ornemalin
přečtené 286
Pavel Reisenauer
2025,
kolektiv autorů
Nádherná publikace. Už se těším na výstavu! (Museum Kampa - 22.2. - 1.6.2025) "Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi, spratku." "Ta střeva jsem kreslil tři dny a stojím si za nimi. Jsou to dobrá střeva." z rozhovoru (ptal se Jaroslav Formánek) "Kdo nebo co se naopak dobře maluje a proč? Z českých politiků například starý Klaus. Když býval mladší, měl dost výrazné rysy, teď se sice zakulatil, ale ten jeho namyšlený uštěpačný výraz v koutcích úst mu zůstal pořád. Dobře se maloval i Zeman, když býval ještě vypasený, co zhubl, tak je to kreslení hororu..."... celý text
Dvě věže
2006,
J. R. R. Tolkien
A jak v závěru Samovi: "A tu se mu jazyk rozvázal a jeho hlas zvolal řečí, kterou neznal: A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos!" čímž si dodal, jak víme, kuráž a šel na tu mrchu, jenže nevíme, co ta slova znamenají. Tolkien to v knize nevysvětlil. Až po letech, v jakémsi sborníku písniček Středozemě, je přeložil do angličtiny. V českém převodu by zněly asi takto: Ó, Elbereth, kterás rozsvítila hvězdy Hledíš z nebes do velikých dálek K Tobě nyní volám, ve stínu smrti Ó, Fanuilos, pohleď na mne!... celý text
Tichý dech
2013,
Jan Trachta
Petra Hůlová, které v závěru knihy autor děkuje za to, že knížku dvakrát pečlivě přečetla, udělala z ní srozumitelný text a inspirovala ho svými komentáři k jejímu dopisování: "Na některé Trachtovy obrazy z operačních sálů provizorních afrických nemocnic nikdy nezapomenu. Síla autentického prožitku se v jeho případě snoubí s vypravěčským talentem a výsledek bere dech." Za sebe dodám: 111333/2700 (často jsem si při čtení téhle knihy vzpomněla na jinou, mnohem temnější Přísahu Hassana Bajeva..)... celý text
Ježek v kleci
2013,
Pavel Maurer
Tohle mě fakt nadzvedlo - a navíc se tohoto - ne, nebojím se to říci - faux pas! - dopustila žena!!! - totiž Magdalena Sodomková ve svém článku Tajemství strojopisu v magazínu LN, když napsala: ... s Foglarem, na jehož dobrodružných příbězích vyrostlo několik generací českých a slovenských mužů. ... ! - no nic, nebudu se v tom dál vrtat, je to bulšit - ale článek je velice zajímavý, nejraději bych ho sem opsala celý, abyste si taky užili... tak aspoň něco málo: Jednou se student (Maurer) toulal po Ledeburských zahradách, přiléhajících k Pražskému hradu, a najednou tam zahlédl, jak spisovatel (Foglar) sedí s batůžkem na lavičce a píše. "Zeptal jsem se ho, co tam dělá, a on že tam chodí takhle psát už třicet let. Co tam prý dělám já. Já jsem si do těch zahrad - býval tam klid, ani noha - chodíval malovat... Měli jsme takové společné vody," vzpomíná Maurer. nebo Když student přišel s magnetofonem k činžáku v Křišťanově ulici naposledy, psal se rok 1985. U zvonku visela cedulka: "Ráno před devátou a večer po osmnácté hodině už nemám možnost přijímat návštěvy čtenářů. Předem nesmluvené návštěvy neprodlužujte na dobu delší než deset minut, těžce narušují můj denní pracovní režim, který musím dodržet."... celý text
Picasso: Životopis
2006,
Patrick O'Brian
Strašlivě obtížně čtivá kniha - při jejím zdolávání si připadám, jako bych se prodírala hustým mlázím, O'Brian je opravdu důkladný... Zajímavé je, že v té knize není jediná fotografie, jediný obraz (kromě hřbetu knihy a přebalu). z časopisu Pèl i Ploma (který sponzoroval výstavu Picassových a Casasových obrazů v jedné galerii v Barceloně), kde v roce 1901 napsal jistý Utrillo (člověk, jehož názor měl svou váhu): "Picassovo umění je nesmírně mladistvé, je dílem vnímavého oka, jež neodpouští lidem naší doby žádné slabosti, a zároveň odhaluje i krásu ošklivosti, krásu zachycenou se zdrženlivostí a s mírou člověka, který maluje, protože vidí, a nikoli pouze poněvadž dokáže trefit podobu po paměti. Pastely jež jsou tu vystaveny..., jsou pouze jednou stránkou talentu mladého Picassa, umělce, jehož tvorba sice vyvolá značné spory, dočká se však přesto i ocenění mnoha lidí, kteří odmítají zavedené formy a hledají umění ve všech jeho projevech... Náš časopis se hluboce sklání před zavedenými