Osice
přečtené 917
Franny a Zooey
1987,
J. D. Salinger (p)
„Bože, ty máš vtipy jak slepička Pipi, synu,“ odpověděla paní Glassová.“ „Správně! Tak se na to musí! Buď bude jíst slepičí polívku nebo nic. Tomu říkám dupnout si nožičkou. Jestli se rozhodla, že se nervově zhroutí, musíme pro ni udělat aspoň to, že se postaráme, aby k tomu neměla moc klidu.“ Amerika. Rok 1955. Hledání sebe sama, pátrání po smyslu života, kritika vzdělávání a společnosti a především silná rodinná pouta. To je kniha Franny a Zooey. Ústřední postavy jsou nejmladší z Glassovic sourozenců, jsou nadprůměrně inteligentní a citliví. Nádhera. Krásně ukecané. Užívala jsem si každou větu. Příběh je v podstatě vystavěn na 3 dialozích. Za mě top rozhovor je koupelnová rozmluva mezi Zooeym a jeho matkou. Z jejich špičkování je silně cítit láskyplný vztah, který k sobě mají. Bavilo mě, že děti oslovují rodiče křestními jmény a všichni to berou naprosto samozřejmě. I když v příběhu vystupují pouze 2 děti ze 7, tak čtenář pozná do určité míry všechny z nich. Jestli jste si rodinu oblíbili a chcete se o nich dozvědět víc, tak máte možnost. Salinger se jim totiž věnovat v nejednom své dílku. Já už si užívám další vyprávění:-) Mimochodem manželé Pellarovi odvedli při překladu skvělou práci. Četla jsem kdysi v originále The Catcher in the Rye a ano tohle je Salinger. DOPORUČUJU. „Já [paní Glassová] nevím, k čemu to je, tolik znát, mít takovou hlavu a všechno, když člověk není šťastnej.“ Příběhem prostupuje všudypřítomný cigaretový dým. Věděli už v té době, že kouření s sebou nese zdravotní rizika? Nedalo mi to. Tady je odkaz https://www.retrowow.co.uk/social_history/50s/cigarette_smoking_1950s_usa.php Knihu jsem získala z darů v knihovně. Hned po pár stránkách jsem věděla, že čtu správnou knihu. V knize je totiž zmíněna postava Pegeen ze hry Hrdina západu od J. M. Synge. Bezprostředně před knihou Franny a Zooey jsem četla knihu Pokoření a jedna z postav se jmenovala Pegeen. Můžete si tipnout, po kom ji asi pojmenovali:-) Miluju, když se mi věci takhle propojují. PS. Díky knize jsem objevila básnířku Emily Dickinson (1830-1886). Nedá mi to a o jednu její báseň se podělím:-) Over the fence— Strawberries—grow— Over the fence— I could climb—if I tried, I know— Berries are nice! But—if I stained my Apron— God would certainly scold! Oh, dear,—I guess if He were a Boy— He'd—climb—if He could! (báseň 251, sama jim většinou názvy nedávala)... celý text
Pokoření
2011,
Philip Roth
Tak to byl po Paprice vysloveně zážitek. P. Roth opravdu psát umí a nepotřebuje k tomu bůhvíjak silnou zápletku. Simon Axler je postarší vynikající herec, který najednou přišel o schopnost hrát. Pak mu ale vstoupí do života láska. Díky vztahu s Pegeen, o mnoho let mladší lesbicky orientovanou ženou, získává znovu chuť žít. Autor mi umožnil opravdu nahlédnout Simonovi do hlavy a všechno s ním prožít. Chvíli jsem se smála, vzápětí jsem cítila beznadějnost situace. Nejsilněji na mě však zapůsobil příběh postavy Sybil Van Burenové, která se Pokořením jen tak mihla. Potěšilo mě, že nevyšuměla do ztracena, že se k jejímu osudu autor vrátil. Ta mi určitě zůstane v paměti dlouho. Bavilo mě, že je kniha rozdělena do třech částí a vyvolává tím dojem, že „sledujeme“ divadelní hru. Konec mě překvapil, i když jsem ho vlastně podvědomě tušila… Knihu Pokoření jsem objevila mezi vyřazenými knihami. Kolegyně z dospělého oddělení tvrdí, že se u nás Roth nepůjčuje. Já ho ale rozhodně číst budu a Pokoření doporučuju:-)... celý text
