*Pájuše* přečtené 429

Leo 2015, Mia Sheridan
ztráta času

Nemám slov. Neuvěřitelný děj s neuvěřitelnými postavami. Bohužel ne v tom dobrém slova smyslu. Autorka měla v hlavně asi tak...? Hm, pět mozkových buněk, když tohle psala? Nedokážu si totiž představit, proč se tohle a především jak - JAK! - se tohle mohlo dostat na papír! Dobře, autorka chce řešit vážná témata. Drogy, alkohol, zneužívání... dala bych jí za to palec nahoru, jen kdyby alespoň ty postavy byly uvěřitelné. Není uvěřitelná ani jedna jediná postava. Ani ty hlavní, natož ty vedlejší. Když by Vás někdo jako děcko zneužíval, těžko byste se dali do řeči s týpkem, který Vás týdny sleduje, vybudovali si s ním hned přátelský vztah po druhém setkání a během týdne se prakticky nastěhovali do jeho firemního bytu. Mno... Myslím, že moje hodnocení je víc než dostačující.... celý text

Vánoční zázrak 2016, Jay Asher

Velmi naivní příběh, který se však rychle četl. Ačkoliv mám k tomu hodně výhrad, děj knihy naladil mého ducha konečně na Vánoce.

Rytmus, já & Malychin 2020, Mariana Zapata
ztráta času

Tak tohle nešlo. Opravdu! Postpubertální chování hlavní hrdinky bylo natolik iritující, že jsem knihu dočetla se sebezapřením (chápejte jen proto, že je to Zapata). U této knihy tedy autorka přestřelila. A to hodně! V knize bylo docela dost humor (i když někdy tedy nemístného). Od autorky jsem zatím četla jen samé knihy, které mě chytly za srdce nebo naopak byla v nich jakási hloubka toho vztahu, tady mi to přišlo, že to za autorku napsal někdo jiný. No... škoda. Todle se tedy u mě v knihovně dlouho neohřeje.... celý text

S láskou, Lukov 2021, Mariana Zapata

Jedna z nejlepších knih od této autorky. Kulti byl zajímavý příběh, ale toto bylo mnohem, mnohem lepší. Paličatost hlavní hrdinky hraničila skoro až s postižením, ale ani jeden si nemohli nic vyčítat. Oba to tomu druhému nijak neusnadňovali. Moc se mi líbil jejich vztah, ačkoliv mi to občas přišlo dětinské. Jsem ale moc ráda, že jsem si knihu koupila a stejně jako u Kultiho, ani tady koupě nelituji. Milý, neotřelý příběh o výhrách a prohrách nejen na ledě, ale i v životě. Doporučuji.... celý text

Bohové jadeitu a stínu 2021, Silvia Moreno-Garcia

Čekala jsem od knížky něco jiného, než trmácení se od jednoho místa k druhému. Trochu mi to připomnělo Ziburu a jeho cestu po Arménii a Gruzii, která se nedala číst kvůli pijáctví na každém kroku (opravdu iritující). Tady tohle se nedalo číst kvůli... ve své podstatě kvůli všemu. Nevím proč, ale autorčino vyprávění není vyloženě špatné, ovšem styl, kterým je příběh vyprávěn... to je pro mě kámen úrazu. Takový květnatý, přímý jazyk bez nějakých kliček a skrytých zákoutí. V podstatě víte dopředu, co se stane, protože Vás autorka k tomu směřuje po té nejjednodušší cestě, co zná. Děj se taky vleče a je dost popisný. A postavy? Bohové, no nemám pocit, že bych byla něčím překvapena. Na jednu stranu jsem si nemohla pomoct a v hlavní hrdince viděla malou princezničku zakletou do Popelky (styl vyprávění by tomu i odpovídal) a na druhou stranu jsem v ní spatřovala hloubku vyspělé ženy. Bohové byly popsáni celkem obstojně. Ale ten konec! Ten mi přišel vskutku k smíchu a celou knihu poslal do kopru. :D No, co naplat. Možná raději zůstanu u Honzíkovi cesty.... celý text