umělci, jejichž práce je záslužná, a rovněž dělá vše, aby pomohl v počátečním rozletu těm, kdo se mohou stát významnými osobnostmi budoucnosti." Poté, co připomněl, že v Paříži Picassovi pro jeho vzhled přezdívali "malý Goya", Utrillo pokračoval dál: "Doufáme, že tato fyzická podoba obstojí ve zkoušce času, a srdce nám napovídá, že se nemůžeme mýlit." Když Picasso v červnu 1901 přijel podruhé do Paříže, dojednal mu tam přítel Manyac výstavu v rue Laffitte v galerii pana Ambroise Vollarda: Tento muž patřil mezi významné postavy pařížského světa obchodníků obrazy - ošuntělý, zarostlý, zaprášený a nápadně ponořený do vlastních myšlenek. Byl jedním z mála těch, kdo se spíš než v obchodování obrazy vyznali v samém malířství, a i když nepohrdl nějakým tím ziskem, přesto měl mnohem raději živé umění své doby. Opravdu předběhl tehdejší vkus natolik, že komerční úspěch jeho galerie hraničí se zázrakem, obzvláště vezmeme-li v úvahu, že měl v povaze tak málo z obchodníka. Gertruda Steinová musela vyvinout značné úsilí, chtěla-li si od Vollarda koupit nějaký obraz, a vylíčení galerie z jejího pera je obzvláště přesvědčivé: "Bylo to neuvěřitelné místo. Vůbec nevypadalo jako galerie, v níž se vystavují a prodávají obrazy. Uvnitř stálo několik pláten obrácených lícem ke zdi, v jednom koutě byly v nesourodé směsici naházeny velké a malé obrazy a uprostřed místnosti stál rozzářený obr. To byl Vollard, když měl dobrou náladu. Když byl skutečně bez nálady, opřel se celým svým mohutným tělem o skleněné dveře vedoucí na ulici, dal si ruce nad hlavu, přidržoval se oběma dlaněmi horních konců portálu a hleděl ponuře do ulice. Pak ovšem nikoho ani nenapadlo, aby vstoupil dovnitř."... celý text
Musaši
2007,
Eidži Jošikawa
Kanemaki Džisai - Tacunoguči - Harima - Šippódži - Išida Micunari - Šimazu - Koniši - Susukida Kanesuke - Sasaki Kodžiró - Hon´iden Matahači - Tomita Mondonošó - Tokugawa Ieasu - Sekigahara - Kojagjú - Denčiširó - Sekišúsai - Debuči Mogabei - Hóraidži (to je hora ... no aspoň že tak) - Šóda Kizaemon - Jošioka Seidžúró - Kózuke - Suó - Wakamiji Hačimana - Kusunagi Tenki - Džókjódži - Itó Jagoró Ittósai ... ... Když jsem začala poprvé číst Pýchu a předsudek, musela jsem si na papírek vypsat jména dcer Bennetových, abych se v nich vyznala - a to jich je jen pět!) - tentokrát si ale papírky nepíšu - nevybrala jsem si Cestu meče - ale Cestu Knihy!!! (zajímavost - přední vlasy) (tupost - sekat v letu křídla vlaštovek) (orient - jeho husté černé obočí spolu s nahoru stočenými koutky očí budilo dojem, že už je dospělý) (výtvarno - "Krev, jež se řinula z jejího bělostného předloktí, způsobila, že psí kousnutí vypadalo jako velká karmínová pivoňka.") Dosti čtivá japonská modrá (a na několika stránkách taky červená) knihovna (hlavní téma - mu/sa/šismus - dodnes, i když pod jinými názvy, celosvětově rozšířený a populární model chování v mužské části všehotvorstva, neustále usilující zlikvidovat lidstvo jednou provždy), avšak také s přesahem, který to neustálé řinčení zbraněmi, napínání svalů jak na pažích tak na mozku, zkrátka mezimužské nekonečné vzájemné vytahování si kšandy čili soupeřivost, dosti vyrovnává. Také velmi vrstevnatý příběh, kde čtenář s talentem na nepamatování si jmen musí vynaložit značné úsilí, aby udržel alespoň základní nit a docela se neztratil.... celý text
Příliš brzy unavená demokracie
2009,
Karel Hvížďala
doporučená povinná četba pro každého zvídavce se zájmem o politiku, historii, svoji zem, Evropu, Svět, lidi, člověka - bližního svého názvy některých kapitol: 11. září 2001 Politika má být transparentní, soukromí nedotknutelné S demokracií musí začít každý doma Komunisté v Čechách a na Moravě Tlustá čára aneb každý chce status oběti O krizi Evropské unie Vzestup a pád neokonzervatismu v USA z komentáře Josefa Chuchmy, redaktora Mladé fronty Dnes: Rozhovory Karla Hvížďaly s Jacquesem Rupnikem svou fragmentarizovanou soustavností reprezentují určitý typ myšlení o civilizaci, politice a společnosti (zejména té české) ve formě dialogu... "Pokud bude při četbě naší knížky mít někdo dojem, že mluvím o některých bolestných epizodách československých dějin minulého století příliš ostře, tak se omlouvám a mohu jen dodat jako polehčující okolnost, že jsem se to učil u Pavla Tigrida. A také od disidentů, kteří vedli podobné debaty," říká na jednom místě Jacques Rupnik. Kdo tento svazek drží v ruce, může ta slova vzít i jako výzvu: Nebát se a číst!... celý text
