MonikaK
přečtené 117
Probuzení
2020,
Amanda Stevens
Přestože odhalení knihy nebylo příliš překvapivé, neboť náznaky v průběhu knihy byly velké, příběh dobře plynul, byl velmi čtivý a místy dokonce děsivý. Musím říct, že tvorba Amandy Stevens mi sedla mnohem víc než Darcy Coates. Předpokládám, že se jedná o ukončení série s Amelii. Jako takové mi to bohužel přišlo vzhledem k tématům knihy až moc naivní. Myslím si však, že si to své spokojeně čtenáře rozhodně najde. Zoufale čekám na autora, který ponechá hororu jeho děsivou stánku až dokonce.... celý text
Přízraky domu Carrowů
2020,
Darcy Coates
Ach jo. Možná půjdu proti proudu. První tři čtvrtiny knihy mě opravdu bavily. Popis všech přízraků a nešťastných událostí v domě byl nápaditý a musím ocenit autorčinu fantazii. Přestože o strachu nemůže být vůbec řeč, užila jsem si možnost ocitnout se v domě Carrowů. Problém nastává na konci. Autorka podle mě píše spíš young adult knihy než děsivé horory. V závěru příběhu jsem měl chuť knihu odložit. Nakonec jsem se rozhodla to brát tak, že se nemám bát, ale dočíst něco naivně romantického a snového. Dala jsem tomu šanci. Kniha mi připomínala chvilkami již zmiňovaný Dům v růžích, ale ten byl oproti ní děsivý, ke konci jsem si spíš vybavila film s Eddiem Murphym - Strašidelný dům. Knihu tedy budu hodnotit v podobném duchu. Problém mám s tím, že už si od autorky asi mnoho nepřečtu, protože se nejen nebojím u jejich knih, ale již se ani nebojím o postavy, které se v příběhu nachází. A to pro mě ztrácí smysl. 3/5 *... celý text
Nevítaný host
2019,
Shari Lapena
Od této autorky jsem četla Někdo cizí v domě a bohužel se mi nelíbila. Pak jsem zkoušela Manželé odvedle a odložila. Proto pro mě byla tato kniha velkým překvapením. Jednoduchý příběh, odehrávající se na místě, které je odříznuté od světa, protože kolem zuří zimní bouře. Ideální. Upřímně, kdo by si nechtěl přečíst příběh z takového prostředí. Navíc byl velmi čtivě napsaný, jednotlivé kapitoly se četly rychle a kdo je vrah nebilo do očí. Tuto knihu jsou si opravdu užila. Kdyby to byla detektivka, hodnotím přísněji, ale jako thriller hodnotím velmi dobře. P.S.: Malý spoiler, když popisujete příběh z pohledu všech postav a jedna z nich je vrah, vždy se soustřeďte na tu, na kterou skoro zapomenete, že tam je. Autor vám totiž o vrahovi může říct ze všech nejméně. (Pokud se v popiscích nevrací do minulosti)... celý text
Nejsem živá
2019,
Anne Frasier (p)
U této knihy mám trochu rozporuplné pocity, po prvním dílu jsem se na pokračování moc těšila a jsem spokojená, ale... Bohužel mě samotný detektivní příběh nebavil tolik, jako dějová linka o hlavní vyšetřovatelce. Asi jsou (minimálně) dvě skupiny čtenářu detektivek. První, který miluje, když je v knize raději méně vražd, ale zato více vyšetřování a popsán detailnější postup, jak odhalují jednotlivé důkazy apod. Druhá skupina na detektivkách miluje tu syrovost, velké počty mrtvých, brutálnost vraždy, ideálně home invasion. Patřím jednoznačně k první skupině, ostatně proto tak miluji Joa Nesbøho. Párkrát jsem byla příjemně překvapená, kdo je vrahem, ale závěr byl již bohužel jako podle šablony... A poslední scénu šlo předpokládat. Vím, jak je těžké pro autora dávat čtenáři jednotlivá vodítka a neodhalit příliš, přesto jsem čekala o chloupek víc. Pravdou ale je, že jsem si Jude zamilovala, takže si další díl rozhodně přečtu.... celý text
