mira.l přečtené 698

Aleje – Krása ohroženého světa 2012, Václav Větvička

Stromy já rád, takže tohle bylo velmi příjemné čtení. Na začátku knihy je trocha "technické osvěty", pak následuje popis více jak třech desítek něčím zajímavých či významných alejí a na závěr pohled na současný stav z hlediska legislativy. Škoda jen, že v knize se autoři věnují jen kraji Vysočina a Středočeskému. Uvítal bych rozšíření i na ostatní kraje republiky. Ale jinak pěkná knížka.... celý text

Století Miroslava Zikmunda 2017, Miroslav Zikmund

Výjimečná kniha o výjimečném člověku. I když mám o dvojici H+Z načteno a nasledováno celkem dost, našel jsem v knize nejednu zajímavost, o které jsem doteď nevěděl. Třeba to, že na první výpravu vůbec nemuseli odjet, protože delikventi přece necestují, že si pohrávali s myšlenkou druhou výpravu uskutečnit letecky, že napsali z Japonska na nejvyšší místa návrh na odzbrojení ČSSR, což byl na svoji dobu hodně odvážný (nebo šílený) čin, kterým taky docela dobře mohla jejich činnost skončit, a ... a dál už neprozradím:). Myslím, že pánům Horkému, Náplavovi a Krocovi se podařilo vytvořit skutečně neobyčejnou knihu, která odkrývá některá dosud neznámá zákoutí života M. Zikmunda, přitom je skvělou poctou tomuto muži a zároveň v jistém smyslu kronikou 20. století. A v neposlední řadě si snad můžu dovolit knihu zařadit do čtenářské výzvy 2018 v trochu netradičním bodu, když v knize vystupují hned dva Miroslavové:).... celý text

Dominika na cestě Jižní Amerikou 2018, Dominika Gawliczková

Sice by se tam pár nedostatků našlo (opravdu jsem přehlídl třeba pasáž z jezera Titicaca nebo tam fakt o něm není v textu ani slovo??), a je taky do jisté míry pravdou, že to byl ze značné části popis toho, jak Dominika šla z jednoho povětšinou zdravotního průseru do druhého, ale za to, JAK jsou jednotlivé pasáže napsány ("To je den. Posrat se a píchnout", "...dřepí tam a kaká", "Proč to piju, nechápu. Musím si dolít tereré", a mnohé jiné), tomu prostě ten plný počet dám:). A v neposlední řadě si zaslouží zmínku grafická úprava knihy. Dominika na cestě pořídila opravdu nádherné fotky, které jsem prohlížel už během její cesty na facebooku, a naštěstí je jich v knize docela dost a ve velmi dobré kvalitě. A knihu velmi pěkně doplňují ilustrace Dany Ledl, v čele se samotnou obálkou. Ten nápad se zrcadlovým obrázkem je výborný:)!... celý text

Maestro Václav Zapadlík 2017, Václav Zapadlík

Pěkně si sednout, a pomalu, pěkně s-t-r-á-n-k-u--p-o--s-t-r-á-n-c-e listovat a kochat se. Na některé knihy je tu jaksi málo hvězdiček. I přesto, že jsem objevil několik obrázků, které jsou buď stejné nebo mají stejný aspoň základ. Ale i to bylo zajímavé porovnat. Mimochodem, Maestro, setkal jste se někdy s tím, že by na automobilu byl nějaký detail, součástka, která je pro Vás prostě nenakreslitelná??:)... celý text

Sbohem, stará řeko 1963, Lenka Hašková

100 pohledů na Česko 2017, Pavel Scheufler

Kniha je to beze sporu velmi zajímavá. Není to sto, nakonec je to 150 srovnávacích fotografií toho, jak to u nás vypadalo "tehdy a nyní". Mám tohle hledání ve stylu "najdi pět rozdílů" docela rád, rád na staré fotografie koukám, jsou to mnohdy snímky na své stáří velmi překvapivé kvality. Přesto nemůžu dát plné hodnocení. Na knize mi trochu vadí několik věcí. Jednak je to šedivé, docela nevýrazné písmo textu, které se ve spojení s křídovým papírem při umělém osvětlení tak leskne, že je v jistém úhlu na hranici čitelnosti. Texty samotné mnohdy nemají mnoho společného s tím, co je na obrázcích, ať už historických nebo současných. Uvítal bych bližší popis toho, co na fotogafiích (historických i současných) je anebo není, bližší zaměření na rozdíly v zástavbě. Vzhledem k velikosti knihy by na více textu místo jistě bylo. A v neposlední řadě jsem objevil jednu chybu - prohozené texty na dvoustanách 68-69 a 148-149, obě dvoustrany se týkají Jihlavy, text však k obrázku na dané straně nepatří, odpovídá druhé uvedené dvoustraně. U knihy takové cenové kategorie by se to asi stát nemělo. O dosti chaotickém řazení jednotlivých obrázků už byla zmínka v předchozím komentáři. I tak si kniha ale 4 * zaslouží.... celý text

