Mychaela přečtené 172

Sametový domov 2022, Vesna Evans - Tvrtković

Autorku knihy (a její nejbližší rodinu) vzdáleně, od vidění znám. Mylně jsem se domnívala, že kniha bude plně autobiografická, že bude vyprávět o autorčině rodině, životě, jejich cestě do ČR a poté o jejich životě tady, že tak budu mít možnost poznat je o něco víc a z jiné stránky. Když ale došlo k "oné" události zhruba v polovině knihy, došlo mi, že to tak úplně nebude. A svým způsobem mě to dost zklamalo. Zbytek knihy po "oné" události mi pak přišel tak trochu zmatený, překombinovaný. Těžko soudit charaktery a povahy lidí, kteří byli vystaveni tomu, co hlavní hrdinové v knize, nicméně, postava Máji mi dost pila krev - v knize byla popisovaná jako tvrdohlavá, ale vytrvalá, se smyslem pro spravedlnost, s chutí bojovat atd. Na mě ale působila jako nevychovaný spratek, co ví všechno nejlíp a který si dělá, co chce a na nikoho přitom nebere ohledy. Srovnání Čechů a Jugoslávců co se týče povahy, kultury a způsobu života bylo sice zajímavé, ale zjednodušeně by se dalo shrnout jako "J. jsou hrdí, úžasní a umí žít, zato Č. jsou trapní, škudliví a bez vkusu". Suma sumárum, z knihy mám rozporuplné pocity. Čekala jsem od ní něco trochu jiného a tím pádem jsem byla trochu zklamaná (ale to je můj problém). Ale za přečtení určitě stojí! Autorka umí psát.... celý text

Až půjdeš, zavři za sebou 2022, Anna Moricová

Tohle byla pro mě osobně strašně silná kniha. Chápu, že pro někoho, kdo měl to štěstí a nemusel s ničím, co hlavní hrdinka prožívá, nikdy bojovat, to bude jen další depresivní knížka o nesympatické divné holce, co se topí ve schízách. Já se ale, bohužel, v příběhu až nebezpečně často poznávala, jako by mi Lucka mluvila z duše, až děsivě často jsem jí úplně rozuměla, co ji trápí, co cítí, jak by to cítit nechtěla, chtěla by bejt normální, jenže to nejde... Uf. Naštěstí do takových s*aček jako ona jsem nespadla a ani neprožila zdaleka tolik hrůz jako ona. Oproti ní jsem vlastně v pohodě. Relativně. Byl to ale každopádně dost velký varovný prst, jakože takhle fakt skončit nechci, vzpamatuj se, Mychaelo! Jak už tu bylo několikrát řečeno, zarazil mě závěr. Mimo jiné jsem tak nějak naivně čekala, že nakonec vyhledá pomoc. Že bude líp. Prostě happy end no. Už jen proto, aby, kdyby si to četly nějaké mladé slečny, co se trápí podobnými věcmi a neví si rady, věděly, že pomoc existuje, že existuje z toho pekla cesta ven... Stačí si o tu pomoc jenom říct.... celý text

Holky se čtečkou 2022, Vítězslav Jareš

Kniha byla čtivá, o tom žádná, jinak pro mě ale bylo popravdě dost těžké jí "uvěřit". Takové scifi trochu. Jakože fakt existuje ženská, která by si od chlapa nechala až takhle moc *rát na hlavu? Nechala si vyčítat, že se starala o umírající mámu, takže chlapovi vlastně nezbylo nic jiného, než se pelešit s jinou a je to tím pádem vlastně její vina? Fakt mám věřit tomu, že bystrá a údajně hezká ženská jako ona nesehnala v Praze (!!!) žádné jiné místo než na noční inventuře? Že byla tak blbá, že čekala celej půl rok až do posledního dne předplaceného podnájmu, než si začala hledat něco jinýho a levnějšího? Možná je to dané mou výchovou, že mi to přišlo tak přitažené za vlasy, nevím... Je ale fakt, že na druhou stranu mě to čtení tak nějak svým způsobem uklidňovalo. Nevím, možná fakt, že nejen já, ale i druzí jsou někdy marní, neschopní, blbí a dělají chyby. A že já na tom možná vlastně až tak blbě nejsem... Ale jo, byla to taková příjemná, trochu naivní oddechovka. Ty noční inventury mě vrátily o pár let zpět do časů mých brigád - jj, býval to slušný opruz :D... celý text