Paprika
2013,
Jasutaka Cucui
„Mezi psychoanalytiky byli i tací, kteří doporučovali sex s jistým typem hysterických žen pro léčebné účely a předkládali pro své teorie důkazy z praxe, avšak z etického hlediska zůstávaly jejich názory stále ještě nepřípustné.“ Objevila jsem mezi vyřazenými knihami u nás v knihovně. Zaujala mě kombinace obálky, zvláštního názvu a žánru. Ze začátku jsem byla nadšená. Téma snů, psychoanalýzy a nového způsobu, jak léčit schizofrenii mě hned v úvodu nadchlo. Vůbec mi nevadilo, že se mi těžko orientuje v postavách. Holt nejsem na japonská jména zvyklá, a proto jsem v nich měla pěkný guláš. V průběhu čtení došlo však ke zlomu. Místo abych si příběh užívala, tak jsem si spíš všímala věcí, které mě štvou. Nejdřív to byl samotný Cucuiho styl. Přišlo mi, že je text spisovatelsky odbytý. Když se třeba zamýšlí Acuko nad nastalou situací, tak jsem si říkala, že víc odfláknout už to snad nešlo. Celkově jsem cítila, že nejsou scény vykresleny tak, aby na mě působily. Necítila jsem tu hrůzu, kterou měli lidé cítit, necítila jsem strach, který měli spící zažívat ve snech, čím blíže ke konci, tím to bylo spatlanější. Zásadním zlomem byl pro mne asi moment, kdy se začalo mluvit o tajném spolku. Nevím proč, ale tajné spolky mě v příbězích iritují:-) A pomyslný poslední hřebíček do rakve zatloukl autor mytologickými nestvůrami. Když jsem knihu dočetla, tak jsem měla pocit jako bych sjela skluzavku. Začátek slibující velký zážitek, ale nakonec vlastně nic moc. Přišlo mi to velmi povrchní a nepropracované. Hlavní hrdinka se chová prazvláštně, vzplane touhou téměř po každém muži, a muži ji nezůstávají v tomto ohledu nic dlužni, ale to mi popravně ani nevadilo. V doslovu jsem se dozvěděla o fenoménu bišódžo a tím se to vysvětlilo:-)... celý text
Brouk Pytlík
1990,
Ondřej Sekora
Fakt jsem se pobavila a navíc jsme poznali další broučky. Nejvíc nás nadchla asi koktavá krtonožka. A já jsem si z knihy mimo jiné odnesla i to, jak pavouk dělá svou pavučinu. Trochu jsem se obávala, že druhá část knihy o malířských trampotách bude nudnější, ale nebyla:-) Pytlíkovo výukové metody jsou úžasné. A děti se nejvíc řehtaly u scény, jak Pytlík zastrkuje motýla zpět do kukly:-D Potěšilo nás, že byl v knize i roháč. Toho děti moc dobře znají, protože je často vídají u babičky na zahradě. Ale trochu nás zklamalo, že Pytlík skoro vůbec neříkal své „Pardón, pardón“. Jsem moc ráda, že se to v této knize hemží pouze hmyzem a ne nejrůznějšími narážkami na tehdejší dobu. Všimla jsem pouze dvou mini narážek:-)... celý text
Dubánek a tajný vzkaz
2022,
Klára Smolíková
Další ročník projektu na podporu čtenářství Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka máme úspěšně za sebou:-) Po příjemné šestileté pauze jsem se k projektu vrátila a užívala jsem si práci s prvňáčky. V pondělí děti při slavnostním pasování prvňáčků na čtenáře obdržely tuto dubánčí knihu. Nedalo mi to a také jsem si ji přečetla. O existenci dubánků jsem věděla, ale nikdy mě to k nim vyloženě netáhlo. Musím říct, že jsem příjemně překvapena. Kniha obsahuje fajn příběh o dubánkovi Borkovi, který chce přijít na kloub záhadě. Kam mířila šipka z klacíků? A co ten zvláštní bílý list? Hrozí někomu vážné nebezpečí nebo je všechno úplně jinak? A pak jsou tu úžasné doprovodné fotografie, které má na svědomí Petr Václavek, autor celé dubánčí ideji. Přiznávám, dubánci mi přirostly k srdci. Jsou jako živí:-) PS. Doufám, že si prvňáčci užijí knížku stejně jako já:-)... celý text