Ze Strahova do NASA: Cesta za americkým snem 2017, Martin Kroupa

Pořídil jsem si tuhle knížku spíš ze zvědavosti. A jaká je? Začátek popisuje první zkušenosti autorky v USA, ještě coby studentky, která si chtěla prací hlavně zaplatit cestu, stručně řečeno. Dělala ledacos, a velmi rychle zjistila, že ani v USA nelítaj pečení holubi sami do huby a pobyt v USA má mnohá byrokratická úskalí. To mě docela bavilo. Tím spíš úplně nerozumím tomu, co následovalo, a sice autorčina nezměrná touha v USA žít trvale. Hlavní část knihy tedy tvoří popis přesunu do USA, lépe řečeno nejdříve je (tak nějak pro potencionální následníky) vyjmenováno, co vše je třeba tady v Čechách zrušit a co zařídit za velkou louží. To se týká hlavně získání víz a práce. Následuje popis úřednického kolotoče po nastěhování do Ameriky, opět především to, co je třeba zařídit. Celé to vyprávění trochu skáče sem a tam, a vůbec to je takové hodně zestručnělé. Trochu divné mi bylo, že jedním z hlavních důvodů, proč tam šli, bylo to, že manžel autorky tam měl mít zajištěnou práci, aby se vzápětí zjistilo, že si dost nesedl se šéfovou, která ho velmi rychle vyhodila, což pro oba autory mělo skoro za následek dosti nedůstojný návrat domů ve formě vyhoštění, který se jim podařilo odvrátit po vynaložení značného úsilí. Dále autorka popisuje svoje podnikání, poté, co mohla začít legálně pracovat. Popravdě řečeno, moc nerozumím tomu, co ji tam vlastně živí - blog, návody na diety...?? Část kterou psal manžel autorky, mi upřímně řečeno přišla docela zbytečná, krom pár odborných termínů, kterým nějak nehovím, jsem se toho z ní moc nedozvěděl. Co se týká faktů v knize uvedených, asi bych neměl "koule" na to, abych něco podobného udělal, z těch byrokratických kliček (víza, povolení k pobytu-zelená karta, práce, zařizování běžných věcí) mi dost často šla hlava kolem a moc jsem se v tom nevyznal. Rozhodně bych nechtěl něco podobného podstoupit, radši budu dál žít v naší kotlině. Kniha mi připadá, že je určená pro hodně úzký okruh čtenářů - coby návod k přesunu do USA. A upřímně řečeno, nevím, nevím, jestli případné zájemce spíš neodradí. Ostaním to asi moc nepřinese. Nevím, mám z ní takový smíšený pocit. Asi jsem čekal něco trochu jiného.... celý text

Alfa samec 2018, Vi Keeland

Asi nebudu úplně trefa do černého, co se týká cílové skupiny. Jak jsem viděl v přehledu hodnocení, jsem snad jediný chlap, co to zatím hodnotil. Přečetl jsem, je to čtivé, lehce stravitelné, stránky ubývají tak nějak samy, taková oddychová jednohubka, ale zdejší hodnocení t. č. 90%?? No nevím, ale takový skvost to rozhodně podle mě není. Nějaká ta k***a, p***l, klacek, péro a šu***ka kdekoliv, říznuto závěrem jak z červené knihovny ještě nedělají kvalitní knížku.... celý text

Tudorovci 2017, Tracy Borman

Velice zajímavě podaná historie dynastie Tudorovců, která pro mě osobně byla čtivá i přes poměrně dlouhé kapitoly. Autorka mnohdy zabíhá do detailů, které nejsou zrovna obecně známé a v jiných dostupných materiálech se asi příliš nevyskytují. A to do detailů i velmi pikantních z velmi intimních oblastí. Kromě toho, že čtenář získá základní přehled o dynastii Tudorovců obecně a dozví se ledacos z oblasti politiky a oficialit, hlavní náplní knihy je soukromí královské dynastie. Skvělá kniha!... celý text

Toulavá kamera 25 2017, Iveta Toušlová

Jako vždy krásná procházka naší vlastní s nějakým tím tipem na výlet.