24 vánočních příběhů
2019,
kolektiv autorů
Tohle bych nečetla ani dospělému, natož dětem. Nelíbí se mi poselství jednotlivých příběhů. A nelíbí se mi ten křesťanský princip - je jedno, co jsi udělal, kaj se a bude ti odpuštěno... Co je vlastně poselstvím "pohádky" Mikuláš má děti rád?... celý text
Devátý hrob
2018,
Stefan Ahnhem
Tato kniha je pro mě po předchozím díle bohužel spíše zklamáním. Zatímco v prvním díle jsem si říkala, že mi možná jednotlivé postavy přirostou k srdci, nyní se spíš kloním k opačnému názoru. Přesto všechno zkusím další díl. Fabián Risk je mi bohužel mírně nesympatický. Muž, který spíš řeší svoji postavu, než rodinné problémy, ke kterým se staví jako oběť, mi trochu vadí. Stylem: Já nic, mě se to nějak děje samo... Ale uznávám, že je nutné vytvořit detektivy, kteří nejsou vyloženě kladní a musí v nás vyvolat sporné pocity. Je však podle mě nutné, aby převážil kladný dojem. Nevím, zda se to autorovi daří v případě Dunji, protože ta mě místy vyloženě štve. Neustála se pohoršuje, jak jsou ostatní muži sexističtí a nechutní a pak využívá svého vzhledu, aby dosáhla toho, čeho chce… Zatím jsem se však nerozhodla, zda si tyto pocity užívám nebo nebo naopak. Bohužel jsem však v tomto dílu nevěřila autorovi vraha. Nemyslím tím samotný motiv, ale jeho proveditelnost. Kdyby do toho bylo zapojeno víc lidí, v což jsem doufala, neřeknu slovo, ale takto? Vždyť se nás ani samotný autor nesnažil moc přesvědčit, že by toho ta osoba byla schopná. Bohužel ne. Mírná překombinovanost na konci mi ale naopak sedla a trochu pomohla zvýšit hodnocení. Z této knihy jsem rozpačitá, místy jsem měla pocit, že autor někdy vyšetřovatele nechá chovat se opravdu hloupě, ale vzápětí mě překvapila inteligence a propracovanost některé scény. Opravdu je to u mě tak půl napůl. Proto dávám 3 hvězdičky. SPOILER: Přemýšlela jsem, zda jsem schopná tuto knihu hodnotit objektivně, když miluji Izrael, a zda ji tedy mám vůbec hodnotit. Upřímně? Snažila jsem si na místo Izraele představit například Čínu a odpověděla jsem si, že ano. Vím, kterou situací se S. Ahnhem inspiroval. V roce 2009 skutečně Švédsko (Ahnhem je Švéd) obvinilo Izrael z toho, že odebírá orgány mrtvým bez povolení pozůstalých, protože pro to doposud neměli právní úpravu, ale bohužel mi vadí, kam autor tuto linku posunul. Tedy do podoby Izraele, který vraždí Palestince pro orgány a chudáci Palestinci, kteří si jen rádi hrají s kamením… To mi prostě již přišlo nad rámec beletrie a měla jsem pocit, že autor se snaží do knihy podsunout svůj názor na Izraelsko-palestinský konflikt. Snažila jsem se ale v hodnocení zaměřit na samotný děj a jeho plynutí.... celý text
Oběť bez tváře
2017,
Stefan Ahnhem