Stvůra 2021, Kristýna Trpková

Na to, že jde o českou detektivku, je to dost povedená záležitost! (Ne, Kleviska to není, ale tak ta je prostě jenom jedna no :D) Kniha je sakra čtivá, pachatele sice už zhruba od první třetiny tušíte, ale i tak jste napnutí a děj se zamotává až do konce. Líbí se mi a souhlasím s přirovnáním k českým kriminálkám, co běží v televizi, co tu zaznělo. Kriminálka Anděl hadr :) Bohužel ale souhlasím i s tím, že v knize bylo docela dost plochých, zbytečných rozhovorů... Chválím fakt, že jsem měla celou dobu hlavní vyšetřovatelky plné zuby a byla mi strašně protivná (protože podle mě i fakt, že autor dokáže vykreslit postavu v knížce tak, aby ji člověk nesnášel nebo si ji oblíbil, svědčí o talentu). Jediné, co mi pilo krev fakt hodně a proč nedávám plný počet, jsou ty patetické, poetické pasáže a kydy, kterými je celá kniha proložená, nebo to, jak se Linhartka vciťuje do role oběti, to si autorka fakt mohla odpustit, působí to jak pěst na oko. (- "Poslové špatných zpráv. Znesvětí jejich společnou minulost, zničí přítomnost a z budoucnosti udělají nedosažitelnou metu..." - "Naposledy jsi vydechla na jevišti, jež ti bývalo druhým domovem. Na milovaném pódiu. Avšak s prázdným hledištěm.") Každopádně, jestli hledáte neprvoplánovou detektivku na odreagování a nechcete sahat po nějakém zahraničním rádoby bestselleru, kterými se to teď všude hemží a jsou jak přes kopírák, tak Stvůra by se vám mohla líbit :).... celý text

V zahradě zášti 2022, Camilla Bruce

Trhlina 2016, Jozef Karika

Tak je to fejk, nebo to není fejk, nebo jak jako, sakra? (Mimochodem, jsem docela překvapená, jak pár sprostých slov v knize dokáže leckoho rozohnit...) Každopádně první zhruba polovina knihy se celkem vlekla, nicméně druhá půlka byla docela jízda. Až teda na chvílemi zbytečné okecávačky a natahovačky. Kniha mě na jednu stranu nijak zvlášť nevyděsila, to ne, ale docela mě rozebrala. Zanechala ve mně, nevím, divný pocit, jsem z ní taková nějaká zaražená nebo co, blbě se to popisuje. Tím spíš, že pro mě je ten příběh uvěřitelný... No, chvíli mi teda ještě v hlavě a žaludku ležet bude. Za mě rozhodně stojí za přečtení. Ať už si pak na ni uděláte jakýkoliv názor.... celý text

Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce 2022, Karla Kubíková

Odbočka v lesích 2022, Kateřina Karolová

Já jsem spokojená. Po delší době vcelku povedená záležitost. Upřímně se u knížek nebojím, i když jde o horor žánr či něco podobného, ale tady jsem v některých pasážích (Dalibor a Gábina zavření ve tmě v autě a najednou mikina na stromě) byla docela našponovaná. Jako číst si to někde u lesa, ve stanu, v noci, to by byl s prominutím slušnej ná*** :-D. Narozdíl od některých jsem vcelku spokojená i se závěrem. Souhlasím, že byl dost uspěchaný, ale líbilo se mi, že to autorka "nezabila" něčím mysteriózním a ufo a tak, ale že šlo o reálné, uvěřitelné vysvětlení, aspoň pro mě teda. Jen bych si to teď teda potřebovala ideálně přečíst znovu a už bych se na některé pasáže dívala úplně jinak. Každopádně za mě určitě stojí za přečtení! ...chystám se na Trhlinu :-)... celý text

Láska a sýr v Paříži 2019, Victoria Brownlee

Zklamání. Vím, po jakém žánru jsem sáhla, neočekávala jsem nic světoborného, chtěla jsem se odreagovat a zasnít. Ale příběh byl pro mě, bohužel, až moc předvídatelný, naivní, povrchní a jednoduchý. Na co hlavní hrdinka sáhla, to se jí povedlo (až na to hnusné flat white, teda). Přestěhujete se na druhý konec světa a ubytování, práce, přátelé i sexy Francouzi se vám hned hrnou do cesty. Tak určitě. Nehledě na to teda, že si fakt neumím představit, že by do sebe někdo dokázal cpát tolik tučných, kremových sýrů, kafí s mlékem a máslových croissantů s tlustou vrstvou másla a nepo***l by se z toho :-D. Intolerančníci laktózy asi trpěli stejně jako já :-D. Každopádně, "romanťárny" mám občas moc ráda, ale musí to mít šmrnc, vtip a nápad. Třeba takové ZÁVITY ULIT doporučuji ;-)... celý text

