Mychaela
přečtené 172
Nejhezčí dny našich životů
2021,
Claire Lombardo
Kniha byla rozsáhlá a propracovaná. Autorka si s ní dala práci. Bavilo mě sledovat osudy jednotlivých postav rodiny Sorenson (a že jich bylo), nahlížet na události třeba i z různých úhlů pohledů jednotlivých aktérů. Postupně jednotlivé postavy poznávat. Spolu s tím se měnil i můj vztah k nim (i když k srdci mi nepřirostl fakt nikdo.) Nicméně, i přesto, že mám podobné ságy ráda, v téhle mi to tak nějak "drhlo". Příběh mě nepohltil, spíš chvílemi až nudil. Na můj vkus se tu až moc popisovalo a rozebíralo každé hnutí mysli, každé vnitřní zachvění, každá emoce. Hlavně Davida a Marylin (a ti mě upřímně celkově nebavili, nemám tyhle rádoby dokonalé postavy bez chybičky ráda). Suma sumárum, mi děj přišel tak nějak těžko uvěřitelný. Jakože manželství M a D bylo sluncem zalité, i po X letech se vroucně milovali, nejradši by na to skočili 25 hodin denně, ve 20ti i 90ti. Dcerky měly každá trápení a starostí až na půdu, ale zároveň byly krásné, úžasné, bohaté a vlastně dokonalé. A na konci pohádky, teda knihy, se samozřejmě vše defakto vyřešilo a dobře dopadlo. Nevím, mám radši realističtěji laděné příběhy. A za pár měsíců už si nejspíš ani nebudu moc pamatovat, o čem kniha vlastně byla...... celý text
Výjimeční lidé
2015,
Peter May
Po 1. díle série Enzo jsem sáhla, protože jsem byla zvědavá a natěšená. Trilogie z ostrova Lewis byla boží a i samostatný Ostrov Entry nedopadl vůbec špatně. Proto se mi snad až nechce věřit, že stejný autor napsal i tuhle frašku. Čtivé to možná bylo, ale bože, případ, s kterým 10 let nedokázal nikdo pohnout ani o píď má najednou pan geniální biolog Enzo a jeho nejbližší bez větších obtíží rozlousknutý za tejden? To jako fakt? Bez problému okamžitě dešifrují každou z indicií, jde jim to jako po másle a když už se nějaký problém objeví, je šmahem vyřešen (z vězení se dostávají jako mávnutím kouzelného proutku, skáče se tu z mostů a přežívají se nehody na dálnici a přepadení s nožem v temných garážích)... Navíc jsem to asi celé nějak nepochopila. Důvod vraždy ano. Ten milá paní Madelajn na konci celkem logicky vysvětlila, ale proč ti vrazi jako dávali do těch beden všechny ty indicie, díky kterým k nim vedly stopy? Jako kdyby se tím podepsali. Nevím, další díl by třeba už tak trapně naivní nebyl, ale asi spíš zkusím autorovu novinku Muž bez tváře. Snad si trochu napraví reputaci...... celý text
Tajemství
2021,
Radka Třeštíková
Z knihy mám hodně smíšené pocity. Je čtivá. To každopádně. A ani myšlenka/námět knihy není úplně špatný (a vytvořit knihu, kde každá jedna postava je protivná jak osina v ...., to chce taky talent). Stejně jako někteří další čtenáři jsem se občas ztrácela. Po dočtení 2. části jsem si říkala, že teď by to chtělo dát si znovu 1čku, ale stejně jako i jiní, jsem i já došla k závěru, že mi to za to nestojí. Taky mi přišlo trochu přitažené za vlasy, jak byla úplně každá postava v knize nějak učebnicově "narušená" (PPP, obezita, závislost na online hrách, krize sexuální identity, homosexualita atd. Autorka tím mohla knihu jen trochu okořenit, né do ní chrstnout rovnou celej obsah kořenky :D) Co mě ale fakt naštvalo, byla tak neukončenost. Vím, že otevřené konce jsou v módě, ale v tomhle případě už to bylo trochu přes čáru. Jako kdyby v tiskárně zapomněli na posledních 30 stránek. Nechat jeden, dva osudy na představivosti čtenáře - ok, ale tady nebylo dotažené vůbec nic. Přežila Viky? Jak ostatní zareagují na smrt Lukáše? Dostane se Nina z PPP? A co Johan a Robert a Jola... Já nevím, ale za mě autorka odešla od nedopsané knížky. Jo, v rámci nějakého čtenářského kroužku asi super, mohli bychom do nekonečna debatovat o tom, kdo co a jak, ale já mám raději knihy, jejichž autoři je alespoň částečně dopíšou, než je pošlou do světa.... celý text
