narcisonanis
přečtené 551
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Možná jsem udělal chybu, že jsem si místo čtení poslechl audioknihu. Jenže mi to nedalo a chtěl jsem slyšet, jak se Láďa popasuje se čtecím projevem – ze studií se spolu známe a vím, že ačkoli je to charismatický a poutavý vypravěč, jeho nosový hlas popravdě není nejpříjemnější. A má obava se bohužel potvrdila. Navíc pro Láďu asi neznámá oblast namlouvání audioknihy se projevila formou křečovitého, téměř školáckého čtení, kdy i dobře mířené vtipy absolutně nevyzněly... Ach ano, vtipy, kapitola sama o sobě... naživo odzbrojující a půvabné, v knize kostrbaté a násilné. Jenže (!) co by bylo bez těch vtipů? Zjistíme, že Láďova druhá kniha už nemá takový půvab a spád, hodně se opakuje, situace nejsou ničím zajímavé... vím, je hrozně těžké přenést určitě úžasné zážitky z cest na papír a zachovat si atraktivitu... ale to je přece právě umění spisovatelovo. Nechápejte mě špatně, Láďovi fandím a přeju mu, jak úžasně dokázal využít skuliny v trhu a prorazit. Nicméně můj pocit, že se nadále jen veze na vlně prvotního úspěchu u alternativců (samozřejmě nejen u nich), které lze vcelku jednoduše opít rohlíkem, se postupně jen potvrdil, a to převážně kvůli literární úrovni druhé knihy, kde Láďa nepředvádí nic nového, jen se opakuje (a jaksi vyčpěle). A neodpustím si ještě poslední kritiku. Ta hudba byla přímo otřesná... znásilnění české vážné hudby pazvuky a rádoby orientálními zvuky daných zemí je neodpustitelné. Kdyby to bylo provedeno kvalitně, nejsem absolutně proti, ale takhle se mi dostalo neustále se opakujících smyčec hudebního hnusu, že se až divím, že jsem dostál svému krédu dočíst každou knihu a vydržel to až do konce. Dvě hvězdy jen proto, že je mi autor sympatický a podporuju ho v jeho úsilí :)... celý text
