Finská literatura je specifická, vždy si najdou cestu k podivně smířené snivosti a přechází k neklidné temnotě v nás.
A jako voda, která je ústředním problémem Strážkyně pramene, slova příběhu plynou a navozují přesně tu správnou atmosféru ne tak nerealistické vize budoucích dnů. Přítel/nepřítel? Odpovědnost, strach, tradice. Čajově snová, mrazivě zneklidňující, pochmurně reálná dystopie, která ve mě zanechala vyprahlou stopu.... celý text