Předně chci rict, jak je pro me dulezite, ze Fabian Risk mi je, narozdil treba od Martina Servaze (Bernard Minier), sympaticky, coz je pro me důležité a určité si tedy prectu i další dil serie. Samotný příběh byl zajimavy, některé vraždy promyšlene a nápadité, občas to autor podle mého ale přehnal. Především v případě počtu vražd. Další věc, která mi trochu vadi obecně je, když přestože je vydržováci tým zajimavy a členitý si všechny zásluhy připisuje buď jeden člověk, nebo je naopak čtenář odhalí dávno před vyšetřovateli. Ale chápu, ze byt stále o krok napřed před čtenářem je na psaní detektivních příběhu to nejsložitější. Ostatně to je jeden z důvodu, proč chci číst právě prvotiny z tohoto žánru a časem porovnat jak jednotliví autoři staví svůj příběh. Co me naopak mile překvapilo, byl autor deníku a scéna, která mi připomněla můj oblíbený seversky seriál Most. Kdo viděl, vi. :) Na knize mi chybělo, aby se vrah objevil na scéně dřív a pokud možno častěji. Bohužel mi představa, ze si nikdo nevybavi spolužáka a nikde po něm nejsou žádné zmínky přišla příliš neuvěřitelná a celou dobu jsem doufala, ze třeba někdo blízký mstí napriklad svého mrtveho bratříčka. Chybel mi onen pomyslny wow moment, kdy si řeknu, tak tohle je ten vrah. Na druhou stranu kniha dobře plynula a gradovala, což je důležitější než jedna překvapivá scéna. Kazda jednotlivá kapitola vas nutila číst dal a Fabian vám přirostle k srdci, protože není nemastny neslany. Těším se na další dil s nim, i když po menší přestávce.... celý text
Jo Nesbø můj neoblíbenější autor detektivek a tato kniha to opět potvrdila. Myslím, že jeho knihy buď musíte milovat, nebo vám naopak nic neříkají, protože jeho styl psaní, kde rozvíjí několik příběhových linek současně a který je zaměřený na detail, nemusí sednout každému. Rozhodně proto nedoporučuji číst dvě jeho knihy po sobě. Nesbøvy knihy jsou hutné, do detailu propracované, u něj jediného nemám při čtení pocit, že jsou zde vloženy pasáže, které mají knihu uměle nafouknout a které mám při čtení tendenci přeskakovat. Miluji jeho odborné postřehy, které si načetl nebo získal během života (ostatně hodně toho zažil), ať již v této knize například o postraumatické stresové poruše, zbraních, politické situaci, sportu atd. V jiných knihách například o různých zemich, kde se děj odehrává. Užívám si knihu od začátku do konce. Osobně jsem moc ráda, že Nesbø upustil od složitě zkonstruovaných vražedných předmětů, které technicky založeným mužům ničily požitek z knihy. Kniha Nůž je první z detektivních knih obecně, kde ač jsem od začátku tušila vrha a jeho motiv a na konci se má domněnka potvrdila, vůbec mi to nevadilo a příběh nezkaziko. Ten b sám o sobě úžasný, dechberoucí, plynoucí, smutný a jednotlivé postavy se zase posunuly. A já nechci o ně zase na rok dva přijít a nevědět, co se v jejich životech děje. . A upřímně? Kdo věřil, že někdo jako Harry Hole může mít poklidný rodinný život s happy endem? SPOILER o vrahovi: Jo Nesbø vždy nechá vraha kroužit v těsné blízkosti Harryho Hola. Navíc nám vraha prozradil hned na začátku sám Harry, když vyjmenovával 8 tipů vrahů. Přiznejme si, že jsme si u jednoho čísla hned řekli: Bingo! Kor když další kapitola byla věnovaná jemu. A pak, když nechtěl ukázat tvář... Ale miluji, jak nás krásně umí zmást i v takové jistotě.... celý text
Židovské pověsti
2013,
Inna Rottová - Mirovská