Šumava známá i neznámá 2017, Petr David

Ač autoři uvádí, že se nejedná o turistického průvodce v pravém smyslu slova, mě tahle kniha inspirovala k nejednomu výletu po Šumavě. Velmi čtivým způsobem tady od západu k východu, od Nýrska po Vyšší Brod, představují Šumavu prakticky ze všech jejích stran. Historie, zeměpis, fauna, flóra, ale hlavně tipy na zajímavé lokality, do textu zapracované nenásilným způsobem, jak ty známé, tak i tipy na spoustu dávno zaniklých sídel, vesnic, samot, ale tu a tam i nějaká ta pověst, pověra z tajemných šumavských hvozdů, rašelinišť či plání. Na konci knihy je pak skvěle zpracovaný přehled turistických tras všech 4 barev, procházejících Šumavou i s kilometráží, seznam naučných stezek a tipy na ty nej- výlety. Snad jen fotky jsou takové trochu zvláštní. Trochu to vypadá, jakoby někdo ve snaze udělat pěkné fotky u některých přehnal jejich barevnost, saturaci. Občas mi přijde, že ta zelená je zelená až moc a že ta červená barva střech je poněkud divně červená. To, co mě trochu zarazilo na první prohlédnutí po koupi knihy, se stalo poměrně bezvýznamným detailem ve skvělé knize, i když ty fotky působí někdy tak nějak divně.... celý text

Okolo zeměkoule autem a lodí 2007, Jiří Baum

Další z knih a autorů, na kterého jsem narazil v Zapomenutých výpravách. RNDr. Jiří Baum, jeden z našich dnes už prakticky zapomenutých cestovatelů. A také zooolog, který se specializoval hlavně na ptáky a hmyz. Jeho cestopisná kniha o cestě kolem světa, kterou uskutečnil se svou manželkou v upraveném voze Tatra 72 od prosince 1934 do prosince 1935, před asi deseti lety znovu vyšla. Je to docela zajímavý pohled na svět v polovině 30. let 20. století. Určitě je to kvalitní kniha, nečte se to špatně, i když v jistých pasážích to přece jen působí trochu... nedá se říct nudně, ale tak nějak naivně. Nebo možná jinak vyjádřeno to přece jenom nemá tu poutavost, s jakou dokázali o nějakých dvanáct, třináct let později psát H+Z. Syn J. Bauma rukopis knihy ponechal tak, jak byl napsán. Dneska by to asi autor napsal stylisticky poněkud jinak, ale asi je dobře, že nebyl přestylizován, tehdy prostě byla jiná doba, řešily se jiné věci, "normální" nebo "divné" bylo něco jiného než dneska. I ten způsob vyjadřování byl trochu jiný, dneska už přece jen píšeme a myslíme trochu jinak. Na druhou stranu je asi dobře, že styl vyjadřování je "dobový", a je zajímavé v knize sledovat třeba to, v jakém stavu rozvinutosti byla tehdejší velká města Austrálie, třeba Sydney nebo Melbourne či jaké poměry panovaly ve světě tehdejší doby. Velmi zajímavá je pasáž z Japonska, které Baum viděl jako zemi ne přímo zaostalou, ale dost žehral např. nad tehdejším stavem japonských silnic, které byly nekvalitní a úzké. Stejně tak se celkem kriticky vyjadřoval o úrovni manuální zručnosti japonských dělníků ("Skoro jsem měl někdy dojem, že Japonci myslí pomaleji než my.") a z dnešního pohledu řekněme technické vyspělosti země. Japonsko charakterizuje spíše jako zemi, která hojně kopíruje evropské nebo americké vzory. ("Zdá se, že některé obory průmyslové zůstanou Japoncům více méně vždy uzavřeny a že japonské továrny nebudou moci vyráběti takové zboží nebo alespoň nikoliv v jakosti, která by mohla konkurovat s výrobky evropskými.") Pokud by na konci 2. sv. války nezemřel v koncentračním táboře a dožil by se zhruba poloviny 60. let, asi by se dost divil japonskému hospodářskému zázraku. Stejně tak Japonsko popisuje jako zemi, kde byl velmi levný život. Zajímavé, dnes patří Japonsko k nejdražším zemím světa a Tokio či Osaka jsou vůbec nejdražšími městy světa. Hlavní část knihy tvoří popis cesty Baumových po Austrálii, tomu zbytku, tedy Japonsku a Americe je věnován relativně malý prostor necelé poloviny knihy, z tohoto pohledu je to tedy trochu nevyvážené. I když je pravda, že jejich cesta po USA se smrskla na nevelký okruh Kalifornií, čítající pár velkých měst (Los Angeles, San Francisco) a trocha přírody v pouštích a národních parcích. Pak už následovala jen cesta lodí přes Panamský průplav zpět do Evropy. Docela zajímavé je to, že v knize je hodně obrázků, ale jsou většinou dost malé a tudíž nepříliš kvalitní. V závěru knihy je však odkaz na web http://www.baum.com.au/, kde lze najít obrovské množství fotek. Co se týká hodnocení... váhám mezi čtyřmi a pěti *. Ale přece jenom na pět by mě to muselo "dostat" o malinko víc. Ale i tak poctivé čtyři za vydařenou reedici dá se říct dávno zapomenuté knihy.... celý text