Sherwood 2019, Meagan Spooner

Robin Hood - trošku šprýmař, dobrodruh a zloděj, který bohatým bral a chudým dával. Kdo tento příběh nezná, o hodně přichází. Ovšem toto zpracování je dost těžkopádné. Čekala jsem, že kniha bude nabitá dobrodružstvím a plná akce. No, autorce se podařil pravý opak. První polovina knihy je nudná, vleče se a vykreslení postav je až úzkoprsé. Druhá polovina už začíná dostávat spád, objevuje se romantická linka(!) - čtenář je až překvapen, že ji tam autorka dokázala vměstnat - ale bohužel z celkové knihy nadšena nejsem. Přišlo mi tam spoustu nesrovnalostí a nelogičností. Příběh byl vystavěn na dobrých základech, ale ta omáčka kolem ty základy pěkně rozemlela - postavy jsou úzkoprsé, nedodělané, necelistvé... Nemůžu si pomoct, ale ačkoliv Na lovu byl docela zajímavý počin, při této knize autorka moc dobrou práci neodvedla. A když jsme u toho, tak ani nakladatelství. Těch chyb!!!!... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Upřímně, nevím, co si o knize myslet. Jaksi se vytratilo to "wow" z knihy, které jsem očekávala po prvním i druhém díle. Nemyslela jsem, že to u této série někdy napíši, ale... jsem zklamaná. A to hodně! Tento díl rozhodně nedosahuje kvalit předchozích dílů. Ba jim ani nesahá po kotníky. Kniha nepostrádala čtivost a jistou dávku napětí, ale to, co nám autorka podala v příběhu, bych nazvala "patlaninou studenta druhého stupně". Tuna tajemství navazovala na další tajemství a to tajemství se pak skládalo z dalších tajemství. Byla jsem ztracená, stejně jako "svobodní sklenáři" v jejich historii. Dokonce i chování pána pětadvacítky bylo nějak "nucené" a vskutku prapodivné. Vůbec jsem to nepochopila. Co ale považuji za pokrok - konečně se v knize dal taky prostor někomu jinému, než zvídavému dítěti. A ačkoliv jsem měla Ilan ráda, po tomhle dílu si nejsem jistá, jestli chci vědět, jak tato série bude pokračovat. Škoda.... celý text

Dědička stínů 2010, Anne Bishop

Dlouho mi trvalo, než jsem se k dalšímu dílu dopracovala a spoustu věcí jsem stihla zapomenout. Nicméně na Jaenelle - temnotu osvícenou světlem - jsem zapomenout nemohla. Líbil se mi i Saetan. Má své temné stránky, ale zároveň i za ta léta neztratil něco z "lidskosti", jestli se to tak dá nazvat. Vrhám se na třetí díl a doufám, že se dostane ke slovu i Daemon...... celý text

Dívka, která sahala po hvězdách 2013, Sarah Addison Allen

Milá. Okouzlující. Jednohubka. Opravdu nevím, co víc napsat, protože všechna další slova jsou zbytečná.

Zima čarodějnice 2020, Katherine Arden

Tento závěrečný díl byl ze všeho nejlepší. Byly vysvětleny všechny nesrovnalosti minulých dílů a dokonce jsme dostali i něco navíc. Tedy v celku otevřeně uzavřený konec. Což... na jednu stranu ve skončilo tak jak mělo (je pravda, že jiný konec jsem si ani neuměla přestavit), ale přesto jsem postrádala jisté "zakončení"... Na stranu druhou dává příběh prostor vaší fantazii a záleží jen na čtenáři, co si představí v tom "... a žili šťastně až do smrti". Docela by mě zajímal příběh určitých postav, především samotného Medvěda a Mrazíka. Autorka je sice nováček, ale už teď vytvořila něco vskutku jedinečného. Postavy, děj, samotný příběh, zápletka - bojíte se o hlavní hrdiny, cítíte s nimi žal, prožíváte jejich radost. A o to v knize přesně jde. Nejde jen o tom číst, musíte to také prožít. Myslím si, že na tuto prvotinu může být autorka právem hrdá.... celý text