Ztracena v bílém šumu 2022, Javier Castillo

Tak si upřímně nejsem jistá, jestli jsem četla stejnou knížku jako zdejší nadšená většina. Autor prý mění pravidla žánru - pokud v tom smyslu, jak z thrilleru udělat něco nudného, nezáživného a šroubovaného, tak se povedlo! S bonusem navíc - geniální, životem raněnou, po pomstě toužící investigativní novinářkou (která bere spravedlnost do vlastních rukou), kterou byste nejradši odpráskli. Neustálé skákání v čase úplně ničí napětí. (Teda ne, že by ta kniha zrovna dvakrát napínavá byla). Keira uteče otevřenými dveřmi, člověk by třeba i byl napnutý, co teď, najdou ji? Utekla daleko? Ale ne, konec kapitoly a vracíme se zase do úplně jiné časové a dějové linky a než se vrátíme ke Keiřinému útěku, vlastně skoro zapomeneme, že vůbec utekla a je nám to už tak nějak fuk... Dialogy umělé, šroubované, bože, dyť tak nikdo nemluví! To má plynout, běžet, téct... Nebo stál za prd překlad? Dočetla jsem jen proto, že jsem chtěla vědět, jak to dopadne a jestli se Keira vrátí domů. Gradace (??!), nebo spíš negradace na konci byla taky za trest, těžko uvěřitelná, autor si to pěkně zjednodušil. Citáty na úvod každé kapitoly jsem po prvních 5ti přestala číst. Těma jsi to, Javiere, fakt nezachránil!... celý text

Mrazné květy na skle 2017, Jiří Hanibal

Nemastné, neslané, bez větších emocí. Přišlo mi, že příběh vůbec nešel do hloubky, spíš jen tak klouzal po povrchu.

Sedmikrásky 2013, Kristina Ohlsson

Nic ve zlém, ale jestli tato kniha bojovala o titul Nejlepší detektivka roku, pak bylo asi v roce 2010 se švédskou krimi literaturou něco špatně :-/ Přijde mi, že autorka ke knize přistupovala stylem "čím víc dějových linek, tím víc adidas". A to je škoda. Protože kdyby třeba dvě, tři pořádně rozvedla a prohloubila, nemuselo to být vůbec špatné (třeba ta s Karolinou v Bangkoku, trochu ji tam vydusit, nechat to dojít třeba až k vězení... Nebo Ali, čekající v uzamčeném, vydýchaném bytě na ortel...). Místo toho autorka příběh překombinovala, žádná z dějových linek se vlastně pořádně nerozběhne, je jen naznačena a nakonec celý příběh bez nějaké větší gradace, nebo "vyšponování čtenáře" končí. Nebyl to vyloženě propadák, ale ani nic extra.... celý text

Svolení 2021, Vanessa Springora

G. je odporný pedofil, o tom žádná. A je pro mě naprosto nepochopitelné, jak mohl být člověk jako on (a jeho skutky a činy, kterými se veřejně chlubil) společností a okolím tolerovány a obdivovány. Další, kdo fatálně pochybil, byli bezesporu V. rodiče. G. V. využil. Využil toho, že byla v depresi, nemilovaná rodiči, bez kamarádů, s nulovým sebevědomím a obrovskou touhou, aby ji měl někdo rád. Kdokoliv. A za jakýchkoliv okolností a podmínek. ROZHODNĚ NEOMLOUVÁM NIC Z TOHO, CO G. ČINIL VŠEM SVÝM OBĚTEM! ALE, jak už tu psal někdo přede mnou, věková hranice povolující sex je u nás 15 let. V. bylo 14. A já si říkám, opravdu činí ten jeden rok tak velký rozdíl? Rozdíl ve schopnosti říct ne, rozhodnout se, jestli dávám svolení k něčemu, co opravdu chci, nebo nechci? Ve schopnosti rozhodovat se sám za sebe? V. byla podle toho, co o sobě sama napsala, celkem "čiperná" už opravdu brzo! Vždyť už někde v 10 letech se s kamarády svazovali, dráždili na intimních partiích apod. Ano, šlo o dětské objevování s vrstevníky, jen tím chci říct, že si nemůžu pomoct, ale že podle mě ve svých 14 letech už věděla, "do čeho jde", čemu dává svolení, co s ní G, provádí. Nebylo jí 8 nebo 12, jako jeho jiným obětem. Jsem z knihy na rozpacích, upřímně, nelíbil se mi ani styl, jakým byla psána, ale chápu, že to u knihy s takovouto tematikou a přesahem, je to poslední, co je důležité...... celý text