Soutěž Malou dohodou 1937 2017, Jan Tuček

Sice útlá, ale velmi zajímavá knížka o jedné dnes už skoro zapomenuté motoristické soutěži. Vše podstatné je asi uvedeno v anotaci ke knize, tak snad dodám jen to, že Jan Tuček opět odvedl skvělou práci a sestavil výbornou publikaci s asi maximálním možným množstvím dnes dostupných informací i fotografií.... celý text

Autobusy SOR 2017, Martin Harák

Stručná, ale přehledná knížka o historii výroby autobusů značky SOR. Kterak se z podniku "Sdružení Oprav a Rozvoje" vyvinul přes výrobu maringotek a lešení poměrně zavedený výrobce autobusů, od těch nejmenších v délce 7,5 m až po článkové vozy dlouhé 18,7 m. Postupně přibral do svého výrobního programu i vozy s pohonem na plyn, trolejbusy a elektrobusy. Historie této firmy není tak dlouhá a spletitá, aby vydala na tlustou knihu, ale vše podstatné tu napsáno je, i s patřičnou fotodokumentací.... celý text

Na Annapúrnu 2010, Vladimír Procházka

Na tuhle knihu jsem narazil při čtení knihy Zapomenuté výpravy. Tak jsem zapátral, zjistil, že před pár lety byla vydána znovu i s bonusovým DVD diskem a dokonce je ještě k sehnání. Co říct k výpravě, která se odehrála téměř před půl stoletím ve světě úplně jiných podmínek, jak materiálních, finančních, tak třeba politických? Dneska to působí trochu jako zjevení z jiného světa, zaváté časem a metry sněhu, část aktérů už nežije a ze zbytku jsou ctihodní kmeti, jejichž komentář třeba u DVD je místy dost chaotický. A já sám jsem se v nich prakticky po celou knihu trochu ztrácel. Zajímavý byl úvod, za jakých okolností se výprava zrodila, jak se připravovala realizace, i to, jak se na druhý konec světa trmáceli v Pragovce S5T s podivnou nástavbou, která musela z toho auta dělat poměrně těžko ovladatelný vehikl. Následné peripetie s tím, na kterou horu vůbec vylezou a jak se to realizovalo, jsou taky zajímavé. Je zde dobře vylíčena příprava, shánění nosičů i jakýsi náhled do jejich života a mentality. Svět, který už tam dneska v této podobě asi k vidění není. Má to ovšem jedno ALE. U mě se prostě nedostavil ten "wau" efekt, který by jak tu knihu, tak tu výpravu katapultoval do nějakých nadoblačných výšin. Já prostě snažení a nadšení těhle dobrodruhů (nebo možná spíš bláznů, vzhledem k jejich tehdejšímu průměrnému věku, finanční situaci a z toho plynoucímu materiálnímu zabezpečení, i když asi měli to, co se tehdy běžně používalo) nějak moc nechápu. Trmácí se nejdřív džunglí s metrákama nebo spíš tunama materiálu, který musí vynést nosiči, jimž nezbývá než věřit, pak stoupajíce výš a výš začínají mrznout, obklopeni sněhem, větrem a ledem, neustále riskují zdraví a život jen proto, že vylezou do místa, odkud to už výš prostě nejde (teda jen dva, maximálně tři, na které to víceméně náhodou vyjde), tam se rozhlídnou (pokud teda bude zrovna něco vidět) a zase se na samém dně fyzických i psychických sil trmácí zpátky vstříc promrzlým stanům. A aby se "nenudili", tak předtím se střídavě ve dvojicích či trojicích podle toho, jak je kdo schopen, "špacírujou" sem a tam, nahoru a dolů mezi jednotlivými výškovými tábory, střídavě vynáší a zase snáší materiál a výstroj. Nevím, prostě nevím, tímhle způsobem postižen nejsem. Bohužel? Bohudík? Těžko říct. Co musím pochválit, jsou fotky. Na některých je vidět, že už něco pamatují, ale