Dívka ve věži 2019, Katherine Arden

Spletitá cesta našich hrdinů pokračuje. Těžko ale určit, jaký bude jejich konec. Autorka se totiž s nimi moc nepáře. A když má přijít něco zlého, tak ať to má grády. Ruská zima přímo čiší z každého písmenka a ačkoliv je to v podstatě "středověké" vyprávění, neztrácí na zmrzlé kráse. Nicméně tento díl je trošku slabší. První díl byl nádherný a okouzlující. Pohádka, která se skutečně mohla stát. Tento díl byl vysvětlující a ačkoliv ho nemůžu označit "vycpávkovým dílem", něco z něho přeci jen má. Přesto se těším na závěrečný díl.... celý text

Otka: Ošklivá tlustá kamarádka 2015, Kody Keplinger

Asi bych měla přestat hodnotit knihy, které už dávno nespadají do mé věkové kategorie. Nicméně knihu jsem měla v knihovně řadu let a když už jsem se rozhodla spravit si chuť, tak proč ne cizojazyčným názvem pro teenegery, že? Postavy jsou na svůj věk uvědomělé, za což bych dala autorce o jednu hvězdu více, ale po retrospektivě a zpytování svého svědomí musím uznat, že kniha nedosahuje takových kvalit, aby si zasloužila hvězdu celou. Především hlavní postava je na jednu stranu náctiletý hormony nabitý pytel na pořádnou facku, na druhou stranu jsem v jejich myšlenkách zaznamenala jakýsi posun, vývoj, chcete-li, což u YA knih opravdu nebývá zvykem. Bohužel, ten posun se dostavil až skoro na samotném konci knihy. Další paradox na téhle knize je, že je zde absence milostného trojúhelníku. Co už typické pro YA knihy je, jsou problémy s rodiči nebo jejich absence. Co mi zde trošku nešlo k sobě byla skutečnost, že autorka tak nějak proplouvala mezi náctiletým a dospělým. Čímž ve mě nevzbuzovala důvěru. A ten přehršel sexuálních (ech?) scén, tak nějak se mi chtělo smát. Člověk netušil, jestli ještě čte YA nebo nějaký erotický román pro ženy. Nejsem z knihy "odvařená", ani mi nepřijde nijak "cool", takže asi proto vypadá moje hodnocení jak vypadá.... celý text

Víno a čáry 2021, Luanne G. Smith

Bohužel, půjdu proti proudu, protože mě se kniha úplně netrefila do chuti. Ano, byla lehkým odpočinkovým čtivem, kde jste nemuseli moc přemýšlet a děj si plynul tak nějak jako potůček po kamenech. Nicméně, nemohla jsem skousnout skutečnost, že nás autorka hodila rovnou do vody a rybičko plav. Absolutně žádné vysvětlení, všechno jste si museli domýšlet za pochodu a to nemluvím ani o vývoji postav, které na mě působili velmi stroze, bez života. Nemám představu, v kolikátém století se děj odehrává, ale to zasazení na francouzský venkov a neustálé omílání venkovských balíků/nóbl lidí z města a jejich magických schopností/či jejich naprosté popírání... moc prostoru pro vývoj nedávají. V podstatě se to mele páté přes deváté a nemyslím si, že by to spolu mohlo koexistovat v jedné knize. Styl autorky mi prostě přišel těžkopádný. No, řekněme, že kniha neurazí ty, co chtějí naprostý "reset" od starostí, ale i když mi v jednu chvíli přišla nerealistická, jedno pozitivum to přeci jen má - buket vína nelze z knihy vymazat.... celý text

Rozdělená srdce 2012, Bettina Belitz

Tohle je opravdu bída s nouzí. Chápu, že je kniha určená pro mnohem mladší čtenáře, ale divím se jejímu celkem vysokému hodnocení. (A skutečností, že tímhle máme obohatit mladší generaci. Bleh!) Horší jména pro postavy autorka nemohla vybrat (Elisabeth bych ještě skousla, ale Colin? Trochu mi to připomnělo to Německé město Kolín, které je v knize tolikrát zmiňováno). Nebudu ani popisovat moc děj knihy, protože v podstatě v každé kapitole se hlavní hrdinka kvůli něčemu napruží (a začne se chovat jako dítě) a v každé kapitole se spí a spí a spí... Skoro bych přísahala, že čtu Šípkovou Růženku, ale už ve chvíli kdy spí v nejvyšší věži a mezitím uplyne sto let. No, tak tady se popisuje každý rok jejího spánku. A mohla bych pokračovat i samotnými nelogičnostmi nebo přehršelem postav "jen tak do počtu" či "kam posouvat děj dál". Raději se vzdávám hodnocení, protože - láme mi to srdce to říct, ale... - kniha si zaslouží nálepku "na podpal".... celý text