15 roků lásky
2021,
Patrik Hartl
"KnihovniceVS" to vystihla skvěle: "...čtyři sta stran o tom, jak rozmazlené holčičky ještě na základce šišlají, jak nezvládají běžné učivo ZŠ, ale jinak jsou úúúúplně geniální... To vše proložené kňouráním jak se to nedá zvládnout a příležitostným pošukáváním. A aby to vypadalo nablejskaně, tak vyšperkováno známými jmény českého šoubyzu. A vylepšeno o Rádio Impuls a Vivien..." Za mě celkem zklamání, ale asi to bylo způsobené i obrovským těšením a očekáváním. Okamžiky štěstí byly taky o obyčejném každodenním životě, ale tak nějak realističtěji vykreslené a ne tak ukňourané. Tohle bylo fakt trápení. Chudáček Aleš, dělá jednu kravinu za druhou a pak fňuká, jak je mu úzko. Nic nestíhá, chudák, má vlastní kadeřnictví a tolik zákaznic a VIPEK, že neví, kam dřív skočit. A musí prodat bávo a zbyde mu už JEN Volvo. Stěžuje si, jak jsou prciny (??!) rozmazlené a deptají ho, ale když mu vlezou na klín a zakňourají, že chtějí k moři, jede se. A taky do New Yorku a tam se klidně plácneme přes kapsu a zaplatíme Justina Bíbra. Krize středního věku prakticky na celých 500tech stránkách. Ale prachy nejsou problém. Jak by to asi zvládal, kdyby dělal někde u pásu na směny, to by teprve byly nervy, Alešku, to bys čuměl! Co se týče popisů sexuálních scén, tak ty mi obecně v knihách nevadí, spíš naopak (:-D), tady to ale nějak nefungovalo, nemůžu si pomoct, ale v podání pana Hartla ty popisy vyznívaly spíš tak nějak úchylně a trapně...... celý text
Zuzanin dech
2020,
Jakuba Katalpa (p)
Další z příběhů vyprávějící o osudech lidí židovského původu za 2. světové války a koncentračních táborech. Poslední dobou jich přibývá jak hub po dešti. Možná je to ale dobře. Ať se o těchto hrůzách čte zas a znovu, ať nezůstanou zapomenuty, ať se nikdy neopakují. Ať jednou opravdu nedojde k tomu, že lidé uvěří, že jde jen o výmysl, že něco tak strašného se přece nemohlo stát... Přečetla jsem knih s touto tematikou už poměrně dost, nicméně každá je vždy svým způsobem jedinečná, jiná než ty ostatní. Zuzanin dech je psán, jak je zmíněno v jedné z předchozích recenzí, "krutě a syrově". Ano, syrově, stroze, účelně, bez příkras a zbytečných řečiček okolo. Mně to k příběhu sedlo. Stránky se četly samy. Samotný příběh je silný a bolavý. Milé, bezstarostné, idylické Zuzanino dětství přechází do vystřízlivění a kruté reality dospívání a poté končí v dospělosti v koncentračním táboře na pokusech... Smutné je, že přežitím a návratem domů Zuzanina bolest a utrpení neskončí... Já osobně ale viděla alespoň v tom závěru malý záblesk naděje. :-) Trocha odlehčení na závěr: vím, že jde o smyšlený příběh, ale já to stejně vždy prožívám naplno, a tak bych jen chtěla podotknout, že to, že byl Hanus svi°ě největšího kalibru je bez debat, ale já bych nakopala do řiti i milého Janíčka. Sbalit si saky paky a zdrhnout do Ameriky, když jeho údajně velká láska někde trpí? Co takhle na ni třeba zkusit počkat, frajere...? :-D... celý text
Panský dům
2017,
Anne Jacobs
Příjemná, pohodová, nenáročná, oddechová kniha. Nic světoborného, ani hlubokomyslného, povětšinou dost předvídatelný děj, ale proč ne. Já se u ní fajn odreagovala. Občas ráda proložím četbu "těžších knih" něčím podobně lehčím. :-)... celý text
Prokletý kraj
2021,
Michaela Klevisová
