Miloň_ovitch
přečtené 147
Vetřelci v našich hlavách
2023,
Daniel Pelikán
Když se mi tato novela dostala poprvé do ruky, upřímně jsem nevěděla, co očekávat. Téma mi nebylo nijak blízké a ani psychologické motivy nejsou něčím, co bych za normálních okolností v knihách vyhledávala. Jak jsem byla příjemně překvapena, když jsem knihu poprvé "otevřela". Zaujala mne především samotná forma příběhu, psaná jako dialog Petra a jeho Vetřelce. Autor podle mě naplno využil potenciálu knihy, neboť psaní touto formou dialogů se v rámci tématu samo nabízí. Dynamika postav, kterých není mnoho, je též velice podařená. Autor dokázal dokonale vystihnout okamžiky štěstí, strachu i frustrace, které hlavní postavy prožívají. Veškeré promluvy působí přirozeně a vytváří za každých okolností tu správnou atmosféru, až má čtenář pocit, že on sám je součástí příběhu. Kniha také poukazuje na několik psychologických motivů, které obecně v literatuře nedostávají tolik prostoru. Od zmíněné obsedantně-kompulzivní poruchy to je například i určitá forma toxického vztahu nebo deprese. Tato témata zpracovává velmi věrohodně, autor nemá potřebu věci zlehčovat či naopak příliš zveličovat. Novela je velmi krátká, což v dnešní uspěchané době ovšem považuji spíše za pozitivum. Lidem, kteří obsedantně-kompulzivní poruchou netrpí, je předkládán reálný obrázek toho, co tato porucha způsobuje/může způsobit. Téma zajisté nebylo lehké na zpracování, avšak dle mého názoru si s ním autor poradil přímo bravurně. A přestože tato kniha úplně nezapadá mezi to, co pravidelně čtu a vyhledávám, ráda si ji ve volné chvíli přečtu znova.... celý text