Závity ulit 2018, Martina Málková

Kdo hledá hlubokomyslný román o smyslu života, ať sáhne jinam. Kdo se ale chce odreagovat a pobavit, vybral správně. Závity ulit jsou podle mě v rámci svého žánru (román pro ženy) hodně povedená věc. Od knihy jsem absolutně nic neočekávala a o to víc jsem spokojená. Čtivá, milá, nenáročná a ano předvídatelná (ale ne přeslazená a prostoduchá) jednohubka, kterou jsem měla přelouskanou za 2 dny a zanechala mi na obličeji připitoměle blažený výraz :-).... celý text

Zvuk slunečních hodin 2001, Hana Andronikova

Kniha má opravdu zajímavý a slibný námět. Více časových a dějových rovin, ani střídání vypravěče mi obvykle nedělá problém, ale v tomto případě to nějak nefungovalo. Do knihy jsem se zhruba od 2. třetiny musela nutit, drhlo to a ano, defakto jsem četla hlavně pro to, abych už měla dočteno :-/. Snad bylo toho střídání a prolínání časových a dějových linek až moc, člověk chvílemi opravdu tápal, zda zrovna vypráví Tomáš, nebo malý Daniel. Také se přiznávám, že poeticky ladění jazyk v knihách příliš nevyhledávám a tím spíš, pokud jde o vyprávění z koncentračního tábora (Mischling jsem ani nezvládla dočíst), spíše mi do takového prostředí "sedí" syrový, obyčejný, strohý jazyk... A kupodivu, ačkoliv mě Indie opravdu zajímá a láká, indické pasáže v této knize mě vůbec nebavily a spíše jsem je jen očima přelétala. Abych to shrnula, člověka vyprávění s touto tematikou nikdy chladným nenechá, ale už jsem četla jiné, pro mě lépe zpracované a čtivější příběhy.... celý text

Případ čurací panny 2021, Jitka Ludvíková

Více postav a dějových linek není v knize nikdy na škodu (a u detektivek a krimi to platí dvojnásob), příběh se zamotává, čtenář ztrácí jistotu, co se vlastně doopravdy stalo, kdo je viník apod. V tomto případě to ale podle mě autorka už trochu přepískla a knihu překombinovala. Přehršel postav, spousta "zbytečných" slepých linek, čtenář je zmatený... Jinak ale docela slušná česká detektivka (i když Kleviska to není... )... celý text

9. listopad 2021, Colleen Hoover

Příběh, nápad, motiv knihy je určitě zajímavý. To rozuzlení na konci nemá chybu, tím mě autorka dostala. Rovněž byla kniha čtivá. ALE! Co mě fakt ničilo, byla ta neskutečná PŘESLAZENOST! Já mám "červenou knihovnu" docela ráda, vyrůstala jsem na dívčích románech, ale z této knihy člověk dostává cukrovku už někde v první třetině! "...ale to, co mi říkal, mě přimělo litovat, že moje srdce nemá rty, aby ho mohlo líbat..."... celý text

Co neodvál ani čas 2018, Hana Marie Körnerová (p)

