Pablo Kral
přečtené 639
Feynmanova duha
2007,
Leonard Mlodinow
Rozsahem nevelká, významem důležitá i svěžím perem sepsaná je tato "psychologická studie", v níž tři hlavní hrdinové - Feynman, Gell-Mann a Mlodinow nejen ústy samotného autora nastiňují svůj pohled na základní otázky svého oboru, ale i lidské existence jako takové. A to i přesto, že sám veliký Feynman filozofii i psychologii ostentativně nesnášel. Osobně se domnívám, že se z knihy vcelku dalo pochopit, co jej k tomu vedlo. Stárnoucí a zhoubnou nemocí stižený fyzik se na smrtelné posteli vyjadřuje: "tohle bude mým posledním objevem: jak to vypadá, když člověk umírá". Za mne plný počet hvězd.... celý text
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
2015,
Haruki Murakami
Dovolím si metaforu (za nepřesnosti v koordinaci fantazie a faktů se předem omlouvám) : Cukuru je jako mohutná tekoucí řeka s nesčetnými rameny - a hlavně - několika přítokovými větveními, kde každý z přítoků má jinou barvu duhy - a ve výsledku - po důkladném smíchání a smísení všech barevných komponent tohoto mohutného řečiště, se objeví přesně to, co známe z hodin fyziky jako bílé světlo. Krystalizuje tu před námi bezbarvý Stvořitel, stvořitel právě onoho veletoku s průsvitnou, průhlednou a bílou vodou bez náznaku zabarvení. Jeho proudy jsou zpočátku harmonické, i když tu a tam se útržky bujné vegetace postarají o nějaké vzrušení a postupně dojde až na kritickou turbulenci někde v hloubi erozívní procesuality, a to je ovšem zásadní rána ideální harmonii a stabilitě všech komponent říčního systému. Ale hrdinské vzepětí proudnic vydavší se vlastními nevyzpytatelnými podvodními cestami nakonec vlny upokojuje a dopřává sluchu až konečnému cíli putovaní každé řeky - moři, oceánu.... celý text
Hudba: Kompletní obrazové dějiny
2014,
neznámý - neuveden
Sáhodlouze přemýšlím co o tomto zvláštním díle napsat a nakonec se rozhoduji pro doslovný přepis narychlo načmáraných poznámek, jež vznikly, když jsem byl asi v půlce. Zde jsou: Přede mnou leží pozoruhodný opus. Jde o pestrý obrazový kaleidoskop o hudbě všech věků a stylů, a já - pln zvláštních pocitů a dojmů - přemýšlím, co vlastně říct. Úspěšně jsem se prokousal velkolepě podaným příběhem hudby a, snad se mi to jen nezdá, získal jsem slušnou představu o tom, co obnáší profesionální i amatérské muzicírování i zasvěcený poslech. Ač název zní „Kompletní obrazové dějiny“, výklad nebyl nijak systematický. Prostě do značné míry všehochuť. Nebyl bych upřímný, kdybych tvrdil, že texty se mi vždy četly pohodově a bez občasného zápasu s odborným výkladem kořeněným poetickými obrazy . Nicméně i právě v tomto směru je možno tušit jeden z uměleckých rozměrů knihy. V každém případě míří moje díky všem, kteří se na projektu podíleli. První moudro, které mě napadlo po přečtení díla, lze říci krystalicky jasně: "Řekni mi, co posloucháš, a já ti povím, kdo jsi." Kniha mne naplnila obdivem k tomu, co bychom společně s Arthurem Schopenhauerem mohli chápat jako královskou cestu do podstaty přírody i vší existence, totiž k hudbě. Tahle práce měla smysl.... celý text
Tak jako dinosauři
2005,
Eric Buffetaut
Po všeobecném úvodu, kde se řeší mj. i problematika vlastního přijetí vymírání druhů jako vědeckého faktu, a dále jeho možné mechanismy (uniformismus kontra katastrofismus, a - evoluce), se autor v druhé části knihy věnuje převážně pochodům, které mají na svědomí vyhynutí dinosaurů na rozhraní křída-terciér. Jde o dnes již bezvýhradně přijatou teorii (vlastně fakt) o dopadu meteoritu před 65 mil. lety. V závěru stručně pojednává o dalších pěti vlnách vymírání. Napadá mě otázka, do jaké hloubky se autor mohl o věci rozepsat na prostoru 200 stran textu, nicméně řekl bych, že to podstatné řečeno bylo. Vzhledem k tomu, že se nepovažuji zrovna za nadšeného "dinosaurologa", uděluji knize i tak pěkné čtyři hvězdy. A dovolím si malou úvahu: Vymírání druhů je logickou (často náhodnou) a přirozenou součástí běhu vesmíru. Je zajímavé si uvědomit - a ještě více fascinující je zkusit si představit - konec člověka jako druhu. Ten sice jistojistě musí přijít, ale nedomnívám se, že bychom měli podléhat pesimismu. Patrně to nebude nic ve zlém. Vesmír i svět bude "pulsovat" dál i bez nás. (Zde doporučuji jinou publikaci v edici Aliter - Svět bez nás od Alana Weismana). Minimálně dobrá látka pro pisálky žánru sci-fi, neb variant jak ke konci homo sapiens může dojít (a dojde), je pochopitelně více. Takže: Tak jako dinosauři?... celý text