Oophaga
přečtené 2060
Spící město
2011,
Martin Vopěnka
Na takto zkušeného autora (a nakladatele!) zoufale nedomyšlené a naivní. Nápad s uspáním (a - SPOILER!!! - závěrečným zázračným probuzením) všech rodičů je naprosto nevysvětlen, takže příběh postrádá konzistentní fikční svět, v němž by události propojovaly logické vztahy a jejich následky. Můžeme se vymlouvat, že to je pohádka a ne fantasy, ale když se jakoby v reálném světě dějí nějaké nad-přirozené jevy, měl by ostřílený spisovatel nastínit i nějaké odůvodnění - tohle působí, jako by si to vymyslela aktivní prepubertální bloggerka s nepříliš bujnou fantazií. Takzvané dobrodružství nikam nesměřuje, děti během něho nic nevykonají a vše se vyřeší samo, takže postavy klidně mohly zůstat sedět doma (jenže o čem by se pak asi psalo, že). Na zadní straně knihy se Martin Vopěnka hrdě hlásí k tomu, že je otcem 4 dětí, což má asi naznačovat, že ví, o čem píše. Jeho románové děti jsou ale neuvěřitelně naivní a nevinně čisté duše (ačkoli jednomu z nich je už 15) - jako by oblíbená četba dnešních dětí byli stále Karafiátovi Broučci. Přitom třeba "Bertík a čmuchadlo" Petry Soukupové ukazuje, že realističtější pohled na mrňouse se s dětskou četbou nevylučuje. Autorovi bych na noční stolek rovněž doporučila "Pána Much", aby příště dokázal lépe fabulovat o dětech bez dozoru dospělých (vhodná by mohla být také povídka Štěpána Kopřivy "Tajnější než ilumináti, mocnější než zednáři" ze souboru "Holomráz"). Zatímco knížka uvádí doporučený věk "od 11 let", navrhovala bych ji spíš pro čtenáře max. "do 10 let"; starším už by mohla přijít k smíchu. Dvě hvězdičky místo jedné jsou za povedené ilustrace a výtvarné provedení.... celý text
Sex není zadarmo
2011,
Chester Brown
Komiks samotný by určitě zasloužil 4*, ať už pro neotřelost tématu, pravděpodobnou upřímnost podání i kontrastně či naopak přiléhavě odosobněné ztvárnění. Ale ta redundantní snaha obhájit svůj postoj v závěrečných poznámkách je demagogická a zjednodušující. Hypotéza není argument. Takže hvězda dolů.... celý text
Poslední Laponec
2014,
Olivier Truc
Hoodně pomalý rozjezd. Ze začátku působí až tuctově, některé čtenáře, navyklé na v současnosti módní velmi brutální mordy nebo vraždy s dětskými obětmi, může jeden zabitý pastevec a jeden ukradený starobylý buben až trochu nudit. Kniha je dlouho zajímavá zejména popisem prostředí a dějin Laponska, jehož kontext je našinci spíše neznámý, ačkoli fanoušci detektivek se se Sámy potkali třeba už v sérii Asy Larssonové, v Temné vodě Kerstin Ekmanové nebo ve Stallu Stefana Spjuta, ovšem ne v téhle míře. Za polovinou a zejména ve druhé třetině už kniha kromě téhle roviny nabízí i zajímavou zápletku s historickými kořeny. Někoho může překvapit i lehce useknutý konec - jakmile je jasné, co se stalo a kdo je čeho viníkem, autor dál nerozebírá procedurální záležitosti ohledně toho, jak se situace nadále bude řešit a kdo bude jak potrestán apod., prostě už to neprotahuje. Za lokalitu 4*, za žánrové zpracování spíš 3*.... celý text
