Prodírat se tak křišťálově čistou fantastikou jako neproniknutelným houštím je vzpruhou nejen mému oku, ale i mysli. Literárně bloumat po světě, kde krvelačná striga zasazuje smrtelné rány a ztěmnělým lesem se ozývá nelidské vytí. Být tichým svědkem toho, jak pod ocelí samotáře z Rivie prolévají krev bytosti z dávných bájí a mýtů. Mít na dosah éterickou rusalku s vlasy barvy řeřavých uhlíků. Sapkowského svět hrdě vztyčuje vlajku na úplných základech, vychází z prapůvodní myšlenky, ze světa, který někde existuje a od kterého se odvíjí veškerý literární zbytek.
Smekám klobouk s gryfím pírkem.... celý text