Miranda
přečtené 434
Studna osamění
1969,
Radclyffe Hall (p)
Knihu jsem četla několik měsíců. Četla se mi velice těžko, zvlášť proto, že to byl zmar nad zmar. Tolik neštěstí a nespravedlnosti, které se s množstvím přečtěných stránek nijak nezlehčuje, mi moc dobře nedělalo. Neříkám, že nechápu, o čem kniha je a že bych snad očekávala zamilovanou romanci, jen tolik stupňujících se hrůz bylo přeci jen příliš a ani těch pár osamělých stránek štěstí mi naději nevrátilo. V roce 1928 napsat takovou knihu, to muselo být něco, pochybuji, že v témže roce byla vydána podobná. Jsem moc ráda, že doufejme spoustě lidí otevřela oči a že těm, kteří se v jejích hrdinech poznali, pomohla v nejtěžších chvílích. Závěrem jen můžu přidat trochu úlevy nad tím, že lidé, kteří své city směřují jiným směrem už nejsou naší společností tak opovrhováni, a nejsou nuceni schovávat se po pochybných putykách a zapíjet svůj žal a úděl a trápit se nepochopením sebe samého, jako spousta hrdinů této knihy. A nejen v téhle oblasti, ve všech lidských vztazích platí "svůj ke svému" a to není žádné opovrhování nebo odsouvání někam jinam. Člověku je vážně lépe s lidmi, kteří jej chápou a berou jej takového jaký je.... celý text
Otázka váhy
1990,
Demis Roussos
Ke knize mě přivedla hlavně láska k hudbě Demise Roussose, jako malá jsem s oblibou poslouchala máminy desky. Nedávno jsem se k jeho hudbě vrátila a protože jsem také dost přibrala, vytasila se máma s touto knihou. Ze začátku člověka zaujme hlavně upřímné líčení zpěváka o jeho lásce k jídlu a boje se soustavným přibíráním, také různé zážitky z cest a např. popis stravování Američanů (děs). Dále už nastupují čistě rady k tomu naučit se zdravě jíst a žít, milovat pohyb a neotravovat si život příliš kalorickými a nezdravými potravinami. V závěru knihy jsou do detailu popsané vlastnosti zeleniny, ovoce, koření, u každého druhu, zdravé recepty, tabulka normální hmotnosti (pro mě šok, že mám 45 kg nadváhu, dá-li se to tak vůbec říct), průměrná potřeba kalorií, výdaje kalorií podle činnosti (čtenáře bude jistě zajímat, že čtením spálí za půl hodiny 15-20 kalorií, pokud jde o ženu a 20-25, pokud jde o muže), tabulky nutriční hodnoty jídel, tabulka nejbohatších potravin a přátel štíhlé linie. Kniha probudí v člověku svědomí a ukáže mu krásu toho, že příroda moc dobře ví, proč člověku servíruje ty největší skvosty sama a není tedy třeba jakkoli je přehnaně dochucovat nebo konzumovat věci přírodou téměř netknuté. Myslím, že rozhodně stojí za přečtení, tolik informací o jídle, každém druhu masa, zeleniny a ovoce jsem ještě neviděla a je psána s citem, se čtenářem komunikuje a povzbuzuje ho a hlavně zbytečně neděsí. Určitě vřele doporučuji.... celý text
Helimadoe
1966,
Jaroslav Havlíček
Další z knih, která mě vtáhla do sebe a nepustila, především díky neobyčejným schopnostem a talentu Jaroslava Havlíčka, díky jehož popisnému umění vidím všechno před sebou jako ve filmu: Hanzelínovy dcery, jeho ordinaci, přírodu, krajinu, a mnoho dalšího, a to přitom nejsou jen krásné věci, které by si člověk rád vybavoval a na řadu z nich by možná raději zapomněl. Já v tom ani tak nevnímám "příběh pošetilé puberty", jako neskutečně smutný úděl pěti dcer, které měly to "štěstí", že se narodily do zásadové rodiny doktora Hanzelína, který jakkoli působil na malého Emila "otcovsky" a "uděloval mu rady", byl podle mě člověk, který ženy nerespektoval a tím se i divím, jak mohl zplodit pět dětí. Nemůžu pochopit, jak mohl být pro toho chlapce doktor něčím víc než jeho vlastní otec, který se podle mě k němu choval daleko lépe, a tak nějak si i ten vztah mezi rodičem a dítětem představuji (zejména kapitola Sen). Neskutečně smutné vyprávění, které mi připomíná film Smrt panen, i když jsou to diametrálně odlišné osudy mladých dívek, pohnutky jsou sice jiné, ale účel je stejný a ten Hanzelínův snad ještě víc brutální (jeho dcery byly v podstatě otroci). I když tento příběh měl být "příběhem odpočinku", já při téhle knize většinou jen trpěla a trápila se. To však nic nemění na tom, že je svým způsobem velice krásná a jsem opravdu ráda, že jsem si ji konečně přečetla a zaplakala si nad pomíjivostí věcí, lidí a vůbec všeho. Nafackovala bych si za to, že jsem ve svých studentských letech zcela nepochopitelně bojkotovala povinnou četbu. PS: Nechcete obsah knihy zde na databázi trochu zkrátit? Vždyť je tam vše, včetně konce, a to asi není moc dobré. Já ho naštěstí předem nečetla.... celý text
Platforma
2020,
Michel Houellebecq
Kniha se mi nečetla moc dobře, zvlášť povaha pana úředníka mě občas vytáčela doběla. Úsměvné mi přišly skoro všechny sexuální pasáže, protože byly jak podle nějakého pornografického scénáře a také z říše snů. Všichni vždy pozitivně naladěni a nadrženi, žádné komplikace, vyvrcholení přichází v několika vlnách a vždycky, všechny ženy ochotné naprosto ke všemu, kdekoliv, kdykoliv, veskrze "obchodní pojetí". Omezenost v tom, že sex je pilířem všeho, a kromě něj snad nic jiného, co by člověka naplnilo, neexistuje. Možná to byly nějaké halucinace, ale skutečně se v té knize mluvilo o lásce? Kde? Já jí v tom všem počínání nenašla. Nejsem žádný puritán, ale také jsem realista a jsem šťastná, že jsem kromě sexu v životě poznala i jiné radosti, např. právě tu lásku. Na druhou stranu se v knize vyskytly i věty, které mě pobavily a které jsem si podtrhla, třeba mě vyloženě zaujaly všechny ty podrobnosti ohledně cestovních agentur a snaha o jejich úspěch na trhu, bohužel dokud nepřišel "náš hrdina" se svým super nápadem. Nebo popis úřednické práce. Nebo pasáže, které blíže ukazovaly jeho povahu: " Uvažoval jsem, zda bych případně stejně snadno poznal Roberta, Josiane (...), pravděpodobně ano. Toto zjištění mě dvakrát nepotěšilo; paměť se mi neustále plnila v podstatě naprosto zbytečnými informacemi." Nebo jeho "četba" Firmy. Konec knihy mě dostal, i když jsem to trošku čekala, tak nějak lze poznat, kam to všechno směřuje, nakonec jsem litovala, že se to nestalo třeba uprostřed knihy, a pak se následné události víc nerozvinuly. Jenže, když už je ústřední postavou takový nemastný neslaný egoista, není o čem psát, nic se v něm neodehrává, čtenář s ním má i problém soucítit, nikam by to nevedlo. A to je škoda.... celý text
