NessaLuna
přečtené 319
Rudá tygřice
2022,
Amélie Wen Zhao
Kniha mě příliš nebavila, ale nerada bych to neprávem sváděla právě na ni. Možná už jsem si potřebovala odpočinout od YA fantasy. Každopádně musím přiznat, že ačkoliv to se nejedná o nějaký výjimečný umělecký zázrak, kniha mě mile překvapila hned několika dějovými zvraty na konci knihy. Například když Ana přišla o svoji přízeň (a pokud ji v dalším díle nezíská zpátky, budu ještě víc překvapená) nebo když došlo na rozloučení Any a Ramsona. Musím říct, že to byla asi první scéna mezi nimi, kdy jsem z toho cítila nějaké emoce. Jinak mi dějová linka nepřišla zase tak promyšlená, aby to jejich vztah mělo upozadit a mrzí mě to. Spíš mi celý druhý díl přišel jako souhra náhod. Uvidíme, jestli budu mít vůbec chuť dočítat další díl, zatím to tak nevypadá. Pere se ve mně tendence odkládat nudný knihy a nahrazovat je lepšíma s tendencí dočítat série, protože je přece nemůžu nechat nedočtený.... celý text
Všechny touhy vedou do Říma
2021,
Luca Di Fulvio
Nevím, co to zavinilo, ale oproti ostatním čtyřem bestsellerům je tohle podle mě velký propad. Hrozně mě to zklamalo. Kdyby tahle kniha vyšla jako první, dokázala bych pochopit, že Luca Di Fulvio sbírá zkušenosti a na něčem staví, ale po takových skvělých knihách se tohle zdá šíleně prvoplánové a neskutečně naivní až triviální. S určitou dávkou naivity a šťastných konců jsem samozřejmě počítala u každé jeho knihy, ale tohle na mě bylo už moc. Možná to je i tím, že jsem postupně odhalila autorův záměr a už mě přestává bavit, jak strašně ploché a předvídatelné jsou jeho postavy. Autor už je podle mě vytváří jako přes kopírák a ve Všech touhách už mi fakt všechny vadily. Upřímně řečeno, ani jsem tu knihu nedočetla. Plánuju to, ale chci dát teď prostor lepším knihám. Radši si teď dám svůj oblíbenej young adult předvídatelnej fantasy brak než tohle. Ač se to nezdá, má to mnohem víc kvalit. I když musím říct, že mě opravdu baví historické romány a Fulvio je věrný historické lince v pozadí a člověk se něco dozví.... celý text
Dvůr stříbrných plamenů
2022,
Sarah J. Maas
Tyjo... Já nevím. Nestu jsem nesnášela každej díl. Někdy tam měla světlej moment, kterej to mohl změnit a vždycky se to vytratilo. Od tohohle dílu jsem čekala, že se bude postupně odkrývat, proč je Nesta taková. A ono tam reálně moc důvodů nebylo. Ona prostě taková byla. Tak dvě třetiny knihy jsem ji opravdu nenáviděla a často jsem to četla se zaťatýma zubama, ale četla, protože prostě Maasová. K Nestě jsem nedokázala nalézt pochopení. A hlavně jí prostě nemůžu odpustit šikanu nejmladší sestry, fakt, že chránila jenom Elain, že se zkrátka nesnažila. Potom se za své chování nenáviděla a projevilo se to zase na tom, že ubližovala lidem, kteří ji měli rádi. Hej, to ne. Fakt ne. To dokazuje hlavně ta část, kde řekla Feyre, že má kvůli těhotenství zemřít. To hodně bolelo. A to zrovna v části, kdy už jsem tu její osobnost začala docela brát. Ale abych se vyjádřila ke knize jako celku - upřímně nevím, zda se k tomu ještě dostanu, pokud si dám repete Dvorů. Bohužel mi už vadily ty erotický scény, pak jsem je začala přeskakovat. Bylo toho moc. Mrzelo mě, ačkoliv se to dalo čekat, že zuřící válka a nebezpečí se objevuje jenom hodně na pozadí a vyústění toho všeho bylo hodně rychlé a prakticky bez napětí. Na druhou stranu mě hoooodně zaujal Eris a Mor, jejich minulost bude mít ještě asi hodně zajímavej příběh. To očekávám u dalšího dílu. Úžasný bylo, že autorka přidala i obřad krve, akorát jsem to zase čekala snad trochu delší nebo napínavější. Ale v tomhle díle mělo jít hlavně asi o vztah Nesty a Cassiana, a tak se ta akční část dost upozadila. Na druhou stranu bylo dobrý, že se nejdál dostala jen Gwyn a Emerie, kdyby s nimi byla i Nesta, bylo by to asi trochu laciný. Ale jo, dala bych tomu tak 3,5 hvězdiček, ale sem dám 3, protože jsou prostě lepší díly série, o dost. A hlavně s lepší pointou. Tohle beru jako nutný přečíst kvůli tomu úžasnýmu světu a dalším postavám, který máme všichni rádi. A hrozně se těším na další!... celý text