Čas čarodějnic 2011, Deborah Harkness

Tak tohle ne. Tohle opravdu ne! Dlouho jsem přemýšlela, co bych ke knize napsala, aniž bych ji jen kritizovala, ale víte co? Tady se nedá na její obhajobu říct nic! Jediný důvod, proč ji neřadím do odpadu je ten, že jsem se souběžně dívala na seriál, který mi přišel mnohem lepší. Tohle je snad poprvé, co dám přednost filmu před knihou. Děj byl celkem obstojný, ale že by z něho autorka vytěžila maximum, to tedy ne. Potenciál mi přišel nevyužitý, charaktery hlavních postav naprosto nelogické a samotný obsah knihy… laxnější přístup autorka zvolit nemohla. Číst stále dokola o tom, jak pijou víno, jí, spí, je unavená, je jí zima, ukládá ji do postele atd. jednoho brzy omrzí. V tomhle byl film daleko přístupnější a koukatelnější. * SPOILER * Patnácet let starý upír? Proč ne. Profesor? Good cover! Jogín? LOL! Můj ty světe kulatej, tohle bylo tak k smíchu. Představa, že nedýchá (nebo v téhle knize musela Diana napočítat do dvou stovky, načež mu srdce jednou udělalo buch-buch) a dělá jógu byla fakt přitažená za vlasy! Upřímně, I jeho chování se měnilo skoro každou stránku. Počítala jsem, že když mu je tolik, tak se nebude chovat jako pubertální výrostek. Dá se to zkousnout, nicméně později jsem mu to jeho “gentlemanství” už nežrala a spíš mě to iritovalo a začala děj přeskakovat. Vraťme se ale k jeho prfesi – upír-profesor. Ze začátku mi to přišlo unikátní (číst o upířích studentech jednoho omrzí). Nicméně paradoxně se to ukázalo jako jeho slabá stránka. Totiž, pokud jsou čarodějnice, upíři I démoni tak snadno ve dne rozpoznatelní lidmi (ale v noci jsou ochotní přičíst to na vrub “noci”, dle slov “idiotského” upíra), proč ho tedy autorka pasovala do role profesora, který učí? Má vůbec cenu zmiňovat další hlavní postavu? Diana – mocná čarodějnice. Dle mě musí mít evidentně pěkně prochlastaný žaludek, protože v jedné části byla spolu s Matthewem schopná vypít čtyři lahve (víno, Malvaz – ať už je to, co je to, šampaňské atd.), její panické záchvaty mě brzo pěkně iritovaly a popírání magie ve svém životě, když jste k tomu předurčení, je vrchol idiotismu (ačkoliv je důvod později vysvětlen). * KONEC SPOILERU * Jestli jsem někdy považovala YA knihy za nevyzrálé a postavy těchto knih za “školáky”, pak toto dílo se řadí mezi mateřskou školku! A jestli mi někdy Stmívání přišlo jako “dětská pohádka”, pak tohle je jako čelní srážka s náklaďákem. Podruhé to zažít nechcete.... celý text