Nádherné pověsti, které doporučují všemi deseti číst starším dětem, ale dají mnoho právě jejich rodičům. Hodnoty, kterých si židé váží nejvíce: rodina, život, statečnost a v neposlední řadě inteligence. Jednotlivé poselství každé pověsti je zajímavé, ale je úžasné číst, jak apelují na lidskou inteligenci, důvtip a vynalézavost a jak naopak upozorňují na nesmyslné biflování. Jak moc dobře chápou rozdílnost těchto dvou pojmů. A když čtete příběhy o tom, jak mladík ztratí během pogromu celou rodinu včetně své čtyřleté sestry či když čtete o tom, jak jiná postava říká, že během pogromu vždy zemřela téměř celá jeho rodina, avšak vždy zbyl jeden člen, který zachránil rod, mrazí vás. Mrazí z toho, kolik utrpení už židé zažili. Kniha výstižně popisuje, jak vznikaly záminky k jejich nenávisti a stíhání. Například proč židé v minulosti nebyli tak často nemocní. Děsivé je, kdy již předem ví, že mír je vždy dočasný a vyvolenost znamená především zodpovědnost. Rozhodně si knihu ještě jednou přečtu a budu ji číst i dětem. Děkuji za tuto knihu.... celý text
Talmud pro každého
2006,
Abraham Cohen
Jedna z nejtěžších knih, kterou jsem kdy četla, zároveň ale mi hodně dala.
Psychologie lži
2015,
Lenka Mynaříková
Tahle kniha je plná obecné nic neříkající teorie. Potřebovala jsem knihu jako pomocný materiál a musím říct, že mi mnohé nedala. Navíc mi vadí, jak autorka pracuje s některými daty a informacemi. Mám trochu pocit nevědeckosti, například: "Nachází se před vámi kniha o lhaní a lžích, přiznejme si tedy i možnost, že muži klamali a ženy byly ochotnější připustit si, že lžou často a lžou zcela sobecky." Okamžitě jsem věděla, že tohle psala žena a bohužel to není jediná pasáž, kdy cítím její předpojatost. Autorka vezme výsledky nějakého vědeckého výzkumu, ale jejich interpretace je až nekritická vůči ženám. Občas jsem si říkala, že ani člověk, který nic neví o lži, nemůže být takto nekritický... Za mě je to velká škoda. ***... celý text
Budu vůbec někdy dost dobrá?
2018,
Karyl McBride
Dcery narcistických matek jsou jako slunečnice - jejich hlava je příliš těžká na to, aby byla bez pomoci schopna se opět zvednout ke slunci. Téma, o kterém se v naší společnosti příliš nemluví - matky, které nejsou schopny milovat své dcery nebo sdílet radost z jejich úspěchu. V naší společnosti je natolik sdílen a podporován obraz milující matky, že dcera, která takovou matku nemá, nabyde přesvědčení, že je na celém světě sama. Jediná, která si lásku nezaslouží. Celá špatná. Zlé semínko. Tato kniha si rozhodně neklade za cíl někoho obvinit nebo soudit, to vůbec ne. Snaží se pomoct právě těmto dcerám konečně nalézt lásku k sobě samé a přestat o sobě smýšlet v odstínech šedé. Tuto knihu ocení podle mého dcery nejen matek narcistických, ale také autoritativních a pohlcujících. Řekla vám někdy vaše maminka, že vas má miluje? Těmto ženám nikdy. Nebyly fyzicky tyrane, nebyly znásilněné, nebyly zanedbané, a tak mnoho lidi nikdy nespatřilo jejich bolest. Ale pocitu lasky, pochopení, blízkosti se jim nedostalo. Problém v případě narcistických matek je ten, ze nejenže vám nedá pocit lásky, ale také nedovolí vašemu otci, aby vám byl blízko. Jste sama již od miminka. Tato kniha vám vysvětlí, proč musíte přestat čekat na ta kouzelná slůvka - miluji tě. A proč to není vaše vina. Snad některým ženám pomůže jít dal... :) Hodnoceni: 9/10 *... celý text