Svět podle Prota / Na světelném paprsku
2008,
Gene Brewer
To jsme takhle jednou s Lucií H. brouzdaly Matičkou po Karláku (náměstí Karla) a najednou vidíme, že míjíme kino Mat (NEJMENŠÍ KINO V ČESKÉ REPUBLICE - komorní klimatizovaný kinosál pro 46 diváků vybavený špičkovou zvukovou i obrazovou technikou). I přestaly jsme míjet a vstoupily, daly si v baru skleničku nebo dvě a chtěly zase pokračovat, ale vtom náš zrak padl na program - hle hle, jakýsi Svět podle prota (K-PAX) - že bychom?... - a tak jsme o ten zážitek nepřišly... No a kniha je taky skvělá. Naprosto. "Stejně jako v deštném pralese možná čekají léky na mnohé choroby, snad i někde hluboko v našich myslích leží léky na společenské neduhy. Kdo ví, co všechno bychom dokázali, kdybychom byli s to soustředit své myšlenky tak naléhavě jako prot, anebo kdybychom jednoduše měli dostatečně silnou vůli? Mohli bychom stejně jako on vidět v ultrafialovém spektru, kdybychom chtěli? Anebo létat? Anebo vyrůst z "dětství" a vytvořit pro všechny, kdo žijí na ZEMI lepší svět?" A ještě typ (ze str. 181) na pěkný popisek pod jakoukoli vlastní (např. maturitní) fotografii: "Všichni velikáni vymřeli a mně je taky nějak slabo".... celý text
Kontakt
1997,
Carl Sagan
Nejenže teď už vím, co znamená etaoin shrdlu, palimpsest, koherentní světlo, izomer delta jedna a harmonický oscilátor (m.j.!), ale mám další kousek do sbírky mých nejmilejších knih, co si je vezmu na ten pustý ostrov. Zajímavé zjištění pro mě coby fanouška filmu je, že tato kniha vychází z námětu na celovečerní film, který Carl Sagan napsal spolu s Ann Druyanovou v letech 1980-81. Kniha vyšla v roce 1985, film je z r. 1997. "Z výšky několika stovek kilometrů vám Země zabírá polovinu oblohy a modrý pruh, který se táhne od Mindanao k Bombaji a který váš zrak obsáhne jedním pohledem, vám může zlomit srdce svou krásou. Domov, pomyslíte si. Domov. Toto je můj svět. Toto je svět, z něhož pocházím. Každý, koho znám, každý, o kom jsem kdy slyšel, vyrostl tam dole, pod tou houževnatou a nádhernou modří. Uháníte na východ od obzoru k obzoru, od úsvitu k úsvitu, a obíháte planetu jednou za půldruhé hodiny. Za chvíli už se ji naučíte znát, studujete její charakteristické znaky a odchylky. Můžete toho tolik vidět pouhým okem. Florida bude brzy zase na dohled. A ten systém tropických bouří, který jste spatřili při minulém oběhu, jak víří a uhání nad Karibskou oblastí, dorazïl už k Fort Lauderdale? Jestlipak jsou letos v létě některé vrcholky pohoří Hindúkuš bez sněhu? Pak se prostě musíte obdivovat akvamarínovým rifům v Korálovém moři. Podíváte se na ledovou návrš v západní Antarktidě a říkáte si, jestli by její roztání opravdu zaplavilo všechna pobřežní města na planetě. Za denního světla je však těžké spatřit nějakou známku lidského osídlení. Zato v noci je kromě polární záře všechno, co vidíte, všechen ten bzukot a blikot, dílem lidstva. Tamten pruh světla, to je východní pobřeží Severní Ameriky, souvisle zářící od Bostonu až po Washington, ve skutečnosti, když ne podle jména, jedna obrovitá megalopole. Támhle žhne zemní plyn v Libyi. Oslnivá světla japonské rybářské flotily na lovu garnátů se posunula směrem k Jihočínskému moři. Při každém oběhu po oběžné dráze vám Země vypráví nové příběhy. Můžete spatřit sopečný výbuch na Kamčatce, saharskou písečnou bouři, jak se blíží k Brazílii, na toto roční období netypicky mrazivé počasí na Novém Zélandu. Začnete o Zemi přemýšlet jako o organismu, jako o živé věci. Začnete si o ni dělat starosti, vážit si jí, přát jí dobré zdraví. Státní hranice jsou stejně neviditelné jako poledníky nebo obratníky Raka a Kozoroha. Hranice jsou svémocné. Planeta je skutečná."... celý text