Ta ženská prostě umí!!! A je úplně jedno, jestli si "přizve" Bergmana, nebo ho nechá odpočívat. Autenticky vykreslené prostředí a navození atmosféry, že máte pocit, jako byste se lesy v okolí Jelení hory procházeli také. A seděli v chalupě bratrů Michalčákových a pily domácí slivovici z upatlané skleničky... Nevím, čím přesně to je, ale vždycky mám po dočtení její knihy chuť sbalit si batoh a na místo, kde se děj odehrává, se vydat :D I když nejde o detektivku, já ji z knihy stejně tak nějak cítila. Ale nevadilo mi to, kniha mě pohltila, tak jako všechny "Klevisky", hltala jsem řádky a čekala, co se zase provalí za tajemství. Za mě plný počet hvězd, ať si říká kdo chce, co chce, a už teď se těším na novou knihu, tak Míšo, šup šup :D :D... celý text
Hlas kukačky
2019,
Hana Marie Körnerová (p)
Tak tohle se mi moc líbilo! Jde o "rodinnou kroniku" typu Heřmánkové údolí, Tiché roky, Slepá mapa, Marie a Magdaleny nebo Podbrdské ženy a ty já prostě můžu :-) Skrz vzpomínky se dozvídáme, kdo koho kdysi podvedl, kdo koho miloval, kdo co prožil, jak válka a dějiny zasáhly do rodiny a ovlivnily ji, všechna rodinná tajemství a prokletí. A i když jde o úplně "obyčejné" lidské radosti a starosti, ne o žádné záležitosti celosvětového významu, a já už za pár měsíců vlastně pořádně nevím, kdo-co-proč-kdy-kde, stejně mě tohle čtení hrozně baví a svým způsobem "uklidňuje" ;-)... celý text
Sedmilhářky
2017,
Liane Moriarty
Kniha přečtena během pár dní. Těžko ji zaškatulkovat. Rozhodně to nebyl psychologický, propracovaný thriller, ale ani jednoduché, přeslazené čtení pro dámy. Spíš takový mix obojího. A docela čtivý mix. Pokud od knihy člověk nečeká nic světoborného, ale jen relax a oddych, není to špatná volba! Zkusila jsem skouknout 1. díl seriálu a mám z něj dost smíšené pocity. Prozatím moc nechápu jeho vysoké hodnocení. Ještě dám šanci 2. dílu a uvidíme...... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Námět knihy je určitě zajímavý a neotřelý (a dost děsivý!), ale i přesto se bohužel ke zdejší nadšené většině nepřipojím. Z knihy jsem byla poněkud zklamaná a rozpačitá. Asi moc očekávání. Slepá mapa, Hana i Tiché roky byly boží, Listopád byl (pro mě) oproti nim slabý průměr. Přišlo mi, že děj se pořádně rozjel až ke konci knihy a sotva se rozjel (propuštění Maji z vězení, setkání Lenky a Maji, Lenčino postupné prozření atd.), byl konec knížky. Naprosto souhlasím s @FoxFox, která píše: "Nebavily mě pasáže popisující komunistický režim a politickou situaci, od autorky čtu raději lidské příběhy." - jako je třeba právě luxusní Slepá mapa. Každopádně, kniha určitě stojí za přečtení, už jen proto, aby si člověk více vážil toho, jak dobře si žijeme!... celý text
Marie a Magdalény
2017,
Lenka Horňáková-Civade
Na knihu jsem se moc těšila. Rodinné, generační příběhy, napříč historií, plné tajemství, osudových zlomů, chyb, lásky, zrady apod. mám moc ráda. Bohužel mě kniha zklamala. Zdaleka nenaplnila má očekávání. Čtenáři tu zmiňují Slepou mapu od Mornštajnové - ano, také tam vidím určitou podobnost, jen ta Slepá mapa byla daleko povedenější. Přemýšlím, co mi na M+M "vadilo"... Nejvíc asi ta náznakovost, naťukne se tu něčí osud, ale hned se do něj zase utíká. Jak se vedlo Magdině, když po porodu Libuše odešla do města? To se čtenář nedozví, jen dcera Líba se ve své části knihy zmíní, že teď, kdy jí je sedm let, bude se její máma Magdina vdávat. Nebo bych si moc ráda přečetla víc o životě Libuše po té osudné noci. Ne, opět klapka, střih, konec a pár střípků má čtenář šanci pochytit až v sekci Libušiny dcery Evy. Uvítala bych, kdyby přibylo o 100 stránek víc a příběh by byl propracovanější, plnější, obsažnější. Přijde mi, že autorka se ten slabý děj snažila dohnat/nahradit