většina jich je nad očekávání velmi kvalitních. Co ale bylo pro mě dost velké zklamání, bylo DVD. Jednak mě dost vytáčely zpěvy Nepálců, to bylo dost otravný. Ale budiž. Komentář je sice autentický, ale na poslouchání příšerný. Co bylo ještě horší, bylo to, že při sledování jistě hodnotného čb filmu (mám tyhle dokumenty docela rád) se začal asi po 25 minutách sekat takovým způsobem, že jsem to musel vypnout. Barevný film - totéž. Vyzkoušeno na DVD rekordéru a jednom stolním počítači. Paradoxně na notebooku mi to hrálo bez problémů. Nevím, kde je chyba. Snad tím, jak kniha někde ležela asi 6 let, se DVD uvnitř ní podřelo natolik, že ho některý přehrávač má problém načíst. Ač disk na pohled nějak výrazně podřený nevypadá. Nebo je to jiná chyba? Bylo zajímavé si to přečíst, ale znova po téhle knize asi nesáhnu. Na čtyři * to nebude, ty uděluji tam, kde se ke knize nevylučuji vrátit. Velmi slušné tři.... celý text

Má vzpomínka je bugatti 2016, Eliška Junková

Tuhle knížku jsem objevil nedávno, roky jsem o její existenci neměl tušení, ač vyšla poprvé už v r. 1972. A i když Eliška Junková nebyla rozená spisovatelka a vypravěčka, což je z textu tu a tam patrné, jsem rád, že text vydání z r. 2016 byl ponechán víceméně tak, jak jej napsala, má totiž svoje kouzlo. Jedná se o neobyčejný příběh jedné neobyčejné ženy, o které se sice asi nedá říct, že by byla úplně zapomenuta, ale přece jenom od dob její slávy už uplynulo téměř sto let a mnohé detaily z jejího života nejsou obecně známé... Eliška Junková ve svých memoárech popisuje svůj život od jeho počátků s humorem a nadhledem, který jí byl asi vlastní. Dozvíme se třeba, že dívka, která se narodila jako Alžběta Pospíšilová, ve svém mládí k automobilům nikterak netíhla, o tom jsem třeba já nevěděl. Vůbec nebyla nějaké zázračně technicky nadané dítě, k závodním autům a automobilismu vůbec ji přivedl až její manžel Čeněk Junek, pro kterého se auta stala vášní doslova osudovou a jemuž se Eliška chtěla vyrovnat v době, kdy ještě nebyla jeho manželkou. Stejně jako jsem nevěděl třeba to, že další velkou zálibou jejího života byla botanika. O tom všem, o spoustě informací z rodiny Bugattiů a mnohém jiném vypráví její poutavý životní příběh. Velmi zajímavá je pasáž popisující její přípravu na závod Targa Florio 1928, ve kterém dosáhla svého největšího úspěchu. Vše je podáno velmi podrobně formou citací z dopisů, které psala denně manželovi. Zajímavá je i závěrečná část původního rukopisu E. Junkové, ve které stručně, ale přehledně popisuje, jakými cestami se ubíral její osud po skončení závodní kariéry. Závěrečnou část knihy sepsal syn Eliščina bratra, a pojednává o jejím dalším životě po dokončení původního rukopisu knihy. O tom, jaká byla, jak žila, o jejích zvycích, přátelích, a tak dále. To, čeho dosáhla ve světě automobilových závodů, je o to výjimečnější, když si uvědomíme, jak dlouho její kariéra trvala, v jaké době a za jakých podmínek závodila, ať už po stránce náročnosti ovládání tehdejších závodních aut nebo po stránce společenské, tehdy všeobecně uznávané a očekávané postavení ženy bylo rozhodně někde jinde než za volantem závodního auta. Jsem moc rád, že jsem si o životním příběhu této Dámy, kterou zůstala se vší elegancí a grácií až do konce svého života, mohl přečíst víc.... celý text

