Miranda
přečtené 437
Zimní knížka pro Lucinku
1983,
Milena Lukešová
Tuhle knížku jsem milovala, hlavně kvůli zajímavým a věrným ilustracím, zejména v závěru, kde jsou v obrázkovém slovníčku korálky, křídy, televize, příbory, šicí stroj, domeček pro panenky nebo Večerníček, jen vyskočit z té knížky. Byla mi velmi blízká, všechny kresby v ní pro mě představovaly aktuální obraz toho, co kolem mě bylo. Stejně jako v Knížce pro Lucinku je vyobrazena např. “Sůl” přesně v obalu, který jsme vždy s maminkou v samoobsluze kupovaly. V téhle “zimní” se mi strašně líbila dvojstrana z lesa, kde člověk musí být potichu ... Co je úplně skvělý, i když sama nejsem Lucinka, tak mám malou Lucinku a ta si teď v knize listuje a čte ji jako já, a protože sama je Lucinkou a trochu i jako ona sama vypadá, je to dvojnásobná radost. Nedávno jsme přikoupili ještě tu “letní verzi” a máme takový Lucinčin kompletek. Kniha je i úžasně psaná - jedinečná - Vrzy vrz, snad venku zmz! Bimbalimba bimbala, jakpak jsi se vyspala? Je to strašně něžná knížka, obě jsou, zajímá mě, měla-li i autorka nějakou skutečnou Lucinku, pro kterou tuhle knihu (obě knihy), psala.... celý text
Mary Poppinsová
1987,
Pamela Lyndon Travers
Marry Poppinsová je další z kouzelných knih mého dětství. Stejně jako si skoro každé dítě myslí, že vidělo Pyšnou princeznu v barvě, já bych přísahala, že nejen na konci první kapitoly, ale na konci každé kapitoly její svěřenci dostávali opakovaně kouzelnou medicínu a ta měla pokaždé jinou chuť. A přesto se o tomhle zázraku v knize píše jen jednou. Když jsem byla dítě, fantazie pracovala naplno, strašně se mi líbil Chechtavý plyn a Paní Corryová, byla jsem úplně nedočkavá, potom v dospělosti, až se s dcerkou konečně dostaneme k noční výpravě s hvězdičkami z lesklého papíru. Nádherný příběh. A co teprve výlet do obrázku nebo kolem světa. Nezapomenutelná knížka s úžasnými nápady.... celý text
Solar
2019,
Ian McEwan
Kdyby mi někdo řekl, že se u některé z knih Iana McEwana zasměju, považovala bych ho, s prominutím, za blouda. Po zážitku s První láskou a posledním pomazáním, po Betonové zahradě, kdy pár scén už nikdy z paměti nevymažu, a budou mě strašit do smrti, bych nevěřila, že ze mě budou tryskat slzy smíchu a já budu řvát smíchy, jak snad nikdy předtím. Ale stalo se a já jsem nadšená. Po pár vtipných momentech knihy jsem vytáhla tužku a začala si vtipné a trefné poznatky podtrhávat. Od líčení hrdinova skomírajícího imunitního systému, přes barvitý popis přízvuku jeho vesnického kolegy až k zážitku na sněžnému skútru jsem tužku skoro nedala z ruky. Posléze jsem zjistila, že potrhávám téměř celou knihu a tak jsem toho raději nechala. I když se opravdu nejedná o prvoplánově vtipný příběh, je tam rozhodně znát autorův temný otisk - tomu se nevyhneme, je to jedna z nejvtipnějších knih, co jsem kdy četla. Oblíbila jsem si pana Iana McEwana, hlavně kvůli tomu, že skutečně umí psát, nejenom, že si vše dovedu snadno představit, umí popsat i bolest, tak, že ji vnímáte a smrad, že ho cítíte, prostě všechno. Jeho knihy se čtou tak snadno a přitom mají hloubku. Škoda jen, že výtisk, který vlastním, je tak trochu "jetý", pár listů někdo polil kafem nebo bůhvíčím ještě, upřímně doufám, že se nejedná o krev, ale co se dá očekávat od vyřazené knihy z knihovny. V tomhle případě se rozhodně nebudu bát investovat do nějaké novější sluníčkové verze :).... celý text
Vodácká abeceda
1995,
Jana Jahodová
Milá kniha psaná s opravdovým citem pro vodáctví. Přenesla mě do dob minulých, kdy jsem absolvovala zatím jedinou, ale přesto jedinečnou vodáckou výpravu. Omlouvám se za ten popis, ale to je právě to, co ve vás tahle kniha navodí. Vzpomínky. Na vodu mě vzal kamarád P.K., spolu s jeho dvěma kamarády. K vodáckému slovníku bych přidala ještě "humr", což byl podle mých společníků jakýkoli nepořádek, brajgl nebo i nevábná bahnitá oblast, kde se jeden z nich cvaknul ("udělal") po pár metrech, co jsme vyjeli. V průběhu této kolosální výpravy jsem už začala být hodně alergická na větu "Podej mi lahváče" a na to, že jsme stany stavěli kdesi v neznámu pravidelně za hluboké tmy a probouzeli se v nich celí ulepení v pravé poledne ve vedru k padnutí. P.K., který cestoval v kajaku, dostal během naší cesty jakousi brutální žaludeční neurózu a odpadl. Já pak pouze s jeho kamarády, které jsem viděla poprvé v životě, trasu úspěšně dokončila. Sjížděli jsme Ohři. Navštívili jsme hrad Loket, kam jsem se divila, že nás vůbec pustili, protože jsme po těch pár dnech bez kempu a pořádné sprchy vypadali jako bahňáci všichni. Za těch pár dnů jsme toho zažili opravdu hodně a mám úžasný zážitek na celý život. Jeden z těch kamarádů mi doporučil k přečtení Obraz Doriana Graye a Popraviště, které se staly mými vůbec nejoblíbenějšími knihami. Děkuju Ti! (Už jsem se s nimi pak nepotkala, tak alespoň takhle) - třeba se to k Tobě donese potrubní poštou databáze knih - i když pochybuju, že by si takový skalní vodák četl někdy Vodáckou abecedu :). Výpravu jsme zakončili spořádáním "humříků", což byly nad ohněm opečené bavorské klobásky, vláčené s sebou několik dní v obrovském vedru, mimochodem jedno z nejlepších jídel vůbec. Měli jsme ho my tři zbylí cestovatelé a přežili jsme naštěstí bez úhony. Moc ráda na tu cestu vzpomínám. Doufám, že kluci taky. Původně jsem knihu pořizovala jako dárek, ale snad neobdarovaný odpustí, že si ji ponechám. Nemůžu totiž jinak. Spouštěče vzpomínek si hýčkám :).... celý text
Hugo Haas. Život je pes
2005,
Jolana Matějková
Kniha velmi čtivá, ale strašně smutná - tak jako bývá někdy život. Hugo Haas sice vytvářel vtipné postavy ve svých komediích a sršel humorem i ve společnosti, ale ve skutečnosti mi přišlo, že se pořád jenom trápil, hlavně ke stáru už ta melancholie byla až hmatatelná. Navíc jsem se v knize dozvěděla něco nového, co mě tedy nepotěšilo o Adině Mandlové (já, milovnice koček!) a jeho manželce Bibi (trošku sebestředný typ). Je to smutné čtení a ty rozbory na závěr (grafologie a spol.) mi přišly úplně zbytečné, takže jsem je nečetla. Celkově je z té knihy člověk takový celý naměkko a vůbec, raději si snad pustit Mravnost nade vše a dostat se z toho.... celý text