filozofickými a hlubokomyslnými myšlenkami a úvahami, na mě to ale teda moc nefungovalo... Ale když pro nic jiného, tak pro tuhle pasáž stálo za to knihu přečíst: "Můžeme být šťastní jen tak, pro nic. Nevím, jestli právě tohle není to největší štěstí, být šťastný pro nic, z ničeho. A vědět o tom, Díky tomu vědomí je to štěstí vzácné a hřejivé. Kolikrát jsem slyšela, jak si lidi lítostivě stýskají: " Jéje, jak my jsme tenkrát byli šťastní, jenomže jsme o tom nevěděli a pořádně si to neužili." Bývá to snad jen šálení, prázdné řeči starochů plné lítosti a nostalgie? Slíbila jsem si, že budu na štěstí číhat, a až půjde kolem mě, budu si ho užívat..."... celý text
Chirurg
2019,
Petra Dvořáková
V porovnání s Vránami alespoň o chlup menší deprese. Ale optimistické čtení to taky nebylo. Spíš realistické, ze života. Nějak jsem se na Hynka nedokázala zlobit, i když dělal další a další kraviny, kvůli kterým se propadal do ještě větších s***ek. Snad mi ho bylo spíš líto a svým způsobem jsem ho chápala. Když člověk neví kudy kam, dělá občas hrozné blbosti. On je každý hrozně chytrý a uvědomělý, když se ho to přímo netýká. Jak tu někdo psal, život fakt není černobílý! Klobouk dolů, jak autorka dokázala "vlézt do hlavy chlapovi". A ještě lékaři. Věřila jsem jí/mu to všechno. Část kolem smrti otce byla silná (ale ne klišovitá a patetická, za to také pochvala autorce!)... celý text
Sestra a sestřička
2006,
Magda Váňová
Tak v téhle knize nemůže vůbec nikdo nikomu nic vyčítat. Hemží se to tu lháři, sobci, pokrytci, manipulátory a psychicky labilními osobami. Jsou tu postavy, které svým chováním nad ostatními přece jen trochu vyčnívají, ale když se nad tím člověk po přečtení zamyslí, dojde k tomu, že podívat se sám sobě do očí, nemůže fakt nikdo. Hynek? Ester? Hana? Sylva? Dominik? Člověk by snad ještě přimhouřil oko nad Karlem Rosůlkem, ale ani ten nemá svědomí čisté... Po Vranách od Petry Dvořákové je i tady vidět, jak moc může chování matky ke svým dětem později ovlivnit i vztah samotných sourozenců (upřednostňování a vychvalování jen jednoho z nich, svalování zodpovědnosti jen na toho staršího apod.). Smutné je, že na konci knihy bylo jasně naznačeno, že podobný model se bude opakovat i u malé Niny a Julie.... celý text
Nákaza
2019,
Daniel Kalla
Vůbec to nebylo špatné! Souhlasím, s komentářem níže, současná covidová doba knížce ještě přidává na síle... Zařazuji ji do Čtenářské výzvy - "Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěla ocitnout"!... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Celé dva dny čtení a následně i po dočtení to byla depka černá stejně jako ty vrány, které celou knihou prostupují. Některé ženy by matkami zkrátka být neměly! Každému někdy vypění nervy, děti umí člověka vytočit do běla, to si všechno uvědomuji (ačkoliv matka zatím nejsem), ale tohle bylo o něčem jiném... Trnula jsem hrůzou, kdykoliv se Bára opět do něčeho pustila a nejhorší na tom bylo, že v 99% to dělala s dobrými úmysly. A nejhorší je, že se v některých rodinách opravdu takhle žije! Vůbec si to nedokážu představit, jaké to musí být. Já měla štěstí na milující mamku (i když samozřejmě taky někdy vyletěla), ale až takhle zpětně si uvědomuji, jaké jsem měla štěstí... A to nejmenší, co můžu udělat, je, že se budu snažit, aby moje děti nic takového, jako je popsáno v knížce, nezažili... Jazyková úroveň jednotlivých postav mi také úplně nesedla, na druhou stranu jsem musela přiznat, že díky tomu byly jednotlivé monology a dialogy opravdovější, skutečnější, osobitější... Nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace!!... celý text
