuju. A tak jsem se spíš těšila ze vzpomínek všelikými nadáními obdařeného člověka, který neztrácel humor ani tehdy, kdy zachovat si ho chtělo pevné nervy a odvahu. Hodně jsem se nasmála a spoustu se dozvěděla. Kniha zdarma? Rozhodně!... celý text

Nepoddajní aneb Nešlo to jinak 2011, Jana Soukupová

Gentleman v Moskvě 2018, Amor Towles

Spousta nádherných komentářů přede mnou; každý z nich v něčem nebo i v mnohém zohledňuje to, co na Gentlemanovi v Moskvě zaujalo a okouzlilo i mě. Podobnou knížku jsem nikdy v životě nečetla. A s určitostí vím, že žádná z doposud přečtených knížek ve mně nezanechala tak těžko definovatelný a úplně výjimečný dozvuk. Ať bych napsala, co bych napsala, přece by to bylo jen shrnutí jednotlivostí, byť mimořádných: poukázání na to či ono, zmínky o čemsi konkrétním. Pár stránek by to ovšem dalo... :) Ale tu fascinující pouť imaginací, to absolutní propadnutí atmosféře, tu nostalgickou touhu nebo bolavé rozpomínání podobné kruhům na vodě, to popsat nedovedu. Duši (skrz uši) četl Igor Bareš.... celý text

Trapný konec rytíře Bartoloměje 1996, Václav Erben

Na první pohled jednoduchá historická dobrodružka kořeněná romantikou. Napsaná ovšem nádherným jazykem, prozrazujícím autorovu vášeň pro historii, s charakteristickou živostí, pro Václava Erbena tak typickou. A na pohled druhý? Všechno zůstává. Jen ta idyličnost, která na člověka hned na počátku mylně dýchla, poznenáhlu nabývá podobu ironickou, příběh vypovídá o cti i nepočestnosti. A ceně, kterou je třeba zaplatit za obojí.... celý text

Dlouhý stín času 1966, Pavel Nauman

Pavel Naumann, autor známých a oblíbených Pohádek o mašinkách (mmj.), mi se svou detektivkou přišel jen tak do cesty. Ani trochu nelituju. Anotaci nečtěte. Pružně vyzrazuje to, k čemu se tahle (skvělá podle mě) detektivka důmyslně propracovává spletitým bludištěm vyšetřování, malým okruhem na první pohled zcela pravděpodobných podezřelých, temnějšími a temnějšími "stíny času". To co ze začátku působí jako osamocený (zlo)čin, protože ani násilná smrt není od samého počátku tak průzračně jasná, ústí postupně hned do několika "vyřešení". Ta se ale ukáží jako slepé uličky, aby se po chvíli - ve světle či spíše v klamném šerosvitu psychologie postav, nedobrovolných vazeb mezi nimi a s tím spojeným společným povědomím o více či méně špinavých tajemstvích, znovu střídavě jevila jako ta jedině správná. Mně to "tápání" přišlo mistrné, několikanásobná zápletka originálně vymyšlená, styl vyprávění je z těch, co mě hodně baví. Před samotným finále (tím opravdu konečným) jsem to viděla na jasných pět. Závěr byl ale pro mě - k mé velké lítosti - přece jen trochu nesourodě působící k perfektně vystavěnému dramatu, takže čtyři hvězdy a kousek. Audioknihu četl Miroslav Táborský; dobře vybraný hlas mi udělá radost vždycky.... celý text

Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda 2008, Robert Louis Stevenson

Úžasná "poslouchaná" s panem Cupákem, Brabcem, Rackem a Brouskem... Příběh Jekylla a Hyda člověka nikdy neomrzí, v jakékoliv podobě. Nikdy není totiž od věci si připomenout, jak nebezpečné je podcenit přítomnost zla v jednom každém z nás. Zahrávat si. Omlouvat je. Sebejistě mu dávat průchod ve jménu čehokoliv, protože - taková drobnost přece.., to ani nic zlého není, ne? A ono narůstá, nárokuje si čím dál větší prostor, dokáže vzbudit lákavé pokušení, zatemnit rozlišovací schopnosti, pohlcovat... Jak by takový příběh mohl zastarat? Ztratit na aktuálnosti? Nebo...... celý text

Viděla jsem vraždu 2010, Agatha Christie

Čo Oju, tyrkysová hora 1988, Dina Štěrbová

Čtu ráda knížky o horolezcích, i když pochopit motivaci pro enormní strádání a riziko spojené s výstupy je pro mě nemožné. Doposud bylo. Knížka Diny Štěrbové mě nechala nahlédnout: Do toho, kolik nekonečné a mnohdy krutě zbytečné námahy, trpělivosti, strategie a štěstí potřebovala žena k tomu, aby prorazila krunýř předsudků a tuposti oficiálních institucí (viz reedice knihy, doslov autorky). Do toho, co jsem už trochu znala z podobných knih: nebo-li, co si neuděláš na koleně, nemáš, aneb, jak vyzrát na nedostupnost vybavení a neexistenci finančních zdrojů. Do toho, kolik stojí plnění "nesplnitelných" snů rodinu. Do toho, jak velká musí být vůle a touha a psychická a fyzická odolnost, aby byly větší než strach a pokušení vzdát. Do toho, jak složitá je organizace, aby vedla k realizaci projektu a díky čemu všemu může přijít celá námaha těsně před cílem vniveč. Do toho, jak chutná zklamání, když se po tom všem oficiální prameny "zapomenou" o ženami dobyté osmitisícovce zmínit... A tak dále a tak dále... Co mi ale přišlo jako nahlédnutí zásadní... Neuvěřitelně poetické a pokorné vyprávění o Nepálu, himálájské floře a fauně, lidech, počasí, božích úradcích... Dina Štěrbová je úžasná spisovatelka, líčení nepostrádá humor, odevzdané povzdechy nad mnohdy svérázným pojetím smluvených závazků místními, dechberoucím způsobem líčí výstupy, překážky, těžko představitelná strádání nejen při dobývání samotných vrcholů. Ale nad tím vším je vždycky bezbřehá láska, obdiv, úcta a respekt k horám. A já měla, aspoň stopově, možnost pochopit, o čem to všechno je, když je to tak, jak to má být. Můj obdiv, úcta a respekt, paní Štěrbová.... celý text