Tajemná zahrada
2020,
Frances Hodgson Burnett
„Mother says there's no reason why any child should live that gets no fresh air an' doesn't do nothin' but lie on his back an' read picture-books an' take medicine. He's weak and hates th' trouble o' bein' taken out o' doors, an' he gets cold so easy he says it makes him ill.“ Tak kouzelnou dětskou knihu jsem snad nikdy nečetla. Malá, otravná, sebestředná a citově deprivovaná Mary je nucena žít u příbuzných v Anglii. Všude kolem jsou vřesoviště a dům, ve kterém žije je obrovský a „prázdný“ a její strýc se ani odtažitěji chovat nemůže. Tahle malá holka, která je jako tintítko, pobytem na čerstvém vzduchu sílí a nachází smysl života v péči o tajnou zahradu, která měla zůstat už navždy nepřístupná. Tajemství skrývá ale i sám dům. Koho Mary slyší po nocích plakat? Tajemná atmosféra a skryté tajemství domu mě velmi přitahovaly. Jsem ráda, že se nenaplnil můj odhad, kdo plačící zvuky vydává:-) A pak tu je místní chlapec Dickon, který se pohybuje po vřesovištích jako ryba ve vodě, zná kdejakou rostlinu a výborně si rozumí s divokými zvířaty. „Even gray days pleased him. He would lie on the grass "watching things growing," he said. If you watched long enough, he declared, you could see buds unsheath themselves. Also you could make the acquaintance of strange busy insect things running about on various unknown but evidently serious errands, sometimes carrying tiny scraps of straw or feather or food, or climbing blades of grass as if they were trees from whose tops one could look out to explore the country. A mole throwing up its mound at the end of its burrow and making its way out at last with the long-nailed paws which looked so like elfish hands, had absorbed him one whole morning.“ Kniha mě okouzlila z několika důvodů. 1) Obsahuje výjimečně krásné popisy přírody. Vřesoviště a samotná tajná zahrada je tak nádherně popsaná, že to ani nedokážu zprostředkovat. Při čtení jsem se častokrát přistihla, že jsem úplně u vytržení. 2) Dojímaly mě dětské osudy. Děti bez rodičovské lásky, jejich projevy a s tím spojené reakce okolí. A jako protiváha životní moudrost prosté ženy, matky Dickona, která dokázala pochopit, co se v dětské dušičce odehrává a co dítě potřebuje. (např. „Good healthy child laughin's better than pills any day o' th' year. That pair'll plump up for sure.“) 3) Napětí, které jsem cítila. Kde je tajná zahrada? Kdo to v domě pláče? A co strýc, jak bude reagovat? 4) Yorkshirské nářečí, které bohužel překladem vymizelo. Ta trocha hovorových tvarů je žalostným pokusem o rozlišení mluvy místních. V originále je silně zastoupeno a hraje v příběhu nezanedbatelnou roli. Když se např. Mary snaží mluvit tímto nářečím. 