Temnější tvář magie 2016, Victoria Schwab

Největší problém této knihy je, že autorka se snaží vnést do všeho světlo, ale moc se jí to nedaří. Postavy jsou ploché, děj vázne a je Vám celkem jedno, co se v další kapitole semele. Za co dávám plus je snaha vysvětlit, co je to vlastně magie, jak funguje atd. Hlavní mužská postava (jehož jméno si už teď nevybavím) mi byla opravdu nesympatická. Očekávala jsem od něho daleko více "mužnosti", jestli se to tak dá nazvat, ale celkově na mě působila... tlumeně? Ne jako chlap, ale jako něco, co se za něj vydává? Zkrátka a dobře nemastný-neslaný ťulpas, který pociťuje vzrušení, když překračuje pravidla a pak se diví, jak se mu to vlastně stalo, že se dostal do průseru. Lila byla naopak živá postava. Snad jediná, kterou jsem si oblíbila - nechyběla ji jemnost, důvtip, a ačkoliv nebyla vždy tou "nejhodnější", byla plná barev a celkově její povahové rysy autorka uchopila velmi dobře. Kniha se nečetla zle, rozuzlení bylo předvídatelné a trochu košilaté, nicméně i tak mě překvapilo. Jsem si jistá, že kniha si najde své fandy, já ale mezi ně patřit nebudu.... celý text

Kniha obrazů 1966, Rainer Maria Rilke

Nejsem milovníkem poezie, který by tyto skvosty dokázal náležitě ocenit, nicméně Rilke mě překvapil. Totiž... v každé poezii se skrývá cit. Někdy vtíravý, dráždí vaše smysly s notnou dávkou výbušnosti, která postupně vymizí. Jindy pozvolný nástup energie jako crescendo v hudbě. Poezie je hudbou duše, ale také jejím bolem. Rilke dokázal v některých svých básních vystihnout podstatu člověka - jeho strachy, tesklivost, melancholii, ale i "svobodu", sílu okamžiku... Některé jeho básně mi zůstanou v paměti dlouhou dobu, jiné mě neuchvátily natolik, abych jim věnovala byť jen myšlenku.... celý text

Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky 2009, Edgar Allan Poe

Tahle kniha je vskutku jedna velká deprese. Některé povídky se mi líbily, některé mi dokonce i svou filozofií sedly, ale jiné byly... kostrbaté. V podstatě jsem nevěděla, co čtu. Obsah bych nazvala "pilinovou výstelkou" s trýznivým koncem. Poe píše postavy, které si jen tak nezamilujete. Je to na pomezí šílenství, delíria a neutuchajících "hlasů" podstaty hrdinu jeho knih, co dotváří pocit beznaděje a tak se z povídek se slibným začátkem stane jen rozmazaná šmouha či stín v mysli čtenáře bez uspokojivého konce. Nejsem z toho nijak nadšená, ale určité povídky mi zůstanou v paměti ještě hodně dlouhou dobu, např. Medailon, Berenice, Morella, Maska červené smrti, Černý kocour nebo... Jáma a kyvadlo.... celý text

Stíny strašidel 1999, Kazumi Jumoto

Knihu jsem dostala od kamarádky se slovy: "Tahle kniha se musí sdílet."... Nicméně, nespatřuji v ní něco, co bych chtěla sdílet dále já. Nevím proč, ale všichni tři chlapci se mi pletli, příběh mi přišel z nějakého důvodu plytký. Plynul si ve svém tempu, ale nijak vážně mě neohromil. Jediná postava, která mě nejvíce zaujala byl "děda". Asi nejvěrohodnější postava ze všech. Škoda, nějak mě to prostě nechytlo.... celý text

Tetovaný 2010, Peter V. Brett

Nevím proč, ale měla jsem období, kdy jsem knihu nemohla vzít ani do ruky. Nějak mě to napínání, než se dostanu přes dvě postavy k té jedné, která mě zajímala nejvíce, přestalo bavit a knihu jsem na řádu týdnů odložila k ledu. Nakonec jsem se k ní vrátila a bylo to jako když se "ztracený syn vrátí domů". Děj byl sytý, postavy barvité a příběh sám o sobě nikde nevázl. Za co dávám autorovi plný počet hvězd jsou určitě propracované postavy. Jejich vývoj, změna smýšlení, to vše Vám autor servíruje postupně, ale ještě hezky za tepla. Postupně přicházíte na to, že se s nimi život nemazlí a jen horko těžko předvídáte, co se jim na další straně stane. A to je další věc, která si zaslouží plný počet hvězdiček. Totiž ta nepředvídatelnost vás nutí číst a číst a číst. Takže neváhejte a čtěte.... celý text