Nejmohutnější stromy naší země 2017, Marie Hrušková

Po delší době opět nová knížka z pera Marie Hruškové. Památné stromy jsou moje velká slabost, takže s radostí dávám plný počet hvězdiček. Kniha provádí čtenáře po těch opravdu nej-, o kterých sice většinou vím vše podstatné, co je v knize uvedeno, u nejednoho z nich jsem i byl, k dalším se snad někdy dostanu, takže jsem z poskytnutých informací uvítal třeba současné obvody stromů a informace o jejich aktuálním stavu. Ale v knize je i pár takových, které neznám, a o kterých jsem se rád nějaké informace dozvěděl. Knihu doprovázejí krásné, mnohdy celostránkové fotografie staletých obrů. Autory moc chválím, krásně udělaná kniha, uvítal bych na dané téma i rozsáhlejší publikaci.... celý text

Konec léta 2018, Anders de la Motte

Nechal jsem se zlákat na novinku. Víceméně s jedním jasným vědomím - po přečtení ji asi poslat dál. Ano, přesně ten typ knihy to je. Já neříkám, že je to špatné, to ne, čte se to velmi dobře, čtenář je v pokušení číst dál a dál, aby se dozvěděl, jak že to dopadne. Děj už tu zhruba popsán byl. Takže k dojmům. Nemám nic proti knihám, ve kterých je napětí a jistá dávka tajností uržuje čtenáře ve střehu, ale zase mě úplně nebaví, když ještě za polovinou knihy nevím vlastně nic určitého, co by děj posouvalo nějak dál. Nemám moc rád v knihách nepřiměřeně dlouhé kapitoly, tady je to ovšem skoro druhý extrém, kapitoly jsou dost často tak krátké, že se děj nestačí posunout vůbec nikam, navíc díky až víc jak do poloviny knihy střídajícím se kapitolám ze současnosti a minulosti to působí díky minimálním dějovým posunům trochu až chaotickým dojmem. Co tedy vím? Hlavní hrdinka Vera nebo Veronica, podle toho, v jakém je zrovna rozpoložení, přesto, že vede duševní terapie, by sama spíš potřebovala cvokaře, její jistou úchylkou je poslouchat bolestné příběhy jiných osob, které přišly o někoho blízkého, protože sama moc dobře ví, jaké to je. Ale čtenář moc neví. Jen pomalu si skládá dohromady to, že v té rodině asi nebude všechno úplně v pořádku už dlouhé roky, že v nedávné době asi ukončila vztah s přítelem (jak to s ním bylo vážné?? - kdo ví??) a psychicky se zhroutila, na ruce má od něčeho jakousi jizvu, o které taky pořád nevíme, jestli má nějaký význam, a tak dále, zkrátka mozaika jejího příběhu se skládá na můj vkus až moc pomalu. Pak se vše objasní doslova na pár stranách, dojde na nějaké to lehké drááámo, trochu překombinované rozuzlení a...a je po všem. Jak už jsem zmínil v úvodu, kniha je sice čtivá, ale asi není důvod ji dál držet v knihovničce.... celý text