Pachuť smrti 1991, P. D. James (p)

Spisovatelku mám v oblibě léta, některé z titulů obzvlášť. (A Adam Dalgliesh už má navždycky tvář charismatického Roye Marsdena). Zrovna Pachuť smrti ale mezi ty úplně nejoblíbenější kousky nikdy nepatřila. Přišla i mně až dost rozvláčná. Teď se mi dostala do ruky audiokniha. Jan Vondráček mě provedl lehce zeštíhleným příběhem, detektivka nabrala větší spád a (i tak pozvolné) rozkrývání okolností násilné smrti nesourodé dvojice obětí mě hned víc bavilo a udržovalo v napětí, jak příběh lépe držel pohromadě. Možná slabší, ale přece jen čtyři hvězdičky pro britskou detektivní klasiku.... celý text

Na dosah ruky 2006, Václav Erben

Šestého kapitána Exnera, oplývajícího buržoazními majetkovými výstřelky a ne úplně příkladným profilem socšarže, vydali panu Erbenovi v tuze (v obou významech toho slova) normalizačním jedenasedmdesátém. Knížku vydalo Naše vojsko. A díky paradoxům té doby se stála dlouhá fronta před knihkupectvím, tak charakteristická pro ony časy a v dnešní době nevídaná, jistě i na tenhle kousek režimu zdaleka ne zcela poplatné četby. Jako obvykle je detektivka zalidněná přepestrými typy tentokrát početných obyvatel jednoho činžáku, naskládanými do příčkami úsporně regulovaných vzdušných prvorepublikových bytů kdysi vznosného secesního domu. A jakoby ta stísněnost pomalu rdousila i jakoukoliv velkorysost, vstřícnost a všechno svobodné a vzdušné v lidské povaze, dostává se ke slovu malost, bezohlednost a hrabivost, vedoucí ke zločinu. Kapitán Exner v plném lesku. Napětí, vtip, spád - no a ženy, samozřejmě...... celý text

Artemis 2018, Andy Weir

Artemis se "narodila" mezi Marťanem a Spasitelem. Příjde mi to zvláštní; podle stylu, ktrým je napsána, bych ji odhadovala na prvotinový experiment, když ne jiného autora. Oceňuju, že Weir dokáže své vesmírné knihy obdařit úplně odlišnými náměty, že se neopakuje. Ale zatímco Marťan ani Spasitel autorův charakteristický styl vyprávění nezapřou, Artemis jakoby směřovala k jedinému, a to akčnímu filmovému zpracování. Děj živelně bobtná do nespočtu více či méně uvěřitelně působících situací, jakoby testoval čenáře neustávajícím: co říkáš tomuhle? já vím, já vím - a co tohleto? A tohle mi spolkneš? Jazz není nesympatická a knížka není nudná. Jen mi přišla oproti Spasiteli a Marťanovi kostrbatá a přebujelá. Vč. nadužití vulgarismů tentokrát...... celý text

Nohy z jílu 1999, Terry Pratchett

(Stále) ve stejném duchu, ejchuchuchu (chuchu). :)) Hurá! Taková krása! Kriminálka jako hrom, všichni moji milí prospívají, a já prospívám taky, protože se hodně směju, přiměřeně bojím a hodně dojímám. To tedy. Témat k povšimnutí, která mentorsky nečučí a přesto je člověk nepřehlédne, je tu znovu dost a dost. Moc ráda to čtu, pane Pratchette!... celý text

Štatl za Husáka 2013, Jana Soukupová

Pro Brňáka dřívějšího data narození přitažlivé čtení o čase, který sám žil. Bezvadné fotky, vzpomínky všeho druhu, zmínky o známém i neznámém, známých i neznámých. Vyhovovalo mi, že se volně přeskakuje ze vzpomínky na vzpomínku, z tématu na téma. "Štatl" je autorčin pohled i paměťový zásobník, asi bych uvítala, kdyby se něco z prostoru daného kterési hojně zmiňované postavě dostalo dalším nepominutelným, ale ráda jsem přijala knížku tak, jak je. Bavilo mě to. ... V dětství se můžeme účastnit jen takových lampionových průvodů, jaké právě chodí. Tak to říká Ludvík Vaculík a potvrzuje zkušenost nás, kteří jsme vyrůstali za normalizace, doby nikterak normální. Ale jediné, kterou jsme v mládí měli k dispozici...... celý text