Miranda
přečtené 436
Kde jsi, když nejsi
2023,
Radka Třeštíková
Zpočátku jsem měla velký problém knihu číst, a to zejména kvůli množství vulgarismů. Nemám tuhle mluvu ráda, vadí mi, když to někdo přehání. Zdravě si ulevit, budiž, ale mluvit tak pořád, poslouchat to a i číst mě fakt ničí. Stejně tak ty detailní popisy sexuálních hrátek, obojí mi přišlo zbytečné. Možná i všechna ta přirovnání. Ta kniha totiž i bez toho všeho s člověkem dost zamává. Měla jsem pocity naprosté bezmoci, smutku, znechucení, lítosti, trochu jsem se i bála. Opravdu z ní mrazí a rozhodně na ni nezapomenu. Koncentrovaná duševní bolest.... celý text
Blondýnka
2022,
Joyce Carol Oates
Co se týká skutečnosti, jak je kniha psaná, musím říct, že se mi četla velice dobře, o tom žádná. Problém pro mě představoval fakt, že se jedná o román inspirovaný životem skutečné osoby, a já pořád nechápu, proč vlastně něco takového vůbec vzniklo. Navíc po smrti dotyčné, jejíž jméno a osobnost láká a fascinuje dodnes a bude ještě dlouho a hlavně, která k tomu už nemůže nic namítat. Že by důvodem byla vidina jistého výdělku? Mnohem častěji mě spíše napadala nějaká osobní msta, když se na autorku podívám. Zároveň mě velice překvapila řada vulgarismů a explicitních sexuálních popisů, občas i téměř hororových scén. MM je vykreslena jako zoufalá troska, loutka bez vlastního názoru, nešťastná žena. A ten smutek se k vám dostane hodně hluboko. Budu mít problém se některých popisů i zbavit. Občas jsem s autorkou souhlasila, např. okolnosti kolem natáčení filmů Někdo to rád horké a Mustangové, popisu vzhledu a úprav MM, jejích tužeb. Myslím, že kdyby román nebyl tak bulvární, nebyla by to špatná kniha a možná by i zůstala v mojí knihovně. Škoda, že někteří budou tuto knihu vnímat jako realistickou, když se podle ní i točil film a samotná MM se autorčina pohledu na její život těžko zbaví. Pevně doufám, že většina bude při pohledu na život MM vycházet z životopisů, dokumentů a jejích filmů a nenechá si svůj názor ovlivnit prvoplánově skandálním dílkem.... celý text
Snílek
1998,
Ian McEwan
Je to asi obdobím, ve kterém jsem tuhle dětskou knihu četla, ale já jsem z ní opravdu nadšená, dojatá, nejradši bych autora vyhledala a vyjádřila bych mu hluboký vděk za to, že je na světě a tvoří tak krásné knihy. Je pravdou, že se nejedná o typickou dětskou knihu s jednorožci a růžovými princeznami. Realita je hmatatelná a nějaké to strašidlo je všudypřítomné. Petrovy transformace jsou zvláštní a někomu mohou připadat děsivé, ale copak to, že v jakési perníkové chaloupce si bába s dědkem chtějí upéct vykrmené dítě, stejně jako jezinky a vlk a jiné, to je přece také hrůza a bereme to jakoby nic, tady jen jedna panenka chce kluka upravit k obrazu svému, jemně řečeno. Velmi mě dojal příběh Kocour, protože sama mám téměř 17ti letou kočku, stejně tak příběh o Miminu, protože jsme v očekávání a už jedno dítě v Petrových letech máme a úplně maximálně příběh Dospělý, protože se naše dítě už blíží tomu věku a kdo jiný než dospělý jako čtenář pochopí, jak pravdivý ten poslední příběh Snílka je. Knihu velmi doporučuji pro přečtení dospělým a okolo toho desátého roku i dětem, a možná pak, až budou samy dospělí, aby se k ní vrátily. Třeba budou dojetím brečet stejně jako já.... celý text