Hlasy 2017, Ursula Poznanski

Zkusme si to představit v reálu... vražda v psychiatrické léčebně, to je pro kriminalisty pěkný oříšek. To, co nám řeknou pacienti (pokud vůbec mluví a jen se tupě nekývají sem a tam) se asi většinou moc vážně brát nedá a personál?? Ten se taky dvakrát ochotně ke zločinu přiznávat nebude. Zapeklitá situace, podezřelý není vlastně nikdo a zároveň to může být kdokoliv... Velmi slušně napsaná detektivka, u které se čtenář nenudí ani na chvilku (no skoro, tu milostnou linku bych tam mít nemusel, ale budiž). Je to přesně ten typ knížky, která mě nenásilně nutí číst pořád dál a dál, čemuž napomáhají i poměrně krátké kapitoly, z nichž vlastně v každé se přihodí něco důležitého. Ne, počkat, tohle je přece podstatnější než to, co bylo o dvě kapitoly zpátky. A co bude v další?? Tak je to skoro až do konce, ještě nějakých 50 stran před koncem, po třech mrtvých, vlastně nic nenasvědčuje tomu, jaké bude rozuzlení a kriminalisté jsou skoro "na začátku". Knihu jsem si vybral do Čtenářské výzvy v tématu "Kniha žánru, který běžně nečtete", ale možná že to trochu poupravím a ze žánru si dám něco častěji, a i když ten závěr je takový možná až trochu ukvapený, rozuzlení je záležitostí pár stránek, rozhodně je to velmi čtivé a nic nebrání velmi slušnému hodnocení. Ovšem nabízí se tady otázka: budu se k ní někdy chtít vrátit nebo ji po přečtení s dobrým pocitem pošlu dál?? Z prostorových důvodů při vší úctě k dobře napsané detektivce to vidím spíš na to druhé.... celý text

Bruce - životopis Bruce Springsteena 2015, Peter Ames Carlin

Velmi poutavě podaná biografie jedné z nejzajímavějších osobností světové rockové hudby. Autor čtenáře podrobně provádí Springsteenovým životem od jeho počátku (a vlastně ještě před ním), přes jeho hudební začátky v několika studentských skupinách, počátku jeho kariéry u Columbie a vzniku E Street Bandu, okolnosti jeho rozpuštění na konci 80. let a následné znovuobnovení zhruba o deset let později, až po dnešní dny. Na mnoha místech je vidět, že Bruce byl už od mládí poměrně uzavřená a složitá osobnost. Nevěděl jsem třeba o tom, za jakých okolností vyrůstal, a když jsem si to přečet, docela jsem se podivil, že je z něj vlastně normální člověk, rodinka to byla vskutku povedená. Vlastně celou knihou se prolíná jistá "dějová linka" mapující to, že měl (nebo asi dosud má) jistý zvláštní "dar" komplikovat si život i v dobách, kdy se mu daří a není zásadní důvod k obavám. Od útlého mládí toužil po slávě, a když se k ní konečně po několika albech a prodělečných koncertních turné dostal, dalo mu hodně práce tuto situaci ustát. V knize jsou také popsány okolnosti vzniku většiny alb, a vůbec toho, jakým způsobem Bruce tvořil. Někdy mu poskládání alba trvalo rok a půl a někdy ho vychrlil doslova za pár dní. To a mnohé jiné jsem o něm nevěděl a jsem rád, že jsem si knihu přečet. Určitě je třeba zmínit to, jak velmi pečlivě je zpracováno zpěvákovo mládí, kolik je této jeho životní etapě věnováno prostoru a důkladnosti. To, co všechno dělal a s kým se stýkal před vydáním své první desky, mělo totiž zásadní vliv na další směřování jeho kariéry a také na to, s kým v ní pokračoval, většinu svých dá se říct celoživotních přátel a souputníků potkal právě v době svého mládí, kdy si o slávě mohl nechat jen zdát. Co mi v knize malinko chybí, je nějaký přehled nahrávek v jejím závěru, který v podobných biografiích bývá. Dohledat v knize o téměř 550 stranách detaily nebo třeba seznam písní konkrétní desky dá chvíli hledání. Ale to je jen drobný detail, který nakonec zásadní vliv na celkové hodnocení nemá. Já osobně jsem se z knihy dozvěděl mnohé nové věci, jsem rád, že jsem si ji přečet a rozhodně nevylučuji možnost se k ní někdy vrátit. A na závěr by se snad hodil citát z doslovu překladatele českého vydání: "I kdyby už nikdy nenatočil nic tak zásadního a zdařilého jako desky Born to Run a Darkness on Edge of Town, zůstane Bruce Springsteen jedním z nejdůležitějších rockových autorů a muzikantů všech dob. A díky Carlinově knize o něm víme podstatně víc než dříve." Na to já říkám: "Amen."... celý text