5) V knize je zmíněno mnoho rostlin a živočichů. Protože jsem četla v originále, tak jsem si je musela často dohledávat. A k mému velkému překvapení jsem zjistila, že havran není raven. Vím, že A. E. Poe napsal báseň The Raven a že je to Havran:-) Ale jak se ukázalo, tak havran je rook a raven je krkavec:-) Tak jsem si tuhle slavnou báseň konečně přečetla. Jak v originále, tak v českém hravraním překladu. Tajemná zahrada (knihu jsem měla vypůjčenou z knihovny) obsahuje ilustrace. Bohužel musím říct, že se ke knize nehodí. Proč je Mary tmavovlasá, když se hned v úvodu dozvídáme, že má světlé vlasy?! A nejen to. Celkově podle mě nevystihují atmosféru knihy. Na knihu mě upozornila kolegyně z dospělého oddělení. Vzpomněla si na ni, když jsem ji ukazovala knihu O zahradě od P. Čecha:-) Dětská kniha, původně z roku 1911, to ve mně vzbudilo hned zájem. I když se jedná o dětskou knihu, tak ji máme v knihovně mezi knihami pro dospělé. Nakonec jsem si ji ale přečetla v originále. Chtěla jsem přijít na kloub tomu, zda je vhodnější název Tajná zahrada nebo Tajemná zahrada:-) A jak se při čtení ukázalo, český překlad za originálem v několika směrech pokulhává. A nemůžu si pomoct, myslím, že Tajná zahrada je přiléhavější název. „At first people refuse to believe that a strange new thing can be done, then they begin to hope it can be done, then they see it can be done—then it is done and all the world wonders why it was not done centuries ago. One of the new things people began to find out in the last century was that thoughts—just mere thoughts—are as powerful as electric batteries—as good for one as sunlight is, or as bad for one as poison. To let a sad thought or a bad one get into your mind is as dangerous as letting a scarlet fever germ get into your body. If you let it stay there after it has got in you may never get over it as long as you live.“ PS. Doporučuji. Pokud můžete, tak spíš originál:-)... celý text
Pižďuchové
2003,
Václav Havel
„Když potřebuje pižďuch vědět, co má dělat, vezme telefon a zavolá vyššího pižďucha, a ten mu to řekne. Když pižďuch potřebuje, aby někdo udělal to, co mu vyšší pižďuch řekl, že má udělat, vezme telefon a zavolá nižšího pižďucha a řekne mu, že to má udělat.“ (ukázka z kapitoly Telefon) Mé první čtenářské setkání s V. Havlem. A podobně jako u Tolstého, jsem se k Havlovi dostala paradoxně přes dětskou knihu. Pižďuchy jsem objevila úplnou náhodou. Měla jsem besedu s dětmi ze speciální školy a na závěr si mohly vytahat knihy podle svého uvážení. Já je pak musela všechny zařadit:-) Mezi knihami k zařazení byla i jedna cizojazyčná a tehdy mě uhodilo do očí jméno našeho prezidenta a podivný název The Pizh´duks. Samozřejmě jsem se do ní hned začetla a celou dobu jsem dumala nad tím, co Pizh´duk znamená. Až po chvíli jsem si všimla, že je kniha dvojjazyčná:-) Chytře absurdní, milé, vtipné a se silným poselstvím, které při troše snahy objevíte. Nejsem si úplně jistá, zda si knihu užije dítě. Spíš ne. Ale já jsem si ji užila hodně:-) Když jsem četla příběh Zálesák (The outdoorsman), tak jsem si vzpomněla na náš poslední výlet s dětmi na kopec Špičák a na tu plechovku od piva, kterou někdo mrsknul do křoví. … Kniha obsahuje ten nejkrásnější doslov, který jsem kdy četla. Jsem úplně dojatá. Napsal ho Ivan Klíma. … Je mi jasné, že kniha nebude pro většinu lidí přitažlivá nebo ji označí za nesmysl, přesto za mě vřelé doporučení:-) PS. Přiznávám, že o panu Jiřím Sopkovi jsem nikdy neslyšela. Jeho ilustrace se ke knize vážně hodí.... celý text