Rozsáhlý román o neobyčejně obyčejných životních osudech 3 dívek/žen z Polabí. Já mám tenhle typ románů hrozně ráda. Sledovat, jak postavy žijí, jak se protloukají životem od dětství až po stáří. Jak mnohdy chybují a perou se s osudem, který umí být někdy pěkně zlomyslný... Asi je to občas i jednodušší, žít s postavami ty jejich životy než svoje vlastní... Než jsem zjistila, že se vlastně jedná o 2 samostatně vydané knihy (já četla knihu jako jeden samostatný román), přišlo mi, že první dvě třetiny knihy (Stanice odložených lásek) jsou tak trochu červená knihovna, takové nenáročné oddechové čtení, zato poslední třetina (Dokud se budeš smát), to byla teda nálož. Jakoby autorka chtěla dohnat ty předchozí dvě části. Jak Kamila, tak Ilona si "vyžraly", co mohly. Od domácího násilí, přes drogy až po rakovinu... Popravdě mi to přišlo až trochu moc. Ale netvrdím, že se to tak v životě nemůže stát. Život je nevyzpytatelný. Co se závěru týče, trošku mi drhnul způsob zakončení happyendem po těch všech ranách osudu... Ale zároveň jsem vlastně ráda :-) A na konec si tu s dovolením odložím pár velkých pravd (i když znějí trochu jako klišé :-) ° "Já jen vím, že mě život na kolena nedostane!" "To je moc hezký, ale já už na nich jsem." "Tak si je oprašte a vstaňte. Hlavně se na nich neválejte moc dlouho, mohla byste si zvyknout!" ° Jistota rodiny, protože ta je (klišé neklišé) nakonec opravdu nejdůležitější. Můžeme si občas lézt na nervy, můžeme se pohádat, můžeme spolu v lecčems nesouhlasit. Ale patříme k sobě a víme to. Cokoli v životě se zvládá snadněji s dobrým zázemím. ° "Když vidím, jak se lidi litujou pro každou maličkost, mám chuť je praštit a zařvat: "Nelitujte se! Lítost vás úplně rozloží. Naštvěte se! Vztek je konstruktivní! Třískněte s něčím a řekněte sprosté sovo. Aspoň s jedním r! To vážně pomáhá... A pak se zvedněte, i když se vám nechce, a začněte něco dělat. Hlavně nikdy neříkejte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mě? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a většina z nich je větší než to vaše!" ... "A ještě bych doporučila smích, protože vážně pomáhá. Dokud se dokážeme zasmát, není to s námi tak zlé." ° Všechny stopy ... katastrofy už dávno odnesl čas. Jako vždycky odnese všechno zlé...... celý text

Majonéza k snídani 2021, Markéta Lukášková

Pokud bylo jedním z cílů autorky vytvořit hlavní hrdinku zralou na profackování, protivnou a nesympatickou až k pláči, povedlo se jí to na výbornou! Ema je tak chytrá, tak jiná, tak filozofující, tak nepřízemní! Nikdo ji nechápe, nikdo ji nerozumí. A samozřejmě je hrozně krásná. A její kluk je samozřejmě taky hrozně krásnej. A její nejlepší kamarád je gay. S hereckým nadáním samozřejmě. Fakt až takové klišé? Snad jediné, pro co stojí za to knihu číst, jsou životní příběhy a osudy jednotlivých postav okolo Emy. Není vždycky všechno takové, jak se na první pohled zdá. ...I babička Dana, toho času ušlápnutá puťka pod nadvládou Radomíra, měla kdysi své sny a touhy... Zato Radomír se choval jako idiot odjakživa... A babička Růženka?... celý text

Sucho 2019, Neal Shusterman

Působivá kniha, uměla navodit "suchou" atmosféru, to teda rozhodně! Mě teda vyděsila dostatečně. Ta představa, že by k něčemu takovému mohlo skutečně dojít. A fakt, že to není zase až tak nereálné... ALE. Jak tu psalo hodně čtenářů přede mnou, člověk je tak nějak hozen "do vody" (??!) Pořádně nevíme, co Bezvodí předcházelo, prostě najednou zničehonic přestane téct voda. A pak po pár dnech je zase zčistajasna jako lusknutím prstu po problému a voda zase teče... Trochu těžko uvěřitelné. A celkově tomu prostě něco chybělo... Možná víc akce, nějaká gradace, nevím. Četla jsem spíš jen abych věděla, jak to dopadne, než že bych nemohla dospat. °°° Když dojde na hraniční situace, ukazují se pravé charaktery lidí a když začne být úplně nejhůř, člověk je asi schopný všeho, jen aby přežil. Lidé vlastně přestávají být lidmi. Ale těžko jim to může mít někdo za zlé, protože nikdy nevíme, čeho bychom byli v podobné situaci schopni my sami... A snad se to ani nikdy nedozvíme. Br, "hnusná" knížka, jdu se